Destiny s sebou, jako jedna z nejočekávanějších her uplynulého roku, přinesla kromě rozporuplných reakcí i kuriózní herní situaci – hráče postávající u jeskyně, střílející po stále se obnovujících nepřátelích v touze lehce a bezpečně získat legendární vybavení. Takzvaná „Loot Cave“ se rychle stala objektem diskusí, brzy si jí všimli i vývojáři z Bungie, kteří ji v následujícím patchi opravili tím, že prodloužili pauzu mezi vlnami nepřátel. Hráči však vzápětí objevili jinou podobnou „jeskyni“. Šlo o podvádění, nebo o legitimní boj proti špatně nastavenému hernímu systému?

„Sakra, na tohle jsem úplně zapomněl. Tak já radši skočím do menu a rozjedu to znova i za cenu deseti minut nepřeskočitelných dialogů…“ Nějak obdobně jsem se cítil, když jsem v kůži Rodrika Forrestera reagoval na požadavky Lorda Whitehilla, jen aby mi bylo záhy připomenuto, že v kůži Ethana Forrestera jsem minule slíbil něco jiného. Jenže jak po mně někdo může chtít, abych si pamatoval vše z minula, když ono „minule“ bylo už před dvěma měsíci, a úvodní video připomínající děj první epizody bylo trestuhodně skoupé? Zkrátka a dobře, jedním z největších problémů videoherní Hry o trůny od Telltale není obsah, ale forma. 

Ačkoli se multiplayerová beta Battlefield Hardline pomalu ale jistě chýlí ke konci, stále ještě máte čas do ní na poslední chvíli naskočit a vyzkoušet si pokus Visceral Games o jiné pojetí Battlefield formule na vlastní kůži. Jen se vám vzhledem k velikosti 11 GB bude hodit obstojnější internet a možná vám přijde vhod pár tipů, s jejichž pomocí si posledních pár hodin bety užijete o něco více a zároveň se vyhnete začátečnickým chybám. Hardline je totiž jakýmsi prototypem sídlištního pískoviště, kde vám neposlušní malí policajti a z řetězu urvaní Mexikánci rozbijí hubu baseballovou pálkou a zadek ocejchují pořádnou dávkou broků. A mimo to se také dost možná ztratíte ve všem tom chaosu a hluku.  

Když se řekne Zlín, vybavím si (v tomto pořadí): Miroslava Zikmunda, Petra Ticháčka, Baťův kanál, Baťův výtah, Baťovy boty, Baťovu univerzitu a další Baťovy věci. Teď do seznamu přibyla Renoir, noirová příběhová plošinovka, o které psal Petr před několika dny, neskrblil chválou a následně jsme hru probrali i ve Fight Clubu #213. Proč? Protože nám udělala radost. Jen málokdy se stává, že by mladý a v podstatě nezkušený tým dorazil s jasnou vizí, čistým vizuálem a dobře naplánovanou budoucností vývoje. Čtyři vývojáři sdružení pod Soulbound Games to všechno mají a s Renoirem chtějí strčit do kapsy i Phila Marlowa. Kdo jsou tihle lidé, kteří tak nečekaně rozvlnili vody českého vývojářského rybníku?

Sega a vývojáři ze studia Creative Assembly přichází s dalším trailerem na Total War: Attila, jehož ústřední postavou je tentokrát sám slavný vojevůdce hordy, který si absolutně nebere servítky se vzdělanou částí Evropy (protože prostě proč, že ano, když má svaly a má rád krev).

Jednu betu Battlefield Hardline máme za sebou už z minulého roku a teď probíhá až do 8. února další, ostatně o svých zážitcích z ní nedávno referoval Aleš a brzy ho doplní ještě Dan. Vývojáři ze studia Visceral Games navíc po konci loňské bety neseděli se založenými rukama a pracovali jako diví, aby mohli ve hře udělat menší i větší změny právě na základě vašich připomínek a názorů. Patnáct z nich pak sesumírovali do blog postu na webu EA, aby dokázali, že na vašich názorech a připomínkách opravdu záleží, protože se na základě nich změnily ve hře důležité věci, stejně jak drobnosti.

Většina bojovek se soustředí na souboje dvou postav, nanejvýš několikačlenných týmů. Tvůrci Mortal Kombat X ale povýší souboje na globální úroveň pomocí Faction Wars, do kterých se zapojí všichni. Od hardcore profesionálů a ostřílených veteránů série, až po sváteční hráče, kteří si dají sem tam nějaký ten souboj v příběhovém módu na nejjednodušší obtížnost. Hned na začátku hry si totiž vyberete frakci a vrhnete se v jejích barvách do války.

Po včerejším let's playi Heroes of the Storm s Adamem pokračuje naše minisérie videí "dny s Blizzardem" hraním dvacet let staré strategické klasiky Warcraft II: Tides of Darkness. Obecně panuje názor, že právě vydání této hry a následně prvního Diabla nakoplo Blizzard ke vší té slávě, popularitě a obrovskému úspěchu v současnosti, a při pohledu na záběry se tomu jeden vůbec nediví. Tehdy nádherná SVGA grafika je nádherná i dnes, na RTS nezvykle chytlavý příběh má sílu stále člověka chytit a nepustit, a snad není třeba dodávat, že se druhý Warcraft pořád skvěle hraje. Však uvidíte sami v následujícím videu.

S ohledem na všechnu tu záměrnou retro stylizaci je v dnešní době často obtížné na první pohled odhadnout, co je nová hra, a co remaster staršího projektu. Tvůrci remasteru prvních dvou Homeworldů se ale dušují, že právě jejích dítko nevypadá jako stará hra, a ani se tak nehraje. Homeworld Remastered Collection, která vyjde už 25. února, by tak neměla prvním dvěma dílům udělat ostudu a soudě dle videa z PAXu musím dát tvůrcům za pravdu: hra vypadá opravdu perfektně.

Dark Souls II byla parádní hra (recenze) a není divu, že si vysloužila, ostatně jako spousta dalších, svůj "HD remake" pro PC a nové konzole (hra vyjde i na PS3 a X360, kde ale grafické úpravy moc čekat nelze). Pod názvem Dark Souls II: Scholar of the First Sin se tak již brzy znovu ponoříme do kolotoče smrti, jen to bude vypadat podstatně lépe než předtím díky nativnímu rozlišení 1080p a dpopoře 60 fps. Jak hra ve vyšším rozlišení vypadá a hýbe se, se ostatně můžete podívat ve srovnávacím videu kolegů z IGN, které vedle sebe staví záběry z upravené verze DSII pro PC, PlayStation 4 a PlayStation 3.

Když se řekne Haemimont Games, většina z nás si představí sérii Tropico, maximálně Omertu, tedy strategie zaměřené na budování a správu statků. Oznámení hry Victor Vran je tak od Haemimont překvapující, protože jde o hack and slash RPG s Viktorem v hlavní roli. Proč ta změna žánru? Jednoduše, tvůrci chtějí udělat akční RPG, které bude skutečně akční.

Že hraje Hearthstone: Heroes of Warcraft 75 milionů hráčů? Kdepak. Spekulace o neuvěřitelném množství hráčů vyvrátil Blizzard ve výsledcích hospodaření pro investory. I tak se ale může populární karetní hra chlubit 25 miliony registrovaných uživatelů, což rozhodně není číslo, nad kterým by mohl kdokoliv ohrnovat nos. Hearthstone očividně pořád roste, chystá se nový datadisk a vývojáři jistě plánují další hromadu karet. A dalším velkým tahounem hospodaření Activision je online střílečka Destiny.

Studio Camouflaj plní slib a své mobilní stealth dobrodružství République vydá na konci února i na PC a Mac. Nemělo by ovšem jít o tradiční port - tvůrci totiž PC/Mac verzi République udělali znovu v enginu Unity 5 (mobilní verze běžela na čtyřce) a příběh trampotami stíhané hrdinky Hope se tak dočká na "velkých platformách" důstojné verze. Ukázky z PC/Mac verzí najdete v článku a recenzi první epizody mobilní verze si můžete přečíst zde.

Assassin's Creed: Rogue měl být původně ze dvou loňských AC titulů tím druhým vzadu, ale nakonec se z něj i na konto problémů s Assassin's Creed Unity vyklubal velmi kvalitní kousek. S úlevou to loni zjistili majitelé PS3/X360 a 10. března se o tom přesvědčí PC hráči, až vyjde PC verze Rogue - navíc vylepšená o několik málo drobností.

Mé první kroky v Life is Strange by se daly označit za rozpačité – ujímám se role mladé, z našeho pohledu čerstvě plnoleté dívenky Max, studentky fotografie na prestižní střední škole v jejím rodném městě, Arcadia Bay. Max se do města přestěhovala po pěti letech života v Seattlu, kde žila v odloučení od dětské kamarádky Chloe. Palčivé otázky, zda se kamarádka změnila a jejich dříve tolik blízké přátelství může vůbec fungovat, nezůstanou nezodpovězeny dlouho.

Blížíme se do finále. Brzy vyhlásíme nejlepší hry roku 2014 podle redakce i čtenářského hlasování, ale ještě před tím je na čase shrnout, které hry nás v roce 2014 nejvíce překvapily, a které naopak zklamaly. Kandidátů bylo, jako obvykle v obou kategoriích, celá řada. A jako každý rok je třeba zdůraznit, že nejde o výběr nejlepších a nejhorších her. Hry, které pro nás byly zklamáním, neoznačujeme nutně za špatné, jen výrazně nenaplnily naše očekávání. A přesně opačně je to s hrami, které nás překvapily. Čekaly jsme od nich méně nebo vůbec nic, ale když vyšly, s chutí jsme si je zahráli, i když se nedostaly mezi nejlepší ve svých žánrových kategoriích. A o které hry se jedna?