Recenze
Cities XXL - recenze budovatelské strategie
6. 3. 2015
|
Václav Pecháček
Hry, ve kterých si můžete vesele postavit pořádně obrovskou, prosperující metropoli, byste spočítali na prstech obou rukou. Většina z nich je navíc v dnešní době herním ekvivalentem obstarožního prstenu po prababičce – můžete je mít rádi, můžete je i používat, ale už by to zkrátka chtělo modernější kabátek. Cities XXL je jedním z titulů nabízejících východisko z této ošemetné situace. Pootevírá nám dveře k záchraně, přidržuje je otevřené a za nimi zní nebeská hudba. Avšak celé je to jenom vychytralá, ďábelská past.
Alien: Isolation - recenze
8. 10. 2014
|
Pavel Dobrovský
Alien: Isolation dlouho provázel mrak pochybností. S přenášením slavného protagonisty filmové série Vetřelec do her to nebylo totiž nikdy nijak valné. Britští stratégové z Creative Assembly navíc nepřebírali rodinné stříbro vědecko-fantastických filmů s důvěryhodným osvědčením. Jejich série Total War sice dlouhodobě dosahuje na špičku strategického žánru a do značné míry ho definují, thrillerová hra však vyžaduje zcela jiné nástroje než diplomacii mezi impérii a šoupání vojsky po mapě světa. Jak to tedy s vetřelcem dopadlo?
Shovel Knight - recenze
17. 7. 2014
|
Vilém Koubek
Tlačení na pilu na nostalgie, doprovázené bezhlavým rozhazováním jmen kultovních klasik jako Castlevania, Mega Man, Super Mario Bros. 3 nebo třeba Ghosts ‘n Goblins, není ve videoherním průmyslu nikterak neobvykle. Hra s dostatečně přesvědčivou stylizací a adekvátně motivující video kampaní utáhne na staré dobré časy NESu klidně i kickstarterovou kampaň. Jedna věc je ale klasiku citovat a druhá vzít z ní to nejlepší a nabídnout hráčům přesně to, co jste jim slíbili. Vývojářům Shovel Knight ze studia Yacht Club Games se však něco podobného povedlo.
Magrunner: Dark Pulse - recenze
3. 7. 2013
|
Ondřej Švára
Zkouším popatnácté nastoupit na plošinu, která rotuje "kolem světa" a sláva - daří se mi to. Jenže žaludek zase volá o pomoc. Ani nevím kvůli čemu víc. Jestli ze strachu, že nestihnu včas přestoupit na úplně stejný čtverec, který létá v protisměru, nebo z toho, že jsem tak hloupý a vůbec to zkouším. Stejně zase ztroskotám a Magrunner sežere další kus mého mozku. A možná i část reflexů, sebevědomí i trpělivosti. Nedokážu si vzpomenout na žádnou jinou hru, která by si mě tak moc chtěla dát k večeři.
Evoland - recenze
24. 4. 2013
|
Miloš Bohoněk
Ať už patříte mezi herní veterány nebo ne, možná na YouTube sledujete video kompilace či dokumenty, které mapují historii interaktivní zábavy. Už ze základní školy ale všichni víme, že z pouhého přednesu si člověk toho dějepisu příliš nezapamatuje, protože vědomosti se do hlavy nejlépe vryjí autentickými zážitky. Právě proto přichází ke slovu Evoland. Nejde sice o stroj času, tak daleko to francouzští tvůrci ze Shiro Games nedotáhli, ale je to hra o hrách.
DOOM 3: BFG Edition - recenze
26. 10. 2012
|
Ondřej Švára
Většinu herních návratů nemá smysl hodnotit. Na to jsou remaky a remasterované edice až příliš pochybným byznysem. Pokud je vůbec o čem psát, většinou se staré klasice ukřivdí už v samotném studiu, které v honbě za rychlými penězi stráví více času střiháním reklamních trailerů, než skutečným oživováním mrtvého. A novinář pak musí za slabou přidanou hodnotu hru pokárat, přestože ji třeba dříve miloval Pokud se takové Crazy Taxi od Segy vrací na současné konzole a je to zároveň jeho největší i jediný trumf, je před takovou iniciativou lepší odpojit gamepad.
Retro City Rampage - recenze
24. 10. 2012
|
Ondřej Švára
Demaky a jiné retro rarity nerecenzujeme tak často, proto bylo Retro City Rampage vskutku neobvyklým soustem ke kritickému zkonzumování. Co je to vlastně za hru? Na první pohled je to další z mnoha pokusů o rozezvučení struny nostalgie. Armáda starších hráčů, ochotných se ohlédnout do minulosti, se samozřejmě každým rokem rozrůstá, a není proto divu, že je současný trh zaplaven obnovenými plošinovkami, mnoha remaky starých fláků a dokonce i starými neupravenými hity, které vydavatel pouze znova zprovozní a označí je nálepkou „classics“.
Of Orcs and Men - recenze
22. 10. 2012
|
Lucie Jiříková
Jakmile se to ve světě her zaleskne něčím novým nebo alespoň trochu neokoukaným, většina hráčů okamžitě zbystří svou pozornost. Pravda je taková, že jsme se přejedli různých klišé, která svým vydavatelům zajišťují jisté a tučné výdělky. Prostě chceme změnu! Nemusí jít o nic velkého, ani revolučního, stačí jen, aby to dobře fungovalo. Of Orcs and Men nabízí jedno neotřelé řešení, což je dobře, ale také moc dobře nefunguje jako celek, což rozhodně není důvod k radosti.
Shank 2 - recenze
17. 2. 2012
|
Vilém Koubek
Když jsem kdysi dávno psal recenzi na prvního Shanka, přirovnával jsem ho v úvodu k mixu, který jakoby vzešel z hlavy Roberta Rodrigueze a studio Klei Entertainment ho následně předělalo do videoherní podoby. Ani tentokrát se Robertovi nevyhnu, ale dosadím ho na druhý konec rovnice. Tentokrát jde totiž po ulici on a potká vývojáře z Klei, uctivě jim potřese rukou a začne se jich vyptávat na to, co jeho posledním filmům chybí a oni to naopak mají.
Hard Reset - recenze
27. 9. 2011
|
Karel Drda
Pojem střílečka je z dnešního pohledu zprofanovaný. Udělat akční hru, kde se kymácí uprostřed monitoru nějaká bambitka, vůbec neznamená, že v daném titulu půjde hlavně o střelbu. Každý rozumný vývojář vám totiž řekne, že když už začne něco takového vytvářet, musí přinést něco svého, jiného a zvláštního, co hru žánrově „odliší“ od původních stříleček, i kdyby to objektivně nemělo mít na hratelnost žádný vliv. Tvůrci polské akční řežby Hard Reset si však s tímto postojem vůbec hlavu nelámali a ono to kupodivu zafungovalo.
James Bond 007: Blood Stone - recenze
23. 11. 2010
|
Aleš Smutný
Nene, Bond skutečně není laciný a mizerný přílepek k filmu. Jde si vlastní cestou a tak trochu zaskakuje ve chvílích, kdy o dalším osudu filmového Bonda nebylo jasno (MGM zkrachovalo a nebylo zač točit...což už se vyřešilo). Bohužel to ale není ani samostatná pecka jako kdysi Riddick. Na to má málo vlastního stylu a tak říkajíc, slušně říkajíc...varlat. Což je vzhledem k tomu, že nová reimaginace Bonda s Danielem Craigem, k níž se samozřejmě hlásí i Blood Stone, právě těmito atributy disponuje a staví na nich, poněkud zarážející.
Clustertruck - recenze
25. 11. 2016
|
Ondřej Švára
Honičku po střechách železničních vagonů zažil ve hrách snad každý, ale skákat po nákladních autech? Zběsilá arkáda Clustertruck ukazuje, že to může být také zábava, dokonce i když není koho honit. Nebudete sice čelit tváří v tvář zlotřilému padouchovi, nicméně o dostatek adrenalinu se postarají tisíce panikařících řidičů přímo pod vašima nohama. Škoda, že parádní „hopsačku“ kazí technické obtíže a zřetelné trhliny v konceptu.
Beyond: Two Souls - recenze
8. 10. 2013
|
Lukáš Grygar
Dá se říct, že ve vztahu k osobě Davida Cage jsem dlužníkem. Nebýt debutu Cageova studia Quantic Dream, velkolepé hybridní adventury Omikron: The Nomad Soul, možná bych se nikdy nenadchnul pro Davida Bowieho, nikdy neprošel vztahem, ke kterému mě Bowieho muzika přivedla, a nikdy se od ní neodpíchnul k tuně dalších zájmů.
Lollipop Chainsaw - recenze
26. 7. 2012
|
Aleš Smutný
Upřímně, dlouho jsem neměl v ruce tak těžko hodnotitelnou hru, jakou je úchylárna od Grasshopper Studios a Suda51 (oni nedělají prakticky nic jiného, než úchylárny, viz třeba Shadows of the Damned) jménem Lollipop Chainsaw. Poprvé na sebe upozornila na loňské E3 absurdní kombinací zombie mlátičky a stereotypizace střední školy a sexuality.
Planet Coaster 2 – recenze druhého dílu stavitele zábavních parků, který nebyl tak úplně potřeba
19. 11. 2024
|
Michal Krupička
Lepší i horší, ale hlavně docela stejný
That Dragon, Cancer - recenze
28. 2. 2016
|
Ladislav Loukota
Smrt je ve hrách tématem natolik častým, že digitální Smrťáci musejí být nejvytíženějším fiktivním povoláním vůbec! Jenom málokdy ale ve virtuálních světech můžeme na smrt nahlédnout nikoliv skrze hledí zbraně, nýbrž očima pozůstalých. Adventura That Dragon, Cancer, vytvořená dvojicí vývojářů a zároveň i rodičů smrtelně nemocného dítěte, proto nabízí vpravdě netradiční, i když pro mnohé neskousnutelný prožitek. Svého druhu je titul zároveň důkazem, že definice "počítačová hra" se radikálně mění.
Forza Horizon 4 – recenze – část první
25. 9. 2018
|
Jan Olejník
Už jsou to dva roky od doby, kdy jsme ve třetí Forze Horizon projížděli australský outback křížem krážem. Tehdy se tato arkádová odnož série Forza Motorsport přiblížila na dosah arkádové závodní nirváně. Nejnovější čtyřka se přestěhovala do Velké Británie a valí na nás opět novou vlnu obsahu v čele se změnou ročních období.
World of Goo 2 – recenze logické hry se slizem
16. 5. 2025
|
Patrik Hajda
Legendární logická pecka s novými nápady
FIFA 15 - recenze
6. 10. 2014
|
Martin Bach
Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.
Get Even - recenze
29. 6. 2017
|
Lucie Jiříková
Lidé mají k hraní her rozdílné motivace. Když pomineme fakt, že by se nejspíše daly sjednotit do nadřazené množiny „relaxace, zábava, odreagování“, můžeme narazit na hromadu motivací specifických. Někdo ve hrách hledá hutný příběh, jiný strhující akci a napětí, pořádné dobrodružství, nebo co já vím, třeba setkání s roztomilými růžovými králíčky. Sama bych se zařadila hned do několika skupin, nejraději se však při hraní her bojím. A tak jsem po trošku zpackané Friday the 13th netrpělivě vyhlížela právě Get Even, která se v prvé řadě tvářila jako horor. Výsledek ale nabízí poněkud jiný zážitek.
Vane – recenze
23. 1. 2019
|
Šárka Tmějová
Už jsem si zvykla hýčkat ambivalentní pocity z umění. Najít si na něm ty dobré části, odfiltrovat dojmy z těch špatných, pátrat po příčinách. Dokonce jsem se naučila i oddělovat osobu umělce od konkrétních děl, což mi umožňuje sledovat a cenit filmy z produkce Harveyho Weinsteina, aniž bych z toho v noci měla výčitky svědomí. Co si ovšem počít s hrou, která vyniká právě tím uměním, ale ve všech ostatních škatulkách si vede tragicky?
Uncharted 4: A Thief's End - recenze
5. 5. 2016
|
Jan Olejník
Exotické lokace, tajemné chrámy, ztracená města, divoké přestřelky a životu nebezpečné situace. Jedním slovem: dobrodružství. Přesně toho má Nathan Drake, hlavní hrdina série Uncharted, už plné zuby. Místo toho si konečně zvolil klidný rodinný život a pohodové zaměstnání. Jenže na důchod je evidentně ještě brzy, a než se Nathan dočká skutečného odpočinku, proženou ho scénáristé v Uncharted 4 další hromadou patálií v nejrůznějších koutech světa. Zároveň ho však představí tak, jak jsme jej ještě nezažili – jako obyčejného chlapíka z masa a kostí.
Call of Duty: Black Ops 6 – recenze nového dílu největší akční série
29. 10. 2024
|
Michal Krupička
Když je kampaň delší a multiplayer akčnější
We Were Here Together – recenze jedinečného koopu
21. 10. 2019
|
Patrik Hajda
Studio Total Mayhem Games se už roky drží své série originálních kooperativních her We Were Here, kterou nedávno doplnil třetí díl We Were Here Together. Ten je po všech stránkách dál než oba jeho předchůdci a nastavuje mnohem zajímavější laťku dalšímu dílu, který sice ještě není oznámený, ale je okatě naznačený přímo ve hře. A já se vůbec nezlobím, že to trojkou neskončí.
Forged of Blood – recenze
4. 9. 2019
|
Jakub Šindelář
Je to tady. Poslední bitva krále Aureliana Caenicana bude brzy dobojována. Král již ví, že jeho obrana nevydrží dlouho. Byl zrazen. V hradu dohořívají poslední plameny a on se brání několikanásobné převaze. Snad ale vydrží dostatečně dlouho, aby jeho dva synové stihli utéci a pokračovali tak v královské linii. „Buďte sbohem, moji synové. Nechť vás provází odvaha a síla!“ Dobrodružství Forged of Blood začíná.
Kingdom Come: Deliverance: A Woman’s Lot – recenze
7. 6. 2019
|
Jan Slavík
České historické dobrodružství Kingdom Come: Deliverance od studia Warhorse je kompletní. Po třech rozšířeních lepší i horší kvality dorazilo to čtvrté, poslední. Jmenuje se A Woman’s Lot a zhlédnete v něm středověké strasti očima dívky, vypořádáte se s trochou mariánských zjevení a proniknete i do tajuplného světa pejskařů.
Yoshi’s Crafted World – recenze
27. 3. 2019
|
Patrik Hajda
Jedna z nejočekávanějších her Nintenda pro tento rok je konečně tady. Yoshi’s Crafted World není jako v případě mnohých dalších port z Ninteda Wii U. Tamější Yoshi se odehrával v pleteném světě, zatímco nový Yoshi je sice pořád plyšákem, ale potuluje se po dechberoucím kartonovém světě, kde se to kreativními nápady tvůrců jen hemží. A jejich objevování je tou největší radostí pod fixou načmáraným sluncem.