Batman: Arkham Knight - recenze PS4 verze
8/10
zdroj: Archiv

Batman: Arkham Knight - recenze PS4 verze

Datum vydání:
23. června 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

29. 6. 2015 20:20 | Recenze | autor: Jan Olejník |

Batman se vrací a s ním po čtyřleté pauze i studio Rocksteady, tedy původní tvůrci novodobé ságy o netopýřím muži. A zatímco si majitelé osobních počítačů musí na bezproblémový port ještě nějakou dobu počkat (info v tomto článku), konzolová verze komiksové akční adventury funguje naštěstí bezchybně. Takže nasadit helmu, obléci netopýří brnění (to bez bradavek) a nezapomeňte si na věšáku klíčky od Batmobilu. Je na čase vrátit se do Gothamu!

Dva rytíři

Nového Batmana si sice mohou zahrát i předchozími díly nepolíbení, avšak kvůli návaznosti příběhu a propojení jednotlivých událostí i postav není od věci mít alespoň jisté povědomí o celé sérii. Získáte tím i krásný přehled toho, jak se herní svět postupně vyvíjel.

Od skličujícího prostředí Arkhamské léčebny v prvním dílu, přes malé město v Arkham City, až po výrazně větší (avšak stále nepříliš rozsáhlou) oblast samotného Gothamu v Arkham Knight. A s každou hrou se měnila i hratelnost. V prvním dílu jsme byli rádi, když jsme mohli plachtit ze střechy do zahrady, druhý díl přidal cestování na větší vzdálenosti a nejnovější hra si kvůli své rozloze žádá Batmobil, se kterým najezdíte desítky kilometrů.

Vaším nepřítelem není nikdo jiný než titulní Arkham Knight, záhadný bojovník v robotickém obleku, který se chce Batmanovi z nějakého důvodu pomstít. K němu se samozřejmě přidá i plejáda starých známých – Two Face, Penguin, Poison Ivy a mnozí další. Batman si zkrátka nedá domluvit a místo, aby s padouchy skoncoval jednou provždy, nechává je stále dokola zavírat do vězení, odkud pak všichni opět houfně utíkají.

Fantastického Jokera však hned na začátku olízne lačný plamen kremační pece, naštěstí za něj zaskočí vcelku obstojný Scarecrow. A zatímco Arkham Knight jde po krku našemu ušatému hrdinovi, Scarecrow chce zaplavit Gotham svou speciální chemikálií, kvůli které lidé doslova umírají strachy. Už zase...

Marvelovský syndrom

Pokud máte nakoukané filmové fláky od studia Marvel, tedy Iron Mana, Thora, Avengers a další, pravděpodobně jste si všimli několika problémů, které sužují jinak velmi slušné letní blockbustery. V první řadě je velmi složité vymyslet solidního komiksového záporáka, což je problém, kterým trpí i nový Batman. Joker byl zkrátka unikát a jen málokdo ho dokáže v jeho roli nahradit.

Druhým problémem je, že není snadné jen tak někoho definitivně sprovodit ze světa, zvlášť když se jedná o oblíbenou a důležitou postavu. Scenáristé pak mají svázané ruce a hráč odchází s pocitem, že vlastně o nic nejde, protože superhrdina přece všechny zachrání a maximálně tak umře nějaká nedůležitá vedlejší figura.

Bohužel, ani Arkham Knight, ani Scarecrow nejsou zrovna nebezpeční protivníci. Většinu času na vás hulákají přes vysílačku naprosto prázdné výhrůžky typu: „Jen počkej, Batmane, celý Gotham uvidí, jak jsi selhal! Nezabiju tebe samotného, ale zničím tvůj odkaz!“. Pak na vás arcilotr vypustí patnáct svých pohůnků, které díky elegantnímu soubojovému systému zlikvidujete jedna dvě.

zdroj: Archiv

„Hahá! Batmane! Myslíš si, že jsi vyhrál? Těžko! Dnes v noci tvůj odkaz zahyne a ty s tím nemůžeš nic udělat,“zasměje se ďábelsky Arkham Knight a pošle na vás deset vojáků a dva drony. To samé praktikuje třeba i Riddler, jehož „hádanky“ bez problémů louskáte jednu za druhou, ale on vám bude pořád do vysílačky tvrdit, jak jste hloupí a neschopní…

Stvořit kvalitního padoucha je zkrátka těžké. Automaticky počítáme s tím, že superhrdina je neohrožený, všemi mastmi mazaný a navíc je licencovaný, tudíž vydělává majitelům peníze a zabít ho by znamenalo zaříznout lukrativní sérii.

Je tedy potřeba přijít s antagonistou, který je neobyčejně ďábelský, nevyzpytatelný, zmagořený a představuje reálnou hrozbu. Joker to dokázal, duo záporáků v Arkham Knight bohužel ne. Jsou příliš předvídatelní a jejich motivace nenápaditá. Po dobu hraní jsem o Batmana ani ostatní postavy vlastně ani neměl strach. A i když na pár pomníčků přece jen narazíme, je to přesně dle marvelovského mustru.

V hlavní roli auto

Za volant Batmobilu se posadíte relativně krátce po začátku hry a zcela jistě vám učaruje. Vzhledově se pohybuje někde mezi novodobým Tumblerem a vozem z animovaných filmů. Kromě klasického automobilového režimu jej lze bleskurychle a efektně přepnout do bojového režimu, ve kterém zvládá hladký pohyb do všech stran a může nepřátelskou techniku pocuchat šedesátimilimetrovým kanónem, kulometem, raketami či elektromagnetickým pulsem. Navíc umí vystřelovat i kotvu s lanem a zvládne tak i šplhání po zdech.

Jde zkrátka o skvěle vybavený stroj s citlivě nastaveným ovládáním - ať už budete vysokou rychlostí projíždět ulicemi Gothamu a kochat se velmi příjemně zničitelným prostředím, nebo se pustíte do křížku s těžkou technikou Arkham Knighta, nebudete mít pocit, že se jedná o něco, co vývojáři do hry napasovali jen tak bokem na poslední chvíli.

Právě v tomto momentu ale přichází ono pověstné „ale“, byť subjektivní. Mám pocit, že sekvencí s Batmobilem je ve hře přespříliš. Jistě, auto je to vážně vychytané, ale pro mě Batman není chlap v obrněném mecha-voze, který během jedné přestřelky rozstřílí (bez nadsázky) kolem dvaceti nepřátelských tanků.

zdroj: Vlastní

Takové souboje vás navíc čekají poměrně často, protože se po Gothamu pohybují stovky kusů těžké techniky – transportéry, raketomety, tanky, helikoptéry. Je jich zkrátka příliš mnoho a během příběhové kampaně vás hra opakovaně uzavírá do různě velkých arén, do kterých se ze všech stran sypou obrněnci. Přesila je místy snad až nefér a na rovinu přiznávám, že mě po pár hodinách začaly tyto úseky pořádně otravovat. Mezi hromadou odolných nepřátel navíc musíte kličkovat vážně obratně, jinak vás poměrně záhy čeká nepříjemně dlouhý loading.

Batmobil však neslouží jen k likvidaci desítek tanků, využívat ho budete i při řešení řady environmentálních hádanek. A opět v míře vrchovaté. Někdy je to správná akční zábava, třeba když pomocí lana a navijáku trháte kusy střechy, abyste si poskládali skokánky. Jindy se zase dostanete k nejtrapnějším hádankám, jaké mohou člověka napadnout – posouvání plošinek, houpačky a další.

A někdy budou úkoly tak mimózní (i na poměry komiksové licence), že budete nevěřícně kroutit hlavou – například Riddlerovy obrovské podzemní „hádanky“, které sestrojil přesně tak, aby je bylo možné překonat jen s pomocí konkrétních schopností Batmobilu.

Vzhledem k tomu, že mým nejoblíbenějším dílem je Arkham Asylum, byl jsem z posledního dílu občas poněkud rozmrzelý. Ono to snad vůbec není o Batmanovi!

I'M BATMAN!

Batman patří k mým nejoblíbenějším komiksovým hrdinům. Ztělesňuje příjemně temný protipól barevného světa Marvelu, který řada schopných spisovatelů postupně otesala z kusu žuly do záhadného ochránce pořádku a především schopného detektiva. Ať už se jedná o sešity Kameňák, Smrt v Rodině, Návrat temného rytíře nebo překvapivě drsné animované filmy, Batman balancuje na tenké hranici mezi syrovou realitou a komiksovou fantastikou. Proto mi Batman: Arkham Asylum udělal neskutečnou radost – atmosféra, souboje, technologické vychytávky, známé postavy… bylo tam vše. Dobrou zprávou je, že všechno tohle zůstává i v Arkham Knight, jen už to kvůli Batmobilu není až tak moc hlavní náplň hry.

Souboje jsou po choreografické stránce opět skoro perfektní, a i když proti vám stojí i více jak deset nepřátel, jsou vaše šance vyrovnané. Jen si musíte z bezpečí očíhnout celou místnost, nalézt interaktivní místa, větrací šachty a vyvýšené body. Díky novým hračkám pak můžete vyřadit nepřátelské zbraně, poslat jim do vysílačky falešné příkazy anebo třeba pěkně postaru narafičit výbušný gel, následně hodit do hloučku žoldáků kouřový granát a skočit dezorientovaným nepřátelům na hlavu. Nebo zkusíte zcela tichý postup a syčáky budete tiše odrovnávat jednoho po druhém.

zdroj: Archiv

Popsané řešení bojových situací patří k tomu nejlepšímu, co může Batman nabídnout a žánrově podobný Assassin’s Creed nechává daleko za sebou. Protivníci jsou totiž houževnatí, útočí všichni naráz, a jakmile přijdou na to, že jim někde nad hlavou létá obří netopýr, začnou na vyvýšená místa umisťovat miny a do šachet nahází zápalné granáty. Připočítejte si k tomu i několik různých typů speciálních vojáků, na které platí pouze určité postupy a vyjde vám z toho solidně taktická záležitost. Batman naštěstí není na všechno sám. V některých momentech spojí síly s Robinem, Nightwingem či atletickou Catwoman, tudíž si užijete i velmi efektní souboje s parťákem.

Nelze však zapomínat na to, že Batman je především detektiv. Ve vybraných momentech tím pádem přijdou ke slovu nejrůznější skenery, zvukové modulátory, trasovací zařízení a další vychytávky. Bohužel musela detektivní práce uvolnit prostor akční hratelnosti, takže se například k vyšetřování záhadných vražd dostanete spíše ve vedlejších misích než v hlavním příběhu. A ano, vedlejších misí je tu nespočet a kvalitou se pohybují od naprosto skvělých (vydaly by snad i na samostatnou hru) až po nenápaditou rutinní práci, kterou bych čekal spíš ve hrách od Ubisoftu (ničení nepřátelských radiostanic).

Je příjemné, že všechno, co dělalo předchozí hry tak dobré, v Arkham Knight nechybí. Jen se na to kvůli rozloze hry nabalila hromada dalších věcí, které se vám mohou i nemusí líbit.

Gotham děsivý i krásný

Když poprvé usednete za volant Batmobilu a vyrazíte obrovskou rychlostí ulicemi Gothamu, obklopí vás atmosféra tak hustá, že by se dala krájet snad jen motorovou pilou. Fiktivní město si bere to nejlepší z batmanovských filmů Tima Burtona a kombinuje impozantní neogotickou architekturu se zdobnými prvky art deco. Připočítejte si k tomu perfektně vypadající déšť, zářivé neony, skvělé částicové efekty i stabilní framerate a je jasné, že herní Batman ještě nikdy nevypadal lépe.

Detaily prostředí, objektů i postav jsou někdy přímo maniakální a prakticky vše kromě budov a mostů lze zdemolovat. Navíc Gotham není nudná placka, ale sestává z mnoha různých tunelů, nadjezdů, podjezdů, zákoutí a schodišť, díky čemuž se z něj stává ideální místo pro bezohlednou jízdu v Batmobilu. Město však není příliš rozlehlé a přeplachtit z jedné strany na druhou je otázka pár minut. Ničemu to však nevadí, přece jen Batman není Grand Theft Auto.

Pochvalu si zaslouží i jednotlivé postavy. Jejich obličeje sice nedosahují současné špičky, ale animace i dabing to bohatě vynahrazují. Batman opět mluví hypnotickým hlasem Kevina Conroye, Tara Strong znovu propůjčila hlas Harley Quinn a nesmí chybět ani „muž tisíce tváří“ Nolan North a jeho Oswald Cobblepot alias Penguin.

Nana-nana nana-nana… Batmaaan!

Jak je z textu patrné, v některých momentech jsem měl z nového Batmana smíšené pocity. Přílišný příklon k tankovým bitvám v Batmobilu a duo hlavních záporáků, kteří se Jokerovi nevyrovnají, mě otravovalo především v první polovině hry - než se příběh pořádně rozjel. V polovině jsem sice už věděl, kdo je maskovaný Arkham Knight, na druhou stranu se ale následně objevila celá řada důležitých postav, příběh dostal grády a vývojáři začali tahat z rukávu designérské trumfy. Při honičce s obřím strojem na ražbu tunelů jsem sice málem rozmlátil gamepad, na druhou stranu se jednalo o téměř filmově sestříhanou sekvenci, kterou jsem měl kompletně celou v rukách.

Hlavním problémem Batman: Arkham Knight tedy ve výsledku je, že se snaží dělat až příliš mnoho různých věcí. Jádro hry je převzaté z předchozích dílů série a jen těžko bychom hledali lépe fungující soukolí. Všechno, co minule vrzalo a skřípalo, tvůrci poctivě promazali a role temného rytíře snad nikdy nebyla tak promakaná. Na druhou stranu ale tvůrci na celé jádro nabalili celou řadu více či méně povedených vedlejších misí a frustrující pasáže v Batmobilu, které často působí jako násilně naroubované. Jeden by z toho nakonec měl skoro pocit, že Batman jezdí autem i do sámošky za rohem.

Subjektivně slabší první polovina hry (kterou ale kompenzuje polovina druhá) a přemíra akce za volantem se tedy musela promítnout do výsledného hodnocení. Pokud vám však představa Batmana jako velitele tanku až tak nevadí, není co řešit. Batman: Arkham Knight je téměř perfektní akční adventura, od které by se Assassin’s Creed mohl učit jako žáček v první třídě. Tak roztáhněte netopýří křídla a odrazte se od kamenného chrliče. Nad Gothamem právě vyšel úplněk. Tohle bude dlouhá noc…

Verdikt:

Snaha o zpestření batmanovského univerza pomocí ovladatelného Batmobilu hře občas paradoxně ubližuje, protože do ni násilně vkládá značně přehnané akční pasáže. Navíc se po smrti Jokera nepodařilo najít dostatečně silné duo záporáků. Přesto je však Arkham Knight důstojným rozloučením s Gothamem a téměř perfektní akční adventurou.

Nejnovější články