Recenze

Magicka 2 - recenze

Čtyři roky! To je docela dlouhá doba. Z puberťačky se stane dospělá a cílevědomá žena, prezident si odkroutí celé volební období a vědátoři stihnou přijít na nových sedmdesát osm běžných potravin, jejichž konzumace vás zaručeně zabije. Stejnou dobu měli vývojáři ze studia Pieces Interactive, aby pod hlavičkou Paradox Interactive navázali na první Magicku od studia Arrowhead. Zmíněná hra se zapsala do povědomí ikonickým systémem kouzlení, který nabízel netušené možnosti a divoké kombinace různých magií, ale také mizerným technickým stavem, a po chvíli hraní ubíjejícím stereotypem. První díl však rozhodně představoval solidní základ, takže jsme byli všichni zvědaví, do jakých nebeských výšin na něm vztyčí vývojáři svou kouzelnickou věž v pokračování.

Resident Evil HD Remaster - recenze

Nevstoupíte dvakrát do stejného strašidelného domu. Nebo ano? Resident Evil nastartoval v roce 1996 novou vlnu survival hororů poté, co sérii Alone in the Dark došel se třetím dílem dech. Právě s nástupem éry prvního PlayStationu se objevily nové technologické možnosti a Capcom se je rozhodl popadnout za pačesy. Japonský Biohazard se dostal na západ pod názvem Resident Evil a položil základní kámen série, která začíná být v posledních letech až nebezpečně vydojená. Remaster prvního dílu ve vysokém rozlišení tedy vypadá jako poměrně logický krok, jak si usmířit rozladěné fanoušky. 

Wasteland 2 - recenze

Nedohrál jsem a možná ani nedohraju. Wasteland 2 mě v jeden moment (zhruba v 90 % délky), zastavila podivnou směsí chyb a designových lapsů. Časem to tvůrci opraví, ovšem mnohem hůř jsem na tom s motivací pokračovat. Hra stojí hned na několika nohách – příběhu (hlavní zápletce, příbězích lokací/frakcí a na rozhodnutích s následky), tahových soubojích, lootu a rozvoji postav. A na všechny tyhle končetiny kulhá jak pouštní ranger, vracející se do masomlejnku sebevražedné mise. Když ani jedna složka díla není skutečně solidní, je v záplavě her, chrlených dnešním herním průmyslem, těžké nedat hře někde v půli vale. Devadesátky jsou pryč, víme?

Resident Evil: Revelations - recenze

Od vydání 3DS již brzy uběhne skoro rok a je třeba přiznat, že to tento handheld vůbec neměl a nemá jednoduché. Přitom potenciálu by bylo na rozdávání, jenže míra neschopnosti jeho využití byla dlouho až zarážející. Ale časy se díky hrám od Nintenda a konečně také i jiných firem mění a všichni posměváčci se mohou jít zahrabat. Jen se podívejte na Resident Evil: Revelations. Silná značka z „velkých“ konzolí dorazila na kartridže 3DS a po nanicovatém spin-offu v podobě Resident Evil: The Mercenaries dokazuje, že to jde – udělat výbornou a přitom obsahově původní 3DS hru.

Fallout New Vegas: Honest Hearts - recenze

Národní park Zion. V reálném světě jde o fascinující místo plné symbolismu spojeného s dvěma třetinami abrahámovského duchovního světa. Obsidian Entertainment. Jedna z posledních výsep inteligentní a skutečně hravé a inovativní herní tvorby mezi středními až velkými studii. Fallout. Jedinečný herní svět, který byl v drtivé většině svých herních inkarnací tu mělčí tu hlubší studií morálky, kultury a socioekonomických struktur, aniž by se kdy uchýlil k náročnému filosofování po vzoru Planescape: Torment. Všechno dohromady. Záruka kvality? Lidé jsou líní, zvídaví a Bůh vynalezl scrollovací kolečko. Nebudeme si hrát na napínání, všichni jste už hodnocení viděli. Teď už je jen otázka, zda je to kvalita za rozumnou cenu.

Fallout New Vegas: Dead Money - recenze

Mám dojem, že Chris Avellone (MCA) je gambler, případně židobolševický agent nasazený svazem amerických kasin. Považte - designoval New Reno ve Falloutu 2, nejkomplexnější a zároveň tematicky nejmimóznější lokaci klasiky všech klasik. Vedl design celého Fallout New Vegas, autorského důkazu, že gambling je nezdolnější než švábi a škorpioni a že 3D Fallout z pohledu první osoby může fungovat, a dobře. A nakonec rozehrál sólo koncert v Dead Money, za drobný bakšiš stažitelné jednohubce o nevšední vloupačce do tajemného kasina Sierra Madre. Tedy aspoň tak to MCA v té nejstručnější verzi definoval sám.

Kirby's Epic Yarn - recenze nápadité plošinovky

Když se Řehoř Kirby jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi nestvůrnou bavlnku. Kafka takto otevírá svoji povídku, Nintendo podobně otevírá Kirby's Epic Yarn, v pořadí již desátý titul se starým známým hrdinou Kirbym v hlavní roli. Při pohledu na obrázky ze hry se v první chvíli možná zděsíte a pohrdavě usmějete. „Přeci něco takového nebudu hrát, to je pro děti,“ běží leckomu v hlavě. Věřte, že by to byla chyba, obrovská, protože v tomto případě stojí za to odhodit předsudky, zapomenout na svůj „dospělý“ věk a ponořit se do fantaskního světa plného nápadité zábavy.

Super Street Fighter IV 3D Edition - recenze

Nintendo umí vystupňovat napětí a získat tím pozornost pro svůj nedávno vydaný hardware 3DS (článek, video). Leckdo pak v euforii snadno přehlédne nepříliš vysokou kvalitu launchových titulů. Občas se však i v této skupině objeví hra, která je něčím lepším, než jen učesaným a nepříliš trvanlivým doprovodem nového hardwaru. A právě to je případ kapesní verze nesmrtelné klasiky Super Street Fighter IV: 3D Edition.

Eragon - recenze

Další filmová, respektive knižní předělávka. Chcete-li si doplnit skládačku do kompletního obrazu Eragona, jeho života a dobrodružství, pak vám tato rubačka nesmí ujít. Ale v případě, že ji minete, se vůbec nic nestane.

Beyond Divinity CZ - recenze

S půlročním zpožděním oproti anglickému originálu se k nám dostala česká verze tohoto isometrického akčního RPG, v němž Larian Studios slibovali nepřímé pokračování napínavého dobrodružství započatého v Divine Divinity.

Driver 3 - recenze PS2 verze

Akčně-závodní Driv3r byl hodně očekávaný i díky masivní propagační kampani Atari, ale to je jak známo dvojsečná zbraň, která společně s řadou nedostatků skoro pohřbila recenzovanou verzi hry pro konzoli PlayStation 2.

Toby: The Secret Mine - recenze

Logická plošinovka na postřeh s černými siluetami postav i předmětů? Je zřejmé, že v dílně vývojáře Lukáše Navrátila nevznikl počin, který by měl potenciál zatřást světem svou průlomovou originalitou. Inspiraci hrou Limbo tvůrce bez skrupulí přiznává - ono mu také, co si budeme povídat, nic moc jiného nezbývá, protože je naprosto zjevná. Jenže existuje inspirace a inspirace, a Toby: The Secret Mine občas cupitá a poskakuje po hranici prachsprosté kopie. Možná se mělo jednat o pokývnutí směrem k vzoru, ale vzdání holdu vypadá jinak. Několik úrovní je totiž předloze podobných natolik, že by se kolem pomalu mohl začít šířit plíživý odér soudního sporu.

Darksiders II: Deathinitive Edition - recenze

Chtělo by se napsat, že Darksiders II je skvělá hra, není ji tedy třeba nijak zvlášť představovat. Bohužel to ale není pravda. Tedy, ona skvělá je, to bez debat, ale navzdory příznivé kritice herních žurnalistů trestuhodně prošuměla bez většího vzruchu z hráčské strany. Hra se neprodávala podle představ, což připustili i lidé z THQ. Značka pak po bankrotu společnosti THQ na konci roku 2012 skončila pod švédským vydavatelem Nordic Games, který brzy potvrdil záměr přivést Darksiders zpět do povědomí hráčů s remasterovanou Deathinitive Edition.

Just Cause 3 - recenze

Hrdina stojící na letící Cessně, raketomet v ruce, nalétávající helikoptéry, ocelová bouře rotačních kulometů. Krkolomný seskok padákem, honička vojenských vozidel, nájezd nepřátel na sídlo, exploze buší do činelů všude kolem. Takhle vypadá první mise v Just Cause 3. Hra naznačí hned z kraje, co od ní zhruba čekat. Rej destrukce a akrobatické kousky, ze kterých musí Isaac Newton rotovat v hrobě jak plynová turbína. Buďme ale upřímní, výše uvedený popis však sedí nejen na úvodní seznámení s šílenstvím hry, ale rovnou i na všechny ostatní mise. V Just Cause 3 budete ničit, rozmetávat, pustošit, rozbíjet, bořit, odstřelovat, rozstřelovat, přejíždět, detonovat, demolovat, odpalovat, střílet a nakonec ještě trochu likvidovat. Nic víc, nic míň.

King's Quest - recenze 1. epizody

K pánům ze studia The Odd Gentlemen mám vlastně docela respekt. Pouštět se do tvorby nástupce herní série, která v podstatě vytvořila a definovala žánr, vyžaduje notnou odvahu. První King's Quest vyšel před neuvěřitelnými jedenatřiceti lety. V sérii se skví sedm klasických adventur, z nichž některé patří k tomu nejlepšímu, čím kdy adventurní žánr poctil svět, a jeden pofiderní 3D hybrid, který budeme předstírat, že neexistuje. Teď se do série přidává nový King's Quest. Vycházet bude epizodicky v pěti dílech a ten první jménem A Knight to Remember vzbuzuje velké naděje.

Metal Gear Solid V: Ground Zeroes - recenze PC verze

Zdá se mi to skoro neuvěřitelné, že od doby, kdy jsem na PC naposledy hrál Metal Gear Solid, uplynulo jedenáct let. PC verze Metal Gear Solid 2: Substance se tehdy nevyhnula několika klasickým neduhům konzolových konverzí – na klávesnici byla hratelná jen se štědrou dávkou trpělivosti, na kartách od ATi byly „humorné“ problémy s vykreslováním, a jestli si dobře vzpomínám, instalovala se hra snad hodinu. O to více jsem byl zvědavý na to, jak se podařilo Kodžimovi a jeho týmu zvládnout PC verzi Metal Gear Solid V: Ground Zeroes. A mám pro vás dobré zprávy: zklamání se nekoná! Naopak.

Tomb Raider: Definitive Edition - recenze

Ušetřím vám práci při psaní komentářů. Tomb Raider: Definitive Edition je úplně stejná hra jako ta, která vyšla před rokem, má oproti původním konzolovým verzím silně vylepšenou grafiku a Square Enix si za to „drze“ účtuje plnou cenu. Ale za předpokladu, že jste se k poslednímu dílu slavné série zatím nedostali a potřebujete něčím nakrmit hladovou mechaniku své next-gen konzole, mohou vám být finanční praktiky Square Enix úplně ukradené. Už původní verze Tomb Raider je totiž parádní a napínavá záležitost hollywoodského střihu, a i když má své mouchy, je jedním z nejlepších příkladů, jak oživit chátrající značku.

Underrail - recenze

Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.

Galactic Civilizations 2 & Dark Avatar rec.

Ve společné recenzi základní hry a aktuálního datadisku se vypravíme do vzdálených galaxií, abychom vás přímo na místě mohli seznámit s rozdíly oproti jedničce a proč se jedná o nejlepší vesmírnou tahovou strategii.

Space Empires V - recenze

Občas člověk narazí na nějakou hru, která už od prvního pohledu vykazuje všechny znaky přívlastku „hardcore“ strategie. Pro většinu lidí toto zjištění znamená jediné: ruce pryč. Mnohdy to je ale krátkozraké...

Battlefield 1943 - recenze

Jako takřka ideální výplň okurkové sezóny se jeví předělávka populárního Battlefieldu 1942, která staví na enginu z Bad Company se zničitelným Pacifikem.

Kholat - recenze atmosférického hororu

V noci 2. února 1959 došlo k dodnes nevysvětlenému úmrtí výpravy devíti studentů Uralského polytechnického institutu. Studenti mířili k hoře Otorten, ovšem ve tmě zabloudili a nakonec se utábořili na úbočí hory Cholat Sjachyl, kde za tajemných okolností také zahynuli. Záchranná výprava na místě nalezla jejich tábořiště, stany roztrhané zevnitř, jakoby před něčím utíkali, a těla s poničenými orgány a frakturami lebek, ale bez známek potyčky či boje. Oblast byla na několik let uzavřena, teorií se vyrojilo nespočet, ale uspokojivé vysvětlení se do dnešních dnů nepodařilo podat nikomu. Tato událost je známá jako Djatlovův incident či incident Djatlovovy výpravy - podle náčelníka výpravy Igora Djatlova. Toliko fakta, jimiž se inspirovala hra Kholat.

Madden NFL 15 - recenze

Do konce zápasu zbývá pár desítek vteřin, prohráváte o pět bodů. Míč má vaše offense na 35 yardech soupeřovy poloviny. Dva první downy nedopadly podle představ, konzervativní běhy přinesly jen čtyři yardy. 3rd&6 chcete hrát krátkou rychlou přihrávku na tight enda. Line of scrimmage stojí, playclock nekompromisně odečítají vteřiny. Zkouknete rozestavení obrany. Vidíte, že na levá straně je jenom jeden safety na vaše dva receivery, čas běží, rychle měníte hru, obrana se ve zmatku trošku hne, ale nezareaguje správně. Snap, tři kroky vzad, dlouhé dvě vteřiny čekáte, pocket drží, mačkáte čtvereček a přihrávka letí. Obránce váhal, hlídal bližšího receivera a nemá dostatek času zareagovat. Nikdo mu nepřišel na pomoc. Catch, touchdown, extáze. A tohle je ve zkratce Madden NFL 15.

Ryse: Son of Rome - recenze PC verze

Podle některých stojí Ryse: Son of Rome za nedávnými finančními problémy Cryteku, zatímco oficiální vyjádření tvrdí, že pravda je prý někde úplně jinde. Buď jak buď, nutnost přišít finanční záplatu na díru v rozpočtu by klidně mohla být záminka, proč původně exkluzivní titul pro Xbox One vyšel nedávno i na PC. Minulý rok Gábina Ryse v recenzi chválila za audiovizuální zpracování, ale za všechny ostatní aspekty hru pěkně zkritizovala. Pojďme se tedy podívat, jestli se něco od vydání Xbox One verze v listopadu 2013 změnilo.

Borderlands: The Pre-Sequel - recenze

Druhý díl Borderlands patří k mým nejoblíbenějším kooperativním hrám. Kombinace svižné hratelnosti, šílených postav, praštěného humoru a kvadrilionu zbraní funguje výborně a zdálo by se, že jde vlastně o univerzální recept na úspěch. Ne vždy ale platí, že jsou kvalitní recept a správné ingredience zárukou úspěchu v podobě výborné hry. Bez šikovného kuchaře dobré jídlo nevznikne a bez šikovných vývojářů zase můžete zapomenout na výbornou hru. Borderlands: The Pre-Sequel je toho důkazem, když tvůrci z Gearboxu přenechali vývoj kolegům z 2K Australia. K dispozici měli všechny potřebné podklady a jistě i někoho z Gearboxu na drátě. Přesto je poznat, že Borderlands: The Pre-Sequel je dílo někoho jiného než Gearboxu.

Dragon's Crown - recenze

Pryč jsou ty časy, kdy jste ve 2D fantasy mohli být epičtí, násilní a svalnatí a nikdo vás neobviňoval z misogynie a sexismu. Kultovní hity Golden Axe a Dungeons & Dragons: Tower of Doom se ale i přes nepřízeň politické korektnosti dočkaly svého nástupce. Když veterán George Kamitani, který v 90. letech pracoval právě na Tower of Doom, zveřejnil obrázky z Dragon's Crown, čelil kritice. Hrdinové dvojrozměrné rubačky totiž svými rozměry spadají do nadlidské kategorie - jak muži svými svaly, tak ženy svými vnady. Za barokním fantasy hávem se ale skrývá herní duše kombinující skvělým způsobem mlátičku s RPG.

Ghost Recon: Shadow Wars - recenze tahovky od tvůrce X-Com

Jméno amerického spisovatele Toma Clancyho je asi většině hráčské veřejnosti alespoň minimálně známé. Ale co takový Julian Gollop? Nevíte? Tak to zkusíme obráceně. Starší z vás si jistě pamatují na oceňované hry UFO: Enemy Unknown (1994) nebo X-COM: Apocalypse (1997). A právě jejich tvůrcem je britský vývojář Gollop, aktuálně zaměstnaný v kancelářích Ubisoftu v Sofii, kde pracoval na launchovém titulu pro Nintendo 3DS. Když se tato informace poprvé objevila, vzbudila velká očekávání, protože titul Tom Clancy's Ghost Recon: Shadow Wars měl patřit do stejné žánrové škatulky jako jeho předchozí mistrovská díla, tedy taktických tahových strategií.

Gun Metal - recenze

Oddechové futuristické střílečky se staly doménou konzolí, ale čas od času nějaká doputuje i na PC. To je případ akční hry Gun Metal z Xboxu disponující nevídanou grafikou díky DX9 a jazyku Cg od nVidie.

Rise of the Tomb Raider - recenze

Tomb Raider patří k sériím, se kterými jsem vyrůstal. A přestože jsem první díl hrál už před dvěma dekádami, zůstala mi v paměti řada nezapomenutelných momentů. Tajemné zasněžené jeskyně v Peru, závrať způsobující Saint Francis Folly, geniálně komplikovaný vodovodní systém v The Cistern, posvátná hrůza z gigantické podzemní sfingy a mnohé další. A nyní jsem u Rise of the Tomb Raider s překvapením zíral na to, kolik z té staré atmosféry se podařilo tvůrcům přenést do současnosti. Věřte nebo ne, to samé lze do jisté míry tvrdit i o obtížnosti a hratelnosti, protože se nová Lara úspěšně vyškrábala z kolonky „napodobenina Uncharted“ a jde na věc hezky po svém.