Když jsem někdy na konci minulého roku pařil Middle-earth: Shadow of War, ani jsem si nevšiml tolik propíraných loot boxů, ze kterých na vás za reálné peníze vyskakovali bonusoví skřeti, a rozhodně mi nechyběly. Proč bych se měl ochuzovat o nejlepší část celé hry, vlastnoruční verbování nových zrůdných poskoků? Loot boxy byly ve hře prostě tak nějak navíc, i když vlastně ničemu aktivně neškodily, a tvůrci evidentně souhlasí. S okamžitou platností je ze hry vymazali.

Na oznámení data vydání Mount & Blade II: Bannerlord čeká obrovská spousta fanoušků jako na smilování. To sice stále nepřichází, ale jeden z tvůrců prozradil informaci o aktuálním stavu vývoje, která lahodí našim uším. Kromě toho se dozvídáme nové informace o mapě světa a návštěvách měst.

Jak se mění hry? Tak bychom mohli zhruba shrnout témata dalšího Fight Clubu. Podívali jsme se třeba na to, kam se asi v příštích letech vyvine nezávislá herní scéna, a taky jsme probrali dost ožehavý problém kolonizace, který je v poslední době ve hrách pojímán trochu jinak než dřív. A samozřejmě jsme debatovali i o těch nejlepších a nejhorších hrách, co nám právě kradou čas.

Westernových her je jako šafránu, proto bychom si měli vážit každého dostupného kousku. No dobře, Wild West Online se do této věty nepočítá, což je škoda. Ale se sériemi Red Dead Redemption a Call of Juarez mi jistě dáte za pravdu. Letos nás čeká dost možná největší westernové RPG všech dob v podobě Red Dead Redemption II, ale na obzoru je další zajímavý titul, který na toto, herně pořád ne moc prozkoumané, období nahlíží z druhé strany.

Není žádným tajemstvím, že letošní hra s pavoučím mužem patří mezi mé nejočekávanější favority roku. Není to ani tak proto, že by se mi líbily původní komiksy nebo filmové série (ze dvou dílů s nezajímavým Garfieldem mi vyloženě není dobře), ale mohou za to překvapivě minulé videohry. Tedy ne ty úplně minulé, které kvalitou jaksi odpovídají zmíněným filmům. S úsměvem vzpomínám na pavoučí dobrodružství z éry druhého PlayStationu. A tyto příjemné nostalgické vzpomínky ve mně vyvolává právě novinka od Insomniacu.

Než se naplno pohroužím do svých dojmů, dovolte mi vyjasnit dvě věci. Zaprvé, každá další oznámená zombie hra ve mně vyvolává čím dál tím výraznější krčení rameny. Zadruhé, Days Gone je jedna ze tří nemrtvých výjimek, na které se upřímně těším. Dobrá zpráva je, že po osahání řídítek Deaconovy motorky a po zběsilém mačkání spouště útočné pušky mě tyto pocity neopouští.