V pátém kole

Pokud nebudeme počítat fantasticky zábavného levobočka v podobě Forza Horizon, který se svými arkádově střiženými závody vířil prach na asfaltkách rozlehlého otevřeného světa, půjde nám především o odkaz předchozích čtyř dílů, kterým se během šesti let podařilo vytvořit agresivní konkurenci pro Gran Turismo z PlayStation konzolí. A přestože žádnou z těchto her nemůžeme nazvat vyloženě hardcore simulací, jedná se v mezích mainstreamových závodních simulátorů o to nejlepší, co si lze v současnosti zahrát.

Forza si mé srdce ukradla skvělou fyzikou čtvrtého dílu (a multiplayerovým řáděním v Horizon) a láskyplným přístupem ke světu dvoustopých vozidel, u kterých se nehledí na spotřebu a velikost kufru. Koncept šlapal jak dobře promazaný stroj a výrazné změny by v konečném důsledku mohly spíše ublížit. Zkrátka jsme chtěli starou dobrou Forzu s vylepšenou grafikou a… to je dost možná vše. Jenže právě tady je zádrhel.

Galerie

Vypadá to nějak jinak...

První videa ze hry vypadala skvostně. Hry světel a stínů, tónování scén, odlesky a HDR efekty byly nádherné a po vizuální stránce bylo možno vytknout jen to, že videosoubory podléhaly kompresi a člověk si nemohl užít všechny detaily. Po odjetí pár kol v plné verzi však přichází poněkud nepříjemné rozčarování. Těžko říci, zda byly specifikace vývojářské konzole nadnesené, případně zda zdvojnásobený počet vozidel na trati měl tragický dopad na framerate. Pravda je však taková, že pokud vedle sebe srovnáte starší videa ze hry a její současnou podobu, zjistíte, že stíny jsou potlačeny na minimum a ubylo detailů i na budovách.

Nejvíce je tím zasažena právě pražská trať, kde překrásné budovy s bohatými architektonickými prvky nápadně zchudly. Všimnete si i stromů, které jako by ze čtvrtého dílu vypadly. Většinou se jedná o nízkopolygonový kmen, na který je křížem nalepena plochá textura postrádající hlubší prokreslení. Jistě, ve dvou stech kilometrech za hodinu si toho budete všímat jen koutkem oka, ale jakmile se přepnete do fotografického režimu, ve kterém si můžete svoji závodní bestii nafotit z téměř libovolného úhlu, bude kompozice díky určitým objektům v prostředí o něco náročnější. Některé tratě mají samozřejmě zoufale nudné prostředí, což je daň za využití reálných okruhů. A diváci jsou bohužel stále dvourozměrné placky.

S těmito ústupky či nedodělky (v závislosti na příčině) však ostře kontrastují překrásné modely automobilů. Čekají vás plynulé křivky, realistické materiály a naprosto maniakální detaily, které během závodu ani snad nemůžete ocenit. Nebo snad někdo v závodním chaosu dává pozor, jestli jsou pod zadním sklem Ferrari Enzo vymodelovány opravdu všechny šroubky monstrózního dvanáctiválce?

Asi nikdy bych nečekal, že to řeknu, ale některé modely působí možná až moc dokonale. Lesknou se, až oči přecházejí a z každého koutu ční snaha o absolutní dokonalost, které vlastně ve skutečnosti snad ani nejde dosáhnout. Tak trochu jako u krasavic z obálek módních magazínů. Ale nechci být rozmazlený fracek, který frflá i nad tím, když je něco zase až moc dobré.

Dvě stovky přítomných vozů jsou zkrátka k sežrání a bez problémů se vám stane, že budete všechny detaily právě zakoupeného automobilu zkoumat a obdivovat dlouhé minuty. Navíc se nemusíte kochat pohrouženi v syrovém tichu, Forza 5 ke každému vozu (i závodu) nabídne řadu informací předčítaných příjemným ženským hlasem, k němuž se občas přidají trefné komentáře od známého moderátorského tria z Top Gearu.

Krom toho jsou tu pak „drobnosti“ jako odrážející se ruce řidiče v čelním skle vozu a všechno to bez cuknutí běží v šedesáti snímcích za vteřinu v rozlišení 1080p. Proč jen dvě stě vozů, když jich Gran Turismo 6 má přes tisícovku? Vývojáři se totiž nebáli začít od nuly a všechny modely vytvořili od základu, na rozdíl od Polyphony Digital, kteří do své hry propašovali auta, jejichž kořeny sahají až k PlayStation 2 dílům.

Galerie

Za volantem jako doma

Forza se vždy snažila o to, aby řidič maximálně splynul se svým vozem. Aby vypnul asistenční systémy s bizarními akronymy a naučil se respektovat enormní výkon vysokootáčkového řadového šestiválce spolu se setrvačností, odstředivou silou a dalšími fyzikálními veličinami, které ovlivňují, jak se chová extrémně složitý závodní stroj spojený s pevnou zemí jen pomocí čtyř styčných bodů.

Není to o tom, zda ujedete policejní hlídce skrz skladiště nebo jestli si konečně vyděláte na zelené podsvícení podvozku. Forza je o hledání ideální stopy a o perfekcionistickém usekávání milisekund při průjezdu zatáčkou, kdy můžete hodiny používat možnost přetáčení hry zpět, abyste dosáhli naprosto nejlepšího času.

Rád bych napsal, že Forza 5 dovádí tento koncept k dokonalosti. Rád bych napsal, že každý závod je dokonalou přehlídkou odkazu sto let trvajícího rozvoje automobilového průmyslu. Jenže je tu Drivatar. Jde o systém, který analyzuje telemetrii vašeho vozu a v podstatě se učí, jakým způsobem jezdíte, takže se nejedná o klasický „Ghost Car.“

Shromážděná data odešle na server, odkud jsou odesílána do závodů ostatních hráčů, a výsledkem je, že nudná mechanická AI držící se ideální stopy, je minulostí. Nyní jsou vaši protivníci nevyzpytatelní, náchylnější k chybování a celkově „lidštější.“ Tudíž jezdí jako banda kreténů.

Mnohem častěji tak dochází k agresivním tlačenicím, tvrdým soubojům plech na plech a bojování o každou píď ubíhajícího asfaltu. Navíc došlo i k odstranění přísné penalizace za poškození vozu na konci závodu. Znamená to, že se z Forzy stalo demoliční derby ve stylu FlatOut či multiplayeru z Forza Horizon? Ani omylem! Naopak.

Závody už nejsou tolik sterilní, jsou dynamičtější a rozhodně už se nenesou v duchu strategie ujet z hloučku a držet si odstup. Tady se o postup bojuje a každý posun v žebříčku je malou oslavou dílčího úspěchu. Pátá Forza je díky tomu napínavější a i když možná trošku ztratila něco ze své noblesy, hraje se mi o kus lépe než předchozí díl.

Samozřejmě je přítomen i výborný jízdní model, který byl navíc obohacen o lepší hmatovou odezvu díky inovovanému ovladači. Skrze extra vibrační motorky umístěné u analogových triggerů pro brzdu a plyn jsem mnohem lépe vnímal, co se zrovna děje na podvozku. Prokluz kol nebo třeba kopání ABS se přímo přenáší na ukazováčky a celkový přehled o aktuálním stavu vozu je zase o stupeň lepší, než když vám v rukách vibruje „obecný“ Force Feedback.

Závodní zážitek skvěle doplňuje soundtrack od Lance Hayese a Johna Broomhalla, který parádně kombinuje dynamické bicí se strunnými nástroji, chorály a elektronikou. Vzniká tak něco, co by fungovalo stejně dobře i při odhalení promyšlených křivek nejnovějšího BMW řady 7. Hudba je často naléhavá, rozpumpuje krev v žilách a naopak při zakoupení nového auta přejde v téměř religiózní árii, kdy máte chuť padnout na kolena a děkovat automobilovým designérům za ty překrásné stroje, kterým vdechli geometricky přesné charisma.

Galerie

Dobrý start

Forza 5 se bohužel nevyhnula některým nedostatkům, které vrhají stín na jinak skvěle hratelné závody. Řeč je samozřejmě o dosti nešťastném ekonomickém systému, na kterém vývojáři hru postavili. Nejedná se ale o úplnou novinku, jisté berličky byly přítomny i ve čtyřce a ve Forze Horizon. Teprve pátý díl ale dotáhl vlezlé nákupy za reálné peníze na úplně novou úroveň. Takzvané tokeny jsou nyní přítomné při nákupu každého vozu, a pokud v menu stisknete Y, dostanete se k akcelerátorům aneb „Mám prachy na kreditce a nechce se mi u hry trávit moc dlouho“.

Ano, samozřejmě můžete dohrát celý režim kariéry, aniž byste pocítili nějakou přítomnost mikrotransakcí. Koneckonců se nebavíme o Free 2 Play hře, ale spíš o klasickém titulu, kde je na téměř každém předmětu pověšená visačka s cenou. Ze hry se tak částečně vytrácí výzva, protože pokud někdo vlastní drahé a těžko dostupné auto, vůbec to nemusí znamenat, že si ho poctivě vybojoval. Znovu je ale třeba upozornit na fakt, že „neplatiči“ nejsou vůbec nijak znevýhodněni. Je to zkrátka berlička pro lemply.

Je celkem jasné, že vývojáři museli celou Forzu poctivě restartovat pro potřeby next-gen konzole, aby se vyhnuli nepříliš reprezentativním modelům vozů, jako se to stalo v Gran Turismo 6. Pátá Forza tedy na papíře působí oproti čtvrtému dílu jako poněkud chudší záležitost, ale jakmile popadnete ovladač do ruky, na nudu či nedostatek obsahu si rozhodně stěžovat nebudete.

Galerie

Dobře to dopadlo

Výrazných vylepšení není mnoho, ale vše bohatě vynahrazuje stále skvělý a zábavný jízdní model, doplněný o upravené ovládání. Za ošizené detaily grafiky a přítomnost mikrotransakcí jdou body dolů, ale vše nasvědčuje tomu, že hra, kterou nám teď Turn 10 Studios prezentují, je především odrazovým můstkem do vod nové generace.

Pokud uvažujete o koupi nové konzole a závody jsou tím pravým pro vás, v tuto chvíli není jiná volba než právě pátá Forza. Uvidíme, co se změní, až nastoupí Driveclub, ale výfukovými plyny prodchnutý svět xboxové exkluzivity se jen tak neomrzí.