Darkest Dungeon 2 – recenze očekávaného pokračování
Podruhé a tentokrát úplně jinak
The Settlers: New Allies – recenze rozporuplného návratu oblíbené strategie
Solidní základy, ale otřesný stav
Age of Empires IV – recenze
Je to nejlepší středověká strategie všech dob?
Desperados 3 – recenze
Kovboj, doktor a kurtizána se vplíží do baru…
Layers of Fear 2 – recenze
Když jsem před lety recenzoval první Layers of Fear, byl jsem rozpolcen. Hru se mi vlastně ani nechtělo moc hrát, prvoplánové lekačky byly sice efektní, ale pořád šlo jen o lekačky. To nejlepší na hře byla atmosféra, kterou se autoři rozhodli upozadit na úkor strašení. Ruku v ruce s ní šel skvělý design prostředí, které mluvilo hlasitěji než všechny ostatní aspekty hororového dobrodružství dohromady. Pokračování vystřídalo viktoriánský dům za zaoceánskou loď, ovšem strašit se chystá i tentokrát.
Rage 2 – recenze
Je v pořádku, když doutník chutná jako doutník. Stejně tak je v pořádku, když se ve střílečce jenom střílí. Nepotřebujeme vanilkové doutníky a FPS řežby s přes koleno lámaným přesahem do jiných žánrů. Pokud se hra zaměří na jedinou věc, je pak samozřejmě nutné, aby byla zpracovaná bravurně, ale z konceptuálního hlediska to problém není. Něco podobného by bývalo slušelo Rage 2. Jenže ta se bohužel vydala jinou cestou – tvůrci vzali velmi povedenou akci a obalili ji zbytečným, obtěžujícím balastem.
This Is the Police 2 – recenze
První This Is the Police pro mě byla zjevením. Zábavná manažerská strategie se správně zahořklým náčelníkem policie v hlavní roli vynikala dabingem, snadno pochopitelnými mechanismy i příběhem, který řešil morální boj muže, který balancuje mezi pozicí poctivého policejního šéfa a zkorumpovaného poskoka mafie. Druhý díl měl přinést inovaci s xcomovskými souboji a postavou šerifky, která čelí ještě větším problémům. Obojí v jisté formě dvojka přináší, ale možná by bylo lepší, kdyby zůstala při starém.
Dungeon Siege III - recenze
Svět už není, co býval. Roky dané jistoty a základní pravidla berou za své a mizí kdesi v nenávratné historii herního průmyslu. Prosím vás, tuhle větu si zapamatujte a opakujte si ji u každého dalšího odstavce. Dohráním třetího a bez uzardění lze říci, že i dlouho očekávaného pokračování autor tohoto článku rozhodně nevyřešil dilema, zda strávil čas u naprosto fantastické RPG mlátičky, anebo u dalšího pokusu herních vývojářů snažících se přiblížit hry lidem, kteří zrovna včera narazili v magazínu o životním stylu na inzerát propagující PS3 nebo Xbox360.
