| Autor: Agarwel Idiriz Publikováno: 9.února 2010 | Verze: DS/prodávaná/anglická Doba recenzování: pár týdnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zábavnost opět zakládá na propracovaných dungeonech, které zaslouží obšírnější popis. Zeldu nelze ani vzdáleně přirovnat ke klasickým typům dungeonů známých z her Oblivion, Dragon Age, Diablo, ani World of Warcraft. Zelda jde vlastní cestou a dá se říci, že vytváří svůj vlastní specifický žánr, který na ostatních platformách téměř nemá zastoupení. Souboje jsou v Zeldě odsunuty na vedlejší kolej a většina herní doby se točí kolem řešení logických puzzlů. Během hraní postupně nacházíte nové zbraně navržené tak, aby krom likvidace nepřátel umožňovaly interakci s prostředím na co nejvíce způsobů. Z minula zůstal bumerang, luk a bomby. Nově lze získat například bič, jenž se dokáže zachytit za některé předměty. Nebo jakýsi větrník, do něhož když fouknete, tak vytvoří malé tornádo. Případně magickou hůl, která dokáže dočasně z písku zformovat vyvýšenou zeď. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Za pomoci těchto nástrojů musíte neustále hledat cestu jak aktivovat vzdálená tlačítka, dostat se přes lávu, dosáhnout vyššího místa, najít ukryté klíče, nebo třeba zablokovat valící se kamení. Skvělé je, že hra přináší neustále nové nápady. A když už máte pocit, že nic nového nelze vymyslet, představí nový herní prvek, který v kombinaci s ostatními vytvoří mnoho nových překážek. • Nepřekvapuje jen novými zbraněmi Hra neustále mění i prostředí a herní podmínky. Chvíli běháte bludištěm po tmě, jindy dostanete do party společníka a musíte si vzájemně pomáhat, poté třeba svištíte lokací na důlním vozíku. Stereotyp a rutinní postup tedy vůbec nehrozí. Což má pozitivní vliv na znovuhratelnost. Dočkáte se i hádanek vytesaných v kamenných deskách, které otestují pouze vaši hlavu a představivost. Při nich potěší množnost psát a kreslit si vlastní poznámky přímo do herní mapy. Samostatnou kapitolou jsou závěreční bossové, kteří vždy vyžadují speciální přístup. Nehraje se ani tak na hitpointy a hrubou sílu, ale musíte být ve správný čas na správných místech a provést správnou akci. A postup je opět pokaždé jiný, většinou tematicky svázaný s posledně získanou zbraní. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Lehce podobně fungují i souboje s běžnými nepřáteli. Jen na ty nejzákladnější typy lze ihned naběhnout s napřaženým mečem. Většina ostatních vyžaduje alespoň základní kombinaci dvou různých útoků. Například hořícího ptáka je třeba nejdříve sfouknout a teprve poté se k němu lze přiblížit. Nebo obrněnému strážci nejdříve bičem vytrhnout štít. Jiného soupeře mi musel můj silnější společník přidržet, abych se k němu dostal zezadu. Bojování tedy nesklouzává ke zběsilému ťukání do obrazovky. Ale vyžaduje spíše obratnost a schopnost rychle kombinovat různé útoky. • Svět mimo dungeony Ve chvílích, kdy se neprodíráte záludným podzemím, navštívíte několik měst, ve kterých lze doplnit zásoby, pokecat s různorodými obyvateli, případně pomoci s řešením nějakého vedlejšího questu. Města ovšem nejsou nikterak velká, obsahují kolem šesti NPC a mnoho času v nich nestrávíte. V souladu s úvodem příběhu se mezi lokacemi přesunujete pomocí vlastního vlaku po postupně se odemykajících kolejích. Tyto pasáže bohužel patří k nejnudnějším a ke konci hry začnou dlouhé jízdy tam i zpět obtěžovat. Autoři se sice snažili jízdu zpestřit lovením králíků, náhodnými souboji, převážením cestujících a vyhýbáním ostatním vlakům. Ale bohužel to příliš nepomáhá a smrštění vzdáleností přibližně na polovinu by hře značně prospělo. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ovládání je opět vzorným příkladem, jak správě využít dotykovou obrazovku. Celou hru lze dohrát bez jediného tlačítka a jejich mačkání vám nebude vůbec scházet. Každé ťuknutí, čmárnutí či zakroužení stylusu je interpretováno správně a vše funguje zcela intuitivně. Grafika se řadí mezi ty hezčí třírozměrné DS tituly. Člověku zmlsaného grafikou velkých konzolí ovšem čelist nepoklesne. Většinu času hrajete pouze na spodní obrazovce a horní display zabírá přehledná mapa s vašimi poznámkami. Ve výjimečných epičtějších chvílích se ovšem mapa vypne a 3D scéna zabírá obě obrazovky najednou. • Drobná vylepšení a resumé I když se Spirit Tracks hrají velice podobně jako předchozí Phantom Hourglass, došlo k několika drobným změnám k lepšímu. Jednak ústřední dungeon již nemusíte procházet několikrát od začátku. Vždy se ihned dostanete do nové části. Zároveň v něm zmizel nervující časový limit. Tedy dvě protivnosti, které mnohé odradily od dohrání minulého dílu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
I využití mikrofonu zaznamenalo krok kupředu. Osobně nejsem vůbec zastánce využívání hlasu ke hraní handheldových her. Ve většině případů vás nutnost vydávat jakékoliv zvuky odradí od hraní hry v autobuse a většině veřejných míst vůbec. V určitých pasážích se stále neobejdete bez foukání. Například při hraní melodií na magickou flétnu nebo při vyvolávání tornád. Ale již to není tak zlé, jako když mě první Zelda nabádala k co nejhlasitějšímu řvaní. 
zdroj:
tisková zpráva
Za vynaložené peníze dostanete naprosto nadstandardní délku, kterou paradoxně mohou i mnohé tituly z Blu-Ray disků tiše závidět. Herní doba se pohybuje kolem 20 hodin. A pokud máte zálibu v plnění všech zbytečností a sbírání každé ukryté cetky, počítejte s dlouhodobou závislostí. Navíc se vzhledem k žánru hry dá snadno dočkat i pár nepříjemných zákysů. I když je ve většině případů zřejmé, co se od vás očekává, někdy náznaky nestačí, člověk se upne na špatný postup a vyláme si zuby.Související články: Vše o sérii Zelda |
| Agarwel Idiriz | |
| autorovi je 25 let, pracuje v IT odvětví, volný čas tráví hraním her, o nichž pak píše na svém blogu; nejvíce si potrpí na kvalitní příběh a herní svobodu, RPG, budovatelské strategie, případně propracovanější simulátor |
