Recenze

Army Men: RTS - recenze

V březnu velmi produktivní firma 3DO nám přináší real-time strategii Army Men: RTS, která vychází ze stejnojmenné série s plastikovými vojáčky a může se mimojiné pochlubit originalitou herních lokací.

The Great War: Western Front – recenze zákopového Total Waru

První světová, jak jste ji ještě nehráli

Batman: Arkham Knight - recenze PS4 verze

Batman se vrací a s ním po čtyřleté pauze i studio Rocksteady, tedy původní tvůrci novodobé ságy o netopýřím muži. A zatímco si majitelé osobních počítačů musí na bezproblémový port ještě nějakou dobu počkat (info v tomto článku), konzolová verze komiksové akční adventury funguje naštěstí bezchybně. Takže nasadit helmu, obléci netopýří brnění (to bez bradavek) a nezapomeňte si na věšáku klíčky od Batmobilu. Je na čase vrátit se do Gothamu!

Assassin's Creed Chronicles: China - recenze

Bratrstvo parkourových zabijáků se poprvé přihnalo v roce 2007 a od té doby neúnavně nabírá nové členy. K dnešnímu dni vyšlo již třináct (!) větších Assassin's Creed her, ke kterým je třeba přičíst několik mobilních odboček, knížek a komiksů. Ubisoft zkrátka vytvořil popkulturní fenomén a ždíme ho jako hadr, dokud na něm nezbyde nitka suchá. Důkazem budiž plošinovková trilogie Assassin's Creed Chronicles, jejíž první díl s podtitulem China nedávno vyšel.

Super Mario Odyssey - recenze

Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.

The Keep - recenze PC verze

Česká hra The Keep vyšla před necelými třemi lety pro Nintendo 3DS. Nabízela prolézání kobek ze staré školy, okořeněné o svěží systémy boje i magie, které dobře využívaly obou displejů handheldu, což ocenil Aleš v recenzi a společně s ním i řada kritiků ze světa. Nedávno ale hra vyšla na PC, a nejenom že tam má k dispozici jen jednu obrazovku, ale hlavně se musí vypořádat s mnohem větší konkurencí a daleko rozmazlenějším publikem.

Indie Game: The Movie - recenze

Před pár dny měl internetovou premiéru dlouho očekávaný film Indie Game: The Movie. Koupit jej lze na iTunes či na Steamu, ale taky přímo na oficiálním webu, kde lze předpokládat, že z vašich peněz tvůrci uvidí největší část a navíc si tu kromě digitální verze můžete koupit i DVD nebo BluRay. Pokud o projektu nic netušíte, prohlédněte si trailer a vězte, že se snímek dostal na prestižní Sundance festival (a uspěl tam), sbírá velmi pozitivní recenze (aktuálně na Rotten Tomatoes 100% pozitivních!) a co je nejpikantnější, že po právech na jeho příběh sáhla HBO jako po inspiraci pro hraný dramatický seriál. To všechno říkám proto, že jde o profesionální dokument s velmi vysokou produkční hodnotou. Jeho kanadští tvůrci sice sehnali investici na Kickstarteru a je to pro ně podle všeho první projekt podobného rozsahu, ale to je naopak výtečně předurčuje ke zdokumentování nezávislé herní scény - sami jsou nezávislí a všechno obětují své tvůrčí vizi.

Zanzarah: The Hidden Portal - recenze

Vydejte se s osmnáctiletou dívenkou Amy na cestu po tajuplném světě Zanzarah plném skřítků, víl i zlých pidimužíků, které potkáte na každém kroku v tomto pohádkovém mixu RPG, adventury a střílečky.

The Order: 1886 - recenze příběhové střílečky

Je tomu už několik hodin, co se podzemními chodbami viktoriánského Londýna rozlehl poslední výstřel. Ale jeho dozvuk mi stále rezonuje v hlavě a vyrušuje mě od přemýšlení nad tím, jak vlastně potenciálnímu zákazníkovi přiblížit hru, od které jsem věru mnoho nečekal, ale nakonec mě příjemně překvapila. Je to úkol o to složitější, že se The Order: 1886 dostalo v posledních dnech poněkud nechtěné pozornosti díky prapodivnému "skandálu" kvůli prý nedostačující délce hry. Určitě se bude hovořit o nastavování zrcadel dnešní době, o mainstreamu, cenách her a očekávání hráčů. Já vám ale chci nejprve povědět o Řádu.

Gene Troopers - recenze

Po geneticky modifikovaných potravinách nutně museli přijít geneticky mutovaní vojáci. Tak to alespoň vidí bratislavské studio Cauldron, které po Chaserovi či Conanovi ukuchtilo tuhle směsici first-person akce a RPG.

Etherium - recenze

Cože jsem to psal před čtvrt rokem v recenzi Grey Goo? Že se žánr real-time strategií motá v kruzích recyklované nostalgie? Ačkoliv na to mnozí odpovědí "No a co?", rovněž další novinka v RTS vodách s názvem Etherium (homepage) tento trend potvrzuje se snad až přílišnou vervou. Jenže, kde Grey Goo jako "duchovní remake" StarCraftu nabízela alespoň obstojnou zábavu, Etherium bohužel svůj inspirační zdroj kopíruje podivně a vlastně zcela zbytečně. Alespoň pro ty hráče, které nebaví simulace armádního zásobování.

Půl kila mletýho - recenze

Johny Majer si nedá pokoj, takže se stal hrdinou buranské až úchylné akce z Čech, která si při masakru zombíků dělá srandu skoro ze všeho.

Expeditions: Viking - recenze

Prakticky přesně čtyři roky nazpátek vydalo dánské studio Logic Artists povedený titul Expeditions: Conquistador, který nabídl příjemné spojení prvků z klasických RPG a tahových strategií, uvozené bouřlivou kolonizací Severní Ameriky. Tentokrát se v pokračování s podtitulem Viking podíváte několik století před výše zmíněné kolonizování do dob, kdy severním mořím vládli Vikingové. A v kůži jednoho takového svalovce si projdete strastiplnou cestu za spravedlností.

Torchlight II - recenze

O Torchlight se v žertu říkalo, že jeho největší přeborníci se rekrutují z řad nemocných Parkinsonovou chorobou. Zuřivé klikání myší těmto lidem prý sedne nejlépe. Jasně, je to trochu černý humor, ale pokud si myslíte, že druhý díl přišel s nějakou převratnou novinkou, tak se šeredně pletete. Jenže jinakost by nikdo dvojce nepřál a zároveň neodpustil.

Obduction - recenze

Když bratři Millerové vydali v roce 1993 pod hlavičkou vývojářského studia Cyan hru Myst, rozpoutali pěknou melu. Myst po několik měsíců trůnila na vrcholu žebříčků prodejnosti a z výšky shlížela na všechny ostatní, načež dala vzniknout novému subžánru logických explorativních adventur. Zkrátka a dobře, kdo ji neznal, jako by nebyl. Bratři Millerové se následně vrhli do víru přímých pokračování a mysteriózních odboček Mystu, vydávaných především prostřednictvím Ubisoftu. A když už to asi vůbec nikdo nečekal, tak z tohoto kolotoče náhle vystoupili a pustili se do vývoje her na vlastní pěst. Výsledkem je adventura Obduction, která sice rekordy netrhne, ale přesto se u ní dobře pobavíte.

SWAT 4: Stetchkov Syndicate - recenze

Poslední rukojmí zachráněn a poslední bandita spoután nebo odstřelen. Odkládáme přilbu i neprůstřelnou vestu a jdeme se s vámi podělit o poznatky z boje proti chlápkům s ruským přízvukem v tomto datadisku.

Artifact – recenze aneb kasino vždy vyhrává

Strašně bych chtěl mít rád Artifact. Jeho základní taktická myšlenka je skvělá a systém, když funguje, představuje jednu z nejtaktičtějších, nejkomplexnějších karetních her na digitálním trhu (na tom reálném nic netrumfne VtES, nechť odpočívá v pokoji). Jenže Valve se rozhodlo vydat hru v takové formě a takovém stavu, že nad tím zůstává rozum stát. A z obrovského potenciálu zbývají frustrující trosky.

WoW: Burning Crusade - recenze 3.část

Po čtvrtroce hraní se v poslední části seriálu věnujeme novým instancím, hrdinskému módu, jiným prvkům sloužícím ke zpřístupnění svátečním hráčům a PvP bojištím či arénám.

Five Nights at Freddy's 2 - recenze

Five Nights at Freddy's se několik dní držela v žebříčku nejprodávanějších aplikací v App Store a hlavně díky let's playerům uspěla i na Steamu. Scott Cawthon si tedy vzpomněl na známé pořekadlo „kuj železo, dokud je žhavé“ a hned poté, co se jeho prvotina zapsala do vystrašených srdcí tisíců hráčů, rozjel vývoj pokračování s prozaickým názvem Five Nights at Freddy's 2 (a nyní už zase maká na trojce). Rychlost, s níž Scott pokračování připravil, by mu jistě záviděl leckterý tvůrce nikdy nekončících blockbusterů typu Call of Duty nebo Assassin's Creed. Vydání dvou dílů totiž nedělily ani tři měsíce, což může pravděpodobně za "problémy" druhého dílu.

FIFA 15 - recenze

Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.

Godfather II - recenze

Vydal se vlastní cestou. Nesází na megalomanství jako GTA ani na příběh jako Mafia. Ke slovu se dostávají RTS a RPG prvky, které však nedusí souboje na férovku.

Outriders – recenze kooperativní střílečky

Mohl bych taky jednou dostat nějakou dobrou hru, prosím?