Titanic Scion je pokračování původního Daemon X Machina, které vyšlo roku 2019 na Switch a o rok později i na PC. Hra, v níž hlavní roli hrají mecha obleky zvané Arsenal, které si stejně jako svého hrdinu můžete detailně upravit. Strukturu misí nahradil tentokrát otevřený svět, který se snaží být ve všem větší než svůj předchůdce. Otázka je, zda je to vždy lepší nebo by se spíš slušelo držet se víc při zemi.
Když spadne měsíc
Zápletka druhého dílu navazuje s letitým odstupem na první hru. Poté co na Planetu spadl měsíc, uvolnila se energie, která stvořila Nesmrtelné, tedy mutanty kombinující organické části a stroje. Zatímco na povrchu přežívají hrstky lidské populace, z vesmírných stanic cestují na zem Outers, kteří byli v prvním díle právě ti, kdo stáli proti zdivočelým umělým inteligencím. Víc vlastně o příběhu původní hry vědět nepotřebujete. Dvojka stojí na vlastních nohách, i když nabízí pomrknutí i pro hráče prvního dílu.
zdroj: Xseed Games
Vaše cesta začne ve vesmíru. Po detailní tvorbě postavy jste osvobozeni z kádě, kde se vaše vědomí snažili přenést do stroje, aby mohlo věčně sloužit pánům. Vyberete si svůj první Arsenal a vrhnete se do boje v úzkých uličkách základny. Úvodní mise nedělá hře zrovna dobrou službu, protože samotná pohyblivost vašeho obleku je totiž jedním z hlavních taháků hratelnosti. Naštěstí to netrvá dlouho a brzy se ocitnete se na povrchu Planety.
Příběh se pomalu rozjíždí a představuje plejádu postav, které tvoří odboj právě proti vašim bývalým chlebodárcům, kteří se z osvoboditelů stali spíš fašistickým režimem, jemuž vládne trojice svrchovaných vládců. Hra nakousne téma rasismu, představí ideologii lidí z Planety, kteří vnímají smrt Nesmrtelných jako návrat k energii Planety. Pak ale vše zase rychle zahodí.
zdroj:
Marvelous
Což je vlastně problém, se kterým se potýká celý hlavní příběh. Ve své podstatě je zajímavý, ale neumí se úplně prodat. Všechno se rozjíždí s příchodem jednotky Neun. Elitní bojovníci, kteří tvoří sadu hlavních bossů v příběhu. Každý z nich je vlastně potenciálně zajímavý – elitní odstřelovačka Gaze připomínající milou starou babičku, samuraj Yaiba jezdící na mechanickém koni, který se musí střetnout se svým starým mistrem, nebo neviditelná Arachne se zmutovaným tělem. Jenže příběh jim nedá pořádný prostor. Většinou platí pravidlo, že v prvním střetnutí se představí a v druhém padnou.
Přesto některé jejich osudy zvládnou chytnout za srdíčko. Podstatně tomu pomáhá celková provázanost nepřátel, kteří nemuseli být nepřátelé, vašich společníků, a hlavně i vaší postavy. Pokud ale nechcete příběh začít nenávidět, musíte přijmout jednu věc: jde o anime klišé s kadencí větší než rotační kulomet v rukou Arsenalu.
V tom duchu se nesou dialogy, dějové zvraty i vyprávění celkově. Koukáte na mecha anime, kde je příběh odůvodněním pořádného trhání kovu a snaží se z vás ždímat emoce tou nejpřímější a očekávanou cestou. Dojde při tom na ty nejvíc cringe hlášky a vůbec vás nepřekvapí, když pak jeden z bossů při boji řve věci jako: „Já nechci být bůh, to ty chceš být bůh!“
Jenže když dojde na lámání chleba a běží závěrečné titulky, dojde vám, že je to vlastně něco, co Titanic Scion potřebuje. Jak jsem na začátku protáčel panenky nad každou hláškou, na konci jsem s epickým pocitem u další formy bosse volal svého megamecha, abych si to s nestvůrou rozdal na férovku a málem při tom výskal radostí. Prostě musíte béčkové anime klišé přijmout a jet na jeho vlně. Mimochodem, když jsem po demu viděl jména postav jako Angel, Bullet nebo Smith, bylo mi jasné, že se na nomenklaturu musím naladit a v plné hře se pak můj Heretic vyjímal naprosto skvěle.
Je třeba pořádný arzenál
Hlavní hrdina je ale pořád váš oblek. Pokud bych něco na hře měl bez výhrad vyzdvihnout, je to možnost sestavování mecha. Můžete u sebe mít až čtyři zbraně, jednu platformu na zádech, podpůrný předmět u opasku a samotný oblek se skládá z helmy, hrudi, dvou rukou a jednoho páru nohou. Rozmanitost výbavy je solidní a je zábava vymýšlet, jak všechno sestavit dohromady.
zdroj:
Marvelous
Každá součást má svoji váhu, zabere kus paměti, má celou vlastní bonusy a pozice pro další modifikace, které lze postupně rozšiřovat. Všechno hraje roli během průzkumu i v boji. Je pěkné mít ultra těžký stroj, ale počítejte s tím, že přes všechny rotačáky, raketomety a laserové kanóny uletíte tak dva metry a pak si budete muset dát minutku pauzu. Kromě výdrže totiž váš výkon ovlivňuje i veličinu zvanou Femto. Ta se používá na nejrychlejší pohyb, ale i na speciální schopnosti. Její regenerace je ale vcelku pomalá a čím míň zbývající paměti máte, tím hůř se s ní operuje.
Experimentoval jsem s hromadou kombinací zbraní a obleků. Na začátku jsem si užíval obratnost ve vzduchu i na zemi obratného lehkého Arsenalu s dvojicí samopalů a jednoručních mečů. Časem jsem přešel na útočné pušky a dělo na zádech. To jsem vyměnil za salvu naváděných raket. Pak ho vyměnil za kolos s rotačním kulometem, obrovským obouručním mečem s pilou na čepeli a zápalnou artilerií. Můj konečný build se úplně vykašlal na chladné zbraně. Kombinaci samopalů a útočných pušek doplnil energetický dvouhlavňový kanón, posilovač pohybu a laser z očí.
Přitom je důležité zmínit i to, že ve hře jsou dva druhy zaměřování. Buď se můžete ukotvit na jednu z částí nepřátel a střílet na místo automaticky, nebo mířit manuálně. Obojí má své klady i zápory. Automatické míření není tak přesné, a pokud potřebujete odstřelovat menší slabá místa nepřátel, je lepší vzít střelbu do vlastních rukou.
Oproti tomu zalockovat se je k nezaplacení třeba u agilnějších protivníků. S obojím se dá pracovat. Třeba některé raketomety umí střílet, jen když nepřátele zaměříte, jiné zbraně zase zaměřovat neumí. Zmíněný paprsek z očí váš po použití na chvilku oslepí, hůř vidíte a zaměřovat nemůžete, ale je to vyvážené minimální cenou za jeho užívání a pořádným poškozením. Zkrátka a dobře, musíte ho kombinovat s něčím, co dobře střílí bez potřeby zaměřit nepřátele.
Podobných prvků má Titanic Scion plno. Laserové pušky, děla a brokovnice se škálují se zbývající hodnotou Femta, luky musíte používat v módu míření a natahovat je, což z nich dělá jedinou zbraň, která používá staminu, pěsti zase dávají vysoké poškození, ale údery je nutné nabíjet. Pak je tu samozřejmě hromada statistik. U kontaktních zbraní počítáte, jak daleko vás první úder umí přesunout směrem k nepříteli, u zbrojí zase berete v potaz mobilitu ve vzduchu i na zemi. Pro hračičky se prostě najde hromada možností, jak se vyblbnout v každém aspektu bojového obleku.
Podobně jako se samotnou výbavou si samozřejmě můžete vyhrát i se vzhledem svého stroje. Každá část se dá obarvovat, polepovat nálepkami, které máte předpřipravené nebo si můžete tvořit zcela vlastní. Nechybí ani vzory, metalízy a spousta dalších věcí. Pokud se vám nelíbí, jak vypadá kus zbroje, funguje i bezplatný transmog.
Otevřený svět, který neokouzlí
Samozřejmě otevřený svět je největší změnou od prvního dílu. Byl to dobrý nápad? Ano. Byla by bez něj hra lepší? Ne. Je dobrý? Taky ne. Jak vyniká design nepřátel a Arsenalů, samotný svět je tak o generaci pozadu. Pusté vybledlé pláně s nezajímavými texturami, lokace, které ničím nevynikají, záplava značek a vedlejších úkolů, jejichž originalita je tak mizivá, že klišé hlavní kampaně působí jako opus magnum prestižního spisovatele.
zdroj:
Marvelous
Navíc v prvních hodinách, než trochu vylepšíte svůj oblek, je pohyb takřka za trest. Zase tolik toho neuletíte a běhání taky za moc nestojí. Tvůrci se možná právě proto do hry rozhodli přidat několik vozidel. Pocit z řízení je ale tragický. Pokus o jemné zatočení většinou skončí hodinami a když už se vám povede rozjet, zjistíte, že motorky i auta mají fyziku papírového draka. Sebemenší kamínek vás vyhodí do vzduchu nebo se o něj rovnou zastavíte.
Jedinou výjimku pak tvoří zmutovaní koně, kteří se alespoň drží kopyty pevně na zemi, i když obratné překonávání terénních nerovností od nich taky nečekejte. Naštěstí se váš oblek celkem rychle stane efektivním dopravním prostředkem, plus jsou po cestě rozmístěné stanice rychlého cestování v celkem rozumných vzdálenostech.
Vlastně jediné aktivity, které bych vypíchl, jsou karetní hra Overbullet a koloseum, kde budete v duelech stoupat po žebříčku až na první místo v aréně. Pokud máte zapnuté online prvky, jednou za čas v něm navíc stanete i proti jinému hráči v nadupaném akčním souboji.
zdroj:
Marvelous
Online režim obecně funguje příjemně. Hru lze hrát až s dvěma dalšími hráči – buď s kamarády, nebo náhodnými lidmi. Pokud ale budete hrát sami, o nic nepřijdete, protože hra většinou přidělí někoho z vaší základny a jejich schopnosti i specifické Arsenaly jsou víc než užitečnou pomocí v boji.
I když společníky nemáte na mapě, můžete najít roztroušené pozůstatky jiných hráčů, které vyberete pro drobný loot. Dobře se dá poznat lokace nepovinného bosse podle toho, že se v okolí povaluje hromada těl. Poslední věcí, jak okolí zasahuje do vašeho zážitku, jsou potom stanice, u kterých můžete i v poli doplňovat zásoby nebo měnit svou výbavu. Právě u nich se stává, že je najdete už postavené a vylepšené od jiných hráčů.
Navzdory tomu, co jsem napsal, ale pro potřeby hry vlastně otevřený svět funguje skvěle. Létání je zábava, ale hlavně vybízí k průzkumu. Z nepřátel pořád padají hodnotné odměny. Jak jsou vedlejší úkoly generické, tak se vyplatí je plnit, protože odemykají nové herní mechanismy nebo kosmetické drobnosti. Ostatně i na mapě můžete narazit na graffiti, která po oskenování přibudou mezi vaše nálepky.
zdroj:
Marvelous
V každém ze tří hlavních biomů najdete několik dungeonů, včetně laboratoře Scionů. K té potřebujete přístupovou kartu. Než ji ale použijete, musíte ji dešifrovat, což vlastně slouží jako generátor náhodného dungeonu. Nicméně to nejlepší, co můžete najít, jsou právě náhodní bossové. Obří roboti nebo biomechanická monstra nabízejí unikátní odměny, a navíc se po jejich porážce trvale zapíšou do databáze, ze které můžete boj libovolně opakovat.
Celý systém lootu je zajímavě udělaný. Když prohledáváte kapsy nějaké mrtvole, vždy dostanete na výběr sadu předmětů, ale vybrat si můžete jen jeden. Může se tedy stát, že odmítnete novou silnou zbraň kvůli slabší, která ale má zajímavé modikace do výbavy, co už vlastníte. Nebo vezmete munici, která vám dochází.
Kromě toho Nesmrtelní mohou upustit ještě geny. Jejich kombinace pak v laboratoři odemykají nejrůznější aktivační schopnosti pro zbraně, ale i pasivní vylepšení vašeho těla. Jedinou nevýhodou je fakt, že čím víc jich máte vyzkoumaných, tím víc vaše postava mutuje, takže váš vypiplaný vzhled mizí pod kostěnými výrůstky a zářícími jizvami. Nicméně i mutace můžete barvit. Dokonce je můžete i schovat, nicméně ke konci kampaně se cena genetického očištění pohybovala v řádu statisíců a vyčerpala by moje konto téměř na nulu.
Vylepšovat budete i svou základnu. Dostanete díky tomu lepší obchodníky, rozšíří se možnosti laboratoře nebo lékařského křídla. Taky si můžete svého domácího psíka vyměnit za kočku. Za jednu z vedlejších misí dostanete pro změnu hudebníka, který vám odehraje hudbu z posbíraných nahrávek.
Hudební doprovod je navíc docela povedený. Střídá se zaměnitelná JPRG hudba, která rozhodně neurazí, s nadupaným rockem v bojích až po epické skladby při některých boss fightech, které jdou až do elektronické hudby. Třeba skladba Trinitas se mi stala věrným podkresem na základně.
Technickému stavu PC verze nemám co vytknout. Hra běží plynule i na nejvyšší nastavení. Jen u dvou větších bossů jsem zaznamenal občasný propad snímků a jediný otravnější bug spočíval v tom, že se občas nahrávání na několik minut zastavilo na 100 %. Stačilo ale vypnout online funkce a vše běželo zase bez problémů.
Trochu jsem se zabouchl
Titanic Scion není dokonalý. Má hromadu prvků, které by měly být lepší, některé jsou vyloženě otravné a u jiných se nedá jen přimhouřit oko. Jenže přináší přesně tu esenci zábavy, jakou jsem chtěl. Modifikování Arsenalů spojené s hromadou výbavy a kosmetických možností skvěle naplňuje fantazii milovníků mechů a bojových obleků. Epické souboje s bossy velikosti paneláku jsou stejně zábavné jako střety s dalšími Arsenaly a kždý úhlavní nepřítel má vlastní taktiky i slabiny.
zdroj:
Marvelous
Totálně béčkový anime příběh je pak třešničkou na dortu pokleslé zábavy. Právě díky téhle kombinaci jsem hře schopný odpustit i kus nezajímavého otevřeného světa, který ale skvěle slouží k leteckým exhibicím a hledání lepší, zářivější a hezčí výbavy pro váš stroj. I po nějakých dvaceti hodinách, za které jsem dojel hlavní příběh, se na zničenou zemi ještě vrátím. Hledat další bosse, sbírat vybavení z těch poražených a ladit svůj oblek, aby rozséval smrt ještě efektivněji, nebo si možná i zopakovat nějakou z pokořených misí, abych si užil další dávku přepálených dialogů a akce.
