| Autor: Mikoláš Tuček Publikováno: 3.března 2006 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Tentokrát nám posloužila do podnadpisu ne trampská, ale unylá píseň klučičí metrosexpartičky, jejíž jméno jsme naštěstí zapomněli. Bridger bohudík není sám, pomáhá mu třeba energetická vampýrka Heysha a především mutant AL, jenž vypadá, jako by několik let v kuse vařil pro osazenstvo temelínské elektrárny. Ke smůle jeho dermatologa přímo na reaktoru. S mnoha postavami budete moci pořádně pokecat a dozvědět se více o zamotaných příbězích táhnoucích se leckdy po generace. Ve hře je více stran, ale pokud už jste dohráli Deus Ex a místo záchrany světa si dosadíte dceru, rozhodně nečekejte podobnou hloubku. Zde v příběhu šlapete spíše po mělčině, takže pro jedno srovnání s božským DE půjdeme do dalšího odstavce.
• Bioupgrady 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Trochu nedotažení jsou i vaši pomocníci, kteří občas nastoupí do boje po vašem boku, ale nebudeme si nalhávat, že by to mělo velký význam. Někdy dělají dokonce úplné peachoviny. Kupříkladu parťák s vámi nenasedne do výtahu, a když se pro něj vracíte, tak ho tím výtahem zabijete. Smutné. V tu chvíli chápete radu manuálu: „Často sejvujte, vyhnete se frustraci.“ • Nepřátelé a co na ně I protivníci jsou pochopitelně geneticky mutovaní, jiní jsou mutovaní jen v ksichtě a spojuje je především fakt, že jich je jen pár. No dobře, nechytejte mě za slovo, pár znamená necelých deset, a to skutečně není moc. Co se jejich inteligence týče, jsou určitě vypatlaní, protože se tváří dementně a povětšinou vydávají neartikulované skřeky, které bychom případně mohli považovat za jejich rodný jazyk. Podle čeho to ovšem poznáme? Nedávno jsem byl v Maďarsku, což JE země na úrovni, a přesto mluva tamních obyvatel sváděla k obvinění, že je celý národ totálně zkouřený. Erešvekéreš? Pro nás je tedy důležité, jak se nepřátelé chovají ve hře a – drazí přátelé – skutečně „tam nahoře“ ve frontě na rozum nestáli moc dlouho. Někteří vůbec. Protivníci jsou hloupí a občas dokonce hrají dětskou hru „když já nevidím tebe, ty nemůžeš vidět mě“. Akorát oni si ani tu ruku před oči nedají. Když si k tomu připočtete, že vydávají „strašidelné“ zvuky, asi jako když opilý strýček Čestmír dělal čerta a vám už bylo dvanáct, není mnoho důvodů, proč bychom se s nimi měli chtít potkávat. Souboje jsou povětšinou nudné, někdy vás protivníci ignorují, a když se naučíte s pistolkou headshoty, bude vám to skoro stačit. Kromě pistolky máte, to dá rozum, pár dalších kousků v arzenálu. Potěší především palebná síla několika druhů granátů, hemromet (plive pohromné zelené slizké koule) použitelný zejména zblízka jako brokovnice a po Duke Nukemovi jsme zdědili i zmrazovač. Myslíme po Duke Nukemovi 3D, ne po titulu Forever, jehož vydání bylo definitivně stanoveno na 30. února roku 2011. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Lokace pro lokace Musíme uznat, že některá místa působila skutečně zajímavě, a když nad námi třeba ve vesmírné základně (Spaceport) prosvištěl rychlovlak, měli jsme pocit, že jsme opravdu TAM. Některé lokace, třeba bar, mají cyberpunkovou atmosféru, i když pro Blade runnery by to spíš bylo Las Vegas. Hra je totiž hodně překolorovaná, což už je ovšem věc názoru. Nicméně když jsme u těch herních prostředí... Uznáváme, že vývojář není státní zaměstnanec, a tudíž to nemá vůbec jednoduché. Obvykle rozhodují peníze někoho úplně jiného, který určí, jestli někdo blízký bude mít práci ve stejném týmu i zítra. A ten, kdo má peníze, si mnohdy může vymýšlet drobné nebo i úplné blbosti. Z vlastní zkušenosti víme, že vydavatelé mají nejednou podezřelé požadavky častokrát podložené jen imaginárním průzkumem trhu – prostě pocitem „já vím, co lidi chtějí“. Třeba to bylo zrovna takhle: Den 1 Vydavatel: Máte tam hodně prostředí? Je potřeba hodně prostředí, aby se hráč nenudil. Vývojář: Prostředí máme hodně. Vyd.: Opravdu hodně? Sníh, močál, město, podzemí? Výv.: Opravdu hodně. Třeba i vodní svět. Vyd.: Máte džungli? Lidi milují džungli. Výv.: Tak zrovna džungli nemáme, to nám do vesmírné hry nepřijde moc vhodné. Vyd.: To je škoda, udělejte džungli a hodně barevnou! STALO SE. Den 2 Vyd.: Máte sniperku? Výv.: Tak sniperku nemáme, povětšinou jsou souboje v interiérech, tak to nemá smysl. Vyd.: Ale to je škoda. Víte co, postavte nějaký vetřelce daleko, ať nejsou moc vidět, ale ať se po nich dá střílet sniperovkou. Lidi milují sniperky. Výv: Kam je máme dát? Vyd.: Nemohli by být v džungli? Výv.: To asi nedává smysl. Vyd.: Víte co, postavte do džungle kopce a nechte je z nich střílet, ať se na ně dá jedině sniperovkou. Vidíte, jak se ta džungle hodí? STALO SE. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů • Rozstřel Gene Troopers jsou solidní hrou za adekvátní prachy. Sice má ledacos nedotažené, ale zase jsou chvíle, kdy to fakt pěkně odsejpá, a díky vlastním genovychytávkám si navíc můžete střelbu pěkně opepřit. Jenže když vám to zrovna jde od ruky, objeví se nějaký zákys, za nějž by se nemusela stydět leckterá adventura. Kupříkladu zmrazení vody, abyste si mohli vyrobit podstavec, po němž vyskočíte do vyšších pater – to bychom skutečně od akční hry nečekali. A na RPG hra zase nemá ten rozměr. Ač bychom rádi už kvůli federální příslušnosti hodnotili výše, hra se chvílemi chová, jako by na ní pracovali dva designéři, kteří své pracovní postupy moc často nekonzultovali, anebo jako kdyby někdo na poslední chvíli dodělal pár věcí těsně před dokončením hry. Bohužel to výsledný dojem spíše kazí, než aby to hru posunulo výše. Ocenit ovšem musíme velerychlý save a loading. Tento článek původně vyšel v časopisu 
zdroj:
tisková zpráva
Stáhněte si: Trailer... Související články: Novinky... | ||
| Mikoláš Tuček | |
| autor je zástupcem šéfredaktora časopisu SCORE |
