Silent Hunter II - recenze
7/10
zdroj: Archiv

Silent Hunter II - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

28. 11. 2001 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Ponorkových simulátorů z druhé světové války bylo vždy jako šafránu. Tuto neradostnou bilanci se nyní pokouší napravit hra Silent Hunter II, která se odehrává ve studených vodách Atlantiku.

Autor: Martin "Matto" Smola
Publikováno: 28.listopadu 2001


Zvětšit zdroj: Archiv Ponorkových simulátorů z druhé světové války bylo vždy jako šafránu. Co pamatuji, tak ještě na Atari jsem hrával Silent Service, pak DOSovskou Aces of Deep a nakonec od SSI skvělý ponorkový simulátor Silent Hunter. A tím výčet končí a jsem si prakticky jist, že jsem na nic nezapomněl. Chudost tohoto výčtu nespočívá v nezájmu o simulátory toho to typu, naopak, troufám si tvrdit na základě ohlasů na ty zmíněné tři, že zájem je docela slušný. Problém je v náročnosti zpracování takového simulátoru. Jak udělat zábavnou dlouhou hlídkovou plavbu, kdy posádka čeká na nějaký kontakt i několik dnů. Jak zpracovat několikahodinové manévrování nebo přibližování se ke konvoji a jak pak samotný útok či protiútok eskorty. Cestu, jak to udělat zábavné a hratelné, si troufám tvrdit ukázaly právě hry Aces of Deep a Silent Hunter. A tak mi asi nezbude nic jiného, než se v recenzi na zcela nový ponorkový simulátor z období druhé světové války na tyto klasické hry odkazovat a trošku s nimi i porovnávat.

 Druhá světová válka ve vodách Atlantiku
Silent Hunter od SSI byl posledním v tomto oboru simulátorů a mnoho nadšených hráčů velmi potěšilo, když SSI vydalo zprávu, že pracuje na druhém dílu, na hře Silent Hunter II. Vývoj postupoval poměrně pomalu a pak se dokonce téměř zastavil a to z důvodu změny „majitele“ firmy. Nicméně Silent Hunter II byl nakonec dokončen a vydán distribuční firmou UbiSoft.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jak už jsem se zmínil, Silent Hunter II je simulátor ponorky z druhé světové války. Narozdíl od prvního dílu hry mapujícího podmořské boje v Tichomoří, kde ponorky USA hrály ve vítězství nad Japonskem velmi významnou a velmi opomíjenou roli, přenesli autoři děj dílu druhého do Atlantiku. Zde probíhal smrtelný zápas mezi německou Kriegsmarine a spojeneckým loďstvem, představovaným v prvé řadě královským námořnictvem Velké Británie. Nejeden ze západních historiků dnes přiznává, že nejlepší způsob, jak mohli Němci dosáhnout vítězství nad Anglií, by bylo jejich vítězství v Bitvě o Atlantik. A právě tíhu tohoto boje neslo na svých bedrech ponorkové loďstvo Třetí říše.

Celý průběh tohoto zápasu mapuje Silent Hunter II. Od prvních výstřelů na moři v září 1939 až po postupnou kapitulaci německých ponorek po vyhlášení příměří v květnu a červnu 1945. Silent Hunter II tedy stejně jako předchozí díl není simulátorem jedné ponorky, ale celé škály typů - od prvních ponorek typu II hodících se spíš jen pro boj v pobřežních vodách, přes nejznámější a nejrozšířenější typ VII až po super moderní typ XXI, jenž se po válce stal vzorem pro atomové ponorky. Vývojem pak samozřejmě prochází i vybavení a výzbroj ponorky a to přesně podle historie. Totéž se samozřejmě týká i lodí nepřítele.

 Standardní grafika a výborné ozvučení
Zvětšit zdroj: Archiv Než se rozepíšu o tom, jak se Silent Hunter II hraje, rád bych se zmínil o grafice a zvucích. Silent Hunter II byl stvořen ve věku 3D grafického zpracování her a tomu i odpovídá to, co na svých obrazovkách můžete spatřit. Pravda, grafika není úplně excelentní, ale na druhou stranu je nutno přiznat, že vlastně neexistuje nic, s čím by bylo možno srovnávat. Nezbývá než říci, že graficky je simulátor zpracován hezky a nic lepšího jsem dosud v tomto tématickém okruhu neviděl. Moře se vlní a houpe, což ale už bylo i v Aces of Deep. Změny počasí jsou viditelné, ale přece jen ne tolik, jak by si asi člověk přál.

Modely lodí jsou věrné, jen trošku moc uniformní, pěkně se kymácejí na vlnách, po zásazích efektně vybuchují a hoří, potápět se dokážou na několik způsobů. Ba i letadla jsou dobře zpracovaná a už na poměrně velkou vzdálenost se dá poznat, s kým máte tu čest. Stejně tak jsou dobře udělané pohledy dalekohledem či periskopem, nebo skrz zaměřovač děla či protiletadlového kulometu. Zobrazení a systém ovládání lodi byl pak prakticky jen s drobnými změnami převzat z předchozího dílu, což rozhodně není na škodu. Hra navíc nabízí poměrně pěkné externí pohledy včetně kamery sledující dráhu torpéda.

Co ve hře exceluje, jsou zvuky. Ostatně co jiného by v ponorkovém simulátoru mělo být na špičkové úrovni. Kdo viděl film Das Boot (Ponorka), jistě si vzpomene na muže obsluhujícího hydrofon a naslouchajícího zvukům z okolí. A věřte, že je co poslouchat. Klapot šroubů nepřátelských lodí, šplouchání svrhávaných hlubinných pum a jejich následné exploze, vrzání vlastního trupu, hukot motorů či samotný šum vln. A co teprve dlouho očekávaný výbuch torpéda oznamující zásah a pak vše zakončující zvuk drcených lodních přepážek. Prostě po zvukové stránce snad není hře co vytknout. Po čase jsem dokonce začal rozumět i německým hlášením mé posádky. Hudební doprovod je sice poměrně omezený, ale dobře dokresluje celkovou atmosféru a řekl bych, že je vhodně zvolen.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Kampaň za mladého důstojníka
Hra obsahuje kampaň, výcvikové mise, scénáře a jakýsi editor scénářů. Ke kampani se vrátím později, teď jen zmínka o scénářích. Je jich žalostně málo na hru s tolika možnostmi. Včetně tří výcvikových scénářů, které vás provedou záludnostmi obsluhy a boje s ponorkou, je jich 11, což skoro nestojí za řeč. Jejich náplní jsou podobné úkoly, které dostáváte i v průběhu kampaně a tak i v tomto případě vás odkáži o kousek níž. Poslední možností je editor scénářů, kde si vlastně tak trochu ve stylu Quick Mission sestavíte z několika předvolených možností vlastní scénář.

Zvětšit zdroj: Archiv Hra obsahuje jen jednu jedinou a navíc ještě linkovanou kampaň. Jako důvod, proč zvolili tuto variantu a ne krásnou a propracovanou dynamickou kampaň, tak jak tomu bylo právě u Silent Huntera nebo Aces of Deep, autoři uvedli, že nezbyl čas - nebudu to komentovat. Na co čas zbyl, se ale mrkneme. Kampaň je linkovaná a skládá se tedy ze za sebou jdoucích připravených scénářů. Jako mladý ponorkový důstojník dostáváte jednu z prvních ponorek Kriegsmarine a vaše válečná kariéra začíná hlídkovou plavbou koncem srpna 1939. Cestou přijímáte radiodepeši oznamující, že vypukla válka a vaším prvním úkolem je zabránit úniku polských torpédoborců do Anglie. Primární cíl: potopit 2500 BRT válečných lodí, sekundární cíl: potopit ten a ten torpédoborec, nepotopit žádnou neutrální loď a vrátit se do přístavu. A takto to je se všemi dalšími misemi, primární úkol a několik sekundárních.

Pokud nesplníte primární úkol, mise není splněna, ale to zas tak moc nevadí, můžete jí hrát tak dlouho, dokud se vám to nepodaří. Jakmile úkol splníte, jste pochváleni, můžete dostat i nějaký ten metál či novou ponorku a dostáváte další úkol. Nezní to zase tak špatně, ale kdo umíte číst mezi řádky, asi už chápete. Jediné, co bych nazval kladem, je pestrost a zajímavost misí, jejichž podkladem je téměř vždy nějaká zajímavá historická akce nebo alespoň významné období Bitvy o Atlantik.

 Problém s ukládáním pozice
Obrázek zdroj: Archiv Je až s podivem, jak krátkozrace autoři přistoupili k tomuto systému. Některé mise jsou lehoučké a po jejich splnění dostáváte metály jedna báseň, protože nebyl problém splnit všechny primární a sekundární cíle. Na druhou stranu některé mise jsou i docela lahůdkové a splnit primární cíl není žádná legrace. Pak se s pošramocenou ponorkou vracíte na základnu a máte pocit, že jste dosáhli něčeho mimořádného. A ouha, skoro vám vynadají, že byl splněn jen primární úkol.

Navíc jsem narazil na problém, který se také týká splnění misí. Hra totiž nemá v okamžiku, kdy hrajete kampaň, žádnou možnost uložení pozice. Prostě když chcete z kampaně či hry samotné ven, tak ukončíte misi. Pokud ještě není splněný primární cíl, nic se neděje, hra se uloží a vy se příště nahráním poslední mise dostáváte do místa, kde jste hru opustili. Bohužel není tomu tak v okamžiku, kdy už máte primární cíl splněn a hodláte ještě plnit cíle sekundární. Nelze, jakmile z hry vyskočíte, mise je vyhodnocena jako splněna a nazdar.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Opraváři umí zázraky
Na druhou stranu, existují mise, jejichž splnitelnost je na úrovni malého zázraku. Pokud totiž dostanete jako primární úkol zničit nějakou větší válečnou loď, máte problém. Pokud loď ještě kotví, tak to zas tak těžké není (ještě se o jedné takové misi zmíním kousek dál), ale nedej bože, máte-li zasáhnout rychle plující cíl. To už je sám o sobě kumšt, dostat se s ponorkou plující rychlostí maximálně 18 uzlů do pozice k odpálení torpéda na loď plující rychlostí 27 uzlů. A když už zasáhnete, není vyhráno. Na potopení bitevní lodě to chce torpéd několik a tím nemyslím dvě tři. A tolik v jedné salvě ani nevystřelíte. Jenže díky nešikovně udělanému systému poškození a oprav se nedá ani spoléhat, že by se loď na několik hodin zastavila anebo aspoň výrazně zpomalila. Opraváři na všech lodích totiž dělají doslova zázraky.

Zvětšit zdroj: Archiv Je to sice příjemné v případě poškození vaší ponorky, ale jinak zcela nereálné. Čili třeba akce, které se běžně dělaly jak za války tak třeba v Silent Hunter, kdy člověk prostě poškodil několik lodí a pak je v klidu dohnal a dorážel, zde nepřipadají v úvahu. I lehký křižník, který jsem zasáhl dvěma torpédy, zpomalil jen na 10 uzlů, ale než jsem stačil dobít torpédomety a přiblížit se k němu, už se mi zase začínal vzdalovat až nakonec zmizel za obzorem jako by se nic nestalo. A to nebyl výjimečný případ. Kdyby to nebyl úkol mé mise, byla by mi to možná i jedno, ale takhle sem musel začít znova a zkoušet to zas a zas.

Konec tedy vzdychání nad linkovanou kampaní. Je to podle mého názoru největší a neodpustitelná chyba tohoto jinak výborně zpracovaného simulátoru. Jak krásné by bylo dostávat pouze úkoly, tak jako ve skvělé kampani z předchozího dílu, pluj do sektoru XY, dávej hlášení o kontaktech a potápěj lodě. Tu a tam pak dostanete hlášení či rozkaz k nějakému speciálnímu úkolu, který pokud splníte, tak fajn, pokud ne, tak škoda, ale není to žádný zlomový okamžik. O co víc potěší, když na běžné hlídkové plavbě zasáhnete nějaký ten významnější cíl, o kterém předem nevíte. Navíc pokud ho jen poškodíte, nevadí, i za to jsou body a ostatně není to žádný váš primární úkol ...

 Rozporuplné reakce torpédoborců
Zvětšit zdroj: Archiv Co se umělé inteligence, jsem na rozpacích. Na jednu stranu se zdá býti výtečnou. Lodě se chovají docela rozumně, eskorta po vás intenzivně pátrá a nutno říci, že od samého začátku války není vůbec snadné uniknout ze spárů torpédoborce, který vás už jednou zaměřil. Na druhou stranu tu mám příklad slavného Prienova průniku do kotviště největší základny britského loďstva, do Scapa Flow. Tuto misi dostáváte jako svou tuším třetí v pořadí. Primární úkol, potopit asi 20000 BRT válečných lodí !!! Proniknout do základny řetězcem hlídek torpédoborců je téměř nemožné, skoro vás téměř vždy najdou a pak je vám moře malé. A tak sem to zkusil jinak, na východní straně základny je totiž kanál, kterým se dá do základny proniknout. Mimochodem stejně tak to udělal i Prien.

Za cíl jsem si vybral nejblíže stojící bitevní loď a lehký křižník. Během cca patnácti minut jsem do nich nasázel dohromady asi 12 torpéd, než se obě lodě poroučely. Celou dobu jsem se obával nějaké protiakce a tak hned, jak se obě lodě začaly potápět, jsem se honem začal vzdalovat s tím, že teď to začne. Ale ono nic, torpédoborce dál poklidně kroužily před základnou, jako by se nechumelilo. Na druhou stranu, stalo se mi, že jsem na napadl osamocenou loď, která ale vzdorovala mému útoku a protože jsem už neměl torpéda a mořil jí dělem, stačila přivolat patroly ze širokého dalekého okolí, které mě pak po mnoho hodin zasypávaly hlubinnými pumami. Opravdu těžko říct, co si má člověk myslet.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Vliv volby obtížnosti
Co se samotné obtížnosti hry týká, jsou zde v zásadě dvě možnosti. Pravda, můžete nastavit spoustu věcí ve výběru obtížnosti, ale nic tak neovlivní hru, jako ruční ovládání zbraňových systémů. Pokud to necháte na počítači, je hra tak trošku na úrovni střílečky. Torpéda se trefují i z nemožných úhlů (a to i na 100% obtížnost nastavenou v menu) a změřování cílů se provádí během několika pikosekund. Na druhou stranu, chcete-li hrát opravdu reálně a budete zaměřovat a nastavovat torpéda ručně, čeká vás neskutečné trápení s tou ztracenou linkovanou kampaní a plněním úkolů, které se tak někdy stávají téměř nesplnitelnými.

Velkým skokem od reality je pak mapa, která je sice perfektně zpracovaná, ale za jejíž údaje by se nemusel stydět ani dnešní satelitní průzkum. Na mapě totiž máte neustále aktualizovanou přesnou polohu lodí a konvojů v širokém dalekém okolí a to včetně typů, kurzů, rychlosti a poškození. S takovými údaji se to pak válčí ...

 Resumé
Zvětšit zdroj: Archiv Co říci na závěr. Hra má své chybičky, které by se i daly přehlédnout, odpustit či opomenout. Ale většina těchto chyb je násobena nevhodně zvolenou a špatně udělanou kampaní a to se už odpustit nedá. Hra se tak totiž stává téměř nehratelnou. Navíc zcela postrádá multiplayer, což byla vůbec první věc, kterou autoři při vývoji Silent Huntera II představovali a která nedala spát všem příznivcům předchozího dílu. Silent Hunter II má navíc spolupracovat i s připravovanou hrou Destroyer Commander, kde by se měl hráč zúčastnit bojů Bitvy o Atlantik z druhé strany, z pozice velitele eskortního plavidla. No uvidíme, třeba bude multiplayer přidán někdy později.

Na Silent Huntera II jsem se těšil skoro dva roky a výsledkem jsem velmi zklamán. A přitom je simulátor samotný zpracovaný dobře. Možná se ještě autoři chytnou za nos a vydají nějaký patch nebo datadisk s dynamickou kampaní, kterou vše napraví, ale obávám se, že nebude čas ... :(

 
Martin "Matto" Smola
připravil: jd




 
 

Verdikt:

Silent Hunter II je technicky dobře zpracovaný ponorkový simulátor z druhé světové války věrně popisující Bitvu o Atlantik z pozice ponorkového loďstva německé Kriegsmarine. Velkým nedostatkem této jinak pěkné hry, je nevhodně udělaná linkovaná kampaň, která velmi snižuje hratelnost a s největší pravděpodobností odradí velké procento potenciálních hráčů. Hra navíc postrádá jakýkoliv multiplayer, což byl původně jeden z důvodu samotného vývoje. Oba tyto nedostatky snad v budoucnu nahradí patch či datadisk, ale v současnosti hru považuji spíše za propadák.

Nejnovější články