Podzim se na hráče deskových her vyřítil jak rozjetý vlak. Pískající parní lokomotiva s urputnou pravidelností vypouští další a další boxy s malými i velkými herními zázraky. Když už máte pocit, že vydaných i plánovaných her je nevstřebatelné množství, narazí do vás plnou parou Spiel, veletrh deskových her pořádaný v německém Essenu na konci října. Vagóny zábavy rachotí všude kolem nás, a do konce roku nepřestanou. Pojďme se tedy podívat z bezpečné vzdálenosti na to, co nás v říjnu potkalo.

Existují hry, které jsou... jiné. Víme o nich. Slýcháme o nich. Prý je hrají desítky tisíc lidí. Jejich náměty a zábava jsou pro nás ale stejně nerozluštitelné jako tajemství hradu v Karpatech, a proto je s nejistým omluvným úsměvem ignorujeme. Třeba The Sims 3. Podle všeho si žije vlastním životem, podobně jako kolonie mravenců pod barákem a občas z ní mezi lidi, kteří The Sims 3 a) nikdy nehráli, b) nikdy hrát nechtěli, c) už nechtějí ani vidět prosákne informační lavina. A ta je přesvědčí o tom, že je skutečně lepší se jen omluvně usmívat a možná i zajít na terapii a ujistit se, že se světem je všechno v pořádku. (Není, ale to nebudeme řešit).