Ezio v kotli dějin: historie vs. Assassin's Creed Brotherhood
zdroj: Archiv

Ezio v kotli dějin: historie vs. Assassin's Creed Brotherhood

25. 12. 2010 23:00 | Téma | autor: Aleš Smutný |

Když se podíváme na přelom 15. a 16. století na Apeninském poloostrově, rázem pochopíme, proč byl vybrán za děj druhého Assassin´s Creed a jeho spin-offu s přízviskem Brotherhood. Politika se v této době a na tomto místě roztáčela do nevídaných obrátek a ve zběsilém víru událostí, které s sebou braly mocné i chudé, šel příběh Ezia Auditore da Firenze dobře usadit.

Doba byla tak turbulentní, že v pavučině intrik a spekulací se dá s přivřením oka obhájit i koncept šlechtice, který se stane mistrem asasínem a vyzve k boji ty nejmocnější figury na šachovnici. Ezio už nám svůj příběh řekl (recenze, popis multiplayeru), ale jaká byla jeho doba a politika ve skutečnosti? Jak se do análů zapsala jména jako Rodrigo Borgia, Césare Borgia, Machiavelli? A s kým vlastně stál Leonardo Da Vinci?

Výřez z obrazu "Sklenka vína s Césare Borgiou" od Johna Colliera (1893)

Papež politik a dobyvatel

Hlavním oponentem druhého dílu Assassin´s Creed byl Rodrigo Borgia, významný státník a tím pádem i intrikán, kterého ze Španěl do Itálie zavála studia práv a samozřejmě politika, která byla pro život jeho rodiny klíčová. Rodrigo díky vlivu svého strýce, papeže Callixta III., velmi rychle vystoupal po mocenské příčce až do nejvyšších míst. Postupně se stal biskupem, poté kardinálem a členem papežské kurie po dobu vlády hned pěti papežů.

Když roku 1492 zemřel papež Innocenc VIII., objevili se tři adepti na prázdný stolec, všichni z vlivných rodin. Giuliano della Rovere, Ascanio Sforza a právě Rodrigo Borgia. Že by došlo na volbu morálně nejvhodnějšího muže, to nepřicházelo v úvahu. Sforza byl Borgii uplacen příslibem významných titulů a lén a Giuliano dostal dle záznamů 200 tisíc zlatých dukátů od francouzského krále, momentálního spojence Borgiů, a 100 tisíc od Janovské republiky.

Rodrigo Borgia aka papež Alexander VI zdroj: Archiv

Výsledkem bylo zvolení Rodriga a přijetí jména Alexander VI. První měsíce svého pontifikátu Alexander udržoval v Římě pořádek a relativní klid, ale postupně začal odměňovat členy své rodiny, především svých pět dětí, což mělo neblahý vliv na vnitropolitickou situaci. Už o rok později papež zbrojil a připravoval válku proti království neapolskému, kam se uchýlil i „poražený“ kardinál Giuliano.

Alexander ale hrál dvojí a někdy i trojí hru. Během dvou let se stihl spojit a následně rozkmotřit s francouzským králem Karlem VIII., Milánem a Janovem a znovu se spojit s Neapolí. Navíc v politické hře o přízeň Španělska vydal významnou Darovací bulu, která rozdělila území objevené Ameriky mezi Španěle a Portugalce a určila dějiny tohoto kontinentu na další staletí. Dá se říci, že v reálu by neměl Ezio šanci.

Následnými politickými tahy by se daly popsat desítky listů. Papež šikovně střídal strany, posiloval moc svojí i své rodiny. To mělo ovšem zhoubný vliv na stav Říma. Ezio vstupuje do hry až v roce 1499, ale v té době už byl reálný Řím pořádně nebezpečným místem. Na dodržování zákona se příliš nedbalo, v papežském paláci se pořádaly nákladné oslavy a orgie a celkově nebyl Alexanderův pontifikát to, co si od úřadu slibovaly první generace křesťanů.

Aby měl peníze na další mocenské machinace, konfiskoval majetek nejprve konkurentů a poté všech dostatečně bohatých mužů. Jedním z nejkontroverznějších kroků bylo jmenování dvanácti nových kardinálů, což mu přineslo další nemalou sumu peněz do pokladny a umožnilo Alexanderovi postavit další armádu. Co je ovšem na tomto činu důležité, je fakt, že jedním ze jmenovaných kardinálů byl i jeho syn Césare, jemuž bylo v té době pouhých osmnáct let.

Mladý dobyvatel

Césare Borgia, onen vojevůdce a dobyvatel z Assassin's Creed Brotherhood, byl původně svým otcem zvolen pro církevní dráhu. To neznamenalo oddat se askezi a pokání, ale rozšiřovat mocenské kontakty v církevních institucích. Césare byl v mnoha věcech výjimečný. Byl prvním papežským potomkem v dějinách, u nějž byla veřejně přiznána jako matka papežova milenka.

Césare Borgia zdroj: Archiv

Už v patnácti letech se Césare stal biskupem ve španělské Pamploně a o tři roky později byl jmenován v Římě kardinálem. Vše bylo připraveno pro velkou kariéru, možná završenou papežským stolcem, ale Césare neměl chuť na život v církvi a hlavně ve stínu. Alexander vkládal většinu nadějí a finančních prostředků do Césareho staršího bratra, Giovanniho, a Césare měl být pouze podpůrnou figurou. A tak se stalo, že roku 1497 Giovanni zmizel a dva dny po tomto zmizení bylo nalezeno jeho tělo v Tibeře.

Alexander byl zdrcen, uchýlil se do takzvaného Andělského hradu a podezření padlo na Césara. Nikdo mu ovšem nic nedokázal, a tak se stal číslem jedna rodiny Borgiů právě on. Že nebylo v téhle famílii vše v pořádku naznačuje i fakt, že se Césare několikrát střetl s Giovannim kvůli Sanče Aragonské, manželce jejich dalšího bratra, Gioffreho. Sanča s oběma udržovala intimní poměr, což zjevně vše vidoucímu Alexanderovi nevadilo, protože stále zůstávala „v rodině“.

Každopádně Giovanni byl mrtvý a Césare se stal první osobou v historii, která se vzdala kardinálského titulu. Okamžitě se stal vévodou z Valentinois, za nějž jej prohlásil momentální spojenec Borgiů, francouzský král Ludvík XII. Když pak Francouzi vpadli do Itálie, při dobývání Milána úspěšně působil jako mladý, charismatický vojevůdce Césare.

Čas Eziova boje

Alexander viděl v Césarem velký potenciál a rozhodl se, že mu zařídí vlastní stát na severu Itálie. V tuto chvíli i začíná děj ACB a Ezio vstupuje na scénu. Alexander sesazuje všechny vikáře ve dvou provinciích a moc zde přebírá jeho syn. Paradoxně, lid utiskovaný spíše autoritářskou samovládou sesazených církevních zastupitelů Césara nadšeně vítá.

Ezio Auditore da Firenze zdroj: Archiv Jak nám říká hra, Césare se ocitá v čele papežské armády a kromě tisíců věrných žoldnéřů má k dispozici i čtyři tisíce švýcarských pěšáků darovaných francouzským králem. Eziova momentální „srdcová dáma“, Kateřina Sforza byla Alexandrem obviněna z pokusu otrávit jej dopisem napuštěným jedem a na to konto uvězněna. Zda to byla pravda, dodnes nevíme, ale Tygřice z Forli, jak se Kateřině říkalo, si rozhodně servítky v politice nebrala.

Papež měl přitom s jedy mnoho zkušeností. Do legend vstoupil jeho zlatý pohár, v němž byla skrytá schránka na arzenik, jímž trávil své hosty, kterých se chtěl zbavit. Cantarella, jak se tento druh jedu jmenoval, byl pro Borgie signifikantním nástrojem politické expanze. Kardinálové, biskupové, šlechtici, kdokoliv se Alexanderovi nelíbil, dostal svou porci Canterelly.

Poté, co získal sever, Césare se obrátil na jih směr Neapol a vedl další z velkých tažení. Svým způsobem byl Césare velmi odlišný od svého otce. Severní území spravoval dobře, lidé byli s jeho vládou spokojení a progresivní mladík, jemuž nebylo ani třicet, působil jako kombinace ideálního vládce a vojevůdce.

Vynálezce s loajalitou kurtizány

Leonardo Da Vinci zdroj: Archiv Ostatně, i Eziův herní spojenec Leonardo Da Vinci byl u Césareho dvora. Vynálezce a umělec se k němu doslova vnutil darem mapy Césareho držav, což byl v oné době velmi ceněný artikl. Oba muži spolu navázali úzkou spolupráci, nicméně drtivá většina Da Vinciho aktivit spočívala v architektonických změnách na Césareho panství. Da Vinci byl typickým umělcem své doby a potřeboval patrona. Pro tuto roli byl ambiciozní mladík ideální.

Naopak diplomat a filosof Nicola Machiavelli, který má v Assassin's Creed poněkud specifickou a od reality odtrženou roli, neměl překvapivě Césareho příliš v úctě. Zdá se, že jeho politický pragmatismus preferoval tvrdý a nekompromisní vražedný přístup papeže Alexandera.

Césareho oceňoval za jedinou věc. Likvidaci žoldnéřských kapitánů, kteří hrozili vzpourou proti Césaremu. Ten je sezval po rozkmotření na schůzku, kde měli vyřešit problémy, následně kapitány zajal a nechal popravit. Jinak byl ale Césare oblíbený a pro jeho oponenty bylo těžší najít body, jimiž by jeho vládu svrhli, protože jeho poddaní mu byli až překvapivě věrní.

Renesanční politický analytik se nemýlí

Nakonec měl ale pravdu Machiavelli. Dle něj se Césareho moc opírala o papežský stolec a bez něj a jeho špinavé hry neměl mladík šanci. Přesvědčil se o tom na vlastní kůži v srpnu 1503. Otec a syn večeřeli u kardinála da Corneta a v noci oba přepadl záchvat nevolnosti. Zatímco Césare se po pár dnech zotavil, u Alexandera nastalo mohutné vnitřní krvácení. Jak nehezký život žil, tak nepříjemnou smrt měl.

Niccolò Machiavelli zdroj: Archiv

Dle očitých svědků se mu z tváře fialové barvy loupaly cáry kůže a krvácel ze všech tělních otvorů. Zemřel 18. srpna a propukl zmatek. Césare byl stále příliš indisponovaný na to, aby dokázal cokoliv zorganizovat a nástupcem na papežském stolci se stal Pius III, za nějž se postavila celá kardinálská kurie a spojenými silami vyhnali Césareho z města.

Dodnes se neví, proč Alexander zemřel. Jedna z teorií mluví o otravě Cantarellou a to zřejmě omylem (Césare se chtěl zbavit kardinála a omylem otrávil otce a zbytkem i sebe). Další spekulace se týkají malárie, která zde byla v této době přítomna, ale to nevysvětluje krátkodobé onemocnění Césareho. Každopádně pohřeb mrtvého papeže nebyl důstojnou záležitostí.

Tělo bylo okamžitě ve velkém stupni rozkladu, dle benátského velvyslance nepřipomínalo nic lidského, šířil se z něj odporný puch a nevešlo se do rakve, takže na něj museli dupat, aby se do ní vecpalo. Kněží ve svatopetrském chrámu odmítli pozůstatky nenáviděného papeže pohřbít, a když už se to podařilo, Pius III. zakázal modlit se za Alexandera a nechal jeho ostatky vykopat a převézt do méně významného kostela.

Césare selhal přesně tam, kde to Machiavelli předpokládal. Kritizoval mladého vládce za přílišnou závislost na papežském stolci a skutečně, když nepřesvědčil Pia III. o své užitečnosti, přišel o veškerou podporu. Možná by ještě stihl nového papeže zlomit na svou stranu, ale to by nesměl Pius po šestadvaceti dnech vlády zemřít. A po něm nastoupil Julius II., který se dříve jmenoval Giuliano della Rovera. Ten samý della Rovera, který soupeřil s Alexanderem o papežský stolec.

Césare neměl šanci. Byl zajat, uvězněn a deportován do Španělska. Odtud utekl, uzavřel spojenectví se svým švagrem a pokusil se dobýt pro sebe nějaké území. Padl ovšem při obléhání Viany. Kdo dohrál Brotherhood, ví, kdo si pro něj došel. Jak skutečně zahynul nevíme.


Malá hra uvnitř hry o trůny

Caterina Sforza zdroj: Archiv Když se podíváme na celý obrazec, až se musíme podivit, jak malou roli vlastně Ezio v dějinách území hraje. Ano, na pozadí tvůrci hrají s neustálým svářením se Asasínů a Templářů, ale to je jen umělé vylepšování už tak dostatečně bohaté historie. A obraz všech aktérů? Rodrigo alias Alexander byl bezesporu hedonistickým intrikánským tyranem. Na druhou stranu ale velmi podporoval umění, vzdělání a nabídl kupříkladu exil devíti tisícům židů vyhnaným za reconquisty ze Španělska.

Césare byl dobyvatel s pořádným libidem (měl celkem dvanáct dětí) a ambicemi, ale svá území spravoval zjevně dobře a ke spokojenosti poddaných. Da Vinci byl mužem jednajícím podle pravidla „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Po Césareho smrti už nenašel v Itálii patrona a musel zamířit do Francie. Machiavelli pak na své diplomatické misi u dvora Borgiů poznal tolik zákulisních intrik, až jej to inspirovalo k sepsání stěžejního díla Vladař.

Je skvělé, že se Ubisoftu podařilo vetkat do tohoto velmi složitého světa intrik příběh, který zapadl do jednotlivých dílků a nekolidoval s historickými záznamy. Na druhou stranu, jak vidíme, ani zde jsme se nevyhnuli zjednodušení vyžadovanému dramatizací látky. Ale dějiny nejsou černobílé, to bychom neměli zapomínat.

Nejnovější články