Gore: Ultimate Soldier - recenze
5/10
zdroj: Archiv

Gore: Ultimate Soldier - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

11. 6. 2002 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Už Daikatana předvedla, že hry s extrémně dlouhou dobou vývoje to nemají v konkurenci technologicky vyspělých trháků snadné a first-person střílečka Gore: Ultimate Soldier je toho dalším důkazem.

Autor: Leon
Publikováno: 11.června 2002


Zvětšit zdroj: Archiv Dlouho vyvíjené a odkládané hry (až na výjimky jako Duke Nukem Forever) většinou vyústí v propadák a několik let práce celého týmu vyzní do ztracena. Takovým klasickým případem, který už těžko něco předčí, je propadák Johna Romera se jménem Daikatana. Mnoho let vývoje, velký hype a neuvěřitelné množství spolykaných peněz vyústilo v dost průměrnou hru. Akční hra Gore: Ultimate Soldier je na tom podobně a nový tým 4D Rulers ale nemá zdaleka takový zvuk, jako měl John Romero, takže ani vynaložených peněz a očekávání nebylo tolik. Výsledek je dost podobný, ale nepředbíhejme.

 Neduhy dlouhého vývoje
Největší problém střílečky Gore totiž spočívá právě v délce jejího vývoje. První zprávy o vývoji pochází již z roku 1999, což značí 3-4 roky vývoje. To je samo o sobě dost dlouhá doba, navíc je třeba si uvědomit, že se tým autorů pustil do vývoje vlastního herního enginu. Z mého pohledu se to zdá jako chyba - taková klasická střílečka, kterou Gore bezesporu je, by si bohatě vystačila s licencovaným Quake enginem, který není tak drahý, jako musel stát několikaletý vývoj vlastního enginu. Výsledek je navíc někde na úrovni enginu Quake II, jestli vůbec.

Někdy před rokem byl uvolněn veřejný multiplayer test (pak následoval ještě jeden), který si stáhly stovky tisíc lidí a kromě toho, že měl představit veřejnosti samotnou hru, autoři si od něj především slibovali nalezení vydavatele. Tím se nakonec stal americký Dreamcatcher, který tímto vstoupil i do žánru akčních her, tedy žánru, kde se těžko prosazuje jakákoliv nová hra. Konkurence je zde opravdu nabitá a opravdová revoluce se čeká snad jen od pokračování úspěšných her jako Doom III, Quake IV nebo nových Unrealů.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Hloupá náplň hry pro jednoho hráče
Gore byla od počátku vyvíjena s důrazem na multiplayer a až do vydání zmiňovaného multiplayer testu nebylo o singleplayeru ani památky. Nakonec bylo rozhodnuto o zařazení i hry pro jednoho hráče v klasické podobě - po soubojích s boty tedy není ani památky. Ocitnete se tak zhruba v polovině 21. století v roli příslušníka organizace UMC, což je jakási novodobá podoba vojenské policie. V průběhu vašeho tréninku v prostředí virtuální reality je ale výcvikový systém prolomen zločineckou organizací MOB a vám jde rázem o život. Vašim nepřátelům se podaří odnést z budovy UMC důležitá data a od té doby se jen za nimi honíte. Celkem to činí asi 17 nikterak dlouhých kol, během kterých se budete pěkně nudit.

Zvětšit zdroj: Archiv Celý princip totiž spočívá jen v tom, že dojdete z místa A do místa B, přičemž po cestě postřílíte mnoho debilních protivníků. V každém kole máte sice několik úkolů, ale často je ani nemusíte číst - splníte je jaksi sami od sebe. Na nějaké puzzly nebo hledání klíčů můžete rovnou zapomenout, už proto, že jsem nenarazil na jediné dveře, které by šly otevřít! Podobně je to i s výtahy a podobnými „vymoženostmi“ moderních her. Vše to prostě působí neskonale primitivně a těžko se hledá nějaké pozitivum, kvůli které bych vám doporučil hrát Gore v singleplayer módu.

 Multiplayer bez botů
Když už je hra specializovaná na multiplayer, očekával bych, že nabídne něco, čím se bude odlišovat od králů na tomto poli - Quake III, Unreal Tournament a samozřejmě Counter-Strike. Ať jsem ale hledal sebevíc, nic takového jsem nenašel. Zahrát si můžete jak klasický deathmatch, tak týmový, dále pak CTF a Tactical (obdoba herních módů z Counter-Strike, např. ochrana důležité osoby nebo odpalování bomby). Map je docela dost, jejich kvalita většinou nijak nevybočuje z průměru - opět nic, co by vás přinutilo se pustit do hraní. Vůbec největším nedostatkem se mi ale jeví totální absence botů. Vydat v dnešní době na multiplayer orientovanou hru bez botů je prostě neodpustitelné.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Animace jako přesuny šachových figurek
Hra působí nedodělaně i v jiných směrech. Tak třeba taková umělá inteligence spočívá pouze v tom, že se na vás protivníci ženou s debilními pokřiky. Když se pak hra přesune na střechu mrakodrapu, mají pro změnu tendenci spáchat sebevraždu skokem dolů. Lahůdkou je přítomnost minového pole, do kterého s chutí běhají. To, že někdy začnou reagovat až v momentu, kdy do nich střílíte, už pak působí jen jako detail. V několika okamžicích se dočkáte i pomoci od jiných vojáků UMC, ale protože se netrefí ani do pověstné stodoly, jsou vám platné jak sáně v létě. Animace pohybu nepřátel je také dost odfláklá a vůbec nepodivnější je, že do strany se pohybují rychleji než dopředu. Navíc úkrok stranou vypadá vizuálně stejně jako běh dopředu, takže pohyb nepřátel je podobný spíše přesunu šachových figurek než přirozenému pohybu lidského těla.

Zvětšit zdroj: Archiv Zbraní je celkem 16, ale opět nic výjimečného - pistole, kulomety, rotačák, plamenomet, raketomet, sniperka, granáty - většina z nich má dva módy použití. Zajímavěji vypadá jen jakási zbraň, která pomocí elektrických výbojů eliminuje (ale nezabije) nepřátele a jeden mód u jisté zbraně, který vám před vámi vytvoří obranný štít. U zbraní mi ale nejvíce vytáčelo, že při jejich změně je bylo vždy nutno nejprve ručně přebíjet. To dokáže ve hře opravdu naštvat.

 Pouze průměrná grafika
O zpracování hry jsem se již zmínil v několika směrech. Po grafické stránce je hra velmi průměrná a v porovnání s nejnovějšími hrami evidentně zastaralá. Engine toho ani příliš neumí - kromě absence otevíratelných dveří nejde například ani rozstřelit sklo. Oblíbeným objektem autorů je vznášející se vrtulník, který najdete pomalu v každé druhé misi. Jedinou věcí, co vrtulník dělá, je otáčení rotoru - jinak se ani nehne. Jak amatérsky to působí, si asi dovedete představit. Ani zvuky nejsou to, čím by se hra mohla chlubit. Speciálně zvuky u zbraní jsou dost ubohé.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Pro koho?
Podstatná otázka nakonec zní, pro koho je hra určena. Gore je vesměs jednoduchá „funny“ střílečka, ale takových je na trhu dost a dost. Tak třeba takový budgetový Serious Sam 2 působí ne-li o dvě, tak minimálně o třídu lépe. Vizuálně vypadá skvěle, užijete si u něho spoustu srandy a i po stránce multiplayer nabízí prakticky totéž, co Gore.

Zvětšit zdroj: Archiv Nakonec tak musím zopakovat to, čím jsem celou recenzi začínal - Gore evidentně zaspala dobu. Už kdyby vyšla před rokem, byla by zastaralá. Po dalším roce už ani nemluvě. Jinak když srovnáte rok starý multiplayer test a konečnou verzi hry, moc změn tam nenaleznete. Otázkou tedy je, co celý rok autoři dělali. Pokud se věnovali jen singleplayer verzi hry, tak tím zabili rok práce. Pro úplnost doplním, že v nejbližší době se chystá uvolnění SDK a kooperativní verze multiplayer. Tyhle věci Gore ale nespasí.

Stáhněte si: Multiplayer demo (95 MB), Trailer (5,5 MB), UK Trailer (5 MB), Screenshoty, Cheaty
Související články: Preview (08/2000), Novinky

 
Leon
připravil: jd




 
 

Verdikt:

Po všech stránkách zastaralá střílečka, která nenabízí nic, kvůli čemuž byste si ji měli pořídit. Několik let práce jednoho týmu nepřineslo odpovídající výsledek.

Nejnovější články