Severní vítr je krutý
Němečtí Overhype Studios se předloni vytasili s nečekaně skvělou žoldnéřskou strategií, jakýmsi hybridem XCOMu a Mount & Blade. Hra si u kritiků i hráčů vysloužila vysoká hodnocení (v Alešově recenzi dostala osmičku) a těší se nemalé oblibě dodnes. Zásluhu na tom má i fakt, že navzdory původním plánům a práci na novém, zatím nejmenovaném titulu se studio nedokázalo od hry odpoutat a servíruje nám již třetí rozšíření.
Warriors of the North přichází zhruba po půlroce od vydaní námi nerecenzovaného největšího DLC v podobě Beasts & Exploration, které do hry přidalo krom několika velmi záludných nepřátel a větší herní mapy také libůstky jako například crafting a další možnosti úpravy vaší námezdné družiny.
Původní hra vždy začínala vygenerováním náhodného světa o třech frakcích a krátkým tutoriálem, ve kterém jste se po smrti velitele malé družiny stali jeho nástupcem během honu na obávaného banditu Hoggarta. Po jeho usmrcení jste se pevně ujali svých několika druhů a jejich krví zakalené budoucnosti. Krása Battle Brothers vždy spočívala, obdobně jako třeba v XCOMu či Jagged Alliance, ve sžití se s postavami vám svěřenými a jejich pipláním. Náhlá smrt vašich veteránů pak byla o to bolestivější. To celé navíc umocňuje mechanika, která na rozdíl od zmíněných titulů znemožňuje ukládat pozici během boje.
Co k tomu přidává DLC? Jak již název napovídá, dočkali jsme se zbrusu nové, Vikingy inspirované barbarské frakce. K tomu samozřejmě nový arzenál a dvě tematické, naprosto našlapané skladby plné severských chorálů a válečných bubnů (hudební doprovod patřil k pozlátkům původní hry). Dále přibyly nové lokace a sada zajímavých bossů včetně rohaté mýtické bestie Ijiroka.
Ovšem tím hlavním a bezkonkurenčně největším tahákem WotN je možnost volby výchozích scénářů vašeho jinak čistě sandboxového dobrodružství. Těch je nyní deset včetně původního intra s Hoggartem a nutno podotknout, že hře opravdu vhánějí do žil svěží krev. Tyto scénáře nejen načrtávají jakousi role-play dějovou linii, ale zároveň jsou protknuty nejrůznějšími bonusy a postihy, které jim dodávají kýženou komplexitu.
zdroj:
tisková zpráva
Desatero cest
Můžete se například chopit party vidláků, kteří se zformovali do jakési domobrany a po odražení nepřítele je napadlo své služby propůjčit ostatním vískám v okolí. Začínáte tak rovnou s tuctem slabších a špatně vyzbrojených vesničanů, kterých můžete mít na bitevním poli později až šestnáct (ostatní družiny jsou limitované právě dvanácti postavami). Nevýhoda je ovšem ta, že vždy hrajete na kvantitu místo kvality.
Samozřejmě, že je k dispozici i severská horda, jejíž startovní scénář koresponduje s prvním odstavcem recenze. Její herní styl sedne těm, kteří se neštítí plenění a vraždění nevinných. Těm, jejichž jediným motivem je věčný hlad po kořisti a krvi. A nejsou to jediní krvelační parchanti. Kultisté zas táhnou krajem pod záštitou staršího boha Davkula, shánějí nové konvertity a čas od času mu přinesou obligátní krvavou oběť, za což se jim dostává poděkování formou nejrůznějších buffů.
Možná úplně nejzajímavější mi však přišla varianta, kde si zvolíte cestu jediného po zuby vyzbrojeného avatara a sám se coby potulný, turnaji zocelený rytíř vydáváte do širého kraje hledat to pravé dobrodružství. Tehdy svou družinu stavíte úplně od píky. Nejenže nemáte možnost mít v kumpanii více jak tucet členů celkem, ale vaší smrtí logicky končí i celá hra.
Tahle varianta se zapnutým ironmanem je tou úplně nejvíc hardcore volbou, jakou si lze ve hře představit. Samozřejmě je určená jen pro ty nebojsy, kteří se smějí do obličeje jak virtuální smrti, tak především bohu všech RPGčkařů, mocnému RNG, který se téměř vždy směje nakonec nejlíp.
Ledem a sekero-kladivem
Barbaři jako nová frakce nabízejí velmi zajímavou výzvu. Díky tradičně vynikající AI se jim podařilo naordinovat herní styl, na který je poměrně těžké si zvykat – je totiž velmi dynamický a jakoby suplující nedostatek kavalérie ve hře (tedy mimo frustrující gobliní vlčí jezdce).
Thrallové neboli otroci, tedy ta nejnižší z barbarských kast, nastupují do bitvy zpravidla bez těžké výstroje, ozbrojeni sekáčky a kladivy ze zvířecích kostí. Tito mnohdy do půl pasu nazí potetovaní válečníci bojují o status svobodného muže a jsou neskutečně agilní, neuznávající žádné formace. Jejich nejnebezpečnější taktikou je utahání nepřítele a rozbití jeho linie. Pokud například vytvoříte štítovou hradbu, oběhnou vás po křídlech a zaútočí na vaše zálohy těžkými vrhacími kopími či sekyrami.
Všichni barbaři navíc hojně využívají schopnosti zvané adrenalin, která jim zaručí nejvyšší iniciativu v příštím kole. Pokud na vás zaútočí v kombinaci se svými pány z řad plenitelů či nedej bože šampiónů, co se vyžívají v boji proti přesile, nahrání včas uložené pozice bývá často tou jedinou spásou před nevyhnutelným masakrem od těchto šklebících se, ručně malovaných severských řezníků.
Z barbarského arzenálu snad ještě zmíním válečné sekero-kladivo. Tento zvláštní hybrid populárních zbraní seveřanů sice neoplývá nijak zásadním poškozením v základu, ale je naprosto zničující proti obrněným cílům a štítům, ze kterých několika údery nadělá cáry a třísky.
zdroj: Archiv
Strašný muflon smrti
Krajem putují i jiní než severští hrdinové neboli šampióni. Patří jednoznačně k těm nejtužším nepřátelům, ovšem jejich poražení garantuje kořist v podobě unikátních pojmenovaných zbraní a výstroje, kvůli které se už občas vyplatí obětovat i pár těch nejlepších borců.
Endgame dále zdobí výskyt severského monstra Ijiroka, o němž se pějí v severském folklóru strašidelné písně a na které si troufnou jen ti zdaleka nejotrlejší. Ijirok je obří modrooký smrťácký muflon s třemi páry paroží, který jako by přímo vyběhl ze stáje Nočního krále. Jeho bojový styl je kombinací přímočaré zuřivosti a jisté (doslova) úskočnosti, kdy náhle odfázuje kamsi do mimoprostoru, jen aby se některému z vašich svěřenců zjevil v zádech, do kterých okamžitě a drtivě naběhne plnou parou.
Warriors of the North je za těch 9 eur, která za něj zaplatíte, velmi solidním rozšířením s dobrým poměrem cena/výkon. Určitě se ale vyplatí v kombinaci s tím předešlým, protože jinak přicházíte o větší svět a možnost craftingu, která se vzhledem k možným trofejím z Ijiroka vyplatí o to více.
Určitě by to chtělo rozšířit generátor světa anebo rovnou přidat editor, jímž by bylo možné třeba vygenerovat větší a specifičtější severské území, na kterém by nová frakce lépe vynikla. To je zatím jediná výtka Battle Brothers jako takových – tedy kromě absence podpory pro modderskou komunitu, o kterou si hra přímo říká.
zdroj: Vlastní
