zavřít

Godfather II - recenze

Vychází na platformách: Windows, PS3, X360

Verdikt: Kmotr II rozhodně není špatnou hrou, ale současné lehce nadprůměrné skóre by mohlo být vyšší, kdyby nebylo pár podstatných záporů. V prvé řadě je to plytký příběh s přehnanou účelovostí misí, pozdější stereotyp či technické problémy, které vás mohou dohnat k šílenství. Smutné je, že tyto nedostatky ubíjejí jinak velmi dobře odvedenou práci na poli RTS a RPG.

Hodnocení redakce 6/10

Jak hodnotíme

metacritic 63/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Vydal se vlastní cestou. Nesází na megalomanství jako GTA ani na příběh jako Mafia. Ke slovu se dostávají RTS a RPG prvky, které však nedusí souboje na férovku.

Autor: Warlock
Publikováno: 7.dubna 2009
Embargo 7.4.Verze: PC/review/česká
Doba recenzování: 1 měsíc


Už při oznámení druhého Kmotra jsem byl moc rád, že konečně přičichnu k rodinnému byznysu a nebudu pouhým poskokem velkého Dona. Tohle všechno se mi splnilo hned po ukončení první mise, ve které byl při útěku z Kuby zastřelen Aldo Trapani, jeden z hlavních členů rodiny. Mohl jsem tak usednout do pohodlného křesla vůdce jedné z Corleonových rodin v New Yorku. Pocit bezpečí to byl pouze zdánlivý a práce bylo neustále jako na kostele. A znáte to, co si člověk neudělá hezky sám, jako by ani neměl...

Staré principy v novém kabátě
Základem hry Kmotr II je a vždy bude rodina. Přesněji řečeno rodina a peníze proudící z podniků, které vám platí výpalné. Otázkou jenom zůstává, jak přesvědčit jejich majitele, aby si vybrali za své „ochránce“ právě vás. Nutno podotknout, že po dobrém to nikdy nejde a na scénu nastupují nevybíravé přesvědčovací metody. Pro začátek můžete sice vždy poslat zabrat podnik někoho ze svých podřízených, který však nikdy nevyjedná takový denní paušál, jaký by teoreticky mohl. Hlavně byste se rovněž připravili o jeden z nejlepších prožitků, které hra nabízí. Každý majitel má trochu jinou slabinu a někdy stačí rozmlátit vybavení obchodu či profackovat několik zákazníků. Na největší třasořitky stačí namířit kvér a už vytahují z kapes všechny peníze.



Někdy je však úplně nejlepší fyzický kontakt přímo s vlastníkem dané nemovitosti, kdy kromě několika dobře mířených ran golfovou holí pomůže přidušení či přiškvaření obličeje ke sporáku. Vždy si však musíte dávat pozor, aby vám majitel nevypustil předčasně duši nebo ho nechytla bojovná nálada. V druhém případě totiž nepomůže nic jiného než kulka mezi oči a několikadenní čekání, než se najde další obětní beránek, který kšeft povede. Každopádně souboje na férovku v third-person pohledu (kamera je OK) a přesvědčování patří v Kmotrovi II k tomu nejlepšímu, že člověk až lituje vynálezu střelného prachu. Kvéru se musíte chopit tak jako tak, abyste si to vyřídili s původní ochrankou.

Lehká děvčata gratis
Podniky kromě peněž nabízí nejrůznější bonusy, mezi které nepatří pouze noc s lehkými děvčaty gratis. Pokud ovládnete celý zločinecký syndikát (sestávající zhruba ze tří nemovitostí), získáte třeba obrněné automobily nebo všichni členové rodiny dostanou neprůstřelné vesty a pěstní klíny. Ostatně podobnými bonusy disponují i znepřátelené rodiny a pokud nemáte dostatek prostředků, abyste podnik převzali, stačí vyslat jednoho šikulku, který celý podnik podminuje.

Velice se mi líbil strategický Donův pohled, který je velmi jednoduchý, a vždy jsem v něm našel potřebné údaje. Ať už šlo o finanční výsledky, vylepšování statistik členů mé rodiny, správu stráží, seznam „laskavostí“ od úplatných členů radnice či důležitý rodinný strom rivalů. Daly se v něm plánovat i některé útočné akce mých podřízených, ale nikdy nemohl Donův pohled naradit osobní návštěvu. Párkrát jsem se snažil hrát celou hru výhradně z ptačí perspektivy, ale nakonec jsem musel uznat, že to zkrátka nelze a akci na vlastní kůži se nevyhnu (toto by ale mohl změnit stažitelný režim Don Control, viz tabulka níže).


Je to jen byznys
Souboj proti rodinám se v Kmotrovi II odehrává ve dvou rovinách. V té méně osobní se přetahujete o podniky a narušujete si vzájemně svoje syndikáty. Zaútočit však můžete na daleko citlivější místa, jako jsou jednotliví členové rodiny, kteří jsou několikrát silnější než obyčejní vojáci. Ty však nejde jenom odprásknout při slabé chvilce na čajovém dýchánku - vždy musíte najít způsob, jak to udělat dostatečně odstrašujícím způsobem, aby se nikdo již neodvážil nastoupit na jeho místo. Takovéto informace získáváte od běžných obyvatel města, kteří si však vždy řeknou o nějakou tu drobnou protislužbičku na oplátku. Tedy pokud berete odpravení rušného souseda či ječící tchýně jako maličkost.

Právě zabírání podniků a eliminace jednotlivých rodin je jedinou cestou, jak se posunout v příběhu dál a podívat se kromě New Yorku i do Miami a Havany. Sem tam sice musíte splnil úkol pro samotného Michaela Corleona, ale tyto mise naprosto postrádají hloubku (ostatně jako většina dialogů) a svojí rozmanitostí se ani zdaleka neblíží těm z Mafie. Jeden příklad za všechny snad stačí:

Ještě v New Yorku jsem byl vyslán, abych domluvil příměří s jednou z rodin. Samozřejmě to celé byla jedna velká bouda a nebýt jednoho pochůzkáře, už bych polykal andělíčky a nedostal bych šanci se vyvléknout dvěma gorilám. Místo toho, abych mohl utéct dveřmi či vyskočit rozbitým oknem v přízemí, musel jsem utíkat přes střechy, kde jedinou překážkou pro použití požárního schodiště byla dřevěná nepřeskočitelná krabice o rozměrech 50x50 centimetrů. Navíc na střeše už byly připraveny dvě desítky policistů pro zpestření celé cesty, která náhodou končila v mém apartmánu.


Podobnou účelovostí je bohužel protkán celý Kmotr a zkrátka si musíte zvyknout na to, že velký Don z konkurenční rodiny má ve svém apartmánu s nábytkem z 18. století umístěn i hlavní přívod plynu jenom proto, abyste ho mohli při finálním zúčtování zabít a zároveň s tím vyhodit celé sídlo do povětří. Tím se zpečeťuje osud celé rodiny, která vám už nebude stát v cestě.

Rodina, základ státu
V úvodu zmiňované podřízené, kteří se stanou součástí vašeho rodokmenu, verbujete buď ve vašem apartmánu nebo především v hlavním sídle rodiny. Rozhodujícím kritériem pro výběr se stane specializace: například bez experta na výbušniny se v některých misích vůbec neobejdete. Přední dveře od nevěstince mohou totiž být zamčené a ty zadní jsou zabarikádovány náhodou takovým způsobem, že se pro jejich otevření hodí váleček dynamitu.

Hodně užitečný v akcích byl i medik, který nejen mě, ale i ostatní členy úderného týmu uměl oživit a vrátit jim plné zdraví. Díky kasařovi jsem si přišel k pěkným penězům z trezorů v podnicích a technik se stal nepostradatelným při odříznutí telefonního vedení s pomocí něhož by zavolali obránci pro posily. On byl při přebírání podniků v pozdějších fázích hry docela rozdíl jestli vystřílet deset nebo dvacet pěšáků s neprůstřelnými vestami.

Jednotlivým členům rodiny lze zvyšovat nejrůznější statistiky a rovněž mohou povyšovat a stát se třeba až vaší pravou rukou. Naneštěstí je vylepšování statistik relativně drahou záležitostí a neporazitelné nabušence si z vašich hochů jen tak nenaděláte. Každopádně jsou stejně gumoví jako vy a v případě „smrti“ či zatčení jsou za chvíli z nemocnice či vězení zpátky.



Chování dle etikety
Hodně jsem byl překvapen samostatností jednotlivých členů rodiny. Ti se nejenom nezasekávali o překážky na cestě, ale ani jsem na ně při nasedání do auta nemusel čekat déle jak tři vteřiny. Dokonce byl vidět i výsledek jejich práce se střelnými zbraněmi. Každý z nich během zabírání podniků nebo při drobných potyčkách s policií dokázal sundat klidně tři protivníky.

Ani umělá inteligence zmiňovaných soupeřů nebyla nejhorší a často se snažili krýt za překážkami či se přesouvat, aby mi hodně znepříjemněli pobyt v úkrytu, když jsem zrovna potřeboval dobít nebo získat kousek pomalu se doplňujícího zdraví. Samozřejmě se nalezly i výjimky a při přepadu sídla některé z konkurenčních rodin bylo možno zastřelit prakticky bez práce deset pěšáků, kteří postupně vybíhali ze dveří, aby se přesvědčili, kdo jim to dělá nepořádek na dvorku.

Problémy v ráji
Bohužel díky absenci nějakého skutečně nosného příběhu vše upadne v pozdějších fázích hry postupně do stereotypu. Zkrátka si vždy s sebou na projížďku vezmete trojici nejlepších členů rodiny, jednou obkroužíte vytipovaný podnik kvůli alternativním cestám dovnitř, vystřílíte vevnitř všechny, kdo nemají ruce nahoře, a dáte přes hubu majiteli, který si v mžiku rozmyslí, komu bude odteď platit.



Navíc se musíte starat i o udržení stávajících podniků, což se většinou vyplatí dělat osobně, protože na ostatní členy rodiny nemusí být vždy spoleh. To samozřejmě znamená projížďku autem na druhý konec města, kde si opět všechno musíte ručně vyřídit. Bohudík cesta nezabere příliš času, protože jednotlivá města v Kmotrovi jsou relativně malá a s GTA či Mafií se prakticky nedají srovnávat. Rovněž zapomeňte na nějaké přírodní scenérie. Neexistuje bohužel ani příliš činností mimo práci pro rodinu, kterými byste se zabavili a trochu tak zapomněli na každodenní problémy Dona.

Technické záležitosti
Naštěstí se neopakuje situace, kdy po grafické stránce první díl Kmotra z roku 2006 trumfnula v té době čtyři roky stará Mafia. Druhý díl vypadá rozhodně více k světu a bez nahrávání můžete vejít do velkého množství interiérů, které rovněž nevypadají jako holobyty. Jediná úvodní nahrávací sekvence nezabere víc jak dvacet vteřin. Solidní jsou i efekty explozí či modely aut. O něco horší už je to s postavami a tu a tam je úžasná mimika tolik vychvalovaná v prvním dílu.

Nízké hardwarové nároky jsou však vykoupeny nízkou dohledností (tzv. view distance) i na lepších strojích. Přesněji řečeno, nelze nijak upravovat vzdálenost, kdy se z bedny na kolečkách s neprůhlednými skly stane nablýskaný sporťák. Většinou se tak dočkáte teprve až když jste od vozidla vzdáleni ani ne deset metrů a už notnou chvíli se díváte na nevzhlednou kostku. I přesto jsem byl rád, že jsem si mohl užít maximálního nastavení všech parametrů na sestavě Core2 Duo E6300, 3,3GB RAM, Radeon X1950 při zhruba 50 snímcích za vteřinu.


Testoval jsem kompletní českou verzi, v níž byly přeloženy veškeré texty včetně titulků k renderovaným videím. Nevšiml jsem si žádné chyby a byl jsem potěšen, že dialogy byly správně rázné a sem tam se objevilo i nějaké to sprosté slůvko. Vše však bylo v rámci slušnosti, která k rodině takového formátu pasuje.

MULTIPLAYEROVÝ REŽIM DON CONTROL
Tento multiplayerový mód není obsažený přímo v krabicové verzi hry a bude stažitelný přesně v den oficiálního vydání titulu pomocí přiloženého kódu. Tvůrci o něm navíc mluví jako o údajně klíčové vlastnosti a pokud mohu soudit podle dostupných informací, rozhodně nepřehánějí. Měl by být totiž jakýmsi mezistupněm mezi akcí na vlastní kůži a naopak trochu sterilním Donovým pohledem.

Po založení hry v tomto režimu se totiž stanete Donem s nadhledem nad celou mapou, který se bojů osobně nezúčastňuje. Naopak hezky z bezpečí rozdáváte příkazy spoluhráčům pomocí vlaječek (waypointů) a informujete je tak o pozici nepřátel, důležitých bodech na mapě či potřebě medika, demoličního experta apod. Otázkou však zůstává, na kolik budou hráči ochotní plnit příkazy někoho seshora a nepůjde pouze o organizovaný chaos. Vše se ještě bude totiž točit okolo podílu na zisku, sázek na vítěze, provázání peněz ze SP a MP apod.

Druhý Kmotr obsahuje ještě čtyři další multiplayerové módy, které nejspíše díru do světa neudělají. Jedná se ve dvou případech o žhářské a loupežné akce na čas, režim Assault s obléháním sídla konkurenční rodiny a tradiční deathmatch. V těchto režimech jsou opět provázány peníze ze SP a MP a jistým způsobem i někteří vaši členové rodiny, o než se s protihráči přetahujete. V době testování nebyl dostupný žádný server, aby bylo možné výše zmiňované módy vyzkoušet.

Mračna se stahují
Jako úsměvné drobnosti jsem zpočátku bral chybky, kdy se přede mnou vypařil kontejner, do něhož jsem právě vrazil, či drobné prolínání některých předmětů. Trochu iritující však už bylo, pokud policejní vůz nevybuchnul, když jsem do jeho bezprostřední blízkosti vhodil váleček dynamitu či Molotův koktejl.


další obrázky v galerii

Co mě však téměř dostalo k branám bohnické léčebny, bylo mizení popisků v některých nabídkách Donova pohledu, díky kterým se stal prakticky nepoužitelný. Ještě více mě vytáčelo mizení zaměřovacího kříže u zbraní, což se dělo s železnou pravidelností během některé z důležitých přestřelek. Navíc grafické chyby doprovázely i výpadky zvuku a dalších grafických efektů. Nejlepší však na celé věci bylo, že často nepomohl ani restart celé hry a tento bug se vlekl s uloženou pozicí klidně dalších deset minut.

Konec
Kmotr moc dobře věděl, proč nevsadil všechno na stejné karty jako GTA IV či připravovaný druhý díl Mafie. Dopadnul by totiž možná ještě hůře než minule a už by se nemusel z porážky vzpamatovat. Naopak raději přidává k obyčejné mafiánské střílečce velmi zajímavé RTS a RPG prvky, které se v tomto žánru jen tak nevidí. Naposledy to zkoušelo Escape from Paradise City, které však dojelo především na stereotyp. Podobné problémy čekají v pozdějších fázích hry bohužel i Kmotra II. Do té doby si však budete užívat slušným způsobem zpracované každodenní starosti ze života jedné neobyčejné rodiny Corleonových.

DNES TAKÉ NA TISCALI:

VIDEO-RECENZE GODFATHER II

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Dojmy, Novinky, Godfather I recenze, Godfather Wii recenze

Warlock
autorovi je 19 let, studuje na ČVUT v Praze a přispívá i na server o mobilních telefonech; zaměřuje se na strategie všeho druhu a nechá se zlákat i kvalitní FPS; řadí se mezi filmové fandy, příznivce metalu a rád jezdí na horském kole



 
 
Warlock

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.