Recenze
Sniper Elite V2 - recenze
1. 5. 2012
|
Vilém Koubek
Ať se nám to líbí nebo ne, studio Rebellion není a nikdy nebylo žádnou zárukou skvělé hry. Občas se mu ale podaří vytáhnout nějaký ze svých titulů nad průměr, což je případ pár let staré a ne zcela tradiční akční hry Sniper Elite. Ohlas byl pozitivní, prodeje slušné, vytvořila se kolem ní silná komunita fanoušků - není proto divu, že se začalo pracovat na druhém dílu, který zanedlouho udeří na pulty obchodů. Otázkou je, zda má náš elitní odstřelovač stále pevnou mušku, nebo se mu za tu dobu náhodou nezačaly trošku klepat ruce.
Fez - recenze
30. 4. 2012
|
Pavel Dobrovský
Už ani přesně nevím, kdy jsem o Fez slyšel poprvé. Rozhodně to bylo dávno. Po konzultaci s internetovou wiki-paměti jsem moudřejší: Phil Fish oznámil Fez v červenci 2007. Následující roky dával neustále najevo, že až hra vyjde, tak bude tou nejlepší hrou vůbec. Rošádami s datem vydání zajistil Fezu přezdívku „nezávislý Duke Nukem Forever“ a nakonec to dotáhl až do dokumentu Indie Game: The Movie a na řadu konferencí, přestože Fez stále nevycházel.
Risen 2: Dark Waters - recenze
27. 4. 2012
|
Ondřej Švára
Stalo se nepsaným pravidlem života, že o lepší budoucnosti sní nejvíce lidé, kteří se nemají vůbec špatně. Co si přeje mocný a bohatý politik? Samozřejmě od všeho trochu víc. A jde za svým cílem i přes mrtvoly. Spojí se třeba s ďáblem, když je třeba. Nebo chcete-li, tak s lobbistou, tedy takovým moderním pirátem.
Zaklínač 2: Vrahové králů - recenze X360 verze
16. 4. 2012
|
Aleš Smutný
Knihy Andrzeje Sapkowského o zaklínači Geraltovi se u nás těší velké oblibě a není tedy divu, že se s úspěchem setkalo i Geraltovo první herní dobrodružství. A protože na tom dobře bylo i to druhé, vrací se nyní v Enhanced edici na PC a X360, přičemž nás nejvíce zajímá právě konzolová verze. Jde totiž o první konzolový titul CD Projektu, do něhož firma logicky vkládá velké naděje. Otázka tedy zní: přinese svištění stříbrného meče radost i konzolovým hráčům? Odpověď na vznesenou otázku je přitom až směšně jednoduchá: ano.
Unit 13 - recenze
12. 4. 2012
|
Alžběta Trojanová
Střílečka Unit 13 pochází z dílny tvůrců Zipper Interactive, kteří jsou v tomto žánru doslova ostřílenou firmou. Stejný tým má za sebou sérii SOCOM, a jestli se někdo hodí pro kapesní military nářez, jsou to rozhodně oni. Anebo ne? Pokud čekáte variaci na skvělý titul SOCOM: U.S. Navy SEALs Fireteam Bravo 2 pro PSP, který vyšel před šesti lety, asi vás moc nepotěším. Unit 13 se totiž vydává jinou cestou. Kašle na příběh, kašle na cutscény a hráče rovnou vysílá do jednotlivých misí s předem daným cílem.
Take on Helicopters: Hinds - recenze
3. 4. 2012
|
Tomáš Jung
Bojový vrtulník Mi-24 je jednou z ikon her Operace Flashpoint a ArmA. V každé válečné simulaci stvořené Bohemia Interactive se s ním setkáte, v každé s ním můžete létat a bojovat. Však je to vrtulník, ke kterému mají v BI velmi blízko, třeba tím, že mají možnost zajít na vojenské letiště a do detailu tento stroj prolézt.
Total War: Shogun 2 - Pád samurajů - recenze
16. 3. 2012
|
Aleš Smutný
První věc, která asi člověka napadne při pohledu na Shogun 2: Pád samurajů, je Poslední samuraj, tedy snímek s Tomem Cruisem, kde se vesele nechal zmasakrovat i se svým japonským (leč anglicky mluvícím) kamarádem v rámci povstání Sacuma. Pravdou ale je, že s hrou má tenhle snímek společnou maximálně tu část, jak se tradiční feudální jednotky střetávají s moderními. Jinak ale, pokud hledáte relevantnější zdroj informací o oné době, sáhněte spíše po Pádu samurajů.
Asura's Wrath - recenze
8. 3. 2012
|
Aleš Smutný
Asura je vzteklý chlapík. Vlastně, říct, že je vzteklý, je tak trochu podcenění jeho stavu. Berserkové by se vedle něj dali označit za filosofující flegmatiky, Kratos je jen špatně naladěný kulturista a kdyby ve hře mohl řídit auto, pojem „road rage“ by dostal nový význam. Nicméně, je fakt, že Asura má k tomu vzteku důvod.
Jagged Alliance: Back in Action - recenze
21. 2. 2012
|
Ondřej Švára
Velmi nevděčný úkol pojali na svá bedra vývojáři z bitComoser a Coreplay při tvorbě Jagged Alliance: Back in Action. Už samotný fakt, že si u herní předělávky pomáhala dvě studia, znamená cosi výjimečného. Na výjimečné výzvy totiž nikdy nemůžete být sami. Zvlášť na Back in Action. Stačí si jen připomenout peripetie se zaváděním a opětovným rušením řady herních funkcí tak, aby se remake (nakonec nepřiznaný) třináct let staré herní legendy nezpronevěřil tradicím, ale zároveň nevypadal jako předražené retro.
Shank 2 - recenze
17. 2. 2012
|
Vilém Koubek
Když jsem kdysi dávno psal recenzi na prvního Shanka, přirovnával jsem ho v úvodu k mixu, který jakoby vzešel z hlavy Roberta Rodrigueze a studio Klei Entertainment ho následně předělalo do videoherní podoby. Ani tentokrát se Robertovi nevyhnu, ale dosadím ho na druhý konec rovnice. Tentokrát jde totiž po ulici on a potká vývojáře z Klei, uctivě jim potřese rukou a začne se jich vyptávat na to, co jeho posledním filmům chybí a oni to naopak mají.
The Darkness 2 - recenze
15. 2. 2012
|
Vilém Koubek
Změna vývojářů není nikdy příjemná věc. Obzvláště u hry, která byla natolik specifická a charismatická, jako první The Darkness. Není proto divu, že se na druhý díl, který už nemá na svědomí studio Starbreeze ale Digital Extremes, dívala spousta fanoušků s nedůvěrou a někteří i skrze prsty. Když na povrch začaly vyplouvat další a další informace o změnách konceptu, zdálo se, že budou mít jednička a dvojka společného opravdu málo. A skutečně se tak i stalo. Samozřejmě, v zájmu zachování příslušnosti ke komiksové předloze jisté charakterové znaky jednoduše zmizet nemohly, ale změn bylo stejně více než dost. Důležitá je ale otázka, zda to byly změny k lepšímu, nebo naopak.
Final Fantasy XIII-2 - recenze
14. 2. 2012
|
Aleš Smutný
Patřím k těm, kteří měli Final Fantasy XIII rádi. Mimo jiné i proto, že jsem dal hře opravdu šanci a shledal, že se plně, se všemi herními i příběhovými prvky, rozvíjí až tak po patnácté, dvacáté hodině hraní. Takže jsem nikdy nebral vážně odsudky lidí, kteří v ní strávili pár hodin. Byla to hra rozmanitá, s poutavým příběhem, vynikajícím soubojovým systémem a opravdu dlouhou trvanlivostí. Dal jsem jí kdysi 9/10 (ne tady na Games, ale na Hrej.cz) a rád se k ní vracel i dlouho po dohrání.
Fallout New Vegas: Lonesome Road - recenze
6. 2. 2012
|
Jan Smejkal
Poslední přídavek k Fallout New Vegas pojmenovaný Lonesome Road (Cesta osamění) byl obestřen atmosférou neznáma. Před každým dosavadním DLC jsme prakticky přesně věděli, jakou kostru bude mít hlavní linka, v jakých kulisách se bude odehrávat a jakým bude prodchnuto tématem. V Dead Money jsme byli lapeni v perimetru bezpečnostního systému předválečného kasina a museli jsme spolu s ostatními postavami spolupracovat tak, abychom se přinejmenším alespoň my sami dostali ven. Ústředním tématem byla touha vlastnit, konat, znát a neschopnost nechat být.
Postal III - recenze
23. 1. 2012
|
Karel Drda
Postal III je hrou divnou, zvláštní, absurdně zábavnou, nehratelnou, graficky odfláknutou a naprosto nepochopitelně zabugovanou. Zcela upřímně, pokud se jí vyhnete, o nic zásadního ve svém životě nepřijdete, i když první dojem nebyl úplně zoufalý.
FlatOut 3: Chaos & Destruction - recenze
21. 1. 2012
|
Ondřej Švára
Co je špatné, jmenuje se většinou dost chlapácky. U her to platí takřka totálně. Jako by se snad nízká kvalita dala kompenzovat slovy. I třetí FlatOut si takto pomáhá. Kam mu ale podtitul „Chaos a Destrukce“ pomůže doopravdy, lze jen potichu tušit. Do přízně fanoušků tradičního FlatOutu se totiž rozhodně nevetře. A těžké to bude mít i u obyčejných smrtelníků, kterým se prostě líbí arkádové závody. Nový Flatout zkrátka není hrou pro nikoho. Ti, kteří si ho zahráli, už opravdu nevěří, že superbudget může být k něčemu dobrý a že holandské studio Team 6 nemusí pokaždé naprogramovat úplnou hovadinu. Ve třetím FlatOutu ji vyrobilo na klíč.
Battlefield 3: Back to Karkand DLC - recenze
9. 1. 2012
|
Aleš Smutný
Battlefield 3 se neoficiálně zakotvil na špičce potravinového řetězce v oblasti multiplayerových vojenských stříleček. Ne, že by sem tam nevykoukl nějaký nedodělek či připomínka, ale celková povaha negativ na této složce hry vypovídá o zatraceně dobře propracovaném a hlavně komplexním multiplayeru, kde se najde prostor pro hráče s různými preferencemi, návyky a vlastně i cíli. Dokonce, když si hráči konečně zvykli na to, že scout není sniper, od nějž se čeká celokolové zakempování na jednom místě a spokojené ostřelování, při němž jen kynete z nedostatku pohybu, dala se i tahle třída postupem času pořádně do pohybu.
Dungeon Defenders - recenze
26. 12. 2011
|
Jiří Škrampal
Dungeon Defenders se už od svého oznámení drží spíš při zemi. To, že o hře nebylo tolik slyšet, ale neznamená, že by měla v klidu ujít vaší pozornosti. Naopak, jedná se o jedno z největších překvapení právě končícího roku, obzvláště pro LAN party pozitivní hráče. Jde o zajímavý a originální mix akčního RPG a tower defense her, které vzaly útokem hlavně chytré mobily. Pamětníci možná zavzpomínají, jak mastili TD mapy pro Warcraft 3. Dungeon Defenders vám LAN orgie s W3 mody v mnohém připomenou, obzvlášť pokud seberete počítače, svezete si je na jedno místo nebo vyrazíte do herny.
Trine 2 - recenze
13. 12. 2011
|
Jakub Kovář
Betaverze Trine 2 ve mně zanechala velmi dobrý dojem a zároveň vzbudila vysoká očekávání. Plná hra měla tedy za úkol potvrdit, že jsem se již v půlce listopadu nemýlil. Splnilo Trine 2 to, co „slíbilo“, nebo jsem po dvou originálních úrovních z betaverze dostal ve verzi plné jen dalších jedenáct recyklátů, plných již dávno objevených mechanismů?
Kinect Sports: Season 2 - recenze
8. 12. 2011
|
Jiří Škrampal
Studio Rare se naposledy předvedlo minulý rok se sadou miniher s názvem Kinect Sports, kterou v bundlu s Kinectem koupila drtivá většina hráčů, lačnících po nadpozemském zážitku z ovládání bez ovladače. Bez ohledu na celkový dojem ze hry se Kinect Sports nepochybně povedlo to, co od ní chtěl Microsoft především - předvést technické možnosti Kinectu. Ve hře jste dokonce hráli přímo za své avatary, které si Microsoft vypůjčil z Wii, jako by chtěl celému světu dát na srozuměnou, že Xbox je teď také ta "zázračná" krabička, u které může křepčit celá rodina.
ArcaniA: Fall of Setarrif - recenze
30. 11. 2011
|
Ondřej Švára
Představ si svět, kde je ti dovoleno vše. Vidět tmu, poslouchat ticho, hladit vzduch a mlčky křičet, jak se ti to líbí. Představ si dobrodružné fantasy, které tohle všechno dokáže. Chvíli jsi nečistý lapka, když po špičkách rajzuješ v cizí spižírně, jindy jsi zase svalnatý rek, co vítězoslavně zvedá skalp kvílejícího netvora. Odpustíš pak prostému vesničanovi, když daleko od tvých dobrodružství nevěří, že zrovna ty zachraňuješ svět? Odpusť, i to má svůj skrytý smysl.
Saints Row: The Third - recenze
22. 11. 2011
|
Karel Drda
Třetí díl ujeté městské akce Saint Row je konečně tady a s definitivní platností potvrzuje, že tvůrci ani tentokrát neustoupili v nekorektním a běsném humoru. Dokázali, že nadsázka a ironie může směle konkurovat seriózně míněným titulům a že sandboxové hry ještě dokážou z vysoka kašlat na všelijaká cenzorská doporučení.
Need for Speed: The Run - recenze
17. 11. 2011
|
Václav Rybář
Namachrované in-game filmečky, svázání herního světa jedním eventem, vynucené herní prvky, které řidiče posílají do vrtule a... nový engine, jenž nedosahuje vizuálních ani praktických kvalit svých předchůdců. V Black Boxu si prý řekli, že po rozpačitě přijatém NfS: Undercover vydají hru, na níž mohou být pyšní. Nevím, jestli je to PR citace na poslední chvíli, mizerný vtip nebo jen důkaz toho, že když se někdo snaží příliš, jsou výsledky tragické. Nové Need for Speed jsou ovšem takovou kumulací dobře míněných katastrof, až z toho jde hlava kolem.
Crysis - recenze konzolové verze
15. 11. 2011
|
Pavel Válek
Pokud jste ještě nikdy neslyšeli o Crysis, zřejmě jste poslední čtyři roky žili v jeskyni, nebo jsou vám hry úplně cizí. Jak jinak si vysvětlit, že by vám unikla hra, která se od svého původního vydání v roce 2007 stala hlavním benchmarkovacím nástrojem a při testech hardwaru se používá i dnes. Ne, to prostě není možné!
Call of Duty: Modern Warfare 3 - recenze
11. 11. 2011
|
Aleš Smutný
Když jsem před čtyřmi lety rozehrál Call of Duty 4: Modern Warfare, byla to pro mě hra, která vojenské střílečky přenesla do „next-gen“ éry. Spojovala solidní kampaň s kvalitním multiplayerem, který kladl důraz na pěchotní boj a navzdory své akčnosti nebral hráči možnost, sáhnout v určitých situacích po taktičtějším způsobu hraní. Teď jsme v roce 2011, ze značky Call of Duty je nejvýdělečnější herní artikl a díky tomu do značné míry diktuje, jak má moderní válečná střílečka vypadat. A z části je určitě nutné dodat - „bohužel“.
Dance Central 2 - recenze
7. 11. 2011
|
Jiří Škrampal
Nalijme si čistého vína. Party hry běžného, casual hráči pohrdajícího, čtenáře zajímají asi jako teorie Miltona Friedmana demonstranty v Aténách. A já jim rozumím (čtenářům, ne demonstrantům). Není to tak dávno, co jsem sám patřil ke skupině, která na oko okázale ignorovala, v nitru však nepřejícně nesnášela, všechny casual hříčky, které prezentovaly naaranžované rodiny s tak křečovitými úsměvy, že by jim mohly závidět i reklamy na zubní pastu. I když mojí party-skepsi trochu nahlodalo Nintendo Wii, skutečně jí zlomil až Kinect a taneční hra Dance Central od Harmonixu (Guitar Hero, Rock Band), která se nedávno dočkala pokračování.
Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze
5. 11. 2011
|
Marek Král
Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.
Ratchet and Clank: All 4 One - recenze
1. 11. 2011
|
Alžběta Trojanová
Ratchet s Clankem se po PlayStation platformách prohání dlouhých devět let a za tu dobu si získali slušnou popularitu. Aby taky ne, když téměř všechny jejich hry mají na Metacritic mezi 80 - 90 %, což je na sérii o osmi dílech hodně solidní vizitka. Zdá se tedy, že výjimkou, která potvrdí pravidlo, je zatím poslední kus s podtitulem All 4 One, který na ty nejlepší prostě nemá. Jak je to možné?
Take On Helicopters - recenze
29. 10. 2011
|
Tomáš Jung
O vrtulnících se říká, že vlastně ani nelétají. Pouze mlátí do vzduchu tak dlouho, dokud se nevzdá. Jsou to úžasné stroje, mají unikátní manévrovací schopnosti a tím pádem i spoustou možných využití nejenom ve vojenství, ale i v civilu. A právě o tom je Take on Helicopters, ojedinělá, především civilní, vrtulníková simulace, která k tomuto žánru přistupuje velmi osobitě. Už jsme o ni napsali několik preview článků (první, druhý) a tak víte, že vznikla jako odnož ArmA 2, ze které autoři vytáhli vrtulníky na světlo, vylepšili je, naleštili, přitvrdili v simulaci a do toho přibalili příběhovou kampaň. Teď se konečně dozvíte, jak jejich snažení dopadlo.
The Cursed Crusade - recenze
26. 10. 2011
|
Karel Drda
Hry a celý ten cirkus kolem nich funguje podle přesně zaběhnutých pravidel a upřímně řečeno, jen málokdy ostříleného hráče něco překvapí. Jedno z nepsaných pravidel třeba říká, že každý úspěšný titul přitáhne celou řadu plagiátů. Někdy zdařilých, jindy méně a velmi často naprosto ohavných. Hádejte, do které kategorie patří The Cursed Crusade?
Uncharted 3: Drake's Deception - recenze
24. 10. 2011
|
Václav Rybář
Filmovatění her je pro někoho morem, pro jiného vítanou evolucí, ale rozhodně je postupujícím trendem. Může to vést k frustraci nad tím, že v Call of Duty každé tři minuty střílíte, abyste další dvě sledovali testosteronové dialogy, případně něco, co se bortí, aby vám to uvolnilo cestu do dalšího koridoru. Ale když se to povede, otevírá to zcela nové dimenze zábavy a sepětí s herními hrdiny.