Minulý rok na mě z křoví nevyskočil žádný stříbrem ozbrojený Zaklínač 3, neočarovala mě božská podstata jako v Divinity: Original Sin 2, neobjevila se prostě žádná dechberoucí hra, která by pro mě celý rok definovala. Ale vážně si nemám nač stěžovat. Místo toho jsem se setkal se starými známými, se kterými je vždycky fajn se pobavit, a pak taky s několika úplnými cizinci. Jak často máte šanci sledovat při práci vesmírnou archeoložku?

Série Call of Duty uměla vždy hráče něčím šokovat už v prvních minutách po spuštění hry. Výsadek v Normandii v jedničce či potopení lodi ve čtyřce byly takovými „wow momenty“. V Modern Warfare 2, které vyšlo před deseti lety, 10. října 2009, něco takového chybělo. Ale jenom kvůli tomu, že svůj největší „wow moment“ si tvůrci ponechali až na později. Spolu s hořícím Washingtonem D.C. bylo MW2 vrcholem série, po němž následoval sešup k čemusi, co pamětníci příliš nepoznávají.