Recenze

Bannermen – recenze

Věděli jste, že existují hry bez módu battle royale, bez MOBA a roguelike prvků, které před dávnými časy zažívaly svůj zlatý věk? Říká se jim RTS a i dnes jich ve světě pár najdete. Bannermen se hrdě prezentuje jako klasická strategie s výstavbou základny, sběrem surovin, hrdiny i RPG prvky a dost možná chce vrátit tomuto skvělému žánru trošku slávy. Takovou vizi je třeba podpořit, takže hurá zachránit svět!

Schizm: Mysterious Journey - recenze

Adventura Schizm vypadala slibně již od samého začátku díky obrázkům a animacím s nádhernými surrealistickými motivy, které braly dech. Podařilo se ji překonat nekorunovaného krále žánru - Myst?

Meridian: New World - recenze

Realtimová strategie je v posledních letech jev téměř nevídaný. Minimálně mezi takzvanou AAA produkcí. Jestliže prapor tahovek drží třeba Civilizace nebo Heroes, realtime strategie se mohou spolehnout snad jen na StarCraft II. A tak se hráči musí poohlédnout jinde, což znamená, že loví ve vodách nezávislé tvorby, kde se to bohužel hemží tituly, které trpí nedostatkem financí i ryze tendenčním pojetím. Přesně taková je i hra Meridian: New World, která je na první pohled zajímavá, protože ji má na svědomí jeden vývojář, ale hned vzápětí člověka zklame na všech frontách.

inFamous: Second Son - recenze

Úspěšné série jsou základní ingrediencí každé konzolové generace. Čtvrtý Playstation těch opravdu exkluzivních zatím nabízel poskrovnu, ale s příchodem inFamous: Scond Son se to mění.

Lords of the Fallen - recenze

Už je to tu zase. Nepřítel má pět metrů na výšku a je oblečený do tolika vrstev ocele, že není vůbec vidět. Snad i spodní prádlo má z titanu. V ruce hybridní kladivo, které jakýsi šílenec překoval na kosu. Je třikrát větší než já, zatímco já jsem, ke svému vlastnímu překvapení, nahý. V ruce mám dýky a jako komár poletuji kolem a píchám do hory ocele, dokud nepadne. Scéna se odehrává na hřbitově, ani není zapotřebí kopat hrob. Tolikrát jako před tím si říkám: nebudu Lords of the Fallen srovnávat s Dark Souls. Ale není to možné.

NY Race - recenze

Jak může dopadnout závodní futuristická hra NY Race podle slavného filmu Pátý Element aneb prohánějte vzdušné taxíky mezi mrakodrapy v New Yorku.

Grand Theft Auto: Vice City - recenze

Květované košile, prosluněné pláže a atmosféra amerického podsvětí 80.let z Vice City se dostává i na PC a v první české recenzi zjistíte, jakou zábavu nabízí nebo proč aspiruje na nejlepší akční hru roku.

Biosfear - recenze

Další MMORPG na trhu pochází z provenience kolegů z německé pobočky Tiscali Games. Chcete si vyzkoušet online 3D řežbu trochu ve stylu Diabla, s originálními nápady a se stovkami jiných hráčů současně?

Brink - recenze

Měla to být střílečka, která novátorsky mixuje příběhový singleplayer s online hraním. Naděje vzbuzoval i fakt, že je v rukou zkušených tvůrců, kteří vzešli z modařské komunity, mají na svědomí nejednu povedenou mapu do multiplayerových stříleček a navíc si udělali jméno jako autoři online částí her od id softu. Brink je v tomto ohledu opravdu velké překvapení, bohužel v negativním slova smyslu, protože jednomu zůstává rozum stát, jak mohlo renomované studio po několika letech vypustit do světa něco tak nedotaženého.

Gore: Ultimate Soldier - recenze

Už Daikatana předvedla, že hry s extrémně dlouhou dobou vývoje to nemají v konkurenci technologicky vyspělých trháků snadné a first-person střílečka Gore: Ultimate Soldier je toho dalším důkazem.

Pacific Storm - recenze české verze

Zdají se vám letecké simulátory moc náročné, RTS nudné a taktické strategie málo propracované? Existuje jistá alternativa, která by vás mohla uspokojit. Snaží se zaujmout svou komplexností i zajímavým mixem žánrů.

Neo: The World Ends with You – recenze tradičně netradičního JRPG

Milujete podivnost? Jste na správné adrese    

The Division 2 – recenze

Sedm měsíců po propuknutí epidemie černých neštovic, která zdecimovala Spojené státy, jste jako agent Strategic Homeland Division stále v akci, snažíte se ve všudypřítomném chaosu nacházet přeživší a pomáhat, kde jen to jde. Nyní vás povinnost volá do Washingtonu, kde budete dál pokračovat v tom, co The Division i její druhý díl umí nejlíp: akci, lootování a zase akci.

Watch Dogs 2 - recenze

Přiznám se, že přesnou definici „mileniála“ jsem si musel vyhledat na Wikipedii. Až pak jsem zjistil, že jím vlastně jsem a čistě teoreticky bych měl být cílovka hry Watch Dogs 2. Po několika desítkách hodin mi ale přijde, že Ubisoft tuhle 18+ hru cílil na věkovou skupinu, u které je plnoletost spíše maximálním než minimálním doporučeným věkem. Pokud jste starší mileniál, budete u hry často obracet oči v sloup, ale přesto ovladač jen tak neodložíte. Pokračování pokusu o „hackerské GTA“ se totiž nebálo vyvodit důsledky z nemastného a neslaného prvního dílu a začít na čerstvě zformátovaném disku. Pryč je Aiden Pearce se svým kabátem, přivítejte Marcuse Hollowaye - mladého Afroameričana s nadáním pro hackování všechno možného i nemožného.

Worms Blast - recenze

Staří známí červíci jsou zpět v logické hře Worms Blast, která se ale od předchozích dílů série liší svým konceptem, kdy už nejde výhradně o likvidaci nepřítele přesně mířenou střelou z bazooky.

Hotel Giant - recenze

Záviděli jste někdy korporaci Hilton, že má hotely po celém světě? Nevadí, s budovatelskou strategií Hotel Giant je můžete snadno trumfnout a stát se magnátem s vlastním pětihvězdičkovým impériem.

Zeno Clash II - recenze

Vezměte obraz Salvatora Dalího, plastiky Jana Švankmajera a Doylův Ztracený svět a nechte Mika Tysona, aby do nich mlátil tak dlouho, dokud nevytvoří jednolitou hmotu. Pak zavolejte chlapce z chilského studia ACE Team, ať z ní upečou hru – dostanete Zeno Clash, výlet do báječně nesmyslné krajiny osídlené fantastickými bytostmi, které spolu nejraději komunikují pěstními souboji.

Half-Life 2 - recenze

Nejočekávanější. Nejoriginálnější. Nejhezčí. Nejvíce aférami zmítaná. Nejzábavnější. A také nejlepší. To vše jsou přívlastky, kterými se může pyšnit hra Half-Life 2 a v detailní recenzi zjistíte, čím vším si je zasloužila.

GUN. - mega-recenze

Grand Theft Auto na Divokém západě? Ano, ale koně pod kapotou vystřídali koně opravdoví. Ačkoli jich je málo značek (hnědák, grošák, bělouš) a možnosti tuningu jsou nulové, přesto ze sedla nebudete chtít nikdy slézt.

Syberia 3 - recenze

Ach jo. Třikrát ach jo! Syberia patří do rodiny nezapomenutelných point and click adventur. Neobyčejné dobrodružství s lehce verneovskou atmosférou představilo sympatickou americkou právničku Kate Walker a uhranulo hráče nádhernou grafikou, dojemným příběhem i zábavnými hádankami. Když ale nyní, 13 let po druhém dílu, vyšla trojka, nelze se při hraní zbavit pocitu, že se jedná spíš o uniklou betaverzi, ne o finální verzi finální.

Breach & Clear: Deadline - recenze

Zombíci. Představa zla a strachu v podobě rozpohybovaných lidských mrtvol je pro spisovatele, filmaře i herní vývojáře stále lákavá. Vzhledem k velkému množství různých zombie her je však potřeba, aby se jednalo o něco opravdu neobyčejného, pokud nemá projekt zmizet mezi konkurencí a nakonec neodvratně upadnout v zapomnění. Ve výjimečnost svého díla věří i tvůrci ze studií Gun Media a Mighty Rabbit, kteří se pokouší získat vaši přízeň s taktickou zombie akcí Breach & Clear: Deadline.

Lightning Returns: Final Fantasy XIII - recenze

Miluji japonská RPG a všechno, co se skrývá za žánrovou zkratkou JRPG. Trhá mi proto srdce, když musím přihlížet sestupu celého žánru do podsvětí - alespoň na západě. Do Červené knihy ohrožených druhů se japonská RPG zapsala už na odcházející generaci a nic na tom nezmění několik dobrých nebo dokonce brilantních titulů.

Legend: Hand of God - recenze

Souboje s velkými protivníky, volba dvou povolání a nezvyklá průvodkyně hrou. I tak se snaží nové akční RPG nalákat všechny, kteří nechtějí čekat na třetí Diablo.

Dark Planet - recenze

Příběh real-time strategie Dark Planet se odehrává na planetě Natrolis, která je právě středem konfliktu tří ras. Čím je tato sci-fi hra vyjímečná a ohrozí-li kralování Starcraftu, se dočtete v naší recenzi.

Spider-Man – recenze

Hry s pavoučím mužem v hlavní roli mají opravdu dlouho trvající tradici. Vždyť úplně první se objevila už v roce 1982 na Atari 2600. Za tu dobu se u série vystřídalo nespočet studií, která se postarala o více či méně kvalitní tituly. Jen malá část z nich zaznamenala vyšší než nadprůměrná hodnocení. A i po opravdu nepovedených kouscích (třeba poslední z roku 2014) se najde studio a vydavatel, kteří věří, že to udělají mnohem lépe. A letos se to konečně povedlo.

Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze

Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.

Carrier Command: Gaea Mission - recenze

Když pomineme solidní kus jménem Hostile Waters, tak jsme čekali čtyřiadvacet let, až někdo pochopí, že Carrier Command z roku 1988 byla fantastická hra, na kterou se neprávem zapomnělo. Spojit taktickou válečnou akci s mořeplavectvím a realtimovou strategií je přece tak atraktivní koncept!

AirStrike 3D - recenze

Dalším titulem, který se snaží oprášit zašlou slávu série Desert Strike, je budgetová vrtulníková střílečka AirStrike 3D Operation W.A.T. Disponuje kromě grafických orgií i ucházející hratelností?