Recenze
Stargate: Timekeepers – recenze Commandos ze světa Hvězdné brány
26. 1. 2024
|
Michal Krupička
Hra, která se snaží být seriálem, a přitom na vlastní seriál zapomíná
Truck Driver: The American Dream – recenze
12. 11. 2023
|
Patrik Hajda
Tohle má být ten americký sen?
Nioh Collection – recenze dvojitého návratu do feudálního Japonska
6. 2. 2021
|
Pavel Makal
Kompletní souhrn japonského RPG
Oculus Quest – recenze z pohledu běžného hráče
8. 7. 2019
|
Alladjex
To si tak vyrazíte na párty k sousedům a kamarád se jen tak mezi řečí zmíní, že má doma Oculus Quest. Tu mytickou virtuální realitu, která nepotřebuje počítač, externí trackovací senzory na zdi, složité nastavování. Najednou zjišťujete, že jste půlku víkendové narozeninové akce propařili. Jenže ne v alkoholovém, nýbrž videoherním opojení virtuální realitou.
RoboCop: Rogue City – Unfinished Business – recenze akčního přídavku
29. 7. 2025
|
Jakub Malchárek
Další šichta
PGA Tour 2K25 – recenze letošního golfového ročníku
17. 3. 2025
|
Jan Slavík
Golf výtečný, omáčka otřesná
Frostpunk 2 – recenze strategie, která chvíli rozmrzá, ale pak zahřeje
17. 9. 2024
|
Aleš Smutný
Zima znovu přichází
Imperator: Rome – recenze
6. 5. 2019
|
Václav Pecháček
Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.
Age of Empires II: Definitive Edition – recenze
26. 11. 2019
|
Václav Pecháček
„Už zase?“ odfrkl si pohrdlivě skeptik, když se jeho sluchu doneslo oznámení Age of Empires II: Definitive Edition. „Byl tu originál, byla tu HD edice, tak k čemu ještě potřebujeme nějakou definitivní edici? Jenom chtějí vytáhnout z lidí prachy.“ Máte pravdu, pane skeptiku, to oni určitě chtějí. Jenže za ty prachy na oplátku nabízejí strategický poklad. Relikvii, která si zaslouží generovat zlato.
F1 2015 - recenze
21. 7. 2015
|
Václav Rybář
Vlastně jsem se na tu patnáctku docela těšil. A to i přesto, že jsem předchozím ročníkům spílal, jak se dostaly do klasické každoroční pasti sportovních her. Jenže i Codies nakonec přiznali, že F1 2014 byla spíš výplňovka, během níž už naplno pracovali na patnáctce, která konečně vyšla i pro konzole nové generace. A vyšla rovnou v létě, abychom si ji mohli patřičně užít. Naivně jsem doufal, že hlášky o překopání celé série od podlahy budou splněny alespoň napůl. Dokonce mě potěšilo, když jsem po spuštění dostal na výběr, jestli si chci znovu zahrát loňskou sezónu nebo tu letošní. Taková omluvenka je vcelku sympatickým rozjezdem. Tak rychle přeskočit generické intro i jednoduché menu a vzhůru na Time trials - chci co nejdřív vidět, jak to vypadá a jak se to řídí.
Devil May Cry 4: Special Edition - recenze
10. 7. 2015
|
Aleš Smutný
V rámci současné vlny remasterů všemožných her z PS3 (respektive X360) pro PS4 (respektive Xbox One) se objevují kusy, nad nimiž člověk nemůže skrýt překvapené potěšení. Přesně do tohoto ranku spadá i Devil May Cry 4: Special Edition, kterou v nové verzi, sedm let po vydání originálu, skoro nikdo nečekal. Tím spíš, že se předělávky dočkal i nedávný reboot DmC – Devil May Cry z pera Ninja Theory. Ale Nero, Dante a bonusově trio dalších bojovníků je nakonec tady a nabízí dnešním hráčům možnost zažít odlišnou generaci bojovek, ale společně s tím i některé designové postupy, které během let poněkud zastaraly.
Kerbal Space Program - recenze
27. 5. 2015
|
Ladislav Loukota
Poslední dobou už přestává platit pravidlo, že je k hraní leteckých simulátorů je nutné naučit se zpaměti celý manuál a optimálně ještě projít půlročním intenzivním výcvikem. Kerbal Space Program (homepage), hybrid mezi „leteckým“ simulátorem kosmické lodi a inženýrským simulátorem raketového inženýra, však do této nové vlny rozhodně patří. Davy zapálených fanoušků si titul ostatně získal už během vývoje. Někdy snad příliš zapálených. S vydáním finální verze hry, která zaujala i zástupce NASA, se totiž ukázalo, že Kerbal Space Program může působit jako překomplikovaný projekt ve stylu starých simulátorů, do jehož hraní je třeba investovat příliš mnoho času a úsilí, abyste se vůbec odlepili od země. Je tedy Kerbal Space Program vhodná volba pro někoho, kdo hru doposud ignoroval?
Assassin's Creed Rogue - recenze
26. 11. 2014
|
Jan Olejník
Poněkud šokujícím odhalením pro mě bylo, že Assassin's Creed Rogue je již sedmým/osmým (protože vyšla ve stejný den s Unity) dílem v hlavní sérii her o prastarém řádu asasínů, která v šestém dílu (Black Flag) zažila odklon směrem k pirátským dobrodružstvím. A právě na Black Flag nový Rogue nepřímo navazuje. Nejen příběhově, protože (bohužel) komplet opisuje i herní mechanismy a odehrává se povětšinou i ve stejném prostředí. Zatímco si tedy tvůrci Far Cry 4 dali záležet, aby hra zůstala nejen věrná svému předchůdci, ale přinesla i dostatek novinek, při hraní AC Rogue jsem si připadal, že znovu hraju Black Flag – navíc v horší grafice.
Endless Legend - recenze originální strategie
4. 10. 2014
|
Ondřej Švára
Představit si svět, ve kterém neplatí skoro žádná pravidla, a vše ku prospěchu věci překračuje stanovené meze, není nic obtížného. Stačí zavřít oči a nechat si něco zdát. Mnohem těžší je ale podle snů vyrábět počítačové hry. Například tahové strategie, které by byly zábavné, ale nikoliv povrchní, a také jasně pochopitelné, a přitom jim nescházely široké herní možnosti. Endless Legend je v tomto ohledu skoro ideálním dílem a splňuje definici herního snu, na jaký se dlouho čekalo. Pravidla překračuje s grácií a navíc si vymýšlí svá vlastní. V dobrém slova smyslu jsme hráli princeznu Koloběžku - Endless Legend je tahovka, ale přitom s realtimovými prvky, a zároveň komplexní budovatelský simulátor, kterému však přes veškerou složitost nechybí charisma, smysl pro detail a osobité kouzlo. Hledáte-li svéráznou alternativu k Civilization, tady je.
Broken Age: Act 1 - recenze
22. 1. 2014
|
Pavel Dobrovský
Když Ron Gilbert najímal před mnoha lety Tima Schafera do LucasArts, prokázal hernímu světu a adventurnímu žánru velkou službu. Během své kariéry se Schafer vyprofiloval jako návrhář s nevídaným komediálním talentem a zároveň jako zdatný scénárista i nekonvenční manažer studia Double Fine. Ať už je to Day of the Tentacle, Full Throttle, Psychonauts nebo Brütal Legend, vysoce kvalitní scénář, humor a chaotický vývoj jsou pro Schaferovy hry typické. Jedno bez druhého nedokáže existovat a Broken Age je skvělým příkladem a do značné míry i současnou špičkou tvorby studia Double Fine.
The Legend of Zelda: A Link Between Worlds – recenze
7. 12. 2013
|
Miloš Bohoněk
Jaká konzole měla letos nejlepší exkluzivní hry? Xbox 360? Zív. PlayStation 3? Lepší. Nintendo 3DS? No jistě! Japonský handheld chytil druhý dech a v průběhu celého roku nabízel excelentní tituly, jaké si jinde nezahrajete, a které představují pádný důvod pro pořízení samotného zařízení. Silná sezóna odstartovala s takřka dokonalou strategií Fire Emblem: Awakening a pokračovala s Luigi’s Mansion: Dark Moon, Donkey Kong Country Returns 3D, Animal Crossing: New Leaf nebo Pokémon X & Y. A koncovka? The Legend of Zelda: A Link Between Worlds. Skvostnější finále si Nintendo ani nemohlo přát.
Mount & Blade: Warband - Napoleonic Wars - recenze
1. 8. 2012
|
Aleš Smutný
K máločemu jsem přistupoval tak opatrně, jako ke komerčnímu modu (či DLC) Napoleonic Wars pro vynikající, nedostižnou a nedoceněnou hru Mount & Blade: Warband. Už dříve se ukázalo, že modderská komunita sice této hře prospívá, ale když už vyjde nějaký ten komerční mod, není to úplně na skákání do stropu. Ukázkovým případem budiž With Fire and Sword. Navíc, když vám někdo servíruje čistě multiplayerový mod, hned máte tendenci ho podezírat, že chce hodně koláčů za málo práce, nebo tak nějak. Krom jiného vás tím totiž připraví o možnost popojíždět po mapě Evropy jako žoldák během Napoleonských válek, což se neodpouští.
Sonic the Hedgehog 4 Episode II - recenze
24. 6. 2012
|
Lucie Jiříková
Ježek Sonic se proslavil jako hlavní postava v sérii 2D plošinovek her určených pro 16ti bitové konzole Sega. Od té doby se řadí mezi celebrity herního průmyslu a byl obsazen do desítek dalších rolí, které však jeho slávu dále nešířily - naopak. Obzvlášť některé 3D tituly dopadly přímo otřesně. Minulý rok ale slavil Sonic své 20 narozeniny a vypadá to, že se konečně umoudřil - vrátil se zpět k tomu, co mu jde nejlépe. Návrat do éry ježkovi největší slávy načala dosti diskutabilně Sonic the Hedgedog: Episode I, ale nyní jej už bez protestů stvrzuje Sonic the Hedgedog: Episode II. Nové dobrodružství má všechny přednosti původních dílů a najdeme v něm i čerstvé, šikovně zapracované, nápady.
Splinter Cell 3D - recenze
29. 4. 2011
|
Jan Vitík
Tom Clancy se v první várce her na nové 3DS objevuje hned podruhé, tentokrát ovšem s jinou značkou. Kromě Ghost Recon: Shadow Wars tak dostává svůj třetí rozměr i Splinter Cell se supertajným agentem Samem Fisherem v hlavní roli. Ubisoft si chtěl zřejmě pojistit úspěch a místo nějakého nového spinoffu se pustil do remaku kritiky nejoceňovanějšího dílu celé série, tedy Chaos Theory z roku 2005. Sázka na jistotu však tentokrát nevyšla, protože samotná konverze napáchala až příliš nenapravitelných škod. Nutno podotknout, že právě tento díl se již tehdy (rok 2005) dočkal kapesní verze pro handheld DS od Nintenda, která také nijak slavně nedopadla, a právě 3D verze si nese až moc společných rysů.
Mortal Kombat - recenze
28. 4. 2011
|
Václav Rybář
Dějové kejkle u posledních Mortal Kombatů začaly až nebezpečně připomínat zápletky Ordinace v růžové zahradě a dokonce ani crossover Mortal Kombat vs. DC nedosáhl podobných kvalit jako konkurenční Marvel vs. Capcom. Jeho třetí díl na Street Fighter IV enginu je mimochodem pro Mortal Kombat solidní konkurencí. Oba pojí 2,5D herní systém (3D postavy v 2D ringu), ale tam, kde si Capcom hraje a kombinuje mnohdy nezkombinovatelné - v dešti orgastických megakomb - tam se Mortal Kombat pokorně vrací ke svým kořenům a servíruje snad nejmacatější kampaň jednoho hráče, kterou jste kdy v bojovce zažili.
Divinity II: The Dragon Knight Saga - recenze
9. 12. 2010
|
Vilém Koubek
Nebudeme daleko od pravdy, řekneme-li, že druhý díl této RPG série zapadl ihned po vydání. Cestičku si k němu našli snad jen fanoušci Beyond Divinity (recenze) a Divine Divinity (recenze), kritiku nechala hra víceméně chladnou a zbytek světa upíral své zraky spíše k Dragon Age: Origins (recenze). Není proto divu, že při příležitosti vydání datadisku připravili tvůrci krásné balení s podtitulem Dragon Knight Saga, v němž naleznete jak původní hru, tak navazující datadisk Flames of Vengeance. A jelikož jsme i my na Divinity II v době vydání trochu pozapomněli, připravili jsme pro vás plnohodnotnou recenzi původního titulu i datadisku.
Underrail - recenze
1. 3. 2016
|
Jan Vrobel
Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.
Paper Mario: Thousand-Year Door HD – recenze povedeného remaku papírového JRPG
22. 5. 2024
|
Adam Homola
Jiný, ale pořád zábavný Mario
Let's School – recenze středoškolské budovatelské strategie
8. 8. 2023
|
Jan Slavík
Zvládnete postavit gympl snů?
Uncharted: Nathan Drake Collection - recenze
6. 10. 2015
|
Václav Rybář
Přiznám se hned takhle zkraje, že jsem Drakeův fanboy. Nemá smysl to zapírat nebo čekat na obvinění v komentářích, takže radši hned diskuzním válečníkům seberu vítr z klávesnic. Stejně jako Drake ve většině hry balancuje na okraji nějaké té plošinky, moje hodnocení všech tří her hledá rovnováhu mezi devítkou a desítkou, tedy absolutním možným hodnocením. A Naughty Dog v případě The Last of Us dokázali, že to všechno nepramení jen z toho, že jsem v deseti letech poprvé viděl Indiana Jonese a kombinace cestování, hledání pokladů a střílení nácků (nebo jiných ideologicky pochybných nepřátel) mi připadá jako nejlepší možné trávení volného času... na gauči, s gamepadem v ruce, samozřejmě.
Dead Island 2 – recenze zombie řežby v HellA
18. 4. 2023
|
Šárka Tmějová
Mladí a neklidní? Krásní a nechutní!