Fenomén let’s playů nevoní zdaleka všem, ale faktem je, že za posledních pár let explodoval a miliony lidí po celém světě jej zbožňují. Z původního konceptu speedrunů se stalo mainstreamové hraní pro všechny. Proto se na Nintendo, a potenciálně i další herní společnosti s obdobnými choutky, snesla vlna kritiky. Co to pro herní průmysl znamená, a jak se na to dívá právo?

Nahrávej klidně dál, ale zaplať nám za to

Běžná praktika je následující: Když někdo nahraje na YouTube video, které porušuje autorská práva a oprávněný podá Googlu stížnost s výzvou ke stažení videa, internetový gigant je povinen vyhovět. Některým velkým hudebním, filmovým či televizním společnostem se to nelíbí a požadují, aby Google závadný materiál vyhledával a vyhazoval z vlastní iniciativy. Leč takový přístup je lidsky nemožný (každou minutu se na YouTube nahraje 72 hodin videa a trend neustále roste) a navíc není v právním zájmu, jak už dvakrát vyplynulo z věčného sporu mezi Viacomem a Googlem. Viacom se už podruhé odvolal.

Google tedy nabízí kompromis, který má nakrmit vlka (vydavatele), zachránit kozu (uploadera) a sobě zajistit klid od soudních sporů. Řešení se jmenuje Content ID. Jak už název napovídá, nositelé autorského oprávnění poskytnou Googlu své audiovizuální dílo (popř. jeho část/i), Google jej nahraje do své referenční databáze, a pokaždé, když někdo uploaduje video na YouTube, je tento materiál prohnán databází originálních děl. Je-li zjištěna shoda, Google kontaktuje oprávněného a nabídne možnosti řešení:

Nechat video být, zablokovat jej, nebo z něj začít profitovat. Nintendo zvolilo poslední variantu. Videa i kanály nenechává likvidovat jako Sega při nedávném náletu na jakýkoliv materiál se Shining Force v názvu, „pouze“ si přisvojuje výnosy z jejich reklam. A je samozřejmě jedno, jestli jste Američan nebo Čech.

Dočasná praktika u let’s playů však byla taková, že je Nintendo, a vlastně i ostatní velcí vydavatelé, nechávali ladem skladem, ledaže nějaký filuta nahrál průchod hrou ještě před vydáním (vzpomeňte, jaké haló způsobila leaknutá verze Halo 4). Let’s playeři vesele natáčeli a za každé shlédnutí na jejich kanálu inkasovali drobnou provizi z reklamy, které Google u videí promítal.

Nešlo o monstrózní peníze. Profesionálních, finančně zabezpečených “LPerů” je hrstka. Jmenujme PewDiePie, Tobyho, celý kanál Yogcast a zmínit můžu i TotalBiscuita, byť ten se profiluje spíše jako ukecanější recenzent a LP scénu kritizuje. Z reklam ročně vytřískají spíše desítky, nikoliv stovky tisíc dolarů, a další příjmy mají z aktivit, které jim zajistila sláva na YouTube.

Tito lidé zajišťují Nintendu největší popularitu na YouTube, proto jejich práce je nejkvalitnější a nejpopulárnější, leč právě tyto lidi Nintendo ranní především. Jakoby je chtělo připravit o práci. Jakoby si firma myslela, že postačí zoufalá produkce točená na iPhony.

Nebýt TotalBiscuitovy "recenze", nemusel o Thomas Was Alone nikdo vědět. Stačilo, aby autor hry zveřejňování obsahu z ní na YouTube blokoval a žádná recenze by nevznikla. Nintendo si opravdu zahrává...

Potírání fanouškovství?

Drtivá většina video producentů bere zisky z reklamy na YouTube pouze jako příjemný bonus navíc a motivaci dělat svůj koníček na maximum, ale to jim nyní Nintendo po dohodě s Googlem zatrhlo. A dle vyjádření Nintenda pro GameFront šlo vlastně ještě o milostivý krok, který mohl došlápnout razantněji:

“U videí, která obsahují obsah vlastněný Nintendem, např. obraz nebo zvukovou stopu určité délky, se nyní budou objevovat [naše] reklamy na začátku, v okolí nebo na konci takového klipu. Nadále chceme, aby si naši fanoušci užívali sdílení Nintendo obsahu na YouTube, a z toho důvodu, na rozdíl od ostatních společností v zábavním průmyslu, jsme se rozhodli nezabraňovat lidem v užívání našich autorských děl.”

Jinými slovy, let’s playeři mohou klipy z Nintendo titulů nadále točit, ale už z nich neuvidí ani vindru a veškeré výdělky půjdou přímo do Japonska. Na novinku jako první upozornil Zack Scott, který zrovna natáčel průchod Luigi's Mansion 2. Argumentoval, že každé zahrání je přeci unikátní a odvíjí se od osoby samotného hráče, čímž se let’s playe liší od komentování filmů či seriálů, které jsou vždy stejné.

I na film s komentářem by se lidí koukali především kvůli filmu (ledaže jde o Pár Pařmenů), zato let’s play videa jsou sledována primárně kvůli let’s playerovi, jehož osoba a akce jsou hlavními zdroji zábavy, nikoli hra samotná. „Hra je pouze prázdným hřištěm, jehož pozorování začne být zábavné až s nástupem hrajících hráčů,“ okomentoval situaci jeden ze Scottových fanoušků. Internet přikývl a začala se jím valit vlna nevole.

Trefný článek sepsal Mike Bithell pro magazín Develop. Odepření příjmů z reklamy nazval “úžasně hloupým”. Argumentoval, že let’s playe ohromně pomáhají celému hernímu průmyslu a připojil historku ze své vlastní hry, Thomas Was Alone, která díky WTF od Total Biscuita začala prodávat osmkrát více, než při vydání, a na Steamu dokonce přeskočila Assassin’s Creed III.

Zablokováním příjmů z vlastních videí Nintendo úspěšně potlačuje motivaci hráčů informovat o produktech BigN. Zásadně vykračuje proti přirozenému hráčskému nadšení a dělá přesný opak toho, co by obchodní společnost v zábavní branži dělat měla. Ale víte co? Nintendo je v právu.

S blokováním a omezováním YouTube účtů kvůli zahrnutí veřejně dostupných trailerů v našich podcastech jsme si užili své, stejně jako kolegové z pořadu Indian

Nintendo a jeho právo přisvojovat si příjmy… Někdy

Samotné podmínky YouTube zní jasně a vyžadují řádné svolení nositele licence: “Videoherní obsah může být monetizován, jestliže se doprovodný komentář krok za krokem a striktně soustředí na promítanou akci, a jestliže obsahuje instruktážní nebo vzdělávací hodnotu (kompletní návody by tedy měly být ok - pozn. autor). Videa, která pouze ukazují, jak uživatel hru hraje po dlouhou dobu, nemusí být do monetizačního programu připuštěny (na hranu únosnosti se tak rázem dostávají i speedruny, u nichž je sporné, zda jsou dostatečně odlišné od normálního hraní, aby se daly kvalifikovat jako díla nová – pozn. autor).”

Aniž by si to tedy uploadeři uvědomovali, YouTube si už od samotného začátku jejich smluvního vztahu připravuje půdu pro nenadále stažení videí nebo přesměrování penězovodů.

Jedním dechem je nutno zmínit právní doktrínou Fair Use, která je pro globální autorské právo naprosto zásadní a vysvětluje, proč je v pořádku publikovat videorecenzi hry, ale už ne souvislý záznam. Užíváte-li cizí dílo pro potřeby zpravodajství, výzkumu, vzdělávání, parodie nebo právě kritiky, nositel autorských práv na vás nemůže. Rozdíl je zřejmý - videorecenze mívá kolem pěti minut, je složena klidně z desítek prostřihů a byl by nesmysl hodnotit hru bez možnosti ze hry cokoliv ukázat.

Zato let’s play videa bývají dlouhá, souvislá, často i tichá, nenápadná a nedostatečně odlišená od normálního průchodu hrou. Fair Use se na ně tudíž nevztahuje a mohou být tím pádem napadena z důvodu nepovoleného užití cizího díla veřejně a s cílem obohatit se. Obdobně to funguje i třeba s tvorbou knižní – nikdo nebude soudit noviny za zveřejnění odstavcového úryvku při příležitosti uvedení románu, ale nemohou otisknout celou první kapitolu.

Ani nezpochybnitelné spadání pod doktrínu Fair Use vám ale automaticky negarantuje klidné spaní. Něco o tom víme i tady na Games.cz. Google nám bránil v plném užívání už několika YouTube účtů jenom proto, že jsme ve Fight Clubu promítali trailery či jejich části. Nutno podotknout, že popudy nepřicházely ze strany Nintenda, ale EA, Namco Bandai nebo Warner Bros. Content ID totiž nerozlišuje, zda jde o hodinový záznam nebo kousek traileru, a velké společnosti to také bohužel nezkoumají. Jak systém vykáže shodu, je oheň na střeše, dokud se oprávněná protistrana nezačne aktivně bránit.

A své si užili i tvůrci českého pořadu Indian, který vysílá mj. právě na YouTube. Nintendo se jim shodou okolností ozvalo při plnění své současné kontroverzní agendy. Filip Kraucher z Indiana k tomu řekl, že Nintendo si nárokovalo příjmy z reklam pocházející z dílu, který obsahoval videorecenzi Lego City Undercover. Momentálně se snaží obhájit svou pozici žádostí o umístění na seznam nezávadných kanálů, které podle doktríny Fair Use mají nárok na publikování audiovizuálních materiálů pro potřeby kritiky.

Výstrahu od Nintenda dostal dokonce i megalomanský kanál Machinima, který je s Japonci v odpovídajícím smluvním vztahu. Přesto jim Nintendo najednou začalo „vlaječkovat“ snad veškerá videa, která obsahují stejné stopy, jako referenční databáze Nintenda na YouTube.

V zájmu fair play je nutno připomenout, že sama Machinima má máslo na hlavě, když po autorech Minecraftu požadovala podíl ze zisku. Argumentovala, že točením videí z Minecraftu pomáhají prodejům, což Notch samozřejmě uznal, ale v prvé řadě je to on a jeho vývojářské studio, kdo je v pozici se něčeho domáhat.

Takže pokud děláte videa z Minecraftu a vyděláváte na nich, můžete být v klidu. Mojang dostal od Googlu stejnou nabídku, jako Nintendo, ale odmítl jí. Přitom tahle švédská banda by si určitě přišla na jiné peníze, než Nintendo. Oproti Nintendu tady rázem mluvíme o milionech dolarů ročně. Minecraft má let’s play komunitu jako žádná jiná hra.

Bůh ví, jestli by bez miliardy let's playů byl z Minecraftu takový fenomén. Notch naštěstí publikování obsahu ze své hry nijak neblokuje a i díky tomu mohl k lokální slávě v rámci komunity přijít Minecrafák.

Mnoho povyku pro nic?

Proč tedy vlastně Nintendo najednou začalo brojit proti videozáznamům ze svých her? Okamžitý přísun finančních zdrojů zřejmě nebude primární pohnutkou, protože reklamy kolem Nintendo YouTube videí negenerují tolik, aby zhojily rány po pomalých prodejích WiiU. Hlavním důvodem bude pravděpodobně fakt, že se Nintendo bojí. Jak praví známá latinská poučka, vigilantibus iura scripta sunt - právo svědčí bdělým, a kdo se o svá práva dostatečně nestará, riskuje, že o ně postupem času přijde.

Když to doženu do extrému, Nintendo se nejspíše obává, že kdyby nakládání se svými díly nijak neregulovalo, došlo by postupně ke zformování obyčeje, který by z (nejen jejich) videoher učinil tzv. volná díla, na nichž může každý rýžovat a nedělit se s původním tvůrcem. Ještě horší je ale následující scénář – hráči se naštvou, přestanou Nintendo hry masově propagovat na svých kanálech a zákrok BigN se ukáže jako krátkozraký, kontraproduktivní a ve výsledku škodlivý pro finanční situaci společnosti i její renomé. Ale jak už bylo řečeno, Nintendo koná plně v mezích svých legálních kompetencí a změnit to může pouze firma samotná.

Z českého právního hlediska by let’s playeři v boji s Nintendem neuspěli ani s odvoláním se na práva výkonného umělce, jak jsem si během drobného myšlenkového zkratu myslel. Příklad: divadlo. Divadelní herec také sice divadelní hru nevlastní, ale jeho unikátní zahrání je výlučně jeho, nikoliv autora scénáře. Jenomže, jak správně podotkl kolega Michal Jakl, i divadelní herec musí v prvé řadě mít oprávnění divadelní hru interpretovat. Což typicky něco stojí. Aby práva výkonného umělce šlo vztáhnout i na let’s playery, museli by mít ze strany nositele autorského práva výslovné oprávnění, tzv. licenční smlouvu.

A děje se to! Dokonce více, než kdy předtím, právě díky agresivním a kontroverzním krokům Nintenda. Zejména menší vývojářská studia a distributoři se předhánějí v hlasitém nabádání komunity k tvorbě videí z jejich her. Mnohá studia už dávno na své stránky vyvěsila prohlášení, kde výdělečnou tvorbu fanouškovských videí výslovně povolují. Někdy o ně dokonce prosí!

Drobnější vývojáři si moc dobře uvědomují, jak moc jim viditelnost na YouTube může pomoci (viz příklad s Thomas Was Alone), a na Redditu již existuje velice obsáhlý seznam společností, které let’s playe dovolují nebo aspoň tolerují. Patří mezi ně i velké ryby jako Valve nebo Riot Games (videa jsou pro progamingové tituly typu League of Legends naprosto klíčová), leč některá jména na seznamu jsou sporná. O Warner Bros nebo EA jsme vám už vyprávěli.

Celé je to ve výsledku ještě trochu složitější a nepřehlednější. Kupříkladu, ne každá EA hra spadá pod stejný režim a třeba sportovní tituly se ještě musí řídit různými předpisy různých sportovních asociací, které si EA licencuje. Právo duševního vlastnictví je v digitálním věku zoufale zaostalé a zkostnatělé, a čeká ho ještě dlouhá cesta, než se naučí pružně reagovat. Jestli někdy. Technologie je vždy o krok napřed.

Závěrem uznejme, že herní společnost mají právo blokovat nebo zpoplatňovat videa ze svých her od svých fanoušků, ale jde o velice efektivní způsob, jak o fanoušky rychle přijít. Ať už by motivací byl příjem z reklamy nebo strach z postupného uvolňování autorských nároků, ze stroze lidského hlediska je těžké Nintendo obhajovat.

zdroj: tisková zpráva Dnešní doba je o komunitách a šíření uživatelského obsahu - speciální tlačítko na gamepadu chystané konzole PS4 to jasně potvrzuje.

V zásadě tady mluvíme o devalvování jinak krásné symbiózy, kdy vývojáři/vydavatelé zdarma získávají publicitu, zatímco natáčející hráči si spokojeně vydělávají nějaké drobné. Výhra na obou stranách, no ne? Nintendo nesouhlasí, apokalypsy pro všechny ambiciózní let’s playery se ale snad bát nemusíme. Nikdy v historii nebyl kladen větší důraz na komunitní obsah a bylo by sebevražedné jít proti proudu.

Stačí se podívat na řadu her, které nahrávání a uploadování záznamů vašeho hraní nabízí jako funkci přímo ve hře (DiRT a spol.). Nebo na společnost Sony, která na gamepad konzole Playstation 4 umístila tlačítko pro snadné sdílení videí na YouTube. A jestli si pak bude nárokovat veškeré příjmy z reklam? Právo ji nezastaví, ale početná naštvaná komunita klidně ano.

P.S. Zajímavý článek na tohle téma vyprodukoval na Gamasutře i Greg Lastowka, rozhodně si jej nenechte ujít, pokud vás tato problematika zajímá.