Hardware pod drobnohledem

Xbox One sdílí překvapivě mnoho hardwarových specifikací s PlayStation 4 (viz náš test), počínaje samotným výrobcem platformy, na které jsou obě konzole postavené. Obě společnosti totiž vsadily na řešení od AMD a jejich technologii nazvanou Jaguar. Jedná se v podstatě o nízkoodběrový x86-64 osmijádrový procesor tvořený dvakrát čtyřmi jádry (frekvence 1,75 GHz), spojený s paměťovým řadičem a grafickým čipem.

Jak ale ukázaly četné rozbory, vnitřní struktura grafických čipů je v Xbox One a PS4 odlišná. Xbox má o něco menší grafickou jednotku, ale onen kousek uvolněného místa zabírá takzvaná ESRAM, která je momentálně předmětem mnoha vášnivých debat. Xbox One totiž podle všeho nevyužívá velmi rychlou GDDR5 paměť jako jeho konkurent od Sony, ale „pouze“ DDR3.

Právě 32MB ESRAM by svou vysokou přenosovou rychlostí měla dorovnat rozdíl, ale někteří vývojáři poukazují na to, že právě nízká kapacita tohoto paměťového modulu by mohla být příčinou, proč mnoho launchových her pro Xbox One neběží v plném HD rozlišení. Jiní naopak tvrdí, že se právě zde ukrývá zatím neobjevený potenciál, který převáží misky vah ve prospěch konzole od Microsoftu.

Asi jen čas a šikovnost vývojářů ukáže, kde je pravda. Tahle možná trochu přehnaně technická rozborka má především dokázat, že i když jsou specifikace obou konzolí na první pohled prakticky shodné, lze na ploše pár stovek milimetrů čtverečních vykouzlit obrovské rozdíly.

zdroj: tisková zpráva Xbox One pro článek nafotila Gabriel Šuterová

Další zajímavostí je, že z osazených 8 GB paměti si operační systém ukousne zhruba 3 GB. Z toho nám vychází, že Microsoft už od začátku plánoval Xbox One jako multimediální centrum se schopností svižného multitaskingu, pro který je dostatek paměti nutností. Pro tyto potřeby je konzole navíc vybavena Blu-Ray mechanikou a nevyměnitelným 500 GB pevným diskem.

Ve výbavě samozřejmě nesmí chybět ani podpora Wi-Fi sítí, což sice u Xbox 360 řešil zpočátku externí modul s o něco lepší citlivostí, ale upřímně – mít všechno hezky pod kapotou je mnohem příjemnější. Ne nadarmo byly pozdější verze X360 Wi-Fi modulem uvnitř krabice vybaveny. Xbox One skrz svůj HDMI výstup podporuje zobrazení rozlišení 4k (3840 x 2160) a přenos 7.1 zvuku. Dle Microsoftu prý mohou i hry běžet v jemném 4k, ale pokud se něčeho takového dočkáme, budou to pravděpodobně spíše graficky jednodušší tituly.

Stejně jako PS4, i Xbox zanevřel na analogové výstupy a tak můžeme operovat pouze s HDMI a SPDIF (digitální optický výstup) konektory. Vedle nich najdeme na zadní straně překvapivě rozměrného přístroje i dvakrát USB 3.0, konektor pro Kinect, HDMI vstup ze set-top boxu a dokonce i výstup na infračervený přijímač. Napájení a klasická ethernetová zásuvka jsou samozřejmě nezbytností.

zdroj: tisková zpráva

Aby se v tom prase vyznalo

Z uživatelského prostředí Xbox One jsem byl, přiznávám, poměrně často rozladěný. Možná jsem staromódní, ale nějakých dvacet let užívání počítače a patnáct let hraní na konzolích ve mně nechalo zakořeněné jisté návyky. Operační systém osobního počítače je univerzální, relativně komplikovaný a mnohovrstvý. Dovoluje mi určitý stupeň uživatelského přizpůsobení a snadný přístup k datům, se kterými mohu libovolně nakládat a v jistých případech tím klidně celý systém sestřelit.

Umožňuje prakticky vše, co si zamanu, ovšem výměnou za občasnou hardwarovou nekompatibilitu, vysoké nároky či například horší stabilitu. Od konzole naopak čekám maximálně jednoduché, svižné a přehledné rozhraní, které mi primárně zobrazí nabídku dostupných her, případně zobrazí obchod nebo zapne multimediální přehrávač.

Xbox One je samozřejmě blíže druhé variantě, ovšem neodpustil si přítomnost několika otravných prvků, které bych se osobně nebál v mnoha případech označit jako „gimmick“. Pro neznalé, gimmick je vlastnost výrobku, která je přítomna v podstatě jen kvůli efektu a její reálné využití se v podstatě blíží k nule.

zdroj: tisková zpráva

Ale pěkně popořadě: v první řadě je většina aplikací skrytá pod obecnou složkou nazvanou My Games and Apps, což překvapivě znamená, že veledůležitou položku Settings najdete právě zde, hezky schovanou mezi hromadou dlaždic, které se řadí podle data spuštění. V současné chvíli je to se třemi koupenými hrami a čtyřmi aplikacemi ještě celkem ucházející, ale nechci si ani představit ten šíleně dlouhý ne-abecedně řazený pás všeho, co v konzoli máte, po roce používání.

Chcete si zahrát Dead Rising 3? Asi bude někde v polovině dlouhého pásu ikon, protože jste mezitím zapnuli YouTube, přehrávač videí a omylem jste hlasem spustili tři další aplikace. Možná jsem někde něco přehlédl, ale vážně mi nedochází, proč nejsou standardně aplikace, hry a systémová nastavení děleny do tří separátních sekcí. A rozhodně tomu nepomáhá ani fakt, že v poslední části hlavního menu jsou právě odkazy na knihovny her a aplikací – jenže v obchodu Marketplace.

Ve výsledku tedy nacházíte všude možně různé zástupce, které vám sice urychlí přístup do určitých sekcí, ale jejich umístění a funkcionalita pro mě byla často matoucí. Znovu opakuji: kdyby se jednalo o PC, uvítám přítomnost zástupců a odkazů do různých částí systému, protože je komplikovanější než ideální uživatelské rozhraní konzole.

zdroj: Archiv

Snad je to celé jen záminka pro to, aby uživatel co nejvíce využíval hlasové ovládání přes Kinect. To totiž v prostředí operačního systému funguje překvapivě dobře a opravdu je rychlejší říci „Xbox go to Ryse“, než se proklikávat přes nepřehledná menu. Zajímavé je, že i když měl Xbox 360 velmi podobně řešenou nabídku, připadala mi podstatně přehlednější a dobrat se ke konkrétní aplikaci či položce bylo rychlejší. Možná je to ale jen o zvyku.

Zatím mi však připadá, že se systém snaží být strašně chytrý a skrznaskrz propojený, jenže ve výsledku narážíte na roztodivné funkce (Snap, Game DVR, některé hlasové příkazy), které bez vydatné pomoci nápovědy ani pořádně nedokážete nastavit, natožpak využít. Asi chápu snahu Microsoftu vytvořit jakýsi multimediální středobod domácnosti, který bere hraní her jako jednu z mnoha schopností a jehož bohatou funkcionalitu lze ovládat buď hlasem, případně směrovými šipkami a dvěma tlačítky na gamepadu. Osobně je mi však mnohem příjemnější jednoduchý a přímý přístup PS4.

zdroj: tisková zpráva

Ovládání prsty

Zatímco čtvrtému DualShocku od Sony jsme se rozsáhle věnovali v samostatném článku, u Xboxu je situace mnohem snazší. Ano, nový ovladač je trošku jiný než ten předchozí, změny jsou tu ale vyloženě kosmetického rázu. Došlo k mírné úpravě tvaru a trošku ubylo různých křivek ve prospěch výraznějších hran, což ale neznamená, že by ovladač někde řezal, zkrátka jen dostal trošku modernější tvary.

S povděkem kvituji absenci „baťůžku s bateriemi“ na spodní části ovladače, protože vyměnitelné AA akumulátory se přemístily přímo do samotného těla. Rozmístění triggerů, bumperů, analogových páček i čtyř tlačítek ABXY zůstalo beze změn, pouze se lehce posunula tlačítka Back a Start, přičemž je Microsoft rovnou přejmenoval na Menu a View, což ve světle multimediálního zaměření přístroje dává smysl.

zdroj: tisková zpráva

Z čistě osobní zkušenosti se mi nový ovladač drží možná o nepatrný ždibec hůře než starší model, vliv na to může mít trochu jiná síla stisku tzv. bumper tlačítek ovládaných ukazováčky. Jejich stisknutí je sice jistější a méně gumové než na Xbox 360 (doprovází jej i poměrně hlasité cvaknutí), zároveň mi ale připadá, že je nedokážu stisknout v tom správném směru a tlačím na ně jakoby zboku.

Naopak velkou pochvalu si zaslouží spodní analogové triggery. Jednak jim přibyla pravděpodobně nějaká tlumící zarážka, takže už tak plastově necvakají, ale naopak krásně měkce a zároveň jistě a pevně dosednou, a navíc jsou doprovázeny samostatnou vibrační odezvou. Nečekal bych, že to bude velká změna, ale například ve Forze 5 náhle vnímáte i reakce plynového a brzdového pedálu, což vám dodá cenné informace o aktuálním stavu vozu.

zdroj: tisková zpráva

Ovládání hlasem

Prakticky nedílnou součástí Xboxu se stal audiovizuální ovládací prvek s názvem Kinect. Ten si odbyl svoji premiéru už na Xbox 360 a nyní se představuje jeho vylepšená verze. Titulů, na kterých je možné si vyzkoušet pohybové ovládání zatím moc není, o to více se ale do popředí dostává ovládání hlasové. V podstatě první věcí, kterou Microsoft při představení nové konzole demonstroval, byl hlasový příkaz „Xbox, on!“ A jako mávnutím kouzelného proutku se uspaný přístroj probral k životu a ihned zobrazil menu.

Dobrou zprávou je, že v tomto ohledu Microsoft nijak nemlžil a hlasové ovládání funguje v podstatě tak, jak bylo prezentováno. Špatnou zprávou je, že Kinect nerozumí česky a šance, že se to někdy naučí, jsou dost mizivé. I tak by ale nemělo činit problém se naučit pár základních příkazů jako „Go to“ (což v podstatě znamená „spustit“) nebo „Record That“ („nahraj to“).

zdroj: Archiv

Poněkud mě zaskočil fakt, že na Kinect je potřeba mluvit poměrně hlasitě, což se dá ještě přežít. O něco horší ale bylo zjištění, že zatímco PlayStation 4 nevnímá příkazy, pokud jsou vyřčeny uprostřed konverzace, některé Xbox One hry velmi ochotně reagují na všechno, co slyší. A tak jsem jednou přišel k Dead Rising 3 a zjistil jsem, že moje postava zemřela, protože zamňoukání mého kocoura hra interpretovala jako příkaz „Continue“ a rozběhla se, zatímco jsem byl pryč.

Jindy zase konzole zareagovala na tlesknutí a moje zvolání „No to snad ne!“ přeložila jako „Pause game.“ Hádám, že se ale jedná spíš o problém konkrétního titulu než Kinectu jako takového. Přece jen, pokud něco nehuhlám pod fousy, Xbox reaguje naprosto skvěle a vůbec není problém pomocí hlasového vstupu zapauzovat hru, vyskočit do hlavního systémového menu, přejít do obchodu, prolistovat jej a nakonec stáhnout třeba nějaké demo – to vše bez sahání na gamepad. Jakmile si zvyknete na správnou intonaci a výslovnost, můžete na konzoli klidně pořvávat, zatímco si vaříte čaj. Jinak systém funguje i bez něj, ale když už si za něj v rámci balíku zaplatíte, proč ho nechat ležet ve skříni...

zdroj: tisková zpráva

Softwarová výbava

V nabídce exkluzivních launch titulů se objevili tři velcí zápasníci. Pokračování úspěšné a notně ujeté série Dead Rising, přírůstek do rodiny Forza Motorsport s pořadovým číslem pět a legionářská rubanice od studia Crytek s názvem Ryse. K nim se přidává ještě stažitelná bojovka Killer Instinct a samozřejmě i řada multiplatformních titulů jako Assassin’s Creed IV, Call of Duty: Ghosts či Battlefield 4.

Podobně jako v minulosti platí, že až na ojedinělé výjimky nepředstavuje startovní line-up her dostatečně vhodný vzorek k posouzení konkurenceschopnosti konzole. Vývojáři neměli zdaleka tolik času k „osahání“ hardwaru, jak by bylo vhodné, a v některých okamžicích postřehnete horkou jehlu, kterou jsou některé hry v určitých momentech sešité.

Z nabízených titulů vychází asi nejlépe Dead Rising 3, které využívá výpočetního výkonu nové konzole k našlapání několika stovek detailních zombíků na obrazovku, a i když nejde o něco vizuálně dechberoucího, je jasné, že s otevřeným prostředím a davy živých mrtvých, tak jak je prezentuje třetí Dead Rising, by odcházející generace konzolí měla setsakra problém. Nejdůležitější ale je, že zůstala zachována hratelnost předchozích dílů a přibylo i několik vítaných zjednodušení – více ale až v chystané recenzi.

zdroj: tisková zpráva Dead Rising 3

Asi pro vás nebude velkým překvapením, když vám prozradím, že do her bylo ve větší míře implementováno hlasové ovládání pomocí Kinectu. A zatímco v Dead Rising můžete pořvávat na zombíky, čímž přilákáte jejich pozornost, v Ryse zase budete dávat pokyny lukostřelcům nebo obsluze katapultu. Ryse funguje o něco lépe, nestává se mu tak často, že by interpretoval příkazy chybně. Naopak Dead Rising, jak bylo zmíněno výše, reaguje i na běžný rozhovor mezi dvěma lidmi u televize a občas dělá neskutečné kejkle.

Xbox One však pobaví nejen hrami. Díky tomu, že naše mašinka pochází z malebných Drážďan (a šéfredaktorovo konto z Velké Británie), naskytla se nám možnost vyzkoušet i v Čechách běžně nedostupné služby jako Netflix a další. Samozřejmě si konzole dodatečně zkontroluje IP adresu, ze které se připojuje na internet, ale to už je skutečně jen maličká a snadno překonatelná překážka. Netflix funguje dle očekávání parádně, poměrně překvapivý fakt je potom to, že nastavení titulků vůbec neprobíhá v rámci aplikace, ale přímo v nastavení Xboxu jako takového. Opět je vidět, jak Microsoft toto zařízení vnímá.

Vedle čistě streamovacího Netflixu je k dispozici i Xbox Video a Xbox Music – tedy obchody s filmy a hudbou, ze kterých si po zaplacení můžete stáhnout mediální obsah přímo na pevný disk. Ceny nejsou špatné a lze je porovnat s cenami za Blu-Ray disky v Německu. V závislosti na titulu seženete HD filmy za ceny začínající na cca 13 – 15 Eurech.

zdroj: Archiv

Mimochodem, snad každého, kdo PlayStationu 4 zazlíval jeho absenci přehrávání MP3 souborů a podpory DLNA serverů, asi překvapí zjištění, že ani Xbox One nic takového v základu neumí. Tedy – minimálně běžný uživatel asi nepřijde na způsob, jak na Xboxu přehrát jiné mediální soubory než ty, které byly zakoupeny a staženy z integrovaných obchodů. Vtip je v tom, že abyste DLNA funkcionalitu využili, musíte mít i externí aplikaci pro ovládání DLNA serverů – například mobilní telefon s Androidem a appku BubbleUPNP. V ní nejprve zvolíte knihovnu médií a následně Xbox One coby přehrávač. Konzole pak spustí Xbox Video a začne zvolený soubor přehrávat. Samozřejmě stále nelze počítat s přímou podporou MKV souborů a podobně.

K využívání konzole patří samozřejmě i dotaz na spotřebu a vyzařované teplo. Náš kousek měl při hraní Ryse odběr kolem 150 W a horní strana konzole byla po pár minutách hraní výrazně zahřátá – subjektivně kolem 50°C. Naopak během využívání samotného operačního systému spadne odběr na zhruba 70 Wattů. Příjemný je fakt, že konzole je i během hraní velmi tichá.

zdroj: tisková zpráva Ryse: Son of Rome

Máme doma Xbox

Byť se doma snažím schraňovat všechny možné herní platformy, abych měl co největší přehled o hrách (nebo aby mě lidé neobviňovali z fanboyismu?), v posledních letech mi k srdci přirostl nejvíce Xbox 360. Cílení na moje oblíbené žánry a skvělý ovladač byla ta největší závaží na miskách pomyslných vah. Co se týče Xbox One, hry zatím dle dostupných vzorků není moudré globálně zhodnotit a ovladač je plus mínus stejně dobrý jako ten předchozí. Z čeho mám tedy smíšené pocity?

Nebudu ani tak řešit design, to je ostatně věc každého, zda mu v koupi zabrání fakt, že je nová konzole od Microsoftu tak trošku retro. Je vážně hodně velká, větší než předchozí „třistašedesátka“ a téměř stejně rozměrná jako prapůvodní Xbox. Trošku zamrzí fakt, že i přes velké rozměry se nepodařilo dovnitř přístroje vměstnat napájecí zdroj a tak je ona nechvalně známá a poměrně ošklivá „Power Brick“ stále přítomna. Jestli to nese nějaké výhody oproti integrovanému zdroji PS4, těžko říci. Alespoň už Kinect v žádném z případů nevyžaduje externí napájení, bohužel byl ale ochuzen o USB port a připojuje se pomocí speciálního konektoru.

Jako nejproblematičtější součást nového Xboxu se tedy jeví především operační systém. I po několika dnech používání je stále poměrně neintuitivní, ovládací a aktivní prvky jsou často zbytečně velké a celkově struktura celého menu mi prostě nesedla. Ikony se řadí podle data spuštění, takže se na výchozí obrazovce stále mění podle toho, co jste naposledy spustili.

zdroj: tisková zpráva Forza Motorsport 5

Ovšem zdaleka největší problém, který mě dokázal nejednou rozlítit, je ten, že se sice konzole na oko tváří, že umí multitasking, ale ve skutečnosti některé aplikace přebíjí jiné spuštěné aplikace a bez dotazu je vypnou. Máte spuštěný Dead Rising, přepnete se do dashboardu, abyste si upravili nastavení, případně mrknuli na nějaké video z YouTube? Klidně, není problém. Jenom vám hru okamžitě a bez varování vypneme.

Že jste to neměli uložené? Váš problém, máte si dávat pozor na to, co spouštíte. Tohle považuji za naprosto fatální chybu a vážně nechápu, jak tato podivná funkcionalita mohla během testování projít. Navíc není zcela jasné, které aplikace jsou považovány za „velké“ (hru vám vypnou) a „malé“ (hra běží dál).

Xbox One má podobně jako PlayStation 4 stand-by mód, kdy při malém odběru energie (cca 15 Wattů), dokáže dál stahovat započaté downloady. Teoreticky by měl umět hibernovat i hru, která běžela v době přepnutí do pohotovostního režimu a po zapnutí ji opět vyvolat. To většinou skutečně funguje, doba obnovení hry je kolem patnácti sekund. Jenže to občas nevyjde a hra prostě spadne.

zdroj: tisková zpráva

Xbox, off

Stejně jako v případě testu PlayStation 4 nehodlám dělat předčasné „uzávěry.“ I tady platí, že síla konzole tkví především v atraktivní knihovně her a jak se zdá, tak v případě Xbox One i v paletě multimediálních funkcí.

Nepřipadá mi, že by papírově nižší výkon znamenal pro Xbox ve finále zkázu a nepřízeň hráčů. Samozřejmě nelze předem odhadnout, v jaké z konzolí odemknou vývojáři větší potenciál, ale něco mi říká, že jestli za tři čtyři roky budeme vedle sebe porovnávat kvalitu textur v Assassin’s Creed 7, bude to primárně potrava pro věčné a nepoučitelné hádaly, kteří si musí před celým internetem obhájit, že právě oni si koupili nejlepší herní stroj – ať už to bude PlayStation 4, Xbox One nebo třeba Steambox.

Nabídka launchových titulů je v podstatě kvalitativně shodná s tím, co nabízí PlayStation 4 a o konzoli jako takové vlastně nic nevypovídá (schválně se mrkněte na startovní lineup her pro Xbox 360). Jako kandidát na největší průšvih se tím pádem zatím hlásí samotný operační systém konzole, který sice zdaleka není ideální, na druhou stranu je ale nejsnáze opravitelný prostřednictvím updatů.

zdroj: tisková zpráva

Slovo závěrem? Mrkněte se, jaké tituly plánované na rok 2014 vás zaujmou a vyberte si podle nich. Případně si ještě někde vyzkoušejte ovladač na vlastní prsty. O ničem jiném to v podstatě není. Ostatně, ještě si zjevně pěkných pár měsíců počkáte, než se Xbox One začne v ČR a SR oficiálně prodávat.