Jenom máloco má takovou váhu jako slovo „středověk“. Tento tíživý sled písmenek stojí zhruba na stejné příčce jako „hladomor“, „morová rána“ nebo „stoletá válka“ – a málokdo si řekne, že středověk by bylo výtečné místo na dovolenou. Přesto nám od Kingdom Come: Deliverance po Apocalipsis bují hry, které právě takovou dovolenou - ač digitální - stále častěji dovolují. Co za tím stojí, a čím se středověké hry mohou vyznačovat?

S čerstvým oznámením Assassin's Creed Odyssey se mnozí ptají, kde je vlastně identita této značky ukotvena – a kam jinam se ještě může vydat, aby se výsledek nesl alespoň trochu v jejím duchu. Assassin's Creed je z podstaty velmi fluidní sérií, u níž by nebylo žádným překvapením, kdyby se jeden díl odehrával ve středověké Číně a ten další v kyberpunkové budoucnosti. Hledání identity asasínů v souvislosti s nedávno vydaným dílem Origins nám při pohledu na vývoj prvního dílu Assassin's Creed přesto poskytuje zajímavou perspektivu.

Měsíc se s měsícem sešel, a opět tu máme výběr toho nej (-lepšího? -divnějšího? -horšího?) z freeware scény. Krom tradičních bizarních experimentů korunovaných "feministickým dungeonem" potěší i doomovka připomínající Duke Nukem 3D. A pro ty, kterým by jarní přetlak veselých barev vypálil bulvy, je k dispozici i optimisticky rostoucí "simulátor Cthulhu", respektive jeho kultistů toužících nasekat Homo sapiens na kostičky.

Bývala to běžná součást všech her - zadávání cheatů na klávesnici nebo skrze pohyb postavy. Tyhle doby už jsou dávno pryč. Pojďme si tedy připomenout, jaká byla historie cheatování, sladkobolný přístup vývojářů k němu i to, jak nám „povolené podvádění“ z her v posledních letech prakticky zmizelo. Cheatování je přitom skoro tak staré, jako hraní samotné.

Letošní jaro jsme zahájili vydáním pátého dílu Far Cry – po fiktivním tropickém ostrově a fiktivní himalájské diktatuře jsme se vrhli... do náruče fiktivního amerického kultu. Na to, že první díl série platil za jakousi moderní, akční variaci Ostrova doktora Moreaua, je markantní změna stylu od jedničky do pětky zjevná. Aby také ne, když hru dnes namísto německého Cryteku spravuje Ubisoft! Jak ale ukazuje pohled na vývoj jedničky i trojky, kdyby série měla zůstat věrná svým kořenům, žádnou sérií by se nejspíše nikdy nestala.

Pohled na seznam vydaných real-time strategií by pamětníkovi žánru mohl vehnat slzy do očí. Když pomineme Sudden Strike 4 (který drží nad vodou Němci) a StarCraft (který drží nad vodou Korejci), stojí z loňského roku za zmínku jen dvě nové hry: Tooth and Tail a Halo Wars 2. Na žánr, který platil 20 let nazpět za hlavního tahouna AAA her, je to poměrně tristní výsledek. Hrstka novinek z posledních let však přesto přináší opakující se nápad, který by strategie mohl spasit.

Jaro je tu, a s ním se blíží i čerstvá nadílka freeware her. Po herním suchu prvního kvartálu tu máme hned několik her, které si hrají s tématem vztahu hráče a jeho avatara – mezi nimi například simulátor mafie po vzoru Reigns, herní povídku ze života sériového vraha nebo třeba opulentní sci-fi, které namluvil David Hewlett ze Stargate Atlantis.

Je jen málo autorů, kteří ovlivnili popkulturu 20. století tak moc jako H. P. Lovecraft. Ačkoliv by z toho zřejmě neměl velkou radost, potvory a myšlenky inspirované Cthulhu a Lovecraftovým kosmicismem na nás dnes čouhají z nepřeberného množství filmů, komiksů, knih i her. Jenže právě interaktivní žánr má ze své povahy s adaptací Lovecrafta největší trable. Ilustruje to i skutečnost, že nejlepší lovecraftovské hry jsme se po dvou desetiletích snah dočkali teprve nedávno. Pojďme se podívat na sedmičku titulů, které se nutně neodehrávají přímo v lovecraftovském univerzu, ale nejlépe vyjadřují jeho hlavní myšlenky a motivy.

Nový rok se na poli freeware her nese v docela morbidním duchu. Máme tu vrásčitého dědulu v podobě 4X strategie, která jakoby vypadla z roku 1978. Je tu hra, jejíž hlavní premisou je vykrádání hrobů. Je tu nihilistický titul, jehož hlavním cílem je, abyste ho vypnuli. A podíváme se na zoubek i děsivému hororu, který trochu překvapivě připomíná vynikající Firewatch.

Z dnešního pohledu je Command & Conquer: Renegade podobně vyšťavený díl ságy C&C, jako prakticky kterýkoliv jiný s výjimkou Red Alertu 2 a Generals. Někdejší slavná celebrita žánru RTS leží ladem v podstatě víc jak desetiletí, takže nepřekvapí, že Renegade zapadl v myslích hráčů povážlivě hluboko. Na přelomu milénia však symbolizoval odvážné nové nápady, které bylo možné provádět kombinací s žánrem stříleček.