Silent Hill 4 - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Silent Hill 4 - recenze

Datum vydání:
24. září 2004
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

24. 9. 2004 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Série Silent Hill se už stala tradičním synonymem pro herní horor s kvalitní zápletkou, skvělou atmosférou a spoustou nápaditých detailů. Překonala čtyřka pro PC v něčem minulé díly nebo jde stále o to samé?

Autor: Kate
Publikováno: 24.září 2004
První česká recenze PC verze hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická pro PC
Doba recenzování: 10 dnů


Obrázek zdroj: tisková zpráva Popravdě řečeno, k Silent Hillu 4 jsem už od začátku přistupovala lehce nedůvěřivě. Přece jen neuplynul ani rok od doby, co vyšel třetí díl (recenze), což mi zákonitě vnucovalo pocit, že by nyní mohlo jít jen o narychlo splácaný nesmysl, který by nedosahoval propracovanosti a kvalit předchozích titulů. Už nedávno testovaná preview-verze (dojmy) však naštěstí ukázala, že tomu tak s největší pravděpodobností nebude, a že v Konami umějí dělat hry nejen dost rychle, ale také pořádně. Na druhou stranu, ani tentokrát nemohu nechat Silent Hill úplně bez připomínek a výtek, což je ale už náplní následujících řádků.

 Domácí vězení
Hlavní postavou nového příběhu je asi třicetiletý mladík Henry Townshend a ústřední lokace pak jeho byt č.302. Všechno začíná jako vždy značně iracionálně, a to tím, když se jednoho rána Henry probudí do své vlastní noční můry. Hrůzný sen, ve kterém se nemůže dostat ze svého vlastního bytu, se totiž stal skutečností a jedinou cestou ven se zdá být pouze tmavá díra, která se z ničeho nic objevila na stěně jeho koupelny. Jak je v Silent Hillu podivnou tradicí, Henry neváhá a s ocelovou trubkou v ruce se vydává do jejích útrob. Pravda je totiž tentokrát tam někde UVNITŘ.

 Výlety do paralelních světů
Skokem do díry teprve začíná to pravé dobrodružství. Jak lze odtušit, otvor vede mnohem dál, než do místní stoky, dokonce dál, než leží hranice běžného lidského rozumu. Postupně se s Henrym podíváte do různých, pro Silent Hill více či méně typických, lokací jako jsou třeba chodby okolo podzemní dráhy, dům s opuštěnými byty, zamořené lesíky okolo jezera Toluca nebo různé obchody (pochopitelně po zavíračce). Nebude chybět ani oblíbená nemocnice (tentokrát ale zcela jiná) nebo nová budova kruhového vodního vězení. Ani nechtějte vědět, co všechno se tam dělo…

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Narozdíl od obou předchozích dílů vás už nyní nečeká žádné korzování po ulicích Silent Hillu, město jako takové se totiž ve hře tentokrát vůbec neobjevuje a příběh je primárně zasazen do nedalekého South Ashfieldu. Ať už se ale dostanete do jakéhokoliv světa, podstatné je, že se vždy vrátíte domů, tedy k sobě do bytu. Jak jsem již popisovala v prvních dojmech, v každé lokaci ve světě „za koupelnovou stěnou“ narazíte čas od času na velký červený portál (otvor), který slouží coby brána zpátky. Pokud se pak rozhodnete zase se do onoho kolotoče bizarnosti vrátit, „vyplivne“ vás vaše domácí díra vždy prostě tam, odkud jste naposledy přišli.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  (Ne)bezpečí domova
Nápad jedné ústřední lokace dokázali tvůrci maximálně zužitkovat. Zpočátku hry vám váš byt může připadat jako poměrně bezpečné místo. Máte zde knihu, sloužící coby save-point (nikde jinde si ve hře uložit nemůžete) a navíc se vám zde automaticky doplňuje health-meter, což alespoň ze začátku může navozovat pocit, že je hra nezvykle lehká. Portály pro návrat jsou totiž velice četné a díky automatické obnově zdraví se nemusíte prakticky vůbec trápit sbíráním nějakých health-drinků. Jak jsem však řekla, tak to funguje pouze na začátku.

Důležitým kouskem, který doma máte, je bedna na přechovávání předmětů. Množství věcí, které můžete nést u sebe, je totiž omezené, a tak nezbývá, než čas od času udělat kompletní úklid – méně potřebné nebo již využité věci odložit a naopak nafasovat munici nebo si udělat místo pro případný nový úlovek. Není nic nepříjemnějšího než zjištění, že klíčový předmět nemůžete sebrat, protože v inventáři je už plno. V takovém případě se můžete pokusit buď zužitkovat věci, u kterých je to aktuálně možné (použití health-drinku, zapálení svíčky) a nebo se vrátit domů a trochu inventář pročistit. Vyhození předmětu jen tak na zem totiž není možné, takže ať se vám nápad s bednou zamlouvá nebo ne, bez ní to tentokrát prostě nepůjde.

 Spousta zvratů a nová kamarádka
Jak je v Silent Hillu zvykem, budete během svých cest čtvrtým dílem sbírat a dávat si dohromady kusé informace z útržků papírů, narychlo naškrábaných poznámek a hlavně z listů červeného deníku, který vám kdosi postupně servíruje pod těmi prokletými dveřmi. O zápletce čtyřky vám mohu prozradit jen to, že je opět nápaditá, trochu kriminální a zároveň dost mystická a jako vždy doprovázená řadou originálních nechutností. V mnohém se navíc opírá i o postavy a události minulého dílu – koneckonců, onen byt musel před Henrym už někdo obývat, že …

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Silent Hill 4 ale rozhodně není jen o skákání do náhodných světů skrz jednu díru, naopak vás v průběhu hry čeká několik docela zajímavých obratů a zhruba od půlky také nová kamarádka, sousedka Eileen. Už tak dost křehká dívčina má navíc ještě zlomenou ruku a poraněnou nohu, takže ji k lezení po žebříku rozhodně nepřinutíte. Naopak na ní budete muset všude čekat, protože i kdybyste jejímu žalostnému kňourání odolali, hra vás bez ní prostě nikam dál nepustí. Stejně jako v předchozích dílech, i tentokrát vaše chování k ní přímo ovlivní závěr. V kombinaci s dalšími aspekty tak můžete dohrát hru hned čtyřmi Zvětšit zdroj: tisková zpráva možnými způsoby.

 Zbraně nebo kabelka na obranu
Pokud jde o různé prostředky na ničení kreatur, připravili vám tentokrát v Konami velice široké portfolio, ačkoliv v praxi stejně budete nakonec používat jen tak dva, tři nejoblíbenější kousky. Mně osobně učarovala rychlá sekerka a nekompromisní lopata, ačkoliv asi nejpohodlnějšími zbraněmi jsou ty střelné, v tomto případě pistole a revolver. Jen namátkou ještě vypíchnu, že můžete využít třeba také různé golfové hole, láhev, tyč nebo baseballovou pálku.

Novinkou je dále možnost vyzbrojit svoji kolegyni, která se tím pádem pak může sama také trochu bránit, i když její ochrana samozřejmě leží hlavně na vás. Co tu tedy pro Eileen máme? Samozřejmě několik typicky ženských zbraní, jako třeba obzvláště nebezpečnou růžovou kabelku, kožený bičík nebo elegantní obušek. Pokud ovšem nějakou věcičku Eileen poskytnete, mějte na paměti, že vám její aktivity mohou sem tam i lehce zkomplikovat situaci – například když vy byste uličku s otravnými netopýry raději rychle proběhli, ale dáma se je rozhodne neohroženě umlátit kabelkou.

Kromě zbraní ve hře tentokrát využijete i několik předmětů proti temným silám. Speciálně jde o svaté medailónky nebo svíčky proti duchům, které později budete ve svém bytě kvapně zapalovat a s hysterickým zděšením pozorovat, jak se vám postupně zmenšují přímo před očima.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Bizarní monstra
Opravdu by mě zajímalo, kam v Konami chodí pro inspiraci, protože některá monstra nemají svoji bizarností obdoby. Agresivní „psi“ s žilnatou srstí a dlouhými jazyky nebo humanoidní kreaturky s ocáskem se ještě dají vcelku pochopit. Když po vás však začne v nemocnici sekat sekerou třímetrový transvestita v oblečku nemocniční sestry nebo na vás vyjede útočný invalidní vozík (prázdný!), zůstává už rozum opravdu stát. Na druhou stranu, ať už jsou všechny silenhillské kreatury jakkoliv absurdní, většinou se dají umlátit, rozsekat, ušlapat a tak podobně. Většinou. V Silent Hillu 4 vás budou totiž kromě neohrabaných dvojčat a dotěrných netopýrů otravovat i duchové – vznášejí se lehce nad zemí, mají zálibu v strkání svých rukou do vaší hrudi a nejdou běžnými způsoby zlikvidovat. Brzy však zjistíte, že i na ně jistá věc docela dobře platí

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  Kam se poděly hádanky?
Největším překvapením a zároveň i zklamáním čtvrtého dílu je pro mě osobně značná redukce hádanek. Složitější hlavolamy jako takové zde prakticky nejsou vůbec, i když občas samozřejmě svůj důvtip zapojit musíte, zvlášť když se chcete ve hře hnout dál. Kde jsou však ty časy, kdy jsme ve trojce zprvu nevěřícně koukali na Shakespearovy knihy, rozházené po zemi, nebo ve dvojce otáčeli kostkou s obličeji. Nic obdobného se už tentokrát do hry prostě nevešlo, což jednak snižuje její celkovou obtížnost a zároveň zkracuje herní dobu.

Zjišťování telefonních čísel nebo posouvání cel ve vězení je sice zajímavé zpestření, ale slovem „puzzle“ bych tyto aktivity rozhodně neoznačovala. Ostatně, to je asi také důvod, proč už ve hře není dvojí nastavení obtížnosti (pro akční část a pro hádanky), tak jako ve třetím díle. Nyní by se totiž to druhé už skoro nemělo čeho týkat.

 Staré známé ovládání
Ovládání zůstalo opět zcela beze změn. Ve světě za koupelnovou stěnou se pohybujete v tradiční third-person perspektivě s tím, že šipkami ovládáte pohyb postavy a kamera je automatická. Stejně jako minule si i nyní můžete pomocí klávesy TAB přesunout kameru za Henryho záda (což se nezřídka opravdu hodí), ale stejně jako minule tato funkce nefunguje úplně vždy. Tlačítka myši využijete zase tradičně při soubojích, pohybu v inventáři a různých dalších úkonech. K ovládání lze tedy říct jen to, co píši do recenzí na Silent Hill už po dva roky - není sice nikterak extrémně pohodlné, ale zvyknout si na něj dá, a to dokonce docela rychle. Majitelé gamepadu mají samozřejmě výhodu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Zajímavou novinkou je však nyní použití pohledu z vlastních očí při pohybu po vlastním bytě. Ne snad, že by šlo o něco zásadního, ale zajímavým způsobem se tím oživuje hratelnost nehledě na to, že se ve first-personu postava skutečně opravdu celkem pohodlně ovládá.

 Bez sbírání mapek i bez rádia
Narozdíl od předchozích dílů už nyní nebudete muset sbírat žádné mapky. Příslušný plánek pro každou lokaci totiž budete mít automaticky, ovšem vždy na něm uvidíte jen tu část, kterou jste už prošli. Další změnou je také nepřítomnost rádia, které vás v obou minulých dílech svým šumem připravovalo na příchod zombíků.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
 Grafika i zvuky
Vizuálně vypadá hra opět poměrně stejně, respektive stejně dobře jako minule. Modely postav jsou velice detailní, jejich pohyby přirozené a plynulé a v četných cut-scénách opět oceníte i propracovanou mimiku, díky které jsou pocity aktérů hry většinou příjemně čitelné. Všechny lokace jsou tentokrát o poznání prosvícenější a dokonce už při jejich procházení nebudete potřebovat žádnou baterku. Na své děsivosti ale žádné místo rozhodně neztratilo, koneckonců, nejpodstatnější je přece jen obsah, v tomto případě ještě zahalený do typického lehce zrnitého (noise) efektu.

Celkovou atmosféru samozřejmě pomáhají dotvořit též kvalitní zvuky a sem tam se vyskytnuvší psychedelické melodie. Různé vzdechy, skřeky, kroky, údery, tlumený pláč a nebo třeba jen vhodně naservírované ticho vás rozhodně nenechají klidnými. Kdo někdy zkoušel hrát jakýkoliv Silent Hill sám v noci a v tmavém pokoji, dobře ví, jak nepříjemně dokáže být tato hra vtíravá, a to i po vypnutí počítače ;)

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Hardwarové nároky
Hardwarové nároky se od třetího dílu zvýšily jen nepatrně. Doporučenou sestavou je nyní 2 GHz procesor, 512 MB RAM a grafická karta GeForce 4 Ti/ Radeon 8500, Silent Hill 4 však rozběháte i na slabších sestavách – postačí prý i 1 GHz CPU, 256 MB RAM a GeForce 3 Ti. V obou případech však musíte mít ještě DVD mechaniku, protože hra na CDčkách opět nevychází. Stejně jako u trojky, ani nyní nejsou oficiálně podporovány karty série GeForce MX a starší Radeony, které nepodporují pixel shadery. Na mojí sestavě Athlon XP 2800+, 512 MB RAM a GeForce FX 5900 běžela hra v rozlišení 1024x768 se všemi efekty naprosto plynule a bez problémů.

 Závěr
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Silent Hill 4 jsem na střední obtížnost dohrála za 12 hodin (čistá doba), což je přece jen méně, než na kolik jsme od minulých dílů zvyklí. Na druhou stranu mě ale hra bavila prakticky od začátku do konce, a to z úplně stejných důvodů jako předchozí díly. Nechybí ji totiž ta správná hororová atmosféra, mísící v sobě strach, nejistotu, napětí a očekávání. Škoda, že se v Konami vykašlali na hádanky a nebo že pro jednou nezkusili trochu inovovat ovládání, ačkoliv je mi jasné, že pro dost hráčů je už i to nedílnou součástí zavedené silenthillské kultury.

Stáhněte si: Trailer, Cheaty...

Související články: První dojmy (7/2004), Novinky, Silent Hill 3 recenze a návod, Silent Hill 2 recenze a návod

 
Kate
autorce je 19 let, kromě studia a psaní pro Tiscali Games občas příspívá i do časopisu LEVEL, dříve se také podílela na televizním pořadu GamePage. Nejspolehlivěji ji k počítači připoutá akce s promakaným příběhem nebo vojenské simulace, volný čas ale tráví i jinak



 
 
Kate

Verdikt:

Silent Hill 4 je opět povedenou a na emocích založenou hrou, která může fandy zklamat jen absencí náročnějších hlavolamů. V Konami sice vaří stále podle stejného receptu, ale komu by to vadilo, když výsledek je pořád tak podmanivě chutný?

Nejnovější články