Jednoho pozdního zimního odpoledne jsme si povídali s Vláďou Chvátilem o chystané strategii Original War od Altar Interactive.

Na každou vydanou hru připadá hned několik zrušených a ani o nich nevíme. V útrobách velkých studií se do fáze prototypu dostane dlouhá řada titulů, jen aby se ukázalo, že nefungují a vývojáři se můžou začít soustředit na jiný pokus. Už méně často se stává, že dojde k veřejnému oznámení takového prototypu, na který se začneme těšit, aby pak přišla rána shůry a nám zůstaly jen oči pro pláč. Zavzpomínejme společně na několik takových velmi očekávaných her, kterých se (s největší pravděpodobností) nikdy nedočkáme.

A hrou roku podle čtenářů Games.cz se stává …Overwatch! Neuvěřitelné, čtenáři se shodli s redakcí! Nebojte, k ničemu takovému nedošlo. Podle hlasování vás – čtenářů se hrou roku 2016 stal úplně jiný titul, než který jsme po dlouhém debatování vybrali v redakci. A podobné je to i v celé řadě dalších kategorií. Štve nás to? Co vás nemá, právě naopak. Jsme rádi za to, že naši čtenáři nejsou ovce, které sní všechno, co jim naservírujeme. Navíc jsme všichni odlišní hráči a lidé s jinými představami o tom, co je dobré, skvělé a nejlepší. V řadě kategorií se široká čtenářská obec s volbami úzké redakce setkala, v řadě ne. A protože redakce už vám své volby v sérii článků představila, teď je řada na volbách čtenářů -  na vašich volbách. Která hra je podle vás nejlepší za rok 2016? Račte se podívat sami.

Tance, sci-fi, samurajové i válka

Co loňský rok dal a vzal?

Kvůli prezentaci dvou českých her, show časopisu, přednáškám vývojářů, progamingovým akcím a osahání ovladače Wii.

Trhlý simulátor randění a kooperativní šplh?

Bez vedení to nejde

Vesmír, tahovky i ódy na eskapismus

Web ModDB už po osmnácté vyhlašuje nejlepší modifikace letošního roku. O jejich výběr se nestará vybraná porota, ale sami hráči, kteří v uplynulých dnech hlasovali pro 3 885 letošních modů, z nichž vybrali stovku nejlepších. Nyní se odpočítává deset dní, během kterých bude zvolena finální desítka s jediným vítězem.

S izometrickými akčními RPG se v poslední době roztrhl pytel. Ne vždy se ale snaží jít stejnou cestou jako třetí Diablo a důkazem toho je i Victor Vran. Společného tak má mnohem více s úspěšným Van Helsingem. Podobnost začíná hned názvu hry a končí u popření lootovacího pekla právě z dílny Blizzardu. Co se nachází na žánrové přímce mezi tím? Hodně zajímavý a potenciálně i úspěšný mix akce a RPG, který už v early access verzi nepostrádá dobré vybalancování a několik originálních nápadů.

O neblahém osudu zamýšleného dalšího dílu v sérii Legacy of Kain s podtitulem Dead Sun víme už pár let. Půlhodinové video, které nabízí pohled na verzi pro interní použití, ale podtrhuje, že zrušeného projektu je spíše škoda. Ostatně, posuďte sami, zda byste o nový příběh z Nosgothu v této podobě měli zájem...

Jen málo her se může se vztyčenou bradou postavit vedle kultovního Planescape: Torment. Možná bychom vedle něj mohli postavit první Fallouty, Icewind Dale a Baldur’s Gate. Co mají tyhle legendy společného? Kromě toho, že to jsou špičky svého žánru, je to především jedno jméno. Chris Avellone.

Využije Blizzard potenciálu, který  Cataclysm poskytuje, nebo se nedočkáme ničeho přelomového? Kolegové z partnerské fanstránky WoWfan, kteří se jako první zapojili do programu Game Fanatics, zkoumají nevyužitý potenciál posledního datadisku.

Her ohlášených pro handheld 3DS, který se v Evropě začne prodávat v březnu 2011, je opravdu mnoho. Některé z nich nikdy nevyjdou, jiné uvidíme hned při zahájení prodeje. Faktem ale je, že s výběrem těch opravdu zajímavých, není žádný problém, což k potěše hráčského srdce naznačuje, že launch 3DS by mohl být nejenom zajímavou událostí, ale i videoherní hostinou.

Bioware - speciálAutor: DiAngelo & ACEPublikováno: 23.března 2000Když přijde...

Série Age Of Empires si za dobu své existence vydobyla nezastupitelné místo na scéně kvalitních real-time strategií, a přestože v době svého vzniku nepřinášela vlastně téměř žádnou inovaci, šlo jen o malou vadu na kráse. Právě vycházející (úterý 16. srpna) pokračování s názvem Age Of Empires Online je jen logickým vyústěním celé řady úspěšných dílů, vstupující zcela oprávněně do světa online titulů.

Dneska vás Nezávislý rozcestník nasměruje k podobným místům, jaká jste navštívili minule. Z temných keltských kobek si prosekáte cestu do feudálního Japonska, kde straší, pušky poprvé střílí a kde draci šlehají svými 16bitovými plameny.

Pokud se řadíte do skupiny hráčů, kteří se v druhém datadisku Bloodmoon pro RPG Morrowind teprve rozkoukávají, pak právě pro vás je určen článek s řešením vybraných úkolů nebo obecnými radami.

Odvážné tvrzení z titulku obvykle zaznívá u her starších deset a více let, nikoliv u titulu vydaného teprve na podzim 2008 (pro PC v únoru 2009). Real-time strategie Tom Clancy's EndWar však upadla do zapomnění tak bleskově a markantně, že by kolem toho klidně mohla vzniknout jedna z SCP hororových her. Ačkoliv se titul ještě prodává, Ubisoft v něj zjevně příliš velkou důvěru nemá, poněvadž původní real-time strategii před dvěma lety v pokračování překoval do free-to-play MOBA prohlížečové hry (!), což je veletoč, který by u jiných značek způsobil velkou vlnu nevole. V případě EndWar se ale většina komentářů zmohla leda tak na tiché „meh“. Přitom v roce 2009, kdy EndWar vyšla, byla vyhlížena s nadějí. Od nejčastěji skloňovaného ovládání hlasem po ukázku futuristické války po vzoru Toma Clancyho slibovala být RTS nové generace, a svým způsobem to i splnila. Připomeňme si ale lesk a bídu EndWar pěkně popořadě.

27 tisíc jaderných zbraní a jedna chybí. Takový je námět hry The Sum of All Fears, která vzniká k premiéře filmu podle novely Toma Clancyho a v mnohém se podobá Rainbow Six nebo Ghost Recon.

Herní prvenství

Neříkejte, že se netěšíte. Král na poli RTS se vrací a davy fanoušků po celém světě hltají každou sebemenší novinku. Shrnujeme základní informace o hratelnosti a představujeme celkem 24 jednotek tří stran.

Je tomu už skoro šest let, kdy se universem World of Warcraft převalila epická událost, kterou tvůrci rozhodně v plánu neměli, a která ukázala krásu lidské nepředvídatelnosti i další možnosti využití her. Tehdy byla do hry uvedená nová raid instance Zul'Gurub a v ní boss Hakkar, který kolem sebe šířil nákazu, jež debuffovala a hlavně způsobovala zranění. Neměla se nikdy dostat z dungeonu, protože hráči buď zemřeli během boje (a tak se vyléčili) anebo zabili Hakkara a tím kouzlo na sobě zrušili. Jenže se našli i tací, kteří prostě před Hakkarem zdrhli a na sobě nesli onen veselý mor. Ten se šířil kontaktem a za chvíli byl Azeroth pod útokem. Postavy na nízkém levelu nákaza zabíjela hned a těm na úrovních vyšších silně znepříjemňovala hraní.Celá kauza se stala zajímavou i pro výzkumná oddělení, protože hráči reagovali na epidemii tak, jak by asi reagovali lidé v reálném životě. Kupříkladu se nejprve běželi podívat „co se děje“ a po prohlédnutí se začali strachovat. Mezi vědci, kteří se na případ vrhli, je i Nina Feffermanová. Ta od té doby zkoumá možnosti aplikace modelů epidemie ve virtuálním prostředí a se svými poznatky se podělila i na Game Developers Conference: „World of Warcraft byl unikátní svým složením. Nebyla to typická skladba hráčů: byli zde vojáci, politici, školáci, matky... lidé ze všech oblastí společnosti. To ze hry udělalo perfektní nástroj pro studování chování při epidemickém poplachu“. Že nemůže hra nasimulovat reálné chování? Kdepak.

Předběžně vůbec nepůsobí

Leckoho to možná překvapí, ale co se týče množství her vzniklých během jednoho roku, obstojí čeští vývojáři bez problémů srovnání s tuzemskými filmaři. V posledních letech u nás každým rokem vznikne více než třicet videoher pro všechny možné platformy a rok 2014 nebyl výjimkou. Z celkového seznamu, do kterého jsme záměrně nepočítali hry v alfa, beta a early access fázích, jsme vybrali pět titulů, které se podle našeho názoru povedly nejvíce. Nechceme českým tvůrcům mazat med kolem úst, ale bez jakéhokoliv přehánění jsme byli výsledkem sami překvapeni - každá z pěti nominovaných her je něčím výjimečná a všechny ukazují, že tuzemské hry, to nejsou jen velké projekty jako Arma, Kingdom Come nebo Space Engineers, ale i menší a navzdory tomu neméně zajímavé počiny.

Dvě desítky let ve velkém byznysu? Pro někoho to může být ráj, ale Peteru Molyneuxovi to stačilo. Letos se rozloučil s pozicí kreativního ředitele Microsoftu a pronajal si část opuštěné rozlehlé kanceláře v britském Guildfordu. Jeho životní příběh se tak pěkně vrátil na začátek: z garáže na špičku a zpět do garáže. Je tu ale jeden zásadní rozdíl – dnes už není tím naivním mladíkem, který se na začátku osmdesátých let omylem dostavil na život určující schůzku ve firmě Commodore. Teď už je respektovaným tvůrcem.

Mašinky, pločinovka a kostky

Tamriel čeká obří zemětřesení

Kdo si počká...