Galerie

Pamatuji si, jako by to bylo včera, a přitom je to už dávných 16 let, co jsem netrpělivě seděl v lavici příbramského osmiletého gymnázia a těšil se na každou přestávku, abych mohl vytáhnout tablet a aspoň na těch 15 minut pařit naprostou pecku World of Goo (ne, nebyl jsem zrovna oblíbený a socializační typ, kdo by to byl řekl…).

Nyní tu máme její pokračování World of Goo 2, které je proto nutně doprovázené nostalgickou slzou. Ti akčnější z vás jistě vědí, že dvojka není žádná novinka. Vyšla totiž už během loňského léta na Switchi a PC díky Epic Games Storu. Ale až nyní si ji můžete zahrát i na Steamu, PlayStationu 5 a mobilech.

Tuhle kaňku už jsem někde viděl

Na první dobrou by se skoro dalo říct, že World of Goo 2 je jen pouhým remasterem původní hry. Vždyť jsou herní principy prakticky totožné, dokonce jsou tu i ty samé typy puzzlů, nad nimiž nám zůstával rozum stát před těmi dávnými lety.

Ale pouhý remaster to není, protože nad dobře známou strukturou tvůrci vystavěli několik nových pilířů, které existenci vyloženého pokračování dostatečně ospravedlňují. Těch 16 let je samozřejmě i pořádně znát na technické stránce hry, která je o poznání hezčí. Výrazně lepší jsou animace a hlavně z fyziky titulní slizovité hmoty budete mít ještě uspokojivější pocit.

zdroj: Tomorrow Corporation

Tím spíš, když přijde ke slovu jeden z několika úplně nových typů Goočka – obří blobovitá hrouda, která se umí vmáčknout do těsnějších prostor, snadno se roztrhá na menší bloby, dokáže se celá zkapalnit a jinde zase spojit do jednoho celku plného děsivých očiček. U růžového stavebního materiálu, který se po zvlhčení černým slizem zduří, se zase budete červenat...

Nezapomínejme ale na staré známé, tedy páteř zdejšího systému – klasické černé kuličky, z nichž pomocí trojúhelníků stavíte vachrlaté mostky, po nichž zbylé kuličky putují do trubky příhodně situované mimo dosah. Trubka, která je váš hlavní cíl, ať už je důvod jakýkoliv.

Jsou tu ale i zelené kuličky, z nichž se dají stavět bytelnější konstrukce díky většímu počtu vzájemného propojení i možné větší vzdálenosti mezi jednotlivými spoji. A co víc, zelené kuličky se na rozdíl od těch černých dají z konstrukce vytrhnout a přemístit jinam.

zdroj: Tomorrow Corporation

Jsou tu chrliče, s jejichž pomocí překlenete propasti. Pily, které vám rozsekají konstrukce na maděru. Proudy, které pošlou lepkavou tekutinu do oblak. Balónky plné hélia, které vám pomohou vzdorovat gravitaci. Speciální průhledné kuličky, které se umí naplnit černým Goo a přepravit ho k jiným černým Goo, které jsou ale neaktivní, dokud je neprobudí kamarádi…

Vyjetý olej, který má stále plno síly

Pokračovat bych mohl ještě opravdu hodně dlouho, protože jestli něco World of Goo 2 opravdu nelze vytknout, tak je to obrovitá míra nápaditosti. Je neuvěřitelné, kolik různých puzzlů postavených na tvorbě struktur s rozviklanou fyzikou, se dá vymyslet.

Každá jednotlivá úroveň vás překvapí tím, jakým novým způsobem musíte přistoupit k již známému systému, abyste daný puzzle pokořili. Třeba když musíte spustit hák na své konstrukci do moře, abyste ulovili chapadlovité monstrum, což ale lze udělat jen postupným budováním které zároveň namotává lano.

Galerie

Nebo když s celou konstrukcí najednou máte vyšplhat z údolí způsobem, že se neustále zapíráte o stěny, odbouráváte si svůj výtvor odspoda a přesouváte kuličky nahoru. Nebo když pomocí balónků máte rozpohybovat kouli slizu valivým pohybem.

Zkrátka a dobře, musím smeknout klobouk nad úžasnou tvořivostí tvůrců a tím, jak málo vás vedou za ručičku. Některé úrovně jsou přímočařejší, ale jiné vás opravdu donutí se zamyslet a jste to nakonec vy, kdo přijde na to, jak se má daný problém řešit – lepší pocit z logické hry snad ani být nemůže.

Nakonec není takový problém dostat se na konec většiny úrovní bez ztráty nervů, nicméně ti z vás, kteří potřebují pořádnou výzvu a musí si odškrtnout stoprocentní dohrání hry, mají o trápení postaráno.

zdroj: Tomorrow Corporation

Každá úroveň vás totiž vyzývá, abyste ji dokončili za čas, který se prostě a jednoduše nejeví reálný a abyste do té zpropadené, těžko dosažitelné trubky dostali množství kuliček, které nedává smysl. Není to povinné, ale je udělá radost každému, kdo se nespokojí s tím, že konečně přišel na řešení, ale ještě ho potřebuje dotáhnout k dokonalosti.

World of Goo 2 je zkrátka skvělá logická hra, která správným způsobem rozšiřuje velice pevné základy. Navíc vás i tentokrát bude bavit svým naprosto ujetým světem, který neskrývavě brojí proti konzumní společnosti, vymývání mozků velkými korporacemi i nesmyslným praktikám udržitelnosti kapitalistického světa. To vše v typicky ulítlé grafice, která prostě baví.

Jako poprvé držet myš

Má to ale všechno jednu velkou, černou kaňku na kráse – ovládání. Pamatuji si, že byla obrovská radost tahat prstem všechny ty kuličky vydávající roztomilé zvuky po obrazovce, a že to nebyla taková frustrace jako s myší na počítači.

zdroj: Tomorrow Corporation

Vlivem rozkývané fyziky se vaše struktury neustále míhají sem a tam a trefit se se sebranou kuličkou tak, aby rozšířila vaši třesoucí se stavbu, je leckdy nadlidský úkol. Když vám přímo pod rukama zmizí čáry prezentující, jak se kulička uchytí, zmizí kdesi mimo obrazovku.

Ale vy jich máte omezený počet a potřebujete jich do trubky dostat co nejvíc! Naštěstí po obrazovce neustále poletují bílí broučci, které stačí prasknout a hra se vrátí o pár tahů zpátky. Bez omezení. Ale i tak je neskutečně frustrující se neustále vracet jenom proto, že ovládání není nejpřesnější.

Ještě horší je to s chytáním samotných kuliček, které neustále běhají po vaší konstrukci. S černými kuličkami to není takový problém, ale jakmile se namíchají s jinými barvami, tak chytit tu správnou může být otázkou i několika pokusů.

Galerie

Nejhorší jsou ale zelené kuličky, které – jak už jsem vyzdvihoval výše – můžete i rozebrat z již postavené struktury. No a teď si představte, že v té nejvypjatější situaci místo volné kuličky chytnete tu přidělanou ke struktuře, zatáhnete a vše se vám rozsype pod rukama.

A dělá to problémy i obráceně. Když konečně opravdu potřebujete svou strukturu rozebrat, tak vám do kurzoru neustále proudí volné kuličky a brání tak v označení té ve konstrukci. A jakmile vám něco vběhne do kurzoru, tak se to v něm zastaví, takže musíte odmávnout pryč a jak ve starých adventurách hledat na obrazovce pixel, který potřebujete.

zdroj: Tomorrow Corporation

Hru jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet na mobilních zařízeních, abych zjistil, zda je dotykové ovládání o parník lepší, ale ovládání myší hodnotím jako zbytečně frustrující a schopné pokazit jinak skvělý zážitek, který lze jedině doporučit jak hráčům znalým původní hru, tak pro úplně neznalé, kteří v něm objeví jedinečnou puzzle hru.