Deadpool není běžný komiksový hrdina. Tím spíš to není typický komiksový hrdina od Marvelu. Je to psychopat a žoldák s absencí morálky, příčetnosti, smrtelnosti (má stejnou totální regeneraci jako Wolverine) a ...také ví, že je v komiksu a čtou si o něm voyeurští čtenáři.

V noci 2. února 1959 došlo k dodnes nevysvětlenému úmrtí výpravy devíti studentů Uralského polytechnického institutu. Studenti mířili k hoře Otorten, ovšem ve tmě zabloudili a nakonec se utábořili na úbočí hory Cholat Sjachyl, kde za tajemných okolností také zahynuli. Záchranná výprava na místě nalezla jejich tábořiště, stany roztrhané zevnitř, jakoby před něčím utíkali, a těla s poničenými orgány a frakturami lebek, ale bez známek potyčky či boje. Oblast byla na několik let uzavřena, teorií se vyrojilo nespočet, ale uspokojivé vysvětlení se do dnešních dnů nepodařilo podat nikomu. Tato událost je známá jako Djatlovův incident či incident Djatlovovy výpravy - podle náčelníka výpravy Igora Djatlova. Toliko fakta, jimiž se inspirovala hra Kholat.

Podle některých stojí Ryse: Son of Rome za nedávnými finančními problémy Cryteku, zatímco oficiální vyjádření tvrdí, že pravda je prý někde úplně jinde. Buď jak buď, nutnost přišít finanční záplatu na díru v rozpočtu by klidně mohla být záminka, proč původně exkluzivní titul pro Xbox One vyšel nedávno i na PC. Minulý rok Gábina Ryse v recenzi chválila za audiovizuální zpracování, ale za všechny ostatní aspekty hru pěkně zkritizovala. Pojďme se tedy podívat, jestli se něco od vydání Xbox One verze v listopadu 2013 změnilo.

Podle oblíbené manažerské poučky se správný šéf pozná tak, že si do svého týmu vybírá lidi, kteří jsou v určitých ohledech lepší, než je on sám. Pokud můžu soudit zvenčí, Tim Schafer se podle této rady dokázal zařídit a sehnal do své firmy Double Fine velmi schopné lidi. Vývojář, jehož sláva se momentálně pojí hlavně s úspěšnou kampaní na Kickstarteru, zažíval ještě před pár lety hodně krušné období. Zatímco se „jeho“ Brutal Legend potácela v limbu kvůli přechodu od Activisionu k EA, rozdělil Schafer v rámci interní akce Amnesia Fortnight tým svých vývojářů na čtyři skupiny a dal jim volnou ruku při vytváření konceptů menších stahovatelných titulů.

Každý den píšeme o spoustě her pro PC a konzole a většinou ještě o těch větších a nablýskanějších. Průběžně se ale díváme i jinam, protože o zajímavé a často i skvělé hry se dá zakopnout kdekoli. Tentokrát jsme udělali krok úplně do tmy a začali prozkoumávat herní nabídku na 3DS eShopu, respektive DSiWare. A zjistili jsme, že majitelé handheldu 3DS (i DSi) vůbec nemusí spoléhat jenom na klasické velké hry v krabičkách. Za pár šupů si mohou přímo ze svého handheldu koupit řadu menších her, které ale nijak nehřeší na své nižší produkční hodnoty a nabízí skvělou zábavu. O některých z nich si můžete více přečíst v článku, který má za cíl vypíchnout to, co na 3DS eShopu stojí za pozornost. Třeba vám z té desítky her některá padne do oka.

Co je špatné, jmenuje se většinou dost chlapácky. U her to platí takřka totálně. Jako by se snad nízká kvalita dala kompenzovat slovy. I třetí FlatOut si takto pomáhá. Kam mu ale podtitul „Chaos a Destrukce“ pomůže doopravdy, lze jen potichu tušit. Do přízně fanoušků tradičního FlatOutu se totiž rozhodně nevetře. A těžké to bude mít i u obyčejných smrtelníků, kterým se prostě líbí arkádové závody. Nový Flatout zkrátka není hrou pro nikoho. Ti, kteří si ho zahráli, už opravdu nevěří, že superbudget může být k něčemu dobrý a že holandské studio Team 6 nemusí pokaždé naprogramovat úplnou hovadinu. Ve třetím FlatOutu ji vyrobilo na klíč.

Jméno amerického spisovatele Toma Clancyho je asi většině hráčské veřejnosti alespoň minimálně známé. Ale co takový Julian Gollop? Nevíte? Tak to zkusíme obráceně. Starší z vás si jistě pamatují na oceňované hry UFO: Enemy Unknown (1994) nebo X-COM: Apocalypse (1997). A právě jejich tvůrcem je britský vývojář Gollop, aktuálně zaměstnaný v kancelářích Ubisoftu v Sofii, kde pracoval na launchovém titulu pro Nintendo 3DS. Když se tato informace poprvé objevila, vzbudila velká očekávání, protože titul Tom Clancy's Ghost Recon: Shadow Wars měl patřit do stejné žánrové škatulky jako jeho předchozí mistrovská díla, tedy taktických tahových strategií.

Probudit se s rozsáhlou amnézií v interiéru temného hradu, v němž se na vás sápe jeho krvavá minulost a značně podivná současnost, to je premisa hodná těch nejděsivějších nočních můr. Frictional Games, autoři vynikající série Penumbra, se žádných hororových námětů nebojí a tak hráče bez obav vhodí doprostřed jednoho takového komplexu a vnuknou mu jednoduchý úkol – přežít. Amnesia: The Dark Descent doopravdy není hrou pro bábovky a strašpytle, kteří své nehty strachem zarývali do myši už při hraní F.E.A.R. či jiných, jen okrajově tajemných her. Amnesia chce primárně děsit. Vlastně se jedná o jeden z velevzácných kousků, které nepoužívají tmu a strach z neznámého prostředí jen jako součást vnitřních monologů hrdiny, ale jako styčný prvek hratelnosti. Dokáže takovýto horor zaujmout fanoušky klasických adventur?• Příběh bez minulosti Popravdě mě testovaná hra, navzdory skvělým referencím od zahraničních redaktorů, hned zpočátku lehce zklamala. Sérii Penumbra jsem hodnotil velmi kladně, ale prvky beletrie v ní hráč musel hledat zvětšovacími skly. Amnesia řeší hrdinovu minulost, důvody a okolnosti ztrátou paměti a než jsem si stačil na prakticky bezejmenného hrdinu zvyknout, už dávno jsem se probíral druhou polovinou hry. Možná jsem poněkud staromilný, ale nedokážu vnímat horor bez toho, abych věděl, proč a z jakého důvodu je všechno kolem mně tak děsivé. Odhalování minulosti komplexu z nalezených papírů a mluvených flashbacků sice není špatné řešení, ale pro příště už bych raději zvolil nějaký ucelenější způsob vedení děje.

Civka, jak ji neznáte 

Náhodně generovaný herní svět i souboje, vesmírná loď, pixel art a feeling, který je typický pro indie hry. To všechno jsou určující aspekty veleúspěšného roguelike titulu FTL, který tak trošku fušoval do řemesla Kirkovi se Spockem. Convoy je duchovní nástupce FTL, o kterém lze říci prakticky to samé, akorát nečerpá inspiraci z míst, kam se ještě žádný člověk nevydal, nýbrž z Mad Maxe od Goerge Millera.

Batman se vrací a s ním po čtyřleté pauze i studio Rocksteady, tedy původní tvůrci novodobé ságy o netopýřím muži. A zatímco si majitelé osobních počítačů musí na bezproblémový port ještě nějakou dobu počkat (info v tomto článku), konzolová verze komiksové akční adventury funguje naštěstí bezchybně. Takže nasadit helmu, obléci netopýří brnění (to bez bradavek) a nezapomeňte si na věšáku klíčky od Batmobilu. Je na čase vrátit se do Gothamu!

První světová válka a hry si moc nenotují. Svou povahou i historickou epochou jde o nevděčné a úzce profilované téma, které válečné drama z Omahy asi jen tak netrumfne. Podle toho taky vypadá těch pár her, které se tématice věnují. Malé rozpočty, většinou béčkové pojetí, dílčí chyby, ale i trocha autenticity a neokoukaných kulis, respektive principů. To všechno platí i pro novou simulaci zákopové války Verdun, která by se s trochou nadsázky dala považovat i za adaptaci Remarqueova románu Na západní frontě klid.

Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.

Recenzi na první epizodu výpravné francouzské adventury Life is Strange jsem zakončil povzdechnutím nad vyhlídkou dlouhého čekání na vývoj dobře rozehraného příběhu. Na to konto je hned zkraje třeba říci, že čekání nakonec nebylo dlouhé, ale co je nejlepší, vyplatilo se. Druhá epizoda Out of Time dokázala v mezích mírného pokroku předčít první a opět úspěšně vybudovat pocit napjatého očekávání dalšího, třetího, dějství.

Pokud vám vyhovuje humor populární komedie Clerks a teorii zlomené páteře při pokusu o sebeuspokojení citujete i ze spaní, zřejmě už pár týdnů vyhlížíte klasickou point-and-click adventuru Randal's Monday. Tato hra totiž na Clerks neodkazuje jenom stylem humoru, ale též dabingem Jeffa Andersona, představitele filmového Randala. Právě dabing je přitom jednou z mála věcí, které lze na výtvoru studia Nexus pochválit. Ve všem ostatním, hlavně ve zneužití geekovské kultury, totiž hra selhává.

Schopnost nezávislých her vyrobit z mála maximum je často úžasná. K navození nálady potřebují obvykle jen specifické prostředí, podmanivý hudební doprovod a samozřejmě nápad, který je odliší od konkurence. Secrets of Rætikon si vystačí s pastelovými barvami a hustou aurou podivnosti. Je to hra doslova mnoha tváří. Člověk si může vybrat, zda tuhle létavou 2D puzzlovku pochopí coby obyčejnou průzkumnou záležitost v otevřeném světě, nebo na sebe nechá působit zvláštní atmosféru vycházející ze sepjetí zvířat a jejich životního prostředí.

Uplynuly už skoro čtyři roky od chvíle, kdy současná generace konzolí zažila cosi jako softwarovou revoluci. Byla to chvíle, kdy se díky jedné jediné akční adventuře změnil náš pohled na moderní hraní a v duších nám zůstaly hluboké rány, ale i nevýslovné pocity štěstí. Jestliže má být každá vlna zábavního hardwaru charakterizována výjimečnou a nenapodobitelnou hrou, tak ta poslední pochází z února 2010 a hledejme ji mezi psychologickými horory. Jmenuje se Deadly Premonition...

Vesmírná střílečka Strike Suit Zero měla mnoho potenciálu, který však tvůrci nevyužili. V podstatě by se dalo říct, že hra působila, jako by si její vývojáři ukrojili příliš velký krajíc vesmírné akční arkády, který se jim nepovedlo dost dobře sežvýkat. V případě Strike Suit Infinity proto zvolili jiný přístup. Hru zbavili veškerého zbytečného pozlátka, osekali z ní, co mohli a nechali prakticky jen základní hratelnost. Pomohlo to?

Série Monster Hunter je oblíbená především v Japonsku a v USA, u nás (čti v Evropě) ji moc lidí, alespoň dle mého dojmu, nezná. S každým dalším dílem se ale ukazuje, jaká to je škoda. Monster Hunter je totiž oslava hardcore RPG, které se dá hrát stovky hodin, dají se v něm vyrábět meče, brnění, pasti a hlavně tedy lovit obří monstra, která si nedají nic líbit. A když myslím nic, myslím tím nic ve stylu v poslední době populárního Dark Souls.

Čas zavzpomínat na vybojované bitvy i padlé kamarády, čas popít s těmi současnými před tím, než se vydáte zachránit vesmír. Přesně to mělo nabídnout Mass Effect 3 DLC s podtitulem Citadel společně s další příběhovou misí, která přinese nějaké to střílení a standardní porci rozhovorů. Co se ale ve skutečnosti BioWare podařilo naservírovat, to překonalo veškerá očekávání. S klidným srdcem můžu prohlásit, že jsem snad žádné lepší DLC doposud nehrál.

Simulátor nákladní přepravy? Eh... už vidím ty překvapením zkřivené obličeje, které si při obhlédnutí obalu okamžitě vybaví příbuzné simulátory autobusů, tramvají, čistících vozů nebo kombajnů, kterých je především německý trh plný až po okraj. Stojí pár babek a laškovně vykukují ze stojanů v supermarketech a trafikách. Jenže Euro Truck Simulator 2 je jiný - za šest stovek nabízí áčkový zážitek v béčkové krabici a navíc ještě s nálepkou Czech Made. Řízení kamionu ještě nikdy nebylo návykovější, ale nejdřív se k němu musíte nechat přemluvit.

Vývojáři z Lionhead své fanoušky rádi překvapují, ale ne vždy pozitivně. Při čekání na údajně novátorský titul Fable: The Journey, nám stihli naservírovat ještě jeden netradiční titul - Fable Heroes. Hra vyšla na Xbox Live v rámci programu Arcade Next a jedná se spíše o jednoduchou mlátičku s drobnými RPG prvky, která sice těží ze světa Albionu, ale skalní příznivce nejspíš dvakrát nenadchne. Co hůř, příliš nenadchne ani další hráče.

Nene, Bond skutečně není laciný a mizerný přílepek k filmu. Jde si vlastní cestou a tak trochu zaskakuje ve chvílích, kdy o dalším osudu filmového Bonda nebylo jasno (MGM zkrachovalo a nebylo zač točit...což už se vyřešilo). Bohužel to ale není ani samostatná pecka jako kdysi Riddick. Na to má málo vlastního stylu a tak říkajíc, slušně říkajíc...varlat. Což je vzhledem k tomu, že nová reimaginace Bonda s Danielem Craigem, k níž se samozřejmě hlásí i Blood Stone, právě těmito atributy disponuje a staví na nich, poněkud zarážející.

Rybaření se říká „ráj tichých bláznů“. Fotbalové a jiné manažery jsou některými členy komunity vnímány podobně. Haldy tabulek, zápasový engine vypadá dětinsky a ti blázni přestávají být tišší ve chvíli, kdy se prostě objeví nápis „Dzeko shoots“, případně propadají neuvěřitelnému vzteku a nadávají, protože „to byl ku**a ofsajd ty černá svi**!“. Blázni ano, tišší...jen někdy. Možná jsme podivíni, když začneme zběsile mávat rukama při vítězném gólu z 93. minuty... ale tohle nás pekelně baví a právě nám přišel další ročník naší modly. 2011, ukaž se nám!

Splněný sen! Co jiného říct, když se zkušený producent zombie her rozhodne vytvořit zombie hru zasazenou do prostředí jednoho z nejlepších zombie filmů Dawn of the Dead a udělat ji se vším všudy - tisícovkami zombíků a obrovským shopping centrem, kde si můžete dělat doslova, co chcete. A co teprve fakt, že ji milý tvůrce nedesignoval tak hardcorově, že ve hře plyne reálný čas a záleží jenom na vás, jestli se rozhodnete sledovat příběhovou linii, nebo prostě jen přežívat a užívat si jako malé děcko pískoviště, které vám autoři vytvořili.

Říká se, že rozdíl mezi chlapcem a mužem spočívá pouze v ceně jeho hraček. Také jste si rádi hráli s plastovými vojáčky a máte v oblibě styl her Tower Defense?

Vetřelec, predátor a člověk se opět potkávají na planetě, aby svedli boj o přežití a nabídli tři odlišné pohledy na jednu událost. Jak dopadlo shledání po skoro 10 letech?

Ve dvou se to lépe táhne, zvláště když jste se právě probudili z kómatu a máte před sebou cestu na vrchol zločinecké organizace. Jak se hraje co-op a multiplayer?

Nejrozsáhlejší závěrečná část po delší době u Spore hodnotí online funkce pro sdílení hráči vytvořeného obsahu a zamýšlí se nad motivací pro opakované hraní, celkovou zábavností a obtížným vyřknutím verdiktu.

Nová onlinovka, která je zadarmo, prostě stojí za proklepnutí. Orientální prostředí, bitevní vřava v aréně a souboje proti ostatním hráčům, a samozřejmě RPG vývoj hrdiny. Zpozorněli jste? Tak čtete dál.