Riddick: Assault on Dark Athena - recenze
zdroj: Archiv

Riddick: Assault on Dark Athena - recenze

24. 4. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Konečně utekl z vězení, hodil nohy nahoru, ale políčili si na něj žoldáci, kteří s lodí Dark Athena plení vesmír. Riddickovi jde jen o jedno – dostat se odsud pryč!

Autor: Miloš Bohoněk
Publikováno: 24.dubna 2009
První česká recenze PC verze zdroj: Archiv Verze: PC/review/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


Obrázek zdroj: Archiv Riddick to nemá lehké. Na palubě vesmírné stíhačky konečně utekl z vězení Butcher Bay, hodil nohy nahoru, zalehl a spolu s kolegou Johnsem se uložil do umělého spánku. Pohodlí si ale moc neužil. Autopilot je zavedl do pusté a nebezpečné části vesmíru, plné poletujících meteorů. Vznášející se šutry párkrát uhodily Riddickovo plavidlo, chlapec se probral, zjistil, že si na jeho vehikl políčila loď žoldáků a uvědomil si, že je zle. Komu že vděčí za návštěvu? Revas. Megera od kosti a kapitánka žoldácké grupy, která na palubě lodi Dark Athena šmejdí vesmírem, napadá kolonie, krade, plení a vůbec dělá všechno to, co by Mirek Dušín nerozdýchal. Riddick se ocitne ve vnitru Temné Atény a jde mu jen o jedno – dostat se pryč!

 Dvě v jednom
Ještě než se ponoříme do vnitra Temné Atény, pojďme si říci, o čem vlastně tahle celá Riddickovina je. Kromě pokračování příběhu z Escape from Butcher Bay tu totiž je přiložena i tato předešlá hra. Chronicles of Riddick 2 (snad tomu „2“ mohu říkat) je kompilací obou her z univerza. Za standardní cenu tudíž dostanete jak novou hru, tak remake té předchozí.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
vlastní screenshoty z hraní

Předělaný Escape from Butcher Bay je i po pěti letech stále překvapivě svěžím zážitkem, který neztratil pranic ze svého kouzla a je navíc teď ještě více oku lahodící. Tvůrci zapracovali na detailnějších modelech, texturách a speciálních efektech a naservírovali jeden z nejlepších titulů roku 2004 v takové podobě, že ani dnešní zmlsaný pařánek nad ním nosánkem ohrnovat nebude.

 Dark Athena
My se ale už teď vydáme na palubu Temné Atény. Koncepčně si Assault on Dark Athena vykračuje ve stejných šlépějích jako Escape from Butcher Bay. I teď vás tudíž čeká plížení se v temnotě, plazení se ve větracích šachtách, ručkování po trubkách, pěstní férovky i nefalšované střílení.

Dark Athena je pěkně velký kus strojoviny a strávíte na ní více než půlku hry. Svým vzhledem perfektně zapadá do Riddickova univerza. Všechno je ponuré, temné, barevně laděné do šeda a tmavě modra, nikde ani jedna pampeliška... ale to má Riddick rád. Riddick totiž, jak sám říká, v temnotě září.

Prvních pár hodin se opravdu odehrává ve víceméně černém prostředí a pokud to náhodou někde moc svítí, není problém zdroj světla rozmlátit. K dispozici nemáte žádné palebné zbraně, a tak se plížíte a nepřátele potichu sundaváte útokem do zad. Ideálně dvojící Ulaků, což jsou de facto ozubený boxery. Jak se s nimi Riddick do někoho zasekne, s ubožákem je zpravidla konec.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Ze začátku nebudete narážet na skoro žádné živáčky a veškeré nepřátelstvo bude tvořeno drony. To jsou napůl lidská napůl mechanická stvoření ovládaná na dálku. Povětšinou je vlastně ani nikdo neovládá, a tak jen tupě cloumají chodbami a s radostí se nechávají odkráglovávat dýkou do zad. Navíc jakmile je sundáte, budete moci použít jejich samopal a postřílet ostatní, byť bez možnosti hýbat se.

 Fantastické postavy
Po nějaké době konečně narazíte na živé duše – vězně, jak jinak. Věznice na Temné Aténě se po nějakou dobu stane vaší centrálou, poněvadž tady budete debatovat s ostatními zamřížovanými, kteří vám zpravidla nějakým způsobem pomohou v postupu vpřed. Řada z nich je pěkně ukecaná a dialogy jsou někdy zbytečně natahované a nekonzistentní (narozdíl od minula), jenomže NPC jsou namluvené TAK dobře, tak profesionálně a tak věrohodně, že hře s radostí odpustíte.

Vážně, vývojáři zvládli namluvení a mimiku senzačně. Když se přede mnou začaly rolovat závěrečné titulky, rozhovory a hlášky, byl dabing tím prvním, co se mi začalo při rekapitulaci v hlavě honit. Většina rozhovorů je pěkně surová a zejména Vin Diesel a.k.a Riddick v tom zcela exceluje.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Riddick je totiž vlastně pěkná svině, na nikom mu nezáleží a všem to dává jasně najevo. I když se mu někdo snaží pomoci, on to zdánlivě neoceňuje. Tomu takhle jeden uprchlík řekne, kudy se dostat to skladiště se super zbraní, bez které by se Riddick nikam dál ani nedostal. Jenomže Riddick akorát odsekne, „Modli se, aby mi to za tu námahu stálo.“ Jistě, trochu béčkové, ale nic jiného by do podobné hry ani nepasovalo.

K tomuto tématu se ještě sluší zmínit hudba. Snad všechna muzika je vlastně jen remixem melodií z Escape from Butcher Bay, ale vzhledem k tomu, že ty jsou výborné, mi to ani nevadilo.

 Mise a souboje
Na Dark Atheně to funguje jako v Butcher Bay, jen co do variability to už není ono. Na jednu stranu jste legenda podsvětí, na tu druhou si z vás zavření prďolové dělají podržtkažku. Vězeň vám slíbí, že pomůže, ale že k tomu bude něco potřebovat. Tuhle proto budete pro vězně shánět zlatý zub od jeho kolegy, jímž byl podražen. Támhle budete hledat šroubovák, onehdy zase pátrat po databance... Tak trochu adventura. Vyfasujete úkol, otevřou se nové dveře, vy jimi projdete, úkol splníte, vrátíte se, naverbujete úkol nový, zase nové dveře a když budete mít opravdu štěstí, narazíte i na speciální křeslo, které vám permanentně navýší zdraví.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Oproti Escape from Butcher Bay bohužel chybí nějaký výraznější pocit jak volnosti, tak variability. Ani chvilková osvěžení, jako bojování okolo gravitačního jádra lodi, které tahá vše do velké propasti, to nezachrání. A ačkoliv postavy jsou vážně super, je jich tu, v porovnání s předchozí hrou, jen zlomek. A třeba možnost obchodovat s nimi je pryč úplně.

První hodiny hraní jsou taktéž vyplněny plejádou chlapských soubojů jeden na jednoho (anebo tři na jednoho, srabi!). Jak jsem zmínil, palebné zbraně k dispozici prakticky nejsou, a tak si cestu musíte proboxovat, probodat, promlátit a prosekat ručně. Je to skvělé. I když se k smrti uklikáte, nepomůže vám to. Musíte se krýt, výpady perfektně časovat a ani za uskakování byste se stydět neměli.

 Ne pouze svaly
Nechybí ani pasáže, kde budete muset zapojit do práce alespoň kousek vaší šedé kůry mozkové. Jednou jsem se takhle ocitl v ohromném, mnohapatrovém skladišti, které sice bylo temné, ale droni ho monitorovali jedním velkým reflektorem. Já jsem toužil dostat se na vrchol, a tak jsem musel bleskově poskakovat po bednách, šplhat vzhůru, krčit se za kontejnery a při tom se neustále ohlížet, aby si na mě náhodou zlouni neposvítili.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jindy jsem se zase zasekl před skleněnými dveřmi, kterými ne a ne projít. Až po nějaké době mě napadlo skočit zpět do šachty, kterou jsem sem přišel, doplazit se do vedlejší místnosti a přitáhnout s sebou mrtvolu drona, která má samopal, s nímž jsem konečně mohl dveře rozstřílet. Zrovna tento úkol byl docela otravný a hlavně nechápu, proč jsem se skrze všechny skleněné plochy mohl dostat jen střelnými zbraněmi, nikoliv obuškem nebo něčím obdobným.

 Akčněji, lineárněji a méně riddickovsky
Jakmile se přiblížíte ke konci vašemu putování na Temné Aténě a objevíte se na opuštěné planetě ovládané žoldáky, hra začne být méně a méně „riddickovská.“ Dostanete pušku, brokovnici, SMG, k tomu si povozíte svůj zadek v obrněném mechovi a celá hra začne být o poznání střílečkovitější.

Přestanete tolik využívat plížení ve tmě a útoky zezadu, poněvadž herní prostředí se otevře, osvětlí, nepřátelé na vás často naběhnou, aniž byste s tím mohli něco udělat, a nezbude vám holt nic jiného, než je všechny pokosit. Střílení je ok, ale druhá polovina Assault on Dark Athena je jím na můj vkus přecpaná a tolika létajících projektilů ve vzduchu Riddickovi dle mého názoru prostě nesluší.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Navíc autoři z nějakého zvláštního důvodu vymysleli tyhle malé robůtky, kteří se přisají na strop či stěnu místnosti a začnou po vás pálit. Jsou malí a tuze silní, takže jak začnou střílet, musíte zpravidla loadovat a je to děsná otrava. Tento element bourá rychlé tempo, které druhá polovina hry nastoluje, protože si prostě nemůžete dovolit někam jen tak vběhnout. Robůtci by si na vás smlsli. Takže vás autoři často uměle nutí postupovat pomalu, ačkoliv ještě deset vteřin předtím jste se stříleli s drony a běhali jak zběsilí.

S  druhou částí hry ustoupí i ta troška puzzlů, která zpestřovala vaše putování na palubě Temné Atény, a opravdu budete postupovat rovně za nosem. Šance, že se ztratíte nebo nebudete vědět kudy, je ke konci prakticky nulová. Za celou dobu navíc obdržíte jen jeden vedlejší úkol – nepočítáte-li sbírání karet s ksichtíky trestanců aneb ekvivalent k balíčkům cigaret z jedničky, za které se vám odemknou artworky a filmečky v menu.

Na druhou stranu...
Světlé pasáže ale druhá půlka hry také má, to ne že ne. V prvé řadě je to SCAR Gun. Tenhle původně hornický kousek byl, jak Riddick po jeho nalezení cynicky prohodil, „originálně navržen, aby lidem jejich životy vylepšil. V dobrých rukou je ale může bleskově také ukončit.“ SCAR Gun totiž dokáže postupně vystřelit až šestici projektilů, které následně dálkově odpálíte. Můžete tak nálože třeba naskládat na zem, nalákat tam nepřátele a efektivně je následně poslat do vzduchu. Tuto zbraň použijete i při probourávání si cesty dál, kácení mini-bossů či přesouvání beden, po nichž následně vyskáčete dál.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Ono to zmiňované střílení v Assault on Dark Athena není zpracováno špatně. Lidští nepřátelé jsou sice až zbytečně odolní, což vás přeci jen nutí k trochu opatrnějšímu postupu, ale pif-pafování tu udělané dobře je. Potyčky mezi vámi a obrněnci, kteří mají granátomet a kulomet, jsou také našlapané - tedy aspoň do té doby, než se proti jednomu takovému postavíte popáté a přestane vás to bavit.

Jenže do hry jako Riddick, kde se máte po většinu času prát jako chlap beze zbraní, plížit v temnotě a útočit ze zálohy, to jednoduše nepasuje. Vždyť já jsem v druhé půlce snad ani jednou nepoužil Riddickovu schopnost vidět ve tmě! Obecně řečeno, Assault on Dark Athena ve mně vyvolává dojem mírně retardovaného dvojčete Escape from Butcher Bay. Bez urážky.

Po internetu a vizuálně
Vin Diesel před vydáním prohlašoval, že je velký fanoušek multiplayeru ve hrách, a že online složku v Assault on Dark Athena si osobně vydupal. Má ji tam... ale Call of Duty a další asi mohou zůstat v klidu. Herní Riddick nabízí patnáct map a vesměs klasické módy, s výjimkou Pitch Black, kdy skoro celá mapa je zatmavená, jeden hráč se vžije do role Riddicka s nočním viděním a ti ostatní jsou vojáčci s baterkami, kteří se snaží Riddicka sejmout. Kdo vyhraje, stane se Riddickem v dalším kole. Podle ohlasů se zahraničí tento mód na nějakou dobu zabaví, ale počáteční nadšení údajně brzy opadne. Škoda, že to nebylo s kým vyzkoušet – servery pro evropskou PC verzi hry v době recenzování zřejmě ještě neběžely.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky v galerii

Pokud vám jde o grafiku, Assault on Dark Athena vás nesrazí do kolen, jako to před skoro pěti lety udělal Escape from Butcher Bay. Dobře ovšem rozhodně vypadá a zejména hra světel a stínů tady exceluje. Ještě aby ne, je to Riddick, že. Jen musím varovat, že bez našlapaného PC (anebo next-gen konzole od Microsoftu / Sony) si grafickou nádheru nevychutnáte. Můj laptop s dvoujádrovým 2.4 GHz procesorem, 2GB RAM a GeForce 8700M GT měl problém hru rozhýbat na střední detaily a v rozlišení 1280x800.

Zvětšit zdroj: Archiv Tradiční otázka na závěr – stojí Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena za těch devět stovek? Ano. Dostanete vlastně dvě hry za cenu jedné. Remake fantastického Escape from Butcher Bay a k tomu stejně dlouhou, ne-li ještě o něco větší porci přeci jen stále solidní zábavy v podobě Assault on Dark Athena. Pro fanoušky sci-fi a drsňákovin všeho druhu povinnost, pro všechny ostatní stále tuze příjemný způsob, jak přijít o dvacet hodin života a necítit se příliš provinile.

Jen na Xzone dostanete Riddickovy brýle s logem hry zdarma. Česká verze Riddick Assault on Dark Athena od CD Projektu je už v lisovně a teoreticky může vyjít o pár dnů dříve než toho 14.května. Ode dneška (den evropské premiéry) se u nás prodává konzolová verze v angličtině.

Stáhněte si: Demo z PSN/Xbox Live, Trailery, Videa...

Související články: Dojmy, Novinky, Chronicles of Riddick recenze

Miloš Bohoněk
autorovi je 18 let a dříve se podepisoval jako Moolker; momentálně studuje v USA, píše i pro SCORE a PlayIN a nejvíce si užije tituly fantasy, akční a strategické; věnuje se závodnímu lyžování, lacrossu, lezení po horách, horské cyklistice a cestování; píše blog Moolker.cz



 
 
Miloš Bohoněk

Nejnovější články