Články

Oblivion - návod 5.část

V páté, avšak zdaleka ne poslední části návodu pro Oblivion dořešíme druhou polovinu daedrických questů, včetně toho nejnáročnějšího, a dále se budeme věnovat výběru koně či zodpovězení nejčastějších otázek hráčů.

Hitman: Blood Money - ZOOM

Je nemilosrdný, krutý a chladný. Nezná pojmy jako soucit a slitování. Přesto ho chcete. Avšak buďte velice obezřetní - má pádné důvody být naštvaný a při jeho nových schopnostech si s ním nebude radno zahrávat!

Jak vzpomínáme na GTA IV

Ohlédnutí po 15 letech

Raidy v Lost Ark jsou zkouška pro západní mentalitu

Jak se vůbec pozná typicky asijské MMO?

Dějepisný průvodce kampaní Jana Žižky v Age of Empires II

Jak se to hraje a jak to bylo ve skutečnosti

Naši Davidové a Goliášové: Malé hry, které byly lepší než giganti

Jednotlivým žánrům herního průmyslu vládnou železnou pěstí těžko porazitelní obři. Když se řekne týmová střílečka, hned vás asi napadne Overwatch nebo CS:GO. Když se řekne battle royale, vytane vám na mysli nejspíš Fortnite. Kartičky: Hearthstone. Fotbal: FIFA. A tak dále. Nám se ale občas líbí menší, méně úspěšné projekty, o kterých se zas tolik nemluví. Pokud vás zajímá, kteří mrňousové podle názoru naší redakce prostřelili obrovi lebku prakem, čtěte dál.

Dojmy z hraní bety Sea of Thieves: První plavba kapitána Chudovouse

Kdesi daleko předaleko se pod horkým tropickým sluncem rozprostírala mořská oblast posetá pitoreskními ostrůvky. A jak legendy praví, právě tam nacházeli útočiště ti nejobávanější korzáři, co kdy brázdili širé moře. Stejné legendy zmiňují i jejich nezměrné naloupené bohatství, které má být na těchto ostrovech ukryto. Nespočet zakopaných truhlic a beden s lupem navíc střeží nemrtvé posádky slavných postrachů moří, jakými byli třeba Jednoočko Luí, Rendy Pahýl či Tóna Smrdutýhák.

Best of 2017: Adam Homola a jeho nej hry minulého roku

Loňský rok byl intenzivní. Plný pozitivních i negativních věcí a díky bohu za hry. Eskapismus nezemřel, pořád trvá a já loni s chutí zmizel do nejednoho virtuálního světa. A že bylo z čeho vybírat. V níže uvedených uměleckých dílech jsem se loni ztrácel nejraději a věřím, že do některých z nich zmizím rád i letos.

Hry v muzeích. Je to umění nebo ne?

Co je umění? Kdo a na základě čeho o tom rozhoduje? To jsou věčné otázky, vyvolávající množství diskuzí, vzájemných shod i rozporů, které nepanují jen v běžné společnosti, ale i v odborné vědě. V ní se touto problematikou zabývá estetika, přinášející několik možných řešení. Ani jedno však zatím nenabídlo jednoznačnou odpověď. Muzea a galerie, v nichž by člověka napadlo hledat umění na první místě, dost často fungují na základě vlastních pravidel, infrastruktury a intuice, která se moc neohlíží na odbornou teorii. Nebude tedy zas tak velkým překvapením, že stejně jako se kdysi váhalo nad tím, jestli může být modernistická malba, fotografie, film či komiks uměním, visí v poslední dobou podobný otazník i nad hrami.

Vyobrazení Prahy a Česka ve hrách: (post) komunistická pasivita a středověká exotika

I když je značka Deus Ex v naších zemích oblíbená, oznámení třetího dílu Deus Ex: Mankind Divided se přesto setkalo s větší než obvyklou dávnou entusiasmu. Ukázalo se totiž, že jednou z lokací ve hře je i futuristická Praha. Zdaleka nejde o tak mimořádnou událost, jako byly první výskyty českého prostředí ve hrách dekádu, dvě nazpět. O to větší otázkou ale je, jak si vývojáři z Eidos Montreal Prahu konce 30. let 21. století představují. Obvyklá vykreslení českého hlavního města, potažmo i zbytku Čech, Moravy a Slezska, totiž jako červená nit klišé spojují dva hlavní motivy: pasivita domácích v krizové situaci a drsná "východní" exotika.

Vzpomínka na Tom Clancy's EndWar - strategii, která předběhla svou dobu

Odvážné tvrzení z titulku obvykle zaznívá u her starších deset a více let, nikoliv u titulu vydaného teprve na podzim 2008 (pro PC v únoru 2009). Real-time strategie Tom Clancy's EndWar však upadla do zapomnění tak bleskově a markantně, že by kolem toho klidně mohla vzniknout jedna z SCP hororových her. Ačkoliv se titul ještě prodává, Ubisoft v něj zjevně příliš velkou důvěru nemá, poněvadž původní real-time strategii před dvěma lety v pokračování překoval do free-to-play MOBA prohlížečové hry (!), což je veletoč, který by u jiných značek způsobil velkou vlnu nevole. V případě EndWar se ale většina komentářů zmohla leda tak na tiché „meh“. Přitom v roce 2009, kdy EndWar vyšla, byla vyhlížena s nadějí. Od nejčastěji skloňovaného ovládání hlasem po ukázku futuristické války po vzoru Toma Clancyho slibovala být RTS nové generace, a svým způsobem to i splnila. Připomeňme si ale lesk a bídu EndWar pěkně popořadě.

Kam se poděly všechny ty divné simulace od Maxisu?

Ačkoliv se v souvislosti se smrtí hlavního štábu studia Maxis v Emeryville ponejvíce plakalo nad někdejšími úspěchy týmu v podobě sérií SimCity a The Sims, snad ještě větší obětí byla ztráta prapůvodního záměru. Nápady, které stály za vznikem nejslavnější městské strategie byly totiž pouze vedlejším produktem snahy skloubit simulační kapacity počítačů se zábavností herního formátu. Svého času tak vzniklo několik bizarních SimCokoliv titulů, které sice při zpětném pohledu působí navýsost zvláštně, jejich případné vzkříšení pro dnešní systémy by však mohl oživit stagnující žánr budovatelských her. 

Rok života s Xbox One: klady a zápory konzole, která nedávno dorazila do ČR

Za pár týdnů uplyne přesně rok, co se ve světě začala prodávat konzole Xbox One od Microsoftu, aby nastoupila do přímého boje proti PlayStation 4 od Sony. Zároveň uplynulo několik týdnů od chvíle, kdy se začala konzole Xbox One oficiálně prodávat i v naší zaostalé krajině. Při té příležitosti jsme se rozhodli navázat na test Xbox One z prosince 2013 a podívat se, jak a jestli vůbec se během roku na trhu konzole od Microsoftu prostřednictvím updatů a jiných aktivit změnila k lepšímu, k horšímu nebo jestli se vůbec někam posunula. Nejdříve si však dáme rekapitulaci událostí.

Nezávislý rozcestník: E3 2013 indie edition

Pokud vás letošní E3, potažmo naše články, dosud baví, mám pro vás dobrou zprávu: i dnešní Nezávislý rozcestník ukazuje směrem k první z letošních dvou velkých herních výstav (Gamescom na konci léta bude rovněž stát za to). Připomíná nadějné nezávislé tituly, a nenápadně tak oslavuje firmu Sony, která vyšla proti proudu vstříc milovníkům nezávislých kusů.

Nezávislý rozcestník: se zombíky je sranda, než vás pokoušou

Videodeník studia Naughty Dog odhalil, jak se nepřátelé ve hře The Last of Us vyhnou označení „zombies“. Houby, no. To Sniper Elite: Nazi Zombie Army se za zombíky vůbec nestydí. Nacistickým Reichem si budou zvesela šturmovat, a že jich bude! Ani dnešní Rozcestník se nemá za co stydět, a ukazuje všemi směry, kam všude a do jakých žánrů se ti chudáci bez duše rozprchli. Není jich málo, tak bacha na mozek.

Black Mesa strčí do kapsy spoustu stříleček z posledních let

„Tak nám vydali Black Mesu“ měl původně začít článek, ale chtě nechtě musím přistoupit na: „Tak jsem konečně našel čas i rozpoložení a dopsal to.“ Inu, Black Mesa. Co že to je? Bylo nebylo, v roce 1998 (mimochodem rok vydání Fallout 2) vyplivla, tehdy ještě nevycválaná, společnost Valve, prvotinu jménem Half-life. Prvotinu, která posunula žánr stříleček z prostoru, kde za křiku "fifafo" pobíhali robonáckové a hráč se snažil najít levitující klíč od vchodu do dalšího levelu, do míst, kde obrýlený vědec běhá po laboratořích, hledá správné a logicky rozmístěné ťuflíky, a je svědkem pamatováníhodných skriptovaných sekvencí. Nemálo té prvotině píchnul i pestrý bestiář a na tehdejší dobu vysloveně revoluční nepřátelská umělá inteligence (AI).

Ztraceno v procesu: o čem svědčí osekané části Mass Effectů?

Na jaře tohoto roku za sebou zavřela vrátka trilogie Mass Effect. Zakončila příběh Shepardovy záchrany galaxie, vyvolala salvy nevole, a s vypuštěním rozšířeného konce vyšuměla, aby uvolnila místo dalším makabrózním blockbusterům. Stejně zajímavá jako story o invazi Reaperů je však i jiná story – ta o tvorbě Mass Effectu a o všech prvcích, jež se ztratily v procesu tvorby.

Chris Avellone o Planescape Torment a vývoji dnešních RPG

Není mnoho umělců, kteří by svou tvorbou reálně změnili pohled na svět mnoha desítkám tisíců lidí. Americký herní designér Chris Avellone (naposledy designér Fallout New Vegas + některých DLC) takovým hrdinou je. Tento čtyřicetiletý sympaťák, který novináře z východní Evropy neodmítne i s vědomím, že jeho myšlenky budou obratem přeloženy do nerozluštitelného jazyka, má patent na fantaskní vyprávění. Když položí prsty na klávesnici, jeho text se zlátne od začátku do konce. Má cit pro příběh a smysl pro zápletku. Když tvoří, chce tvořit maximalisticky. Ve všech ohledech. Může-li vymyslet něco dosud neobjeveného, udělá to, a když najde geniální myšlenku u souseda, neváhá se jí inspirovat. Pro dobro věci. Pro naše dobro. To hráčské.

Indie hry za rok 2011, které nesmíte minout

Kdo v minulém roce sledoval nezávislou herní tvorbu, tomu musela nezávislá pětice v Best of 2011: Nejlepší indie (nezávislá) hra připadat jako pokus o vtip. Pochopitelně, že jsme vybírali z toho nejlepšího – zavděčit se tím všem je však nemožné. A tak jsem si řekl: „Zkusme to… zkusme se zavděčit všem, ať už jsou to nadšenci do nezávislých her nebo jen náhodní kolemjdoucí. Zrekapitulujme si celý rok 2011 a v článku vypíchněme všechny důležité indie tituly, které by naši čtenáři buď už měli znát, nebo by si je měli nově zahrát!" „Skvělej nápad, Marku,“ povídá Petr, „napíšeš to?“

Nezávislý rozcestník – RPGčka, TAITO a vesmír v retru

Jedna šipka ukazuje cestu do podzemního světa Averna, kde vládnou hanba se vzpourou. Druhá šipka ukazuje k nebi a ještě dál – k mléčným drahám a červím dírám. Ale to už se k rozcestníku blíží podivní rytíři. Jeden z nich drží v ruce iPhone a hlasitě do něho křičí: „TAITO, TAITO!“ (Nejspíš se nemůže dovolat svému králi.) Otočíte se a zjistíte, že z druhé strany proti nim běží sveřepá sebranka tří ozbrojených chuligánů. Jak jen tohle může dopadnout?

Nezávislý rozcestník – střílení, kontemplace a hrátky v pískovišti

Dám vám hádanku: Kdo v 17. století kolonizoval Mars a jak se ta kolonie jmenuje? Přesně tak! Těšte se na recenzi. Jinak už víte, jakou cestou se dnes dáte?

Arkádové nebe s Danem Vávrou

Pamětníci jako my v redakci s nostalgií vzpomínají na oprýskané maringotky, které v osmdesátých letech společně s kolotoči a dalšími atrakcemi brázdily naší zemi za železnou oponou a pro několik generací znamenaly téměř jedinou možnost, jak se dostat k nejnovějšímu výdobytku imperialistické kultury – videohrám. Zlatou éru arkádových automatů si nyní můžete připomenout v nově otevřeném muzeu Arcade Hry jen pár kilometrů od Prahy. Na Games už jsme se o něm letmo zmiňovali, v tomto článku se na tuto bohulibou aktivitu mrkneme blíž, ale nejdříve dostanete malou nalejvárnu ohledně historie arkádových automatů.

Dojmy z nejzajímavějších her pro Nintendo 3DS

Přestože vítr z plachet všem moderním průkopníkům v masovém využití 3D vzali už nacisté, Nintendo dál neohroženě kráčí vpřed směr konec března, kdy na trh vypustí svůj handheld 3DS. A jakkoli je tahle krabička zajímavá z hlediska technologického, o tom, jestli ji čeká vřelé nebo rezervované přijetí, rozhodnou jen a jen hry. A ty jsme si mohli nedávno znovu vyzkoušet (společně s velkým množství kolegů z webů a blogů) na vlastní oči, tentokrát však během akce Conquestu na domácí půdě, takže se nám dojmy nestihly vykouřit z hlavy kvůli turbulencím a letištním trablům.

Risen - návod 2.část

Hlavním úkolem druhé kapitoly je najít pět krystalových disků. Mendoza vám dá tip na Severinovu farmu a budete je hledat i na hřbitově nebo v chrámu.