S každým rokem nabývá role podpory hry po vydání na důležitosti. Nejvíce na očích je hlavně podpora obsahová v podobě updatů, DLC a datadisků. Hry díky nim žijí i dlouhé měsíce či roky po vydání, což dobře dokládají kousky, které jsme vybrali. Níže zmíněné datadisky - DLC parádním způsobem rozšířily původní hry o spoustu nového obsahu, upravily a doladily jejich herní systémy a umožnily hráčům, aby se vrátili do svých oblíbených světů a zažili v nich něco nového.

Ještě před rokem snad nikdo nevěřil, že vydání věčně odkládaného The Last Guardian je doslova za rohem. Asi jenom málokdo byl pesimistou kvůli tomu, že by si vydání nepřál - historie však mnohé fanoušky her pesimismu naučila. Snad díky charakteru her samotných existuje celá řada “věčně” vyvíjených či dokonce nikdy nedokončených titulů. Kdo drží v této smutné statistice prim? Realizace jakých famózních vizí se asi už nikdy nedočkáme? Proč dlouho vytvářené hry nedopadají většinou nejlépe?

Zimní arkáda Steep si na nedostatek prostoru stěžovat rozhodně nemůže. Hra už od svého vydání nabízí obrovský svět plný hor, kopců, svahů, skokánků, ramp a dalších věcí, na kterých si můžete rozlámat virtuální kosti na tisíce způsobů. Kdyby vám to ale přesto nestačilo, dostanete nášup. Nášup, u kterého tvůrci netroškařili a vytvořili virtuální Aljašku.

Když vás ztrapňují nebo nějakým jiným způsobem trápí vaši příbuzní, obvykle jejich chování okomentujete rčením, že rodinu si člověk zkrátka nevybere. A v případě Bakerových z nového přírůstku do série Resident Evil to platí dvojnásob, jak se vám pokusí vysvětlit vývojáři z Capcomu. Životní lekce je to relativně dlouhá, propracovaná, děsivá, ale hlavně velmi zábavná!

Dnešek je velký den pro všechny fanoušky hororu všeobecně a série Resident Evil obzvlášť. Svět byl totiž obdařen hrůzným a odporným počinem Resident Evil 7 biohazard, který slibuje odhalování strašného tajemství, atmosféru plnou zoufalství a hnusu, a taky zoufalé pokusy o přežití tváří v tvář šíleným zjevením. Při příležitosti vydání se tvůrci pochlubili s dlouhým release trailerem, u kterého byste pro jistotu neměli nic konzumovat, a taky vyjasnili své plány na budoucí DLC.

V jednu chvíli běhá Link po krásné, zelené louce na čtyřicetipalcové televizi, v následující hráč vyndá „tělo“ Nintendo Switch z doku, přicvakne ovladače a během čtyř, pěti vteřin pokračuje ve hraní, ovšem už v tabletové podobě. Bez nějakých prostojů, bez ztráty plynulosti, bez lagů. V tu chvíli jsem si uvědomil, že koncept Nintendo Switch může fungovat ve všech možných funkcích, kterých není málo.