Gene Troopers - recenze
5/10
zdroj: Archiv

Gene Troopers - recenze

3. 3. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Po geneticky modifikovaných potravinách nutně museli přijít geneticky mutovaní vojáci. Tak to alespoň vidí bratislavské studio Cauldron, které po Chaserovi či Conanovi ukuchtilo tuhle směsici first-person akce a RPG.

Autor: Mikoláš Tuček
Publikováno: 3.března 2006


Obrázek zdroj: Archiv Po geneticky modifikovaných potravinách nutně museli přijít geneticky mutovaní vojáci. Slovenský tým Cauldron má po světě slušné jméno, které si vydobyl tituly SpellCross, Battle Isle:The Andosia War, Chaser nebo posledním vypuštěním Conana. Gene Troopers je trošku zapadlejší produkt než třeba Battle Isle IV, ale my jsme ho očíhnuli už loni v Lipsku a akční hra s prvky RPG nás rozhodně zaujala. Začínající vydavatel Playlogic si za ni navíc říká necelých 20 eur, což je slušná cena, bohužel u nás ji Cenega Czech prodává za tisícovku (s CZ manuálem). Pojďme se však vrhnout do hry, vzdálená budoucnost čeká!

 Intro jak z Amigy
Nepříliš zamotané úvodní video svým střihem skutečně připomíná zašlé herní časy, byť pochopitelně jen rozlišením vypadá mnohem lépe. Představení firem, které participovaly, je o fous zajímavější, ale první krůčky ve hře vás vrací zpátky do reality. Během pár vteřin se dozvídáte, že vaše dcera je fuč, na vás bylo provedeno několik genetických úprav (poměrně úsměvná záležitost v porovnání s tím, jak řeznicky na to šli Stroggové v Quake IV) a vy máte součást důležitého artefaktu. Přes příjemné menu není nejmenších pochyb, že se jedná o čistokrevné béčko a vy se máte dostat rychle k akci. Proti tomu samo sebou nic nemáme, pro nás je důležité, jestli je to béčko poctivé s přímou a dobrou hratelností, ale bez velkých keců kolem, anebo šlendrián, který byl zlevněný kvůli kvalitě.

 Říkal to Jim Bridger, já měl té noci sen...
V tuto chvíli nám může být jedno, co se zpívalo o Bridgerovi ve staré trampské písničce, a ani si nejsem jistý, jestli to byl Jim, protože na tábory jsem moc nejezdil, a když jsem později začal, tak si zase z pivních potlachů mnoho textů nepamatuji. Naše hlavní postava se jmenuje také Bridger, křestním Johansson, čili předešlé věty jsou tak trochu zbytečné…

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

No, ať se jmenuje, jak se jmenuje, podstatné je, že v jeho kůži vás čeká pěkných pár úkolů. Hledání vlastní dcery není úkol, který by se dal ošidit, a navíc je zde drobný problém, protože transformace Bridgera v genetického vojáka neproběhla stoprocentně. To znamená, že si uchoval zdravý rozum jako lidi (což je diskutabilní), a zároveň je fyzicky schopnější než běžní plátci daně. Dalším důsledkem je věc, která má spojitost spíše s dějovou zápletkou, ale o tom dobrý recenzent nerad mluví, aby něco neprozradil. (Vrah je samozřejmě zahradník!)

 Show me the meaning of being lonely
Tentokrát nám posloužila do podnadpisu ne trampská, ale unylá píseň klučičí metrosexpartičky, jejíž jméno jsme naštěstí zapomněli. Bridger bohudík není sám, pomáhá mu třeba energetická vampýrka Heysha a především mutant AL, jenž vypadá, jako by několik let v kuse vařil pro osazenstvo temelínské elektrárny. Ke smůle jeho dermatologa přímo na reaktoru. S mnoha postavami budete moci pořádně pokecat a dozvědět se více o zamotaných příbězích táhnoucích se leckdy po generace. Ve hře je více stran, ale pokud už jste dohráli Deus Ex a místo záchrany světa si dosadíte dceru, rozhodně nečekejte podobnou hloubku. Zde v příběhu šlapete spíše po mělčině, takže pro jedno srovnání s božským DE půjdeme do dalšího odstavce.

TIPY
Manuál nekecal – ukládejte si pozici. F4ka funguje jako quick a hru ani nezpomalí, takže čas neztratíte.

Dívejte se bedlivě po bednách s municí. Kupříkladu když vás ukazatel (jako v ostatních nových hrách i zde vás trochu tahají za ručičku) posílá rovně, zkuste nejdřív odbočku, kde často bývají bonusy.

Speciální akce spouštíte tabulátorem, když je chcete změnit, tak shift a kurzorové šipky. Pomocí zmrazovače si z tryskající vody z trubek můžete vyrobit podstavec, s jehož pomocí vyskočíte výše.

Když nevíte kudy kam, zkuste použít sílu vlastní ruky (klávesa F). Kupodivu dokáže třeba „odejmout rozbití z elektroinstalace“.

 Bioupgrady
Co by to bylo za genetickou mutaci, kdybychom z ní neměli přímý profit. Na to, že se opravdu nejedná o žádný supertitul, nás vylepšování příjemně potěšilo. Děje se podle klasických RPG osnov, jen si zkušenost (zde DNA) musíte po zabitých protivnících sami sebrat. Vylepšovat můžete zdraví, regeneraci nebo si namakat „něco jako bullet time“, ale šetřit se musí, protože třeba oproti Chrome je zde přeci jen pomalejší limit na regeneraci těchto sil a není možné urychlení jako pro změnu v Project Snowlind. Ne snad že by nás nějaká schopnost překvapila, ale jako rozšíření dimenze hry to rozhodně funguje skvěle. Škoda jen, že boje nejsou takovou výzvou, abyste to pořádně ocenili. Tak leda u finálních bosů, ti samo sebou nesmí chybět.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Trochu nedotažení jsou i vaši pomocníci, kteří občas nastoupí do boje po vašem boku, ale nebudeme si nalhávat, že by to mělo velký význam. Někdy dělají dokonce úplné peachoviny. Kupříkladu parťák s vámi nenasedne do výtahu, a když se pro něj vracíte, tak ho tím výtahem zabijete. Smutné. V tu chvíli chápete radu manuálu: „Často sejvujte, vyhnete se frustraci.“

 Nepřátelé a co na ně
I protivníci jsou pochopitelně geneticky mutovaní, jiní jsou mutovaní jen v ksichtě a spojuje je především fakt, že jich je jen pár. No dobře, nechytejte mě za slovo, pár znamená necelých deset, a to skutečně není moc. Co se jejich inteligence týče, jsou určitě vypatlaní, protože se tváří dementně a povětšinou vydávají neartikulované skřeky, které bychom případně mohli považovat za jejich rodný jazyk. Podle čeho to ovšem poznáme? Nedávno jsem byl v Maďarsku, což JE země na úrovni, a přesto mluva tamních obyvatel sváděla k obvinění, že je celý národ totálně zkouřený. Erešvekéreš?

Pro nás je tedy důležité, jak se nepřátelé chovají ve hře a – drazí přátelé – skutečně „tam nahoře“ ve frontě na rozum nestáli moc dlouho. Někteří vůbec. Protivníci jsou hloupí a občas dokonce hrají dětskou hru „když já nevidím tebe, ty nemůžeš vidět mě“. Akorát oni si ani tu ruku před oči nedají. Když si k tomu připočtete, že vydávají „strašidelné“ zvuky, asi jako když opilý strýček Čestmír dělal čerta a vám už bylo dvanáct, není mnoho důvodů, proč bychom se s nimi měli chtít potkávat. Souboje jsou povětšinou nudné, někdy vás protivníci ignorují, a když se naučíte s pistolkou headshoty, bude vám to skoro stačit.

Kromě pistolky máte, to dá rozum, pár dalších kousků v arzenálu. Potěší především palebná síla několika druhů granátů, hemromet (plive pohromné zelené slizké koule) použitelný zejména zblízka jako brokovnice a po Duke Nukemovi jsme zdědili i zmrazovač. Myslíme po Duke Nukemovi 3D, ne po titulu Forever, jehož vydání bylo definitivně stanoveno na 30. února roku 2011.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Lokace pro lokace
Musíme uznat, že některá místa působila skutečně zajímavě, a když nad námi třeba ve vesmírné základně (Spaceport) prosvištěl rychlovlak, měli jsme pocit, že jsme opravdu TAM. Některé lokace, třeba bar, mají cyberpunkovou atmosféru, i když pro Blade runnery by to spíš bylo Las Vegas. Hra je totiž hodně překolorovaná, což už je ovšem věc názoru. Nicméně když jsme u těch herních prostředí...

Uznáváme, že vývojář není státní zaměstnanec, a tudíž to nemá vůbec jednoduché. Obvykle rozhodují peníze někoho úplně jiného, který určí, jestli někdo blízký bude mít práci ve stejném týmu i zítra. A ten, kdo má peníze, si mnohdy může vymýšlet drobné nebo i úplné blbosti. Z vlastní zkušenosti víme, že vydavatelé mají nejednou podezřelé požadavky častokrát podložené jen imaginárním průzkumem trhu – prostě pocitem „já vím, co lidi chtějí“. Třeba to bylo zrovna takhle:

Den 1
Vydavatel: Máte tam hodně prostředí? Je potřeba hodně prostředí, aby se hráč nenudil. Vývojář: Prostředí máme hodně.
Vyd.: Opravdu hodně? Sníh, močál, město, podzemí?
Výv.: Opravdu hodně. Třeba i vodní svět.
Vyd.: Máte džungli? Lidi milují džungli.
Výv.: Tak zrovna džungli nemáme, to nám do vesmírné hry nepřijde moc vhodné.
Vyd.: To je škoda, udělejte džungli a hodně barevnou!
STALO SE.

Den 2
Vyd.: Máte sniperku?
Výv.: Tak sniperku nemáme, povětšinou jsou souboje v interiérech, tak to nemá smysl.
Vyd.: Ale to je škoda. Víte co, postavte nějaký vetřelce daleko, ať nejsou moc vidět, ale ať se po nich dá střílet sniperovkou. Lidi milují sniperky.
Výv: Kam je máme dát?
Vyd.: Nemohli by být v džungli?
Výv.: To asi nedává smysl.
Vyd.: Víte co, postavte do džungle kopce a nechte je z nich střílet, ať se na ně dá jedině sniperovkou. Vidíte, jak se ta džungle hodí?
STALO SE.


Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Nechceme nikomu křivdit a možná jdeme úplně špatným směrem, ale v jistých aspektech nám připadalo, že určité prvky se přiřadily jen proto, aby v product infu mohla být tato kolonka odškrtnutá. Hra, která má zajímavý základ, se tak stává směsí něčeho, co pohromadě drží jen jedno DVD. Kupříkladu je hezké, že propagační materiály ke hře slibují vozidla, ale že se s autem projedete pár metrů a v podstatě není vůbec potřeba, to už tam napsané není.

 Rozstřel
Gene Troopers jsou solidní hrou za adekvátní prachy. Sice má ledacos nedotažené, ale zase jsou chvíle, kdy to fakt pěkně odsejpá, a díky vlastním genovychytávkám si navíc můžete střelbu pěkně opepřit. Jenže když vám to zrovna jde od ruky, objeví se nějaký zákys, za nějž by se nemusela stydět leckterá adventura. Kupříkladu zmrazení vody, abyste si mohli vyrobit podstavec, po němž vyskočíte do vyšších pater – to bychom skutečně od akční hry nečekali. A na RPG hra zase nemá ten rozměr.

Ač bychom rádi už kvůli federální příslušnosti hodnotili výše, hra se chvílemi chová, jako by na ní pracovali dva designéři, kteří své pracovní postupy moc často nekonzultovali, anebo jako kdyby někdo na poslední chvíli dodělal pár věcí těsně před dokončením hry. Bohužel to výsledný dojem spíše kazí, než aby to hru posunulo výše. Ocenit ovšem musíme velerychlý save a loading.

Tento článek původně vyšel v časopisu Zvětšit zdroj: Archiv

Stáhněte si: Trailer...

Související články: Novinky...

 
Mikoláš Tuček
autor je zástupcem šéfredaktora časopisu SCORE






 
 
Mikoláš Tuček (SCORE)

Verdikt:

Docela zábavná hra s chybami. Klady jsou slušný příběh a upgrady, zatímco za zápory považujeme nevyrovnaný design a nevalnou nabídku nepřátel i zbraní. Kdyby autoři drželi jednotnou linku a neplnili hru nesmysly, udělali by lépe. Takhle to není ani pořádné RPG, ani pořádná střílečka.

Nejnovější články