Planescape: Torment: Enhanced Edition - recenze
Dávno skončené příběhy je lepší znovu neotevírat! I tak by mohl znít vzkaz pro autory „vylepšené“ edice Planescape: Torment, která se příliš nepovedla. Jedno z nejúžasnějších dobrodružství herní historie prošlo nemastným neslaným faceliftem, který namísto obsahu upravuje pouze technologii, a to ještě ne zcela uspokojivě. Smysluplnost celého projektu padá s absencí hodnotnějších změn, se kterými by se herní klasika vrátila v opravdu důstojné podobě.
Kona - recenze
Kanada, to není jen země plná milých lidí a javorového sirupu. Velkou část země tvoří nebezpečná příroda, kde každý krok může být ten poslední, a málokdo by se do těchto míst dobrovolně vydal beze zbraně. Podobné myšlenky má i detektiv Carl Faubert, který je na cestě do malé vesnice právě na severu Kanady. Nejede si sem ale odpočinout, pozval si jej významný podnikatel, kterému neznámí vandalové poničili majetek, a on cítí, že by se mu hodil bodyguard. Po cestě však do Carla málem nabourá protijedoucí auto, a navíc jej zastihne bouře, která celé okolí zahalí pod sněhovou pokrývku. Vskutku ideální první pracovní den.
Holy Potatoes! We’re in Space?! - recenze
Neohrožená posádka vesmírných brambor, dýní a jednoho pórku úspěšně procestovala celou galaxii. Obešlo se to bez traumat, cestou jsme zničili několik lodí prohnaných Mrkváčů. Hlavně se ale našly kosmické zahradnické nůžky a moje posádka si zdárně prostříhala cestu až k Šípkové Růžence, která hned po mém odletu proměnila v uctívačku lovecraftovských Prastarých. A dál to začíná být lehce matoucí.
Train Mechanic Simulator 2017 - recenze
Simulovat se dá leccos, třeba i nemoc, viďte? Jen o tom neexistuje žádná hra, což je zvláštní, protože počet různých druhů nepříčetných simulátorů určitě neklesá. Dělá a vydává je dnes každý, kdo kašle na recenze a hodnocení – naše i hráčské. Nutno přiznat, že Train Mechanic Simulator 2017 patří aspoň mezi ty méně pošetilé žánrovky. Z určitého úhlu pohledu je to vlastně docela slušná směs hříčky na kutily a dopravní simulace. K dokonalosti má ale pořád zatraceně daleko.
Mafia III: Faster, Baby! - recenze
Není potřeba sáhodlouze připomínat, že Mafia III nedopadla zrovna dvakrát slavně. Byla to průměrná městská akce, která sotva držela pohromadě, nudila opakováním obsahu, a dokonce jsme ji (společně se čtenáři) prohlásili za zklamání loňského roku. Tvůrci se, dle vlastních slov, snažili v příběhovém DLC Faster, Baby! vyjít vstříc stížnostem a požadavkům fanoušků. Jak moc se svým přídavkem opravdu trefili, kam bylo potřeba, je nicméně diskutabilní a do jisté míry subjektivní.
2Dark - recenze
“Necháme tatínka postavit stan a půjdeme do temného lesa pro dřevo.” Klasická rodinná dovolená kdesi v lesích, však to možná znáte. Spousta nadávek při zatloukání stanových kolíků, ale najednou bum. Manželka mrtvá, děti někdo unesl a sedm let uteklo jako voda. Dlouhé roky nekvalitního života se na detektivu Smithovi těžce podepsaly, ale už chybí jen několik krůčků k odhalení zločinecké organizace, která má únosy dětí na svědomí. Vítejte v Gloomywoodu, líhni zvrhlíků.
FlatOut 4: Total Insanity - recenze
Série akčních závodů FlatOut znovu ožila, což se po prachbídném třetím díle zdálo téměř nemožné. Vzkříšení divoké směsi rallycrossu a destrukčního derby ovšem znovu doprovází zklamání. Čtvrtý díl kdysi populární série, tentokrát od studia Kylotonn (WRC 5 a 6), totiž parazituje na původním obsahu a hrstka nových nápadů se víceméně nepovedla. Ve spojení se špatným jízdním modelem a mizernou atmosférou to nutí k povzdechu, že pro sympatickou herní značku byla někdejší ztráta původních tvůrců ze Bugbear opravdu smrtící.
The Great Whale Road - recenze
Třetí díl The Banner Saga sice zabodoval na Kickstarteru, ale na jeho vydání si fanoušci i podporovatelé ještě řadu měsíců počkají. Nezbývá tedy než se poohlédnout po nejrůznějších klonech, které se chlubí kreslenou grafikou, příjemným hudbou, silným příběhem a tahovými souboji. Přispět svou troškou do mlýna se rozhodli autoři ze Sunburned Games, kteří se do rozbouřených vod pustili s titulem The Great Whale Road (homepage).
Dark Souls III: The Ringed City - recenze
Hned v úvodu recenze, zdá se, že posledního obsahu v celé Dark Souls sérii, je třeba uvést upozornění: původní Dark Souls považuji za jednu z nejlepších her všech dob. Ostatně, řada her právě od prvního dílu DS leccos převzala nebo rovnou okopírovala. Od některých mechanismů přes estetické prvky až po celý koncept (jako například Lords of the Fallen nebo Nioh). Třetí díl je pak podle mě ve všech ohledech dotažená "soulsborne" hra, odehrávající se ve fanouškům povědomém světě. Dark Souls III je tedy z mého úhlu pohledu prakticky bezchybný titul, akorát mu chybí ten prvotní šok a úžas. Pokud jste ovšem nikdy žádnou Souls hru nehráli, právě teď s oběma DLC, tedy Ashes of Ariandel a The Ringed City, je ideální chvíle na pot, slzy, řvaní, zen, fascinaci, a nakonec i hlubokou a bolestnou lásku. S tím vším na paměti se pojďme podívat na zoubek městu, na němž se podepsal zub času, které ale přesto, nebo právě proto, přetéká zázraky.
Old Time Hockey - recenze
Lední hokej je dnes natolik spjatý s jedinou herní značkou, že náznak jakékoliv konkurence působí jako zjevení. Sérii NHL nyní vyrostl soupeř v podobě ledního retra Old Time Hockey, které vyniká okouzlující atmosférou hokeje ze 70. let, a specifickým humorem. Naneštěstí hře chybí profesionální zpracování. Autoři z V7 Entertainment si neporadili s ovládáním, technologií, ani herní motivací. Přestože své dílko od vydání již mnohokrát opravili, stále pobaví jen s výhradami.
Yooka-Laylee - recenze
S elánem a novými nápady se před pár lety podruhé narodily klasické plošinovky. Nyní jsou na řadě i jejich trojrozměrné verze. Třeba Yooka-Laylee, která oživuje pozapomenutou zábavu z Nintenda 64. Moderní vzhled a čerstvý obsah ji nicméně neuchrání od pověsti kopie kdysi oslavované 3D plošinovky Banjo-Kazooie. Pusťte se do akce, jen pokud od her nežádáte originalitu.
Super Bomberman R - recenze
Bomberman, hrdina školních počítačů. Nebo služebních počítačů, jste-li staršího data vydání. Kdo by ho neměl rád? Kdo by nerad vzpomínal na ty veselé chvíle, kdy jste se ve čtyřech tísnili u jedné klávesnice, naháněli se v bludišti a kladli si pod nohy bomby? Hratelnost byla jednoduchá, nekonečně zábavná a nadčasová. Proto se jí vývojáři drží i po více než 30 letech, a proto nikoho nepřekvapí, že i nová konzole od Nintenda se dočkala svého vlastního Bemberman remaku. Ten sám o sobě není špatný, ale vaz mu sráží mimozemská cena. Chtít 1 299 Kč za osmdesátou variaci na tu samou hru je prostě úlet.
Beat Cop - recenze
Rytmicky líný klapot policejních polobotek. Procitající Brooklyn se koupe v paprscích vycházejícího slunce, strážník na ranní pochůzce poklidně korzuje chodník svého rajónu. Bude to čestný policista, na kterého se lidé mohou spolehnout, neoblomný, ale spravedlivý? Nechá se zapsat na výplatní pásku gangů? Bude hrát na všechny strany, ale hlavně pro sebe? V policejní adventuře Beat Cop to závisí jenom na vás.
The Elder Scrolls: Legends - recenze
Příznivci sběratelských karetních her mají v poslední době důvod ke spokojenosti. Renesanci masového zájmu o fantasy karetní souboje, tedy žánr, který se zdál být určený pro poměrně úzké publikum, nastartoval Blizzard vydáním Hearthstone. Následný fenomenální úspěch naznačil potenciál, který se, nepříliš překvapivě, rozhodla využít řada firem. Nějakou formu využití karet tak dnes najdete v kde čem. Pro někoho, komu blizzardí stylizace nevoní, nebo jen hledá něco nového, a nechce se mu mastit Gwynta, přišla s alternativou Bethesda, respektive tvůrci ze studia Dire Wolf Digital, kteří pro ni vytvořili karetní titul The Elder Scrolls: Legends.
Night in the Woods - recenze
Čas na famfáry! Pod generickým názvem Night in the Woods, který bych očekával spíš u zbytečného béčkového hororu, se totiž skrývá moderní adventura, jakou jste ještě nehráli. A má navíc všechna esa v kapse.
I am Setsuna - recenze
„Mám pro tebe úkol, žoldáku. Nedaleko od pobřeží se nachází malý ostrov a na něm malá vesnička. Žije tam mladá dívka, která letos oslaví osmnáctý rok věku,“ vypráví hlavnímu hrdinovi záhadný posel, který se zničehonic objevil uprostřed zasněženého lesa. Člověk v ten moment čeká, že dostane za úkol dívčinu zachránit před hladovým drakem nebo něco podobného. Jenže úkol zní docela jinak: „Tvým úkolem, Endire, je tuto dívku zabít.“
911 Operator - recenze
“Dobrý den, dala bych si pizzu s feferonkama,” ozve se z telefonu. “Tohle je 911, nedělejte si z nás legraci,” odvětí operátor a zavěsí. Něco podobného se určitě stát může, ale jak by vám bylo, kdybyste byli na místě operátora, který právě zavěsil partnerem ohrožované ženě, která nemohla mluvit jinak než v heslech, aby nevzbudila podezření? Asi dost hrozně. Zvlášť, když situace ze hry 911 Operator vychází ze skutečné události, která ale naštěstí dopadla lépe než můj první hovor ve hře. A takových je víc.
The Crow's Eye - recenze
Záhady žijí tak dlouho, dokud se nevysvětlí. S jednou takovou může skoncovat hrdina logické adventury The Crow's Eye. V retrospektivním příběhu s obstojnou dávkou napětí ho namísto příšer poženou zlé myšlenky, což dokazuje, že poctivé herní psychothrillery ještě nevymřely. The Crow's Eye je Amnesia bez přehnané odpornosti, a to jí sluší. Leccos ovšem mohlo dopadnout lépe. Zejména příběh měli autoři zkusit vyprávět bez hloupých audiovzkazů. A hádanky si také zasloužily více kreativity.
Styx: Shards of Darkness – recenze
Dishonored, Thief, Assassin’s Creed… Nejen z těchto her si Styx: Shards of Darkness utahuje, i když jim nesahá ani po kotníky. Druhé stealth dobrodružství titulního goblina se snaží o mnohé, ale ve většině selhává. Snaží se o osobitost, humor, smysluplný systém schopností, akci i napětí, ale moc mu to nejde. Ve výsledku by tak měl goblin spíše zalézt zpátky do stínů, ne si otevírat ústa na jiné hry.
The Keep - recenze PC verze
Česká hra The Keep vyšla před necelými třemi lety pro Nintendo 3DS. Nabízela prolézání kobek ze staré školy, okořeněné o svěží systémy boje i magie, které dobře využívaly obou displejů handheldu, což ocenil Aleš v recenzi a společně s ním i řada kritiků ze světa. Nedávno ale hra vyšla na PC, a nejenom že tam má k dispozici jen jednu obrazovku, ale hlavně se musí vypořádat s mnohem větší konkurencí a daleko rozmazlenějším publikem.
