Recenze

The Surge - recenze

Hry typu Dark Souls mě vždy fascinovaly. Zatímco v jiných titulech představuje frustrace nepěknou vlastnost, která změní váš pohled na danou hru k horšímu, v případě akčních RPG je obtížnost vlastně důvod, proč je mnozí hrají. Touha zažít frustraci při neustálém prohrávání v náročných soubojích, má zkrátka něco do sebe. A byť je Dark Souls právoplatný král svého žánru, zamiloval jsem si i jeho dva roky starou „kopii“ Lords of the Fallen, kterou spoluvyvíjeli i tvůrci z německého studia Deck13 Interactive. A když se pak objevila zpráva, že stejný tým pracuje na akčním RPG se sci-fi tematikou, vítězoslavně jsem zvedl ruce a pronesl hlasité „WOW“. Teď už jen zbývá otázka, zda se The Surge povedlo naplnit má očekávání. A odpověď? Minimálně v několika bodech zní rozhodně ano. Je tu ale jedno velké ALE.

Darkest Dungeon - recenze

Darkest Dungeon se tak dlouho toulala temnými krajinami early accessu, že si mnozí z nás možná ani neuvědomili, že teprve teď vychází její plná verze. Vývojáři tak měli spoustu času hru vylepšovat, měnit, upravovat a dodělávat na základě zpětné vazby od hráčů. Rozhodně bylo proč, protože se jedná o ambiciózní hru, ve které se tvůrci rozhodli simulovat prozkoumávání hlubokých tmavých kobek a slují se vším, co k tomu patří.

The Thing - recenze

Žánr survival hororu definovaný sériemi Alone in the Dark a Resident Evil má nového krále - hru The Thing podle filmu Johna Carpentera o pátrání po osudu lidí ve výzkumné stanici uprostřed Antarktidy.

Loop Hero – recenze nečekaného hitu

Hades, Dark Souls a Carcassone v jednom

King's Bounty: Dark Side - recenze

Trhání muších nožiček, podrážení obsazených stoliček, zadupávání cizích báboviček a podobné kratochvíle jsou nám od mala vštěpovány jako „špatné“, což společně se zástupem videoherních hrdinů s ryzími úmysly, vede k situaci, že je jakákoliv hra s příchutí zakázaného ovoce vítaná a očekávaná. King’s Bounty: Dark Side se tak sice nestala žádnou nafintěnou superstar, kolem níž by se srocovaly natěšené davy, fanoušky RPG strategií s tahovými souboji (a příznivce série King’s Bounty) si však zřejmě zaháčkovala už při ohlášení. Tvůrci totiž neslíbili jenom možnost hrát za protipól dobra, ale nádavkem hráči umožní, aby si vybral hned ze tří možných zloduchů. 

Dragon's Dogma: Dark Arisen - recenze

Desítky hodin! Desítky hodin grindování kvůli dalším desítkám hodin strávených v datadisku. Ale můžu si za to sám. Záloha uložených pozic byla příliš stará a postava na dvanáctém levelu skutečně nemůže vkročit do hlubin ostrova Bitterblack, což je hlavní a jediný obsahový přídavek Dragon's Dogma: Dark Arisen. Chci vám tím vysvětlit, proč vychází recenze se zpožděním. Grindovat čtyřicet úrovní není běh na krátkou trať. Na druhou stranu, zrovna Dragon's Dogma je hra, která nestárne a zejména nestandardní podoba „datadisku“ Dark Arisen vyvolává otázku: kdy a jak do něj investovat?

Risen 2: Dark Waters - recenze

Stalo se nepsaným pravidlem života, že o lepší budoucnosti sní nejvíce lidé, kteří se nemají vůbec špatně. Co si přeje mocný a bohatý politik? Samozřejmě od všeho trochu víc. A jde za svým cílem i přes mrtvoly. Spojí se třeba s ďáblem, když je třeba. Nebo chcete-li, tak s lobbistou, tedy takovým moderním pirátem.

Dark Fall: Lost Souls - recenze

Atmosféra je mocná čarodějka. V této oldschool adventuře si vás dokáže omotat kolem prstu dokonalou temnotou na dávno opuštěné vlakové stanici.

Untold Legends Dark Kingdom recenze

Hack n´slash žánr neušel od Diabla 2 dlouhou cestu. Jak dalece se ale zážitek z takové fantasy řežby promění při hraní na pořádné HD televizi, to bylo donedávna otázkou. PS3 pokračování PSP série přineslo odpověď.

Warhammer: Dark Crusade CZ recenze

Když se sedm vesmírných kohoutů sejde na jednom smetišti, nemůže z toho vzejít nic dobrého, natož ve světě Warhammeru. Aneb další rok = další přídavek = další probdělé noci ve společnosti dvou nových ras.

Disciples II: Dark Prophecy - recenze

Ještě před příchodem dlouho očekávaných Heroes of Might and Magic IV je tu jiná tahová fantasy strategie, která s nimi má mnoho společného, ale zároveň přináší i některé originální prvky.

Immortal Planet - recenze

Jevištěm je planeta prokletá nesmrtelností. Pro její obyvatele to není žádná procházka růžovým sadem, protože jejich neschopnost zemřít má k vysněné idylce opravdu daleko. Věčnost v ledovém objetí a mysli upadající do temnot šílenství a zatracení ve vězeních jejich neumírajících těl. Vrtkavou úlevu poskytuje jenom spánek. Nesmrtelní ale sami spát nedovedou, potřebují kryogenické komory. Cyklus byl však narušen, odpočinek nepřichází, civilizace se hroutí a zbývá už jen jediný spící. To jste samozřejmě vy.

Through the Darkest of Times – recenze

Je 1. února 1933 a v ulicích německé metropole vládne vzrušená, v jistých kruzích přímo slavnostní nálada. Ten ukřičený džentlmen s patkou a komickým smetáčkem pod nosem byl totiž včera jmenován kancléřem Německa. Berlín však ani zdaleka není takovou baštou národního socialismu jako například bavorská metropole Mnichov. A zatímco se nad nic netušícím Německem začínají pomalu stahovat temná mračna, ve sklepě jednoho činžáku v berlínské čtvrti Kreuzberg se v tento chladný a chmurný den schází odhodlané trio občanských odpůrců diktátu národního socialismu.

Blade & Bones - recenze

Určitě znáte hry, ve kterých musíte jít až na krev ve snaze úspěšně projít level nebo porazit bosse. V případě akčních her je takovým zářným příkladem série Dark Souls, která stála nervy a získala si srdce nejednoho ostříleného hráče. Není proto divu, že Blade & Bones vzhlíží (přiznaně) ke svému idolu a doufá, že bude jako on.

Tormentum: Dark Sorrow - recenze gigerovské adventury

Jedna z mnoha pravd o životě říká, že je jen tenká hranice mezi šílenstvím a genialitou. A své místo na slunci si zaslouží převážně jedinci, kteří mezi těmito stavy dokážou plynule přecházet, byť třeba podvědomě, a navenek těžit to nejlepší z každého z nich. Uměl to třeba stvořitel Vetřelce H. R. Giger, a neméně se to dařilo i Zdzisławu Beksińskému. Tvůrci Tormentum: Dark Sorrow ze studia OhNoo se za hranice obou stavů podívali taky, a my se zase podíváme, jak se to na jejich hře projevilo.

Riddick: Assault on Dark Athena - recenze

Konečně utekl z vězení, hodil nohy nahoru, ale políčili si na něj žoldáci, kteří s lodí Dark Athena plení vesmír. Riddickovi jde jen o jedno – dostat se odsud pryč!

Galactic Civilizations 2 & Dark Avatar rec.

Ve společné recenzi základní hry a aktuálního datadisku se vypravíme do vzdálených galaxií, abychom vás přímo na místě mohli seznámit s rozdíly oproti jedničce a proč se jedná o nejlepší vesmírnou tahovou strategii.

Obrázky z Disciples II: Dark Prophecy

Tahová strategie Disciples II: Dark Prophecy bude navazovat na první díl v této sérii - Disciples: Sacred Lands - a patrně vyjde ve stejné době, co nejnovější díl podobně laděné hry Heroes of Might and Magic.

Amnesia: A Machine For Pigs - recenze

Jsou to zhruba tři roky, co vývojáři ze studia Frictional Games vypustili na světlo světa svůj hororový poklad, který se následně postaral, aby internet zaplnila videa, kde hráči kvičí hrůzou, nadávají a rezignovaně odcházejí. Amnesia: The Dark Descent se nesmazatelně zapsala do herní hororové historie a nutno říct, že na rozdíl od nafouknuté bubliny jménem Slender zcela zaslouženě.