Recenze

Perception - recenze

Jak umocnit strach ze tmy v hororu? V Deep End Games dostali nápad obsadit do hlavní role hororu Perception slepou hrdinku Cassie, která se v dětství naučila vnímat okolní svět pomocí echolokace. S touto schopností a silnými nervy se vydává prozkoumat starý dům kdesi v Massachusetts, o němž se jí nepřestávají zdát velice znepokojivé sny.

Halcyon 6: Starbase Commander – recenze

Žijeme v úžasné době! Po dekádách plánování jsou virtuální helmy konečně dostupnou realitou, davy lidí po ulicích honí Pokémony a šest lidí z Massive Damage, Inc. vytvořilo hru, o níž sním od roku 1998 – kosmickou variaci na staré díly. Mé nadšení proto bude v recenzi Halcyon 6, mixu strategie, RPG a startrekovského sci-fi, evidentní. Splněné sny ale vždycky trochu zavání nočními můrami. Co se tedy v Halcyon 6 vyvedlo, a co už méně?

Blues and Bullets - recenze 2. epizody

Agent Elliot Ness se vrátil, aby lidé v Santa Esperanze mohli klidně spát. Kdo by ale čekal, že jedná na objednávku samotného Al Caponeho? Vyjma bizarního spojenectví detektiva a šéfa podsvětí už ale druhý díl epizodické detektivky ničím pozoruhodným nepřekvapí. Po skvělém rozjezdu se netradiční noirová detektivka zadrhla a pokračování série Blues and Bullets s podtitulem Píchnutí do vosího hnízda prostě zklamalo. 

Front Mission Evolved - recenze

Bývaly doby, kdy obří bojoví roboti patřili na herní scéně k oblíbeným stálicím. Japonci si na nich ujížděli jako šílení a roboti z populárních anime seriálů se objevovali s železnou pravidelností na většině herních konzolí. I na Západě jsme mohli pravidelně nasedat do kokpitů obřích monster a to především díky sériím Mechwarrior, Heavy Gear, ale i mnohým dalším.

Ittle Dew - recenze

Ittle Dew slibovalo roztomilou grafiku, spoustu humoru a hlavně hodně zábavy při hledání cesty dál skrz velký labyrint, což zahrnuje především mlácení potvor a řešení hádanek. A to vše v perspektivě 2D akční adventury. Sliby to jsou hezké, a proto jsem si u hry už při prvotním oznámení udělal mentální poznámku, že si ji chci zahrát. Poučení zní – občas je lepší se netěšit.

James Bond: 007 Nightfire - recenze

Tajný agent jejího veličenstva James Bond se přes knihy, filmy a konzole konečně dostal i na osobní počítače v akčním Nightfire. Jak dopadla plná verze a jak si stojí ve srovnání s No One Lives Forever 2?

Ratchet and Clank: All 4 One - recenze

Ratchet s Clankem se po PlayStation platformách prohání dlouhých devět let a za tu dobu si získali slušnou popularitu. Aby taky ne, když téměř všechny jejich hry mají na Metacritic mezi 80 - 90 %, což je na sérii o osmi dílech hodně solidní vizitka. Zdá se tedy, že výjimkou, která potvrdí pravidlo, je zatím poslední kus s podtitulem All 4 One, který na ty nejlepší prostě nemá. Jak je to možné?

Destiny 2 - recenze

Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.

Dungeon Faster – recenze oceňované české hry

Českým mobilním hrám dominuje brněnské studio Madfinger, nejde ale o jediné úspěšné vývojáře her pro Android a iOS. Máme tu například vydařený Chameleon Run nebo poměrně neznámý klenot od autora, jehož jednomužné studio si říká Old Oak Den. Tímto klenotem je dungeon crawler Dungeon Faster, který si vysloužil nominace i ocenění na Google Play.

SimplePlanes – recenze

I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.

Warhammer 40k: Space Marine - recenze

Co se může pokazit na hře, ve které bojujete v kůži a zbroji ultramariňáka z Warhammer 40,000? Vždyť by to měla být čirá radost: střílej, sekej, nechej se omývat vlnkami teplé krve a do toho sem tam recituj trochu náboženských pouček. Zabíjej, protože zítra už nemusíš být naživu, což pořádně naštve Císaře, jemuž tvůj život patří stejně, jako ta zbroj, co nosíš. Prostě to musí být ničím nespoutaná zábava, nebo ne? Bohužel, v tomto případě je to taková zábava, že by z ní veteráni jednotky páchali sebevraždy kvůli nekonečnému stereotypu.

GoldenEye 007 - recenze

Agent s povolením zabíjet se vrací v remaku jedné z nejznámějších konzolových FPS. Stejně jako kdysi nabízí velkolepou výpravu, obrovský arzenál i našlápnutý multiplayer s podporou split-screenu. Od dob Nintenda 64 se ale hodně změnilo. Budou staré ingredience v dnešní době stačit na vydatný hlavní chod?

The Cave - recenze

Představte si takového mile šíleného profesora v tajné podzemní laboratoři. Postavil si v ní komorní urychlovač herních žánrů s cílem najít Higgsovu hru. V jednom z experimentů hodil do urychlovacího válce skákačku s adventurou a stiskl červené tlačítko START. Ale co se nestalo, urychlovač měl zrovna slabou chvilku, místy urychloval, jindy zpomaloval a nakonec vybuchl. Profesor stihl na poslední chvilku hru zachránit. Nebyla sice Higgsova, ale nezbylo nic jiného, než s ní jít na trh. Profesor se jmenuje Ron Gilbert. Hra se jmenuje The Cave.

Bientôt l’été - recenze

Zajímá vás poezie? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás možnosti herního média, vyvázané z ohmataných schémat? Pokud ne, můžete přestat číst. Zajímají vás city? Pokud ne, můžete přestat číst. Ušetříte si něco málo minut svého života a poděkovat mi můžete jindy. Nashledanou, potkáme se pro změnu s bouchačkou v ruce a budeme jistě zachraňovat svět. Rád jsem vás viděl.

Ratchet & Clank: Rift Apart - recenze

Kterak Pavel udělil svou první desítku

Genshin Impact – recenze neuvěřitelného RPG

A překvapením roku se stává…

Resistance 2 - recenze

Tlačí na rozlehlost prostředí a počty nepřátel, velikost bossů, více filmečků, epický příběh a syrovost alternativní druhé světové války. Bohužel ale samotná čísla a velkolepé nápady nedělají automaticky skvělou hru.

Battlefield 3 - recenze

Je to tady! Největší duel tohoto roku se začal a první rohovník vstoupil do ringu. A přestože byl v předchozích letech ve stínu svého protivníka, letos se vrací po intenzivním tréninku, díky němuž se mu rýsují svaly, jaké jsme v téhle váhové kategorii ještě neviděli (no, my je neviděli v žádné) a bookmakeři už pomalu změnili kurzy v jeho prospěch. Ale dost metafor. Je Battlefield 3 revolucí mezi střílečkami? Je přelomem v tomto žánru a s předstihem nejlepší hrou roku?

Rush for Berlin - recenze

S myšlenkou, jak by asi probíhala 2.světová válka, kdyby Berlín nebyl pokořen, koketuji tvůrci Codename: Panzers v další RTS. Nasadili do boje ten samý arzenál a doufají v opětovný triumf - bude to však stále ještě stačit?

Yonder - recenze kombinace Zeldy a Stardew Valley

Dostali jste se někdy do životní fáze, kdy jste si uvědomili, že toho násilí ve hrách je už nějak moc? Najednou vám zabíjení desítek, stovek a tisíců virtuálních nepřátel přišlo jaksi cizí, zbytečné a nesmyslné? Pokud je vaší odpovědí hlasité „ANO!“, pak možná naleznete útěchu v mírumilovném putování, které nabízí Yonder: The Cloud Catcher Chronicles.

Eador: Imperium - recenze

Eador se objevil v roce 2009 jako výtvor Alexeje Bokuleva (teď už Snowbird Games), aby vzdal hold oblíbenému žánru tahových strategií. Hra vytáhla do popředí správu měst a provincií nebo možnosti objevování a vývoj postavy, čemuž zdatně sekundovaly taktické tahové bitvy. Tohoto schématu se hry v sérii Eador drží už osm let i navzdory často smíšeným reakcím hráčů a recenzentů. Říci proto, že mé vlastní první dojmy byly smíšené, je přinejmenším nedostačující.

Oxenfree - recenze

Pohlazení příjemných pastelových barev, klidné mořské vlny objímající trajekt a parta náctiletých, kteří si chtějí náležitě užít volno. Co tomu chybí? No jistě, skupinová fotka na levoboku a pak už vzhůru na pláž s chladicím boxem plným piv a veselými sušenkami v ruksaku. Taková je startovní premisa adventury Oxenfree od studia Night School Studio tvořeného převážně ex-zaměstnanci Telltale Games a Disney.