Blogy z LA: Sony knockoutovala Microsoft
Jack Tretton, šéf americké zábavní divize Sony, si to během tiskovky náramně užíval. PS4 nebude blokovat bazarový prodej – aplaus! PS4 hry budete moci libovolně půjčovat kamarádům – aplaus! PS4 se nebude muset připojovat každých 24 hodin k internetu – aplaus! PS4 bude stát 399 euro – APLAUS!
Blogy z LA: Zpátky doma, ale konečně online
Tak se nám to po letech konečně povedlo. Jsme na E3 a máme tu bydlo, kde funguje internet rychlostí nikoliv šnečí! Nemusíme už čekat do 4 do rána, aby se nahrálo mrzké 100MB video a ani si nemusíme hryzat nehty kvůli strachu z pádu uploadu na 98 procentech. Sázka na ne-hotelové zařízení se vyplatila a zřejmě se jí budeme držet i do budoucna. Navíc se každé ráno budíme u příjemného cvrlikání hollywoodských opeřenců a pan domácí nás na přivítanou poctil tuctem vajec. Snídaně šampionů.
Na návštěvě v laboratořích Logitechu
Logitech vám u svých myší garantuje dvacet milionů kliknutí na každém z hlavních tlačítek. V minulosti slibovali deset, teď ale prý dělají myši, které zvládnou dvojnásobný nápor. To a mnohé více jsme se dozvěděli na květnové návštěvě ve švýcarské centrále, kam při příležitosti uvedení nové série „G“ produktů sezval Logitech novináře z celého světa.
Nintendo si nárokuje příjem z uživatelských videí na YouTube, Let’s Play scéna se bouří
Nintendo pořádně namíchlo některé ze svých nejvěrnějších fanoušků. Po dohodě s Googlem, který vlastní a provozuje video službu YouTube, začalo hráčům blokovat příjem z reklam u videí, které na YouTube nahrávají. Veškeré výnosy teď mají putovat přímo Nintendu, nikoliv tvůrcům videí. Jde o přísný krok zejména vůči tzv. let’s playerům, kteří na internet uploadují klidně kompletní průchody hrou. Ačkoliv tím porušují autorské právo Nintenda k jejich titulům, konzolovému výrobci zajišťují cennou popularitu.
Demoverze Last of Us nás provedla zamořeným Bostonem
Něco si musíme vyjasnit hned na úvod: The Last of Us není Uncharted se zombíky. Na hře sice dělá Naughty Dog a rukopis týmu je zřejmý z excelentního rozpohybování postav nebo filmových dialogů, ale spíše než Indiana Jonesem se inspirují snímky Já, Legenda nebo Cesta. A v té samé hře sice mají znetvořené lidi, kteří podlehli infekci z cizopasných hub Cordyceps, ale rozhodně se jimi nebudete prokopávat jako v místy směšném Resident Evil 6. Čím tedy The Last of Us je? Post-apokalyptickým hororovým dramatem a osobním příběhem o přežití.
Dvě hodiny s BioShock Infinite nadchly
Jednodenní předváděčky velkých her bývají tak trochu za trest. Člověk kvůli nim zpravidla létá přes kanál, a ačkoliv pak může dělat ramena jako kravaťák, co jezdí na otočku na pracovní cesty do Londýna, z onoho Londýna nevidí víc, než okénko taxíku a obrazovku s kýženou hrou. Rozhodnutí 2K Games dovézt BioShock Infinite přímo do stověžaté Prahy a prezentovat jej na našlapaných PC v pankráckých kancelářích Asusu jsem tudíž bral s povděkem.
Hardwarový test: Microsoft Kinect
Microsoft mi v tom dělá guláš. Ještě před zapojením Kinectu jsem už měl v hlavě vymyšlen úvod k článku – něco ve stylu: „Fakt, že čtete tyto řádky na tomto serveru, pravděpodobně znamená, že Kinect není pro vás, ale spíše pro vaše hrami nedotčené rodiče či mladší sourozence.“ A ono houbeles! Ačkoliv jsem v rámci testování skutečně přizval celou rodinu i pár známých, nejvíce času jsem s Kinectem stejně strávil já sám.
Dojmy z 3D hraní na PS3 a LCD Sony
Nintendo se plácá ve svém vlastním 3D světě se svým slibně vypadajícím handheldem 3DS. Microsoft se trojrozměrnému hraní zatím pro jistotu vyhýbá zcela. No a Sony, ta nás již měsíce intenzivně bombarduje informacemi a sliby o 3D televizích a exkluzivních 3D hrách pro PlayStation 3.
Jak se hraje ArcaniA: Gothic 4
Do vydání Gothic 4 zbývá necelý měsíc a my se mu naposledy podívali na zub. Jak se hraje Arcania, jaký je herní svět, co hlavní hrdina a jde vůbec o titul hodný svého jména? Otazníky nad hlavami fanoušků bobtnají.
Doom Eternal: The Ancient Gods, Part One – recenze
Ještě pekelnější, ještě božštější
Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.
Doom Eternal – recenze
Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.
Corruption 2029 – recenze
Chcete krátkou verzi? Corruption 2029 je skoro to samé jako originální tahová strategie Mutant Year Zero: Road to Eden, která si od nás v recenzi vysloužila velmi pěknou osmičku. Jen s tím rozdílem, že tahle „novinka“ už není ani originální, ani pěkná. A ta dlouhá verze? Rozklikněte zbytek recenze.
Ashen – recenze
Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!
Pokémon Sword & Shield – recenze
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Smoke and Sacrifice - recenze
„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…
Frostpunk - recenze
Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…
Mulaka – recenze
“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.
Aegis Defenders - recenze
Neutíkejte! Neutíktejte hned při prvním pohledu na úvodní obrázek. Aegis Defenders není jen další pixelartová plošinovka, kterými nás nezávislá scéna zásobuje jako Baťa cvičkami a kterých jste se už možná (oprávněně) přejedli. Aegis Defenders je něčím jiným, o poznání odvážnějším – Aegis Defenders je totiž mixem tower-defense strategie a plošinovky. Uznejte, kolik takových her jste ve svém životě vyzkoušeli? Už jen proto si tato prvotina malého amerického studia GUTS Department, která v roce 2014 vybrala na Kickstarteru 150 tisíc dolarů, zaslouží vaši pozornost. Což tedy ovšem neznamená, že by šlo o nějaké úžasné překvapení. Vlastně spíše zklamání…
