Redakce Games.cz

Příznivci adventur si budou letopočet 2015 pamatovat jako další skvělý rok „svého“ žánru. Nejde jen o to, že díky hrám jako The Book of Unwritten Tales 2, Tormentum nebo Technobabylon neztratily ani loni na dechu point’n’click adventury. Vedle nich totiž vznikla řada moderních kusů, které se sice nedrží klasického ovládacího schématu, ale to nejdůležitější, tedy vyprávění příběhu a budování atmosféry, zvládají na jedničku. A konečně, stranou nezůstaly ani inovace a nové nápady, které jeden z nejstarších herních žánrů potřebuje jako sůl...

Před třemi lety vyšel na konzolích pokus Capcomu o akční RPG s otevřeným světem s názvem Dragon’s Dogma. Komplexní titul nabízel v prvé řadě propracované souboje s řadou monster i obřími bossáky, na které mohl hráč třeba i lézt, aby je zlikvidoval. Ruku v ruce se zábavnými souboji (na hře dělala i řada lidí z Devil May Cry týmu) pak šla možnost ovládat inteligentní NPC parťáky, potažmo využívat postav jiných živých hráčů, co zrovna v danou chvíli nehráli. O rok později vyšel datadisk, potažmo vylepšená edice s podtitulem Dark Arisen, která přidala možnost rychlého cestování po mapě, novou oblast a další spoustu vylepšení. Nedávno pak vyšla na Steamu PC verze Dark Arisen verze Dragon’s Dogma a než za ni utratíte svých 30 euro, podívejte se na náš gamesplay, abyste věděli, do čeho jdete.

Nový díl našeho herního pořadu navštíví hned několik exotických destinací: například koloniální Indii, kam se vydáme s dalším spin-offem série Assassin's Creed, ale také Mars, respektive palubu kosmické lodi, která k rudé planetě míří. A dozvíte se mimo jiného i to, jakou hru řadí Lukáš mezi své nejoblíbenější.

Tvůrci online střílečky Insurgency ze studia New World Interactive se rozhodli rozšířit tematický záběr své hry skrze oficiální modifikaci Day of Infamy, která multiplayerové boje přenáší do období 2. světové války. Mnohem důležitější je ale fakt, že Day of Infamy hodlají dále vyvíjet společně s komunitou, které nabízejí základ v podobě modifikace, jejíž obsah mohou zájemci dále rozšiřovat o nové frakce, zbraně, mapy, cokoli.

Když dojde na slovíčkaření, může být debata o rozdílech mezi DLC a datadiskem hodně výživná. Pořád to ale bude jen slovíčkaření. Faktem totiž díky digitální distribuci je, že veškerý dodatečný obsah zkrátka spadá pod zkratku DLC (downloadable content) a je jedno, zda jde o extra čepici či skin do hry, balíček s novými jednotkami nebo rozsáhlý datadisk na desítky hodin hraní. Právě poslední typ "obsahu navíc" nás ale baví nejvíce, což dokazují i kousky, který jsme si v minulém roce pořádně užili.

Čtveřice Pavel Dobrovský, Petr Poláček, Adam Homola a Aleš Smutný byla po dlouhé době první sestavou Fight Clubu, která se sešla při natáčení, a neusedla  přitom na naše černo-bílé pohovky. Navzdory novému uspořádání studia byl ale 259. tradiční - opět jsme se sešli , abychom probrali ty nejzajímavější herní novinky uplynulého týdne. 

Byly časy, kdy si pod pojmem strategie skoro každý představil realtime strategii, ale ty už jsou dávno pryč. Zatímco klasické RTS spíše živoří na okraji, zažívají strategie jako žánr období dynamických změn, kdy tvůrci experimentují s formou i obsahem. Dobrým příkladem je pětice strategických her, které nás loni oslovily nejvíce.

Co si vybavíte, když se řekne Turok? Co třeba dinosauři v mlze? No dobře, vtípky stranou. PC verze střílečky od Acclaimu a Iguana Studios ale opravdu na konto tehdy pokročilé akcelerované grafiky musela výhled do dálky maskovat mlhou, která naštěstí nezvládla zakrýt mnohem podstatnější fakt – že šlo o velmi dobrou „doomovku“, jak se tehdy říkalo, ale zároveň i akční adventuru. Předvedeme vám to na záběrech našeho dalšího retro gamesplaye.

Vstřícný přístup řady herních firem k tvorbě modifikací dokládá, jak moc je tato činnost významná pro hry, jejich vývojáře, ale i pro šikovné fanoušky, kteří překypují tvůrčím pnutím. Modifikace prodlužují hrám život, zajišťují početnou komunitu, zvedají prodeje her, někdy hru vyloženě prodávají, mění hry v něco, co autoři původně nezamýšleli a nezřídka se po amatérské tvůrce stávají odrazovým můstkem k profesionální tvorbě her. Modifikace jsou zkrátka jednou z nejdůležitějších složek herní tvorby, ačkoli si to možná ne zcela připouštíme či uvědomujeme. Minimálně ale stojí za to z té tuny opravdu kvalitních, nápaditých, nečekaných či technicky vybroušených modifikací vybrat ty nejlepší a upozornit na ně. Tady jsou!

Co si budeme nalhávat, vývoj Rainbow Six Siege provázely výrazné předsudky a pochyby ohledně finálního výsledku hned z několika důvodů. Zaměření čistě na multiplayer nakrklo jednu skupinu fanoušků, na první pohled malý počet map či přítomnost mikrotransakcí zase druhou a obecně panovala nejistota, jak se tvůrci z konceptem střetu teroristů s celou řadou speciálních jednotek z celého světa ve zničitelném prostředí vypořádají. A výsledek? Podle nás dobrý, moc dobrý, jak naznal v recenzi Ondra Švára. A pro změnu jeho kolega David Ryneš se vám v následujícím gamesplayi pokusí ukázat názorně, proč je Rainbow Six Siege dobrá hra.