Recenze
World of Warcraft: Mists of Pandaria - recenze
24. 11. 2012
|
Martin Kapalka
Nevstoupíš prý dvakrát do stejné řeky, říká se. Pravdou ale je, že jsme se s WoWkem namočili už popáté. Při každé návštěvě řeka vypadala trochu jinak, v mezičase přibylo ryb, ale hlavně se rozšířilo koryto. No, nebudeme dlouho chodit okolo horké kaše, aby nevychladla, a po hlavě se vrhneme do finálního textu o novém datadisku pro World of Warcraft, který jsme si podrobně představili už v prvním, druhém a třetím článku s dojmy z hraní.
Company of Heroes Tales of Valor recenze
4. 5. 2009
|
Redakce Games.cz
Tři nové mini-kampaně o délce pár hodin by se na datadisk pro oceňovanou válečnou RTS mohly zdát trochu málo. Zachránily situaci multiplayerové módy?
Soulstice – recenze staromilské rubačky, která nestačí na nejvyšší ligu
20. 9. 2022
|
Pavel Makal
Někdy je méně více
Imperator: Rome – recenze
6. 5. 2019
|
Václav Pecháček
Co se vám vybaví, když se řekne „Římská říše“? Vsadil bych se, že neporazitelné legie, orlí standarty se slavnými písmenky S.P.Q.R., pak možná ještě posedlost mramorováním a spousta chlápků v tógách s vavřínovými věnci na pleši. To je ale příliš povrchní pohled. Skutečným srdcem Říma byla jeho ekonomika, legislativa, zahraniční i domácí politika. Jeho stabilitu určovala sociální mobilita a demografické trendy. Ze všech těchhle cizích slov by se takový Total War: Rome II celý orosil hrůzou, ale Imperator: Rome se jich nebojí.
Way of the Hunter – recenze skvělého loveckého simulátoru
12. 8. 2022
|
Jan Slavík
Parádní lov od Slováků
The Legend of Zelda: Skyward Sword HD – recenze
14. 7. 2021
|
Adam Homola
I stará lineární Zelda má pořád co říct
Unity of Command II: Blitzkrieg – recenze famózního rozšíření
11. 12. 2020
|
Mars Vertigo
Troška lásky pro wehrmacht
Ori and the Will of the Wisps – recenze
10. 3. 2020
|
Jan Slavík
První dobrodružství zářivého ducha lesů Oriho přišlo před lety vcelku nenápadně, ale okamžitě se vyšvihlo mezi nejsilnější žánrovky vůbec. Určitě jsem proto nebyl sám, kdo se pokračování nemohl dočkat daleko víc než řady jiných, větších a prominentnějších titulů. Čekání je u konce, vůle bludiček je konečně tady a... Stálo to za to. Jsem spokojený. Ale ne úplně se vším.
Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze
16. 12. 2019
|
Mars Vertigo
Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.
Unity of Command II – recenze perfektní druhoválečné strategie
6. 12. 2019
|
Mars Vertigo
Váleční stratégové se zase po čase mohou radostně tetelit, protože Unity of Command II se po právu zařazuje do síně slávy toho nejlepšího, co kdy žánr napříč svými dlouhými dějinami vyprodukoval. Tahle velice komplexní, ale přitom překvapivě přístupná strategie vás posadí do pohodlného generálského křesla, z něhož se vám nebude chtít vstát.
Fist of the North Star: Lost Paradise – recenze
1. 11. 2018
|
Vilém Koubek
Kultovní osmdesátková manga Fist of the North Star již napříč lety ožila nejen v podobě anime a filmů, ale také prostřednictvím mnoha ne zrovna povedených her. Tentokrát se však dobrodružství nezdolného bojovníka poznamenaného sedmi jizvami ujalo studio, které má na svědomí sérii Yakuza, a výsledek opravdu stojí za to.
Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe - recenze
16. 1. 2018
|
Ondřej Švára
Na likvidaci nacistů už dávno není B.J. Blazkowicz sám. Série Wolfenstein mu v posledních letech přisoudila roli týmového hráče, za kterého spoustu špinavé práce odvedou jiní. O týmovém, vlastně partyzánském, způsobu osvobozování Ameriky, kam až Třetí říše ve fiktivní historii dokráčela, vypráví trojice nových příběhových dodatků k Wolfenstein II: The New Colossus.
Phoenix Wright: Ace Attorney – Spirit of Justice - recenze
31. 1. 2017
|
Jiří Pavlovský
Soudní dramata jsou pořád v módě. Ten okamžik, kdy se všechny stopy a důkazy dají na jednu hromadu a všechno se vyostří na souboj dvou lidí, kteří na sebe pokřikují v soudní síni, stojí za to. A série Phoenix Wright je na tom celá postavená. Poslední díl s podtitulem Spirit of Justice nevyjímaje.
The Legend of Zelda: Twilight Princess HD – recenze
20. 3. 2016
|
Jakub Kovář
Původní The Legend of Zelda: Twilight Princess má poměrně pohnutý osud: jde o hru, která byla vyvíjena původně na GameCube, aby nakonec vyšla dříve na Wii a na původní platformu až o pár měsíců později. I tak se ale dá říct, že její vydání na Wii U v HD remasterované verzi je v podstatě již druhým remasterem. Tentokrát to ale není launchový titul nové konzole a nejde tak o hru zatíženou nutností využít všechny funkce nové konzole. Pryč je velká část pohybového ovládání, které dostalo větší smysl až ve Skyward Sword, stejně jako je pryč jakýkoliv tlak na to, aby hra za každou cenu předvedla něco revolučního. Twilight Princess HD tak hlavně ukazuje, že i po deseti letech stojí za zahrání a umí bavit.
Order of the Thorne: The King's Challenge - recenze
27. 2. 2016
|
Pavel Skoták
Časy, kdy zemi křižovali neohrožení rytíři, bardi a trubadúři jsou dávno ty tam. A do jisté míry i hry inspirované touto tématikou. Výjimky však existují. Milé až pohádkové prostředí, zajímavé postavy, kreslená grafika i okouzlující hudba, a v neposlední řadě také dojem epického dobrodružství, to vše se snaží hráčům nabídnout Order of the Thorne: The King’s Challenge.
Lara Croft GO & The Shard of Life - recenze
8. 12. 2015
|
Adam Homola
Mobilní tahovka Lara Croft GO vyšla už v srpnu, ale vydání bezplatného datadisku The Shard of Life nabídlo ideální příležitost se ke hře vrátit. Po hubených letech už totiž není možné Laru ignorovat v žádné formě: v klasické tříáčkové (Tomb Raider), v kooperativní (Lara Croft and the Temple of Osiris), ani v mobilní. Zároveň je třeba zmínit o rok starší Hitman GO, který nastavil kurz, jakým se slavná archeoložka vydala.
Way of the Samurai 4 - recenze samurajského sandboxu
13. 10. 2015
|
Jan Slavík
Polovina devatenáctého století, Japonsko. Na mořském horizontu rozkvétají první plachty britského námořnictva, zvěstující, že země vycházejícího slunce se brzy změní jednou provždy. Období Meidži a polovynucené přijetí Západu bylo na spadnutí. Ne každý se s tím ale chtěl spokojit. Pokusíte se dosáhnout smíru? Budete nacionalisté a cizincům ukážete jen nesmlouvavé ostří meče? Postavíte se na stranu šógunátu?
Shogun: The Mongol Invasion - rec.
28. 8. 2001
|
Redakce Games.cz
Datadisk The Mongol Invasion ke strategii Shogun: Total War ukazuje, jak mohl Kublajchán dobýt Japonsko.
Monster Jam Steel Titans 2 – recenze překvapivě zábavných monster trucků
2. 3. 2021
|
Patrik Hajda
Monstrózní odreagování
Tony Hawk's Pro Skater 1 + 2 – recenze remaku skejtové legendy
1. 10. 2020
|
Pavel Makal
Před dvaceti lety vyšla jedna z nejlepších her všech dob
Lego Star Wars: The Skywalker Saga – recenze z předaleké galaxie pro hračičky
4. 4. 2022
|
Pavel Makal
Revoluční Lego hra? Spíš ne
Brothers: A Tale of Two Sons Remake – recenze prvotiny tvůrce A Way Out a It Takes Two
27. 2. 2024
|
Patrik Hajda
Kde to všechno začalo
Grey Goo - recenze RTS, co se zasekla v čase
31. 1. 2015
|
Ladislav Loukota
Vzpomenete si alespoň na patero solidních real-time strategií, které vyšly v posledních pěti letech? No jasně, zaprvé StarCraft II, potom je tu nepříliš povedená Planetary Annihilation, a dále? Snad Company of Heroes 2, která se ale vymyká typickému sci-fi zasazení žánru, nebo Ultimate General: Gettysburg? Říct, že poslední roky byly pro fanoušky real-time strategií zklamáním, by bylo podhodnocením situace. Právě studio Petroglyph se však žánr snaží resuscitovat se svým nadějně vyhlíženým sci-fi RTS Grey Goo.
Rainbow Six Vegas - mega-recenze
28. 11. 2006
|
Redakce Games.cz
Chladnokrevní profesionálové. Ti nejlepší z nejlepších. Jen muži výjimečných kvalit se mohou stát členem protiteroristického komanda. Tentokrát zasahuje ve městě hazardních her a my byli jako jediní z ČR při tom!
Metal: Hellsinger – recenze porcování démonů do rytmu podladěných kytar a growlu
13. 9. 2022
|
Jakub Špiřík
Doom + Crypt of the NecroDancer = ♥
Alien Rage - recenze
6. 10. 2013
|
Ondřej Švára
Mnohé budgetové hry se tváří navenek stejně. Skoro byste řekli, že nejde snadno poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou budgetovkou. Ale ono to jde. Řekněme, že sympatičtější projekt vypadá amatérsky jenom proto, že na víc nebylo a spousta nápadů se prostě nedočkala jemného dopilovávání (Afterfall: Insanity). A ten druhý? Ten smrdí amatéřinou, protože sami autoři byli amatéři. Projekt jim přerostl přes hlavu a vykolejil, jedna hlava nevěděla, co dělá druhá (zvlášť když se "týmuje" přes Skype). To se pak na svět velice snadno dostane paskvil, ze kterého na obrazovku létají problémy jako hrášky z lusky. Alien Rage má bohužel blíže k tomu druhému typu her. Těch, které dobývají mainstream motykou a poslepu.
World of Warcraft: Wrath of Lich King rec.
16. 3. 2009
|
Redakce Games.cz
Uplynulo čtvrt roku a nastal čas pro bilancování. Servery nabotnaly pod počtem "osmdesátníků", raid instance se staly fialovou „farmou“ a hardcore hráči úpěnlivě vyhlíží...
World of Warcraft: Wrath of Lich King rec.
25. 11. 2008
|
Redakce Games.cz
Druhý datadisk k nejpopulárnějšímu západnímu MMORPG s 11 miliony předplatitelů a zároveň nejrychleji prodávaná PC hra všech dob. Je k tomu snad potřeba něco dodávat?
Stronghold Crusader 2 - recenze
13. 11. 2014
|
Karel Drda
Křižáci se pod vedením krále Richarda Lví srdce vydali ve 12. století do Svaté země a jejich dobyvatelské choutky provázela výstavba sofistikovaných opevnění, odrážení nepřátelských hord a samozřejmě také obléhání nepřátelských hradů. O tom jsou vlastně všechny středověké výpravy, které jsou popsány ve strategických a budovatelských hrách zasazených na jih od Cařihradu. Stronghold Crusader 2 nevyjímaje, protože jde o návrat k žánrové klasice.