Recenze

Čtenářská recenze: Silent Hill: Shattered Memories

Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme minule slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od Nyctalopa (původní znění najdete zde).

Silent Hill - recenze filmu

Hráčská komunita obrací tyto dvě slova horem i spodem. Mnoho nadšených recenzí i zklamaných diváků, ale dost možná nová naděje pro nadcházející herní adaptace, protože se rozhodně nejedná o šedivý průměr.

Silent Hill 4 - recenze

Série Silent Hill se už stala tradičním synonymem pro herní horor s kvalitní zápletkou, skvělou atmosférou a spoustou nápaditých detailů. Překonala čtyřka pro PC v něčem minulé díly nebo jde stále o to samé?

Silent Hill 3 - recenze

Třetí díl slavné hororové série pro PC opět slibuje pořádný nášup strachu a napětí. Čím nás podivné městečko Silent Hill překvapí a s čím se musí hrdinka vypořádat tentokrát, se dozvíte v první recenzi.

Silent Hill 2 - recenze

Připravte se na tajemný výlet do města plného podivných zombíků. Slavná hororová adventura Silent Hill 2 z konzolí právě přichází i na PC a jak se dnes dozvíte, rozhodně neupadne v zapomnění.

Silent Hill: Shattered Memories - recenze

Když vás hra ve svém úvodu varuje výstražnou cedulí, že budete psychologicky testováni, snadno si získá vaši pozornost. Zde to není snadné zodpovědět.

Silent Hill 5 Homecoming recenze EU verze

Návrat do prokletého městečka plného démonů a zbloudilých postav čelil v USA tvrdé kritice. Ztratila ale hra opravdu změnou vývojáře svoje kouzlo?

Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans – recenze

Pravá a levá ruka ďábla, Dva machři mezi nebem a peklem, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Sudá a lichá… To je jen zlomek italské kinematografické tvorby 70. a 80. let minulého století, které na poli komedií vévodila fantastická dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Jeden tlustý a věčně zamračený, druhý hubený a věčně usměvavý. Trvalo to dlouho, ale tihle dva pánové se konečně profackovali do vlastní hry.

Wolfenstein II: The Diaries of Agent Silent Death - recenze

Ve válečných zápiscích s podtitulem The Diaries of Agent Silent Death se odhalují další tajemství z okupované Ameriky. Pointa však chybí. Spíše se potvrdil podivný kurz bonusové série, která do akční pecky Wolfenstein II: The New Colosuss dodává recyklovaný obsah, krátkou herní dobu a čím dál nesmyslnější nápady, jak ničit nacisty. Po demoliční zábavě z minula se přihlásila stealth hratelnost, se kterou Machine Games ukázali, jak hluboko lze po tvůrčí stránce klesnout.

Silent Storm - recenze

Může fungovat hra, která do jednoho celku kombinuje vlastnosti klasik jako Jagged Alliance, UFO, Commandos či Fallout? Válečná tahová strategie Silent Storm dokazuje, že rozhodně ano a přináší i pár novinek.

Valhalla Hills - recenze

Nerad píchám špendlíkem do nafouknuté bubliny hned ze začátku, ale je třeba říct, že navzdory počátečnímu dojmu Valhalla Hills není nový a jinak pojmenovaný díl Settlers. Snaží se, má nakročeno správným směrem, hře nechybí ani roztomilost, ale prostě to tam není. Přitom na Valhalla Hills pracuje několik tvůrců původních Settlers her, kteří na svůj mastrštyk z dob minulých navazují, ale je to návaznost asi taková, jakou v devětadevadesátém vykouzlil George Lucas. Skrytá Hrozba není pro obecné publikum špatná, ale pro fanoušky původní trilogie Star Wars to není ono. Pokud tedy patříte k opravdu zapáleným fanouškům The Settlers, specifické kouzlo oblíbené série ve Valhalla Hills neobjevíte. Neznamená to však, že by šlo o špatnou nebo průměrnou hru, naopak.

Silent Hunter 3 - recenze

Chtěli jste se někdy stát kapitánem na německé ponorce, který se stará o morálku unavené posádky a brázdí s vysunutým periskopem křížem krážem Atlantik, aby mohl torpédy poslat ke dnu spojenecká plavidla?

Silent Storm: Sentinels - recenze

Silent Storm byla jedna z nejlepších válečných strategií minulého roku, ale bohužel rychle upadla v zapomnění. Povedlo se datadisku Sentinels navázat na skvělou hratelnost a odstranit nejzávažnější chyby originálu?

Silent Hunter II - recenze

Ponorkových simulátorů z druhé světové války bylo vždy jako šafránu. Tuto neradostnou bilanci se nyní pokouší napravit hra Silent Hunter II, která se odehrává ve studených vodách Atlantiku.

Hitman 2: Silent Assassin - recenze

Těžko si ho můžete s někým splést. Vysoká, štíhlá postava, hlava bez jediného vlasu, výrazné lícní kosti a chladné, nemilosrdné oči. Číslo 47 se vrací v simulaci nájemného vraha a je skutečně o co stát...

Silent Hunter 4 - recenze české verze

Ponorkovými bitvami v Pacifiku se zabýval první Silent Hunter a nyní se po dvou atlantických dílech do vod Tichomoří zase vrací. V čem všem se liší od trojky a jak dopadlo soužití s posádkou ve 3D interiérech?

Silent Hunter 4: U-Boat Missions CZ rec.

Stýskalo se vám v základní hře po německých ponorkách? Tak už nemusí, protože slavné U-Boaty se vrací v datadisku, tentokrát ve vodách Indického oceánu, kde bojují bok po boku s japonským námořnictvem.

Danganronpa: Trigger Happy Havoc - recenze šílené detektivky

Žánr visual novel to nemá mezi hráči na západě vůbec jednoduché. Hry, které v tomto žánru běžně vycházejí, jsou zaměřeny spíše na dating simulátory, nebo erotické tituly a nejsou zrovna známy svoji kvalitou. Najít tedy hru, která by byla v tomto žánru a zároveň byla dobrá, není zrovna jednoduché. Když už se ovšem nějaká najde, udělá to pořádný poprask. Danganronpa: Trigger Happy Havoc se poprvé objevila v roce 2010 na displejích ještě původního PSP. S následným remakem na PS Vita, který se dostal i za hranice Japonska a svým úspěchem všem vyrazil dech, se začalo mluvit i o možném vydání na PC. Toho jsme se nakonec dočkali letos v únoru, když hra konečně vyšla na Steamu.

Sub Command - recenze

Vzpomínáte nostalgicky na stařičkou hru Silent Hunter? Pak zkuste Sub Command, realistický simulátor tří atomových ponorek (688i, Seawolf a Akula) v hardcore balení.

Destroyer Command - recenze

Ponorkových simulátorů je jako šafránu a titulů, kde ovládáte torpédoborec, ještě méně. O to více jsme se těšili na hru Destroyer Command, která navíc slibovala možnost propojení se Silent Hunterem II.

Hammer and Sickle - recenze

Série Silent Storm se stala základem pro titul Hammer & Sickle, který hráče zavede do napjatého prostředí studené války. Pokud holdujete taktickým titulům Jagged Alliance či X-Com, neměli byste si nechat ujít recenzi.

Shadows of the Damned - recenze

Unikátní projekt, na kterém se podepsaly legendy japonské videoherní tvorby, se konečně dostal na stříbrné (a modré) placky. Kde mělo být nadšení, však zůstává jen rozporuplný pocit nenaplněného očekávání. Všechny závany geniálního herního designu byly dokonale utopeny ve fádnosti a technických chybách. A bizarní japonsko-mexický černý humor při nejlepší vůli hratelnost suplovat nedokáže.

Forbidden Siren 2 (PS2) - recenze

Když se během houkání výstražné sirény zbarví vody oceánu rudě a začne pršet krev, hrůza se zakousne i do těch nejodvážnějších. Jedinečný stealth-horor od tvůrce Silent Hillu se vrací, aby vás donutil bát se ještě víc.

Lone Survivor - recenze

Zatímco dříve se většina hráčů zajímala hlavně o skvělé grafické zpracování, dnes dokáží ocenit i jiné přednosti. Do módy nám přišlo retro. Těží z toho hlavně vývojáři nezávislých her. A jedním z nich je i Jasper Byrne. Po zajímavých projektech Soul Brother a Soundless Mountain II obohatil indie scénu o další originální titul. Většině chyb svých předešlých her se její tvůrce dokázal vyvarovat, a tak nám vznikl horký aspirant na hororový titul roku.

Hitman: HD Trilogy - recenze

Ačkoliv nedávno vyšel Hitman: Absolution, na rovinu se přiznávám, že posledního Hitmana jsem hrál před zhruba sedmi lety. Mám na sérii skvělé vzpomínky plné adrenalinu, ničím nezkalených zážitků a vědomí jisté dokonalosti, kterou už přece nikdo nemůže překonat. Hitman hry mám zkrátka pokryté milosrdným hávem nostalgie, a když se na ně dívám zpětně, tak jedině přes růžové brýle.

Broken Lines – recenze

Pokud existuje jednoslovný termín, jímž bych shrnul balíček do sebe hladce zapadajících mechanik v novém taktickém RPG Broken Lines, nenapadá mě výstižnější slovo než „svěží“. A nemyslím tím jen zasazení do alternativní druhé světové války, ale i spoustu zábavných herních prvků, které s sebou tato zdánlivě nenápadná hra přináší.

Sine Mora - recenze

Tvůrci z Grasshopper Manufacture mají sklony k uměleckému zpracování svých her. Naposledy to předvedli v akční adventuře Shadow of the Damned a nyní v těchto tendencích pokračují i v titulu Sine Mora. Jelikož se jedná o 2D střílečku viděnou z boku, čekal by to asi jen málokdo. Přesto musím říct, že Sine Mora je prostě krásná. Chlubí se však i jinými přednostmi.

Apocalyptica - recenze

Přichází apokalypsa a odvěký boj Dobra se Zlem. V našem případě se ale jedná o kooperativní third-person akci v bojových arénách, kde není nouze o jeptišky, anděly, droidy nebo pekelné zplozence.

Sonic Mania - recenze

Ježek Sonic patří mezi největší videoherní celebrity. Dlouhé roky zaštiťoval herní mašiny od Segy a jejich majitele bavil ultra rychlými skákačkami. Jelikož se jednalo o zlatý věk arkádových her, osud mu do cesty stavěl mnoho překážek. Ze své pozice se musel o fanoušky přetahovat s dalšími výraznými postavami té doby, například s instalatérem Mariem. A uspěl.

Slay the Spire – recenze

Existuje opravdu mnoho karetních her, existuje docela dost dobrých karetních her, ale najde se jen pár vyloženě skvělých karetních her. Do které kategorie se řadí Slay the Spire, už víte díky číselnému hodnocení. A aby byla karetní hra hodnocená takto vysokým číslem, nepotřebuje k tomu ani tunu nového obsahu padajícího z placených boosterů, ani multiplayer.