| Autor: Kate Publikováno: 16.listopadu 2003 | Verze hry: review-verze Doba recenzování: 1,5 týdne |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Úkolem recenzenta naštěstí není kazit vám radost z postupného odhalování a chápaní všech skutečností, ale vězte, že Silent Hill 3 opravdu není žádná rádoby strašidelná béčkárna, ale promyšlený a nápaditý horor. Mně osobně jeho příběh zaujal mnohem více než pátrání Jamese Sunderlanda po zemřelé Mary v minulém díle. • Silent Hill potřetí 
zdroj:
tisková zpráva
Jak jste patrně pochopili z předchozí pasáže, do samotného Silent Hillu se ve hře dostáváte zhruba v její třetině, tedy až po průchodu obchoďákem, systémem stok a podzemními chodbami metra. Hráči dvojky se v Silent Hillu určitě neztratí, změnilo se toho totiž jen pramálo. Dokonce i útroby psychedelické nemocnice, do které vyrazíte hned po příjezdu, vypadají velice povědomě, což se ale rozhodně nedá říct o tom, co najdete uvnitř. Další lokace - zábavní park, v sobě téměř geniálně spojuje kontrast domnělých radovánek a atmosféry plné strachu a především podivných humanoidních kreatur, které si s vámi skutečně nechtějí jen hrát. Finále v starodávné kapli se pak už opravdu musí zažít na vlastní kůži.• Kamarádi do deště V Silent Hillu 3 narazíte na několik klíčových postav, jejichž společných rysem bude to, že nikdy zezačátku nepoznáte, za koho kopou. Douglas i Vincent se sice tváří jako vaši přátelé, ovšem můžete jim věřit? Aby to nedopadlo jako s Claudiiným „tatínkem obludou“ Leonardem, který vám svůj vděk za osvobození vrátí v trochu zvrácené formě. Nepřátele-monstra naštěstí poznáte hned a kdyby náhodou ne, rádi se vám připomenou třeba zakousnutím do nohy nebo přesnou ranou tyčí. Můžete se těšit například na psy s opravdu hodně zdeformovanou hlavou, kreatury sešité z kousků naturalisticky vypadajícího masa a pochopitelně i na fešné sestřičky v nemocnici, které zde stejně jako ve dvojce svědomitě konají svoji smrtonosnou službu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Samostatnou kapitolou jsou pak bossové, tedy obludy s trochu tužším kořínkem, na které narazíte většinou na koncích daných lokací. Na každého platí trochu jiná taktika, což už vychází z jejich podstaty a místa, kde s nimi zápasíte. S obrovským červem, neustále mizícím v systému kanálů, budete muset naložit jinak než s potvorou, která má místo rukou ostří a chce si to s vámi chce rozdat na střeše domu. 
zdroj:
tisková zpráva
• Vražedná výbavička Během své cesty dostanete do rukou několik druhů zbraní. Kromě základního nože asi nejčastěji využijete pistoli, z dalších palných zbraní tu máme brokovnici a pozor – dokonce i samopal. V boji tváří v tvář oceníte rychlou a elegantní katanu nebo alespoň kovovou trubku. Nejzajímavější zbraní je pak bezesporu řemdih (koule s hřebíky na konci dlouhé tyče), ovšem pro jeho celkovou pomalost jsem si jej raději nechala jen na okrasu inventáře. Tolik oblíbená motorová pila už své místo v Silent Hill 3 nenašla - co naděláme, změna je život. Stejně jako ve dvojce, i tentokrát vám bude dělat užitečnou společnost „veselé“ rádio - pokud se z něj linou praskající zvuky statické elektřiny, můžete vzít jed, že nepřítel je na dosah. Samotný boj pak probíhá jako v druhém dílu. Heather se připraví a dál už stačí jen mlátit do action buttonu, co vám prsty stačí. Rána či výstřel si obvykle automaticky najdou svůj cíl. • Trápení mozků Adventurní část hry je založena nejen na sbírání předmětů a jejich následném použití jinde, ale především na různých hádankách a hlavolamech. K prvnímu bodu jen dodám, že využití klíčových věcí se nese v hodně podobném duchu jako u dvojky. Žádné vyložené šílenosti čekat nemusíte – použití talismanu s určitým symbolem na stejně označené dveře je nasnadě stejně jako míchání chemikálií podle dříve nalezeného návodu. Určité kombinace vás ale patrně nenapadnou hned a v takovém případě nezbývá než doporučit svaté pravidlo „odzkoušet všechno se vším a na všechno“. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Pokud jde o hlavolamy, upřímně mě zklamal jejich počet, dají se totiž spočítat na prstech jedné ruky. Samotné zadání se pak liší v závislosti na tom, jakou ze tří klasických adventurních obtížností hrajete (easy – normal - hard). Na tu prostřední už sice hlavu zapojit musíte, nicméně mně osobně udělaly hádanky v Silent Hill 3 na čele určitě menší vrásky než ty z druhého dílu. Třeba takové rovnání románů v knihkupectví je otázka pár chvil a ani morbidní „puzzle“ v krematoriu není po pečlivém prozkoumání stěn tak nepochopitelné, jak se na první pohled může jevit. U obtížnosti hard jsou však zmiňované úkoly mnohem zapeklitější a potrápí se nad nimi i zkušený adventurista. • Ovládání v konzolovém stylu 
zdroj:
tisková zpráva
Na rozdíl od Silent Hillu 2, ve kterém se vaše počítačová myš nedostala ke slovu vůbec, nabízí trojka možnost výběru ze dvou ovládacích schémat. To první je prakticky stejné jako v minulém díle. Postavou pohybujete výhradně pomocí šipek, pohled kamery je automatický a pokud nevyhovuje, můžete jej (téměř) vždy přepnout za hrdinčina záda. Druhé schéma už zapojuje i myš, s jejíž pomocí ale postavu jen natáčíte správným směrem. Ačkoliv mně tento typ vyhovoval více než prvně zmiňovaný, o nějak extra komfortním ovládání se rozhodně mluvit nedá. Původ z konzolí se jednoduše nezapře, i když oproti minulému dílu je „objevení myši“ určitě posunem vpřed a na silenhillský styl si po čase celkem zvyknete. Horší je, že v některých částech hry máte kameru pevně danou a prostě s ní nehnete, i když vám vybraný pohled příliš nevyhovuje. To se týká hlavně chodeb, vedoucích směrem k vám, ve kterých vidíte Heather zepředu, ale už netušíte, do čeho se její pěkný obličejík řítí. • Grafika a hudba Na první pohled se Silent Hill 3 od předchozího dílu příliš neliší – hra je podobně temná a opět na ní můžete aplikovat i speciální „noise“ efekt, který udělá obraz lehce zrnitý. Už při první in-game animaci vám ale začne být jasné, že to s tou „stejnou grafikou“ není úplně jednoduché. Prezentované obličeje jsou totiž velice detailně zpracovány a co víc, všechny postavy disponují též realistickou mimikou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Skvěle vypadají rovněž všechny předělové scény, které pomáhají tvořit velkou část příběhové linie. Pohyby postav jsou plynulé, gesta celkem přirozená a připočítáme-li ke všemu ještě podmanivý hudební doprovod, nemůže nám vyjít nic jiného než vynikající podívaná. Právě hudba od Akiry Yamaoky je věc, která se musí v souvislosti se Silent Hillem 3 určitě vyzdvihnout. Ústřední melodie, či lépe píseň, protože je zpívaná, působí velice podmanivě a vtiskuje některým scénám neopakovatelnou atmosféru. Jedním příkladem za všechny může být část, kdy Heather a Douglas jedou autem do Silent Hillu. 
zdroj:
tisková zpráva
• Děsivé zvuky a systémové nároky Zvuků ve hře není málo a většinou i dobře plní svoji funkci – vyděsit vás. Nemám teď na mysli různé druhy chroptění a chrčení, které vyluzují snad všechny kreatury, ale spíš letmé zaskřípání, oddechnutí či vzdechy člověka, lapajícího po dechu. Všechny tyto zvuky totiž uslyšíte, aniž byste věděli odkud vycházejí nebo co mají znamenat. Hrajete-li Silent Hill 3 v prázdném bytě v pozdní noční hodinu, účinek se ještě násobí. Pokud jde o hardwarové nároky, oficiální materiály uvádí jako doporučenou sestavu 1,4 GHz procesor, 512 MB RAM a grafickou kartu GeForce4 Ti / Radeon 8500 s 64 MB VRAM. Na mojí sestavě Athlon 1,2GHz, 640 MB RAM a GeForce5600FX šlapala hra bez problému v rozlišení 1024 x 768 se všemi efekty. Na grafických kartách, které nepodporují pixel shadery vám bohužel Silent Hill 3 (oficiálně) nepoběží. V praxi to tedy znamená bojkot pro majitele karet série GeForce MX a starších Radeonů. Ti by si totiž ani nemohli vychutnat zajímavý efekt měnících se textur, který dělá jisté části hry ještě přitažlivější a děsivější. • Závěrečné shrnutí Silent Hill 3 je hrou, která úspěšně pokračuje v nastolené tradici série. Příběh je sice nový, takže si jej vychutnají i hráči, kteří dosud do milého městečka nezavítali, ale mnoho věcí se prý dá mnohem lépe pochopit v návaznosti na první díl. Ten však bohužel na PC nevyšel, takže těch, kteří jej neznají, určitě nebude málo. Jak se stalo již dobrým zvykem, i Silent Hill 3 se vás pokusí nalákat do svého světa znovu, a to na několik možných konců. Pouze prozradím, že tentokrát jsou tři a že více si je rozebereme v chystaném návodu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Jakkoliv můžeme Silent Hill 3 považovat za zajímavý a děsivý, pravdou zůstává, že je ukuchtěn podle stejného receptu jako druhý díl. Využívá stejné postupy při „vypravování“ příběhu, stejnou herní logiku a dokonce i velice podobně vypadá. Díkybohu, že v tomto případě není použití osvědčeného vzorce na škodu a že tvůrci měli dostatek invence na vymyšlení originálního příběhu a nových typů úkolů. Už jen to, že polovinu hry nestrávíte běháním po ulicích, považují za krůček blíž k většímu spádu při hraní. Celkově toho tedy na vytknutí příliš není, možná by neškodilo více druhů běžných nepřátel, větší počet hádanek a také ještě trošku více práce s přiblížením ovládání standardům third-person her na PC. 
zdroj:
tisková zpráva
Zda fakt, že Silent Hill 3 vychází pouze na DVD, je v dnešní době ještě problémem, už nechám na vašich komentářích v diskusních fórech a žebříčcích prodejnosti. Mně osobně připravila hra na obtížnosti normal-normal odhadem 17 hodin výborné zábavy.Stáhněte si: Demo, Gameplay video, Trailer, Cheaty.. Související články: Silent Hill 2 recenze a návod, Novinky |
| Kate | |
| autorce je 18 let, kromě studia a psaní pro Tiscali Games se občas mihne v televizním pořadu GamePage, nejspolehlivěji ji k počítači připoutá akce s promakaným příběhem nebo vojenské simulace, volný čas ale tráví i jinak (všechny články autora) |
