Už žádný Doom 2 krát 4

Akvizice nese první plody

Když se řekne Doom, vybaví se mi několik nosných momentů mého hráčského života. Setkání s Johnem Romerem na Game Access v Brně. Kabelem propojené počítače 468 MAX a můj první multiplayer ve čtyřech, pěti letech. Nebo klasický devadesátkový mulťák, kdy jeden hráč chodí a otevírá dveře a druhý v mezičase kosy zástupy pekelníků. Přesto bych Doom do svých nejoblíbenějších her na první dobrou nezařadil, protože původní doomovská hratelnost v kontextu žánru zestárla. Jak se ale Bethesda připravuje na vydání Doom Eternal, přistála na současných konzolích trošku nečekaná nostalgická nadílka.

Asi jen málokdo čekal, že první kroky v Doomu 3 budou připomínat spíše úvod Half-Life než frenetické přestřelky první hry. Snaha o cosi nového se ovšem v případě Dooma 3 nepodepsala pouze pod úvodem. Od spawnování nepřátel po prokletou baterku dnes Doom 3, který vyšel před 15 lety, 3. srpna 2004, působí jako úskok stranou. Ve své době hra způsobila skoro malý puč uvnitř id Software a kráčela v duchu pomíjivých dobových trendů.

Je zvláštní si uvědomit, že doba trvání celého mého života je jen o jeden rok delší než kariéra Tima Willitse ve studiu id Software. Level designér, šéf studia a bývalý spolumajitel studia se rozhodl, že po 24 letech na jednom místě je načase se posunout. Letošní QuakeCon bude jeho posledním. Tedy alespoň v roli zaměstnance firmy.