Silent Hunter 3 - recenze

Vývojář:: Ubisoft
Vydavatel:: Ubisoft
Platformy:: PC

Detail hry

6. 4. 2005 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Chtěli jste se někdy stát kapitánem na německé ponorce, který se stará o morálku unavené posádky a brázdí s vysunutým periskopem křížem krážem Atlantik, aby mohl torpédy poslat ke dnu spojenecká plavidla?

Autor: Matto
Publikováno: 6.dubna 2005

Verze hry: review & prodávaná/anglická
Doba recenzování: 2 týdny

zdroj: tisková zpráva Pokud patříte mezi drobet starší ročníky jako já, tak si možná pamatujete starou dobrou DOSovou hru Aces of the Deep (dále jen AotD). V roli kapitána německé ponorky člověk bojoval ve slavné Bitvě o Atlantik a nutno říct, že na svou dobu šlo o velmi pěkný, propracovaný a realistický simulátor ponorky. Pokud znáte a hrávali jste, tak přestaňte číst a chvátejte si sehnat Silent Hunter 3 (dále jen SH3), pokud neznáte, v klidu dočtěte … a na nákup vyrazte hned potom. Ovšem sluší se dodat, že hra bude v ČR v prodeji až od poloviny dubna, takže zatím to lze řešit jedině objednávkou ze zahraničního online-shopu.

Jak už název napovídá, někdy v mezidobí mezi AotD a SH3 se z hlubin vynořily dva předchozí díly Silent Huntera. Oba byly poměrně úspěšné, přesto si troufám tvrdit, že trojka, která vznikla v rumunské divizi herního gigantu Ubisoft, se nejvíce podobá právě stařičkému AotD. I ze svých starších bratříčků mnohé převzal a myslím, že volba padla vhodně jen na to, co se povedlo a co bylo žádané. O přístupu tvůrců snad napoví i to, že byli ochotni pozdržet vydání SH3 o půl roku, jen aby hru doplnili o část, kterou si vyžádala komunita potenciálních hráčů a která tam původně být neměla.

Je březen 1940, na západní frontě „zuří“ podivná válka a v Německu to vypadá, jako by snad ani žádná válka nebyla. Já ale vím své, už několik měsíců bojuje německá Kriegsmarine proti svému tradičnímu nepříteli, proti Anglii. A na moři se rozhodně o nějaké podivné válce mluvit nedá. Stojím na můstku své U-48 a sleduji dalekohledem nákladní loď, na které vlaje Union Jack osvětlován plameny šlehajícími z nákladového jícnu...

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Ulrich, můj první strážní, už před chvílí nařídil zastavit palbu a teď společně s obsluhou palubního děla sledujeme agónii lodě. Narazili jsme na ní krátce před svítáním a díky dobré palebné pozici jsme asi po deseti minutách poslali jedno torpédo G7a s kontaktním zapalovačem proti jejímu levoboku. Torpédo loď zasáhlo na úrovni zadního jícnu, ale ani po dvaceti minutách to nevypadalo, že by se chtěla potopit. Nařídil jsem proto připlout blíž a dorazit jí dělostřeleckou palbou. Dalších 6.000 BRT na mém kontě!!!

• Kampaň, mise a Námořní akademie
Podobně jako v AotD je hlavní náplní hry dynamická kampaň za Němce, která je právě tím komponentem požadovaným fanoušky a která v Silent Hunteru 2 (recenze) tolik chyběla. V praxi to vypadá tak, že si zvolíte, ve kterém válečném roce a u které flotily zahájíte svou kariéru. Pak dostanete přidělenou ponorku jednoho z nosných válečných typů (typ II, VII či IX, jako bombónek je pak koncem války dosažitelná XXI). Vše přesně odpovídá historii - typy lodí, letadel a ponorek, jejich výzbroj a technické vybavení, umístění ponorkových flotil a naopak eskort konvojů, provoz lodí, trasy konvojů a v neposlední řadě i schopnosti nepřítele (AI), který se postupně učí ze svých chyb v prvních válečných letech a časem udělá z ponorek lovnou zvěř.

Je velký rozdíl mezi reakcí eskorty konvoje z roku 1940 (kdy si kolikrát ani neuvědomí, odkud útok přišel a shazují hlubinné pumy jen tak namátkou) a eskortou z roku 1943 či později. V té době už torpédoborce, korvety a případně letecké krytí vzorně spolupracují a dosáhnout zásahu je víc dílem štěstí než dobré taktiky.

zdroj: tisková zpráva
Kampaň samotná je sledem jednotlivých patrol. Každou hlídkovou plavbu tedy začínáte v domovském přístavu flotily, kde od BdU (vrchní velitelství německého ponorkového loďstva) dostanete úkol, který zpravidla zní: „Doplout a 24 hodin hlídkovat ve čtverci XY“. Jakmile toto splníte, je dál už jen na vás, co podniknete a kam se vrhnete. Můžete zaútočit na nepřátelskou základnu (ala Prienův útok na Scapa Flow), můžete se vypravit na druhý konec Atlantiku, ale nejpravděpodobněji se budete pachtit za kontakty, které získáte od kolegů, BdU či sami naleznete, a to vše ve snaze připsat na své konto další tisícovku brutto registrovaných tun.

Jedna taková hlídka pak může trvat i několik týdnů, což je ve hře řešeno zrychlením času až na 1024-násobek (podobně jako v předchozích dílech) a celá mise se tak dá zvládnout za jeden dva večery. Jakmile spotřebujete poslední torpédo anebo se nafta v nádržích dostane na kritickou úroveň, přijde čas vrátit se zpět do přístavu, čímž patrola končí. Drobnou nevýhodou dynamické kampaně je už tradičně jistá fádnost a rutina, protože náplň každé patroly je vlastně pokaždé stejná a záleží jen na hráči, čím vším si jí zpestří. Přesto je oproti linkovaným misím z předchozího dílu dynamická kampaň tím pravým, co simulátoru silně chybělo.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Aby budoucí virtuální eso německé Ubootwaffe obstálo a hlavně přežilo, existuje možnost vyzkoušet si vše potřebné v několika samostatných misích, na které mimochodem je ve hře docela pěkný editor (i s manuálem). Pro úplné nováčky se nabízí absolvování Námořní ponorkové akademie. Ta je vlastně výborně zpracovaným tutoriálem, který kapitána nejprve seznámí se vším potřebným pomocí videosekvencí ze hry a pak mu umožní si vše vyzkoušet v tréninkových misích zakončených složením závěrečné zkoušky. A vzhledem k tomu, že ovládání je poměrně intuitivní a vždy nabízí alespoň dvě varianty (myš vs. klávesová zkratka), nemyslím si, že by kdokoliv měl problém ovládání ponorky a jejích zbrojních systémů zvládnout.

zdroj: tisková zpráva Krátce po potopení se rozednilo a nastoupila směna druhého strážního důstojníka. Sotva jsem s navigátorem stačil zakreslit do mapy nový kurz, když tu jeden ze strážných vyhlásil poplach. Z nízké oblačnosti se vyhouplo letadlo a střemhlav se řítilo přímo na nás. Na ponoření nezbyl čas, ale puma nás naštěstí minula a výbuch jen zalil věž pořádnou sprškou vody a několika střepinami, které lehce zranily jednoho z námořníků hlídky. Snad nic vážného, náš navigátor a felčar v jedné osobě se na něj podívá...

Mezitím Joachim, náš specialista na 20mm kanón na věžovém balkónu, spustil palbu, ale útočník se k dalšímu náletu už neodhodlal a opět zmizel v mracích. Šlo o náhodu nebo naše poslední obět stačila vyslat žádost o pomoc? Pro jistotu nařizuji ponořit...

• Obtížnost, vedení posádky, renomé
Autoři si dali za cíl vytvořit maximálně realistický simulátor založený na historické a technické přesnosti, ale zároveň se snažili zpřístupnit hru i méně hardcorovým hráčům. Lze si tedy na mnoha parametrech nastavit úroveň obtížnosti a to od téměř ponorkové arkádové hry až po skutečně maximálně realistický simulátor, kdy se neobejdete bez zakreslování pozic na mapu, počítání a měření času či vzdálenosti a vyhledávání cíle v příručkách, aby bylo vůbec možné zadat parametry pro odpálení torpéd. Je tedy jen na vás, jakou úroveň si zvolíte a která vám bude nejlépe vyhovovat.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Oproti všem předchozím dílům je příjemnou novinkou management posádky. Ponorka už není jen stroj, má svou posádku, o kterou je potřeba se starat. Nechat odpočinout po mnohahodinových službách, udržovat morálku a ba i náladu posádky (podniknout s nezkušenou posádkou nebezpečnou akci znamená cestu ke vzpouře nebo alespoň ke špatnému plnění povinností a úpadku morálky), po návratu z úspěšné plavby odměňovat své může metály a povyšováním a v neposlední řadě zvyšovat jejich odbornost. Posádka se tak postupně stává zkušenou a odolnou a na celkových výkonech to je výrazně znát.

zdroj: tisková zpráva K pocitu součinnosti s posádkou jistě přispívá i 3D interiér ponorky (bohužel jen části), kde se kapitán může pohybovat a zadávat příkazy přímo konkrétním členům posádky nebo jen sledovat přístroje. Tvůrci si dali práci i s takovými detaily, že na blůze svého důstojníka najdete stuhu od Železného kříže, který dostal za poslední plavbu. Tento přístup k ovládání je ale samozřejmě alternativní, stále existují klávesové zkratky ke všem přístrojům a důležitým částem lodi, takže je opět jen na hráči, jakou formu zvolí.

Další novinkou je tzv. renomé, které získáváte za své úspěchy a které vám otevírá cestu k vybavení vaší ponorky posledními technickými zázraky nebo umožňuje naverbovat nějakého schopného specialistu do posádky. Dokonce se dá zažádat o převelení k jiné flotile či alespoň o přidělení nové a lepší ponorky.

Krátce po vynoření kolem poledního další poplach. Tentokrát kouř na obzoru. Pro jistotu nařizuji znovu ponořit do periskopové hloubky. Za chvilku je jasné, že jde o torpédoborec pádící plnou parou k místu, kde jsme potopili ten zatracpený parník. Měli jsme otamtud zmizet hned! Torpédoborec nás sice minul, ale za chvilku výrazně zpomalil a začal sonarem pátrat po okolí. Co teď, zaútočit, zkusit se vypařit anebo dělat mrtvého brouka u dna a počkat, až ho to omrzí?

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Koukám periskopem, jak se asi tři kilometry od nás snaží něco zachytit. Když tu vykřiknu překvapením. Torpédoborec se v záplavě ohně a dýmu doslova nadzvedl na hladině, rozlomil se v půli a během necelé minuty zmizel pod hladinou. Co se to děje? Plujeme blíž a nařizuji vynořit. Kousek od nás se na hladině objevuje periskop, pak věž a nakonec celá ponorka. Kolega! Asi zachytili náš radiogram o kontaktu...

• Audiovizuální hostina
zdroj: tisková zpráva Na okolních obrázcích můžete posoudit grafické zpracování hry. Není sice úplně perfektní, například některé modely lodí jsou trošku nedotažené nebo pokud zabloudíte někam k pobřeží, tak vás žádné orgie pro oko nečekají, ale jinak mám jen slova chvály. Moře je v mnoha svých podobách přímo úchvatné a skutečně jako živé, o projevech počasí ani nemluvě.

Zásahy torpédem, výbuchy a následná destrukce lodi či pád sestřeleného letadla jsou pak skutečnou pastvou pro oko a díky možnosti zapnutí externích pohledů či tzv. event okna si je lze, byť poněkud nerealisticky, plně vychutnat. Cenou je samozřejmě hardwarová náročnost, která ale přesto není zas tolik krvavá (minimální požadavky: Pentium III 1,4 GHz, 512 MB RAM, 64 MB grafika a DVD-ROM). Na mé sestavě shodující se s minimem (tedy až na 2,5 GHz CPU) běží hra plynule v 1024x768 i na maximální detaily, jen se lehce trhá v přístavech nebo velkých explozích.

Zvuková stránka hry je také velmi dobrá. Vaše posádka reaguje výkřiky, šepotem, vážným či poděšeným hlasem a to vše buď v němčině či angličtině, dle vašeho gusta. Dieselový motor pěkně přede, lodní šrouby šumí a bortící se přepážky jsou skutečně hrůzostrašným zážitkem, pokud se nacházíte 120m pod hladinou v tichém chodu. O výbuších hlubinných pum či slavném „ping“ sonaru na plášť ponorky ani nemluvě. Co se hudebního doprovodu týká, ten autoři ponechali na vás. Stačí na správné místo nahrát své oblíbené MP3 a radista vám je pak pustí do reproduktorů v ponorce jako z gramofonu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Pokud vás zaujalo téma ponorkové války a uvažujete o pořízení SH3, mohu vám vřele doporučit pořídit si zároveň knihu či film Ponorka (v originále Das Boot). Knihu napsal německý válečný zpravodaj Lothar-Günther Buchheim, který se koncem roku 1941 zúčastnil jedné z patrol na ponorce U-96. Podle knihy byl později natočen stejnojmenný film. Obojí je výborné a dokonale navozuje atmosféru, o kterou se úspěšně snaží i SH3. Na hře je navíc vidět, že se autoři nechali filmem do značné míry inspirovat.

• Multiplayer a shrnutí
SH3 trošku překvapivě obsahuje i multiplayer. Vzhledem k tomu, že nelze hrát za druhou stranu (Spojence) a ani se nechystá propojení s jinou hrou (jako to bylo v případě SH2 a Destroyer Command), tak je výběr poněkud chudý. K dispozici je několik scénářů umožňujících provést kooperativní útok na konvoj taktikou „vlčí smečky“.

zdroj: tisková zpráva Až na drobné detaily nelze než vývojáře z Ubisoftu pochválit. SH3 má výbornou atmosféru, dobře se hraje a umožňuje vybrat si z poměrně širokého rozpětí obtížnosti, čímž by měla uspokojit prakticky každého zájemce. Znalci zde najdou prakticky vše, co by tak očekávali a pro ostatní může být tento simulátor příjemným rozšířením obzoru o několik historických a technických znalostí. Na druhou stranu, hra se kvůli množství patrol a stále stejnému způsobu hraní nevyhnutelně stává stereotypní (navzdory dynamické kampani) a časově náročnou záležitostí, ale to už s sebou nese samotná povaha ponorkové války.

Stáhněte si: Trailery, Patch...

Související články: Novinky, Silent Hunter II recenze (11/2001)

Matto
autorovi je 31 let a pracuje v soukromé vývojářské firmě jako softwarový inženýr; specializuje se na válečné strategie nejlépe s tématem druhé světové, ale nepohrdne ani pěkným simulátorem ze stejného prostředí)