Když si poslechnete finální verzi soundtracku k Doom Eternal, možná v ní uslyšíte něco… divného. Se samotnou hudbou není nic špatně, ale výsledný mix je na cédéčku i na streamovacích službách v dost otřesné kvalitě. Skladatel Mick Gordon se před pár týdny vyjádřil, že za mixem většiny skladeb vůbec nestojí on a že šlo patrně o jeho poslední práci na Doomu. Teď se o vykreslení situace snaží i druhá strana, id Software. Ve zkratce? Na Gordona není zrovna moc spolehnutí.

Kosmetické úpravy přicházejí i do matky všech stříleček, a pokud byste snad démony nechtěli kosit coby jednorožec z úvodního obrázku, určitě najdete něco, co vašemu oku bude lahodit víc. V singleplayeru a fotomódu si budete moct svého Doomguye hezky vystrojit, aby si z něj démoni nemohli dělat legraci, že jeho brnění dávno vyšlo z módy. Kromě toho byly odhaleny i nějaké přízemní věci jako hardwarové nároky a čas, kdy se odemkne preload.

Světy počítačových a stolních her se čím dál tím víc prolínají. Stolní hry mají ve zvyku adaptovat videohry a učí se vedle papíru, kartonu, dřeva a plastu používat i digitální technologie. Zároveň vznikají digitální adaptace deskovek a spousta videoher čerpá inspiraci pro své mechanismy z deskových a karetních her. Tento vztah se bude čím dál tím víc prohlubovat, ale dočkáme se někdy doby, kdy budou vznikat videohry inspirované konkrétními stolními tituly?

Počítačová technologie nás dnes přímo obklopuje. Děti s ní vyrůstají od kolébky, ale pro nás, když jsme sami byli dětmi, představovala podivuhodný svět, do kterého jsme nesměle vstupovali v učebnách informatiky. Výjimečnost oněch magických místností z našich škol dávno odvál čas, ale snad právě proto se na „školu hrou“ z prvního desetiletí po sametové revoluci příjemně vzpomíná.

Peklo se na Zem vrátí letos na jaře a kromě singleplayerové kampaně nás v Doomu Eternal v březnu čeká taky několik multiplayerových módů. Ten s názvem Battlemode se teď předvádí ve dvanáctiminutovém videu na IGN. V utkání na život a věčné zatracení se proti sobě postaví unikátní a jedinečný Doom Slayer a… dvojice běžných, naprosto zaměnitelných démonů. Hej, to není moc fér!

Se starými hrami je trochu kříž. Nestačí mít jen chuť si je zahrát. Musíte vědět, kam pro ně sáhnout a musí správně fungovat. Existuje sice spousta řešení, často ale jen teoretických. Vždyť kdo dnes dokáže spustit Test Drive z diskety anebo zprovoznit starý mikropočítač? Zdánlivě vše zachraňuje internet, i když ani ten nesplní všechna přání. Velkou ironií herního byznysu je, že nejlepší digitální službu pro milovníky staré zábavy zatím odvádí šedá zóna, kterou by si oficiální místa přála zlikvidovat.