Výsledky hledání pro: dungeon siege

Guild of Dungeoneering - recenze

30. 7. 2015 | Václav Pecháček

Ke karetním hrám na počítači mám poněkud dvousečný vztah. Kartičky jako takové mám hrozně rád a nikdy neodmítnu dobrou hru, která je na nich založená - ať už jde o Magic: The Gathering, nebo kanastu. Když na takovou hru narazím na počítači, vždycky musím přemýšlet nad tím, jestli by nebylo lepší si ji zahrát ve skutečném světě, pěkně čapnout do ruky balíček karet a přes stůl odhadovat svého protivníka. Trochu mě to trápí dokonce i u her typu Hearthstone, kde musím objektivně přiznat, že taková konverze je extrémně nepraktická a celkový zážitek ze hry by skoro určitě zhoršila. Existují ovšem i karetní hry, u kterých člověka dlouho ani nenapadne, že se vlastně jedná o karetní hru - a to i přes nezpochybnitelný fakt, že všechny jeho herní možnosti se odvíjejí od výběru karet. Zní to divně, já vím. Ale díky Guild of Dungeoneering to možná za chvilku bude mnohem srozumitelnější.

Last Epoch – recenze akčního RPG lepšího než Diablo IV

4. 3. 2024 | Jakub Malchárek

Ďábel je mrtev, ať žije ďábel!

DeathSpank: The Baconing - recenze

16. 9. 2011 | Karel Drda

Pod, ne úplně lehce přeložitelným, názvem Baconing se skrývá třetí díl populární "diablovské" série DeathSpank, jejímž hrdinou je cartoonově machistická, egoistická a nabubřelá postava stejného jména. DeathSpank se vrátil, aby to natřel všem padouchům, cestou poklábosil s pořádně silnou sestavou bizarních postaviček a ještě k tomu splnil jejich všelijaká roztodivná přání.

Moonlighter - recenze

19. 6. 2018 | Jan Slavík

Jak to, že když v RPG zajdete do obchodu, vždycky dostanete nabídku nových zbrojí, zbraní a lektvarů? Kde se berou? Že by si je prodavači sami vyráběli kadencí dvaceti kusů za odpoledne? Co vás nemá, po nocích prolézají kobky a bojují s monstry, aby pak přes den měli výbavychtivým hrdinům co nabídnout a tím odlehčit jejich naditým měšcům. Alespoň tedy v akčním rogue-lite lehce RPG obchodním manažeru Moonlighter od studia Digital Sun.

Alder’s Blood – recenze

6. 5. 2020 | Václav Pecháček

Nezabíjejte boha. Zabít boha je pěkně blbý nápad. Nietzsche to udělal, a co se mu stalo? Umřel. Stejně jako umírají všichni kacíři a bezvěrci, kterým se ve strategii Alder’s Blood poštěstilo zavraždit svého otce a stvořitele, protože z posvátné krve se rodí monstra s jediným cílem. Celkem podobným tomu, jaký kdysi měla Potopa světa.

Dragon's Crown - recenze

4. 6. 2014 | Jan Švelch

Pryč jsou ty časy, kdy jste ve 2D fantasy mohli být epičtí, násilní a svalnatí a nikdo vás neobviňoval z misogynie a sexismu. Kultovní hity Golden Axe a Dungeons & Dragons: Tower of Doom se ale i přes nepřízeň politické korektnosti dočkaly svého nástupce. Když veterán George Kamitani, který v 90. letech pracoval právě na Tower of Doom, zveřejnil obrázky z Dragon's Crown, čelil kritice. Hrdinové dvojrozměrné rubačky totiž svými rozměry spadají do nadlidské kategorie - jak muži svými svaly, tak ženy svými vnady. Za barokním fantasy hávem se ale skrývá herní duše kombinující skvělým způsobem mlátičku s RPG.

The First Descendant – recenze korejského etalonu grindování

24. 7. 2024 | Michal Krupička

Skvělá střelba, hloupé dialogy, unylý grind

Diablo IV – recenze pekelného nářezu

6. 6. 2023 | Pavel Makal

Hrůza počíná Nenávist, Nenávist počíná Zkázu, Zkáza počíná Hrůzu

Titan Quest - recenze mobilní verze

8. 8. 2016 | Jan Hrdlička

Od chvíle, co se série mobilních akčních RPG Dungeon Hunter přiklonila k agresivnímu free to play modelu, volali hráči po novém mobilním zážitku, který by se blížil starému dobrému Diablu. Nově se pověst žánru na chytrých telefonech a tabletech snaží zachránit předělávka deset let starého Titan Questu, která nedávno vyšla na App Store a Google Play.

Bravely Default 2 – recenze

25. 2. 2021 | Jan Slavík

Příliš tradiční dobrodružství

Enter the Gungeon - recenze

21. 4. 2016 | Ondřej Švára

Míchat žánry je užitečná tvůrčí technika. Vývojářům zjednodušuje práci a hráčům přináší záruku univerzální zábavy. Riziko, že vznikne dílo po všech stránkách průměrné nebo překombinované sice existuje, ale když se práce podaří, vznikne třeba Enter the Gungeon. Tahle výbušná směs top-down akce a roguelike dungeonu přivodí nejednomu z vás otoky na prstech a hlavně dlouhotrvající úsměv. Skvělou akci kazí jen mírně nevyrovnaná obtížnost a občas neužitečné bonusy.

Iratus: Lord of the Dead – recenze

12. 5. 2020 | Jakub Šindelář

Zástupy mrtvých pochodují a ve vzduchu je cítit pach rozkládajícího se masa. Mumie bojuje bok po boku se zombií a kostlivcem… a lidé prchají. Zbylé šiky odvážných se shlukují, aby bránily poslední zbytky svobody. Země živých už nikdy nebude jako dřív. Nekromant Iratus si ji hodlá podmanit, tvrdě a nekompromisně, jednou provždy.

Battle Brothers - recenze

8. 8. 2017 | Aleš Smutný

Další hrob, další dělení pozůstalosti, další přemýšlení, jak zaplnit prázdné místo v řadě. A možná i prázdné místo v srdci, protože pod drnem teď leží hrdý praporečník Solonius. Tedy, jeho části, protože úplně všechny nešly po bitvě s orky identifikovat. Kdo další pozvedne prapor žoldnéřské kumpanie a vydá se s ním do bitvy? Svět Battle Brothers se totiž s nikým nemazlí a smrt hrozí na každém kroku nejen nováčkům, ale i bojem zoceleným veteránům. A mohlo by se stát i něco horšího… mohly by dojít peníze.

Crypt of the NecroDancer - recenze

7. 5. 2015 | Vilém Koubek

Taková rytmická hra, nebo chcete-li titul postavený na hudbě, může být neuvěřitelně zábavná. Stačí, když jí cestu k úspěchu vydláždíte nějakou hezkou arkádovou mechanikou a najednou dostanete skvosty jako jsou Audiosurf, Beat Hazard, Bit.Trip Runner a další. Pravdou nicméně zůstává, že ne všichni mají hudební cítění a smysl pro rytmus - však zkuste si zaskákat Dance Dance Revolution a sami uvidíte. V takovém případě se pro vás naopak nekonečná zábava může stát bezbřehým utrpením. Pokud se nedokážete trefit do rytmu, jen těžko byste se na jeho základě mohli pohybovat nebo dokonce bojovat s nepřáteli. Studio Brace Yourself Games to však po vás chce!

The Legend of Zelda: Skyward Sword HD – recenze

14. 7. 2021 | Adam Homola

I stará lineární Zelda má pořád co říct

Overfall - recenze

7. 7. 2016 | Pavel Skoták

Everking se zase ztratil. Pojďme ho všichni hledat! Dlouho jsem přemýšlel nad vhodným českým ekvivalentem, ale zatímco Všeotec zní ještě docela normálně, Vždykrál je na tom o něco hůř. Ať už se ale přikloníme k jakékoliv variantě, je tato postava kdesi ztracená, a nic netušící hráč se vydává na dlouhou pouť po mořích a ostrovech osídlených trpaslíky, elfy, orky a další havětí s jediným cílem – záchrana světa. Everking jako jediný dokáže zastavit hordy barbarských nájezdníků, kteří připomínají Vikingy, co se jako vlna valí z podivného kouzelného portálu. Je čas spasit svět ve hře Overfall.

Coromon – recenze trošku jiných Pokémonů

16. 4. 2022 | Pavel Skoták

Neměli by se autoři slavné série inspirovat?

Here Be Dragons – recenze

3. 2. 2020 | Patrik Hajda

Žil, byl kdysi jednou jeden ctižádostivý mladík jménem Kryštof Kolumbus, který toužil vypravit se na moře a třeba tam objevit něco, co ještě nikdo jiný před ním neobjevil. Avšak v nezmapovaných vodách narazil na mořské příšery, které ho zahnaly do bezpečí všem známé pevniny. Svou cestu nakonec podnikl, ale až poté, co mu banda prazvláštních námořníků pročistila cestu. Škoda jen, že ono čištění je navzdory své zábavnosti velmi repetitivní a neoriginální humor mu na atraktivitě zrovna nepřidá.

Spirit of the North 2 – recenze pokračování liščího dobrodružství

19. 6. 2025 | Šárka Tmějová

Kam běží kouzelná liška?

Sword Coast Legends - recenze

31. 10. 2015 | Jan Slavík

Znovu cítit štiplavý mráz ve tváři při putování přes Planinu ledového větru, z povzdálí minout ježčí bodliny stěžňů a plachet u Luskanu, tábořit v hlubokých lesích, když i poslední blikající světélka města Neverwinter spolyká dálka a temnota večera. Nebo se ještě jednou vydat rozkrýt tajemství stok, jeskyní a zapomenutých chrámů pod přístavem Waterdeep. Srdce každého fanouška Forgotten Realms se muselo rozeznít jak zvon, když studio n-Space ve spolupráci s Digital Extremes oznámilo nové klasické RPG Sword Coast Legends.

World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze

24. 11. 2012 | Martin Kapalka

Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.

The Dark Eye: Chains of Satinav - recenze

10. 8. 2012 | Lucie Jiříková

Das Schwarze Auge je německou alternativou Dungeon & Dragons, která se hlavně v zemi svého vzniku těší velké oblibě. Logicky tedy člověk při videoherní adaptaci takového námětu očekává, že se bude pohybovat v ranku RPG her nebo přinejhorším zabrousí do strategie. Většinou tomu tak i bývá, ale tentokrát ne. Namísto šablony výživného RPG se totiž nová hra z prostředí Das Schwarze Auge navlékla do podoby klasické point and click adventury.