S Might & Magic X: Legacy na věčné časy
V duchu si představuji, že éra krokovacích dungeonů nikdy neskončila. Jen dál pokračuje v alternativním vesmíru, do kterého jsem se vlivem kvantových posunů nedostal. Čas od času se ale krokovací dimenze střetne s naší realitou, ozve se mohutný řachanec a po rozptýlení dýmu najednou hrajeme Legend of Grimrock a divíme se, proč ty staré dobré dungeony leží na smetišti.
První krůčky v Dota 2 očima začátečníka
Dota 2 je velká věc, které se, alespoň z pohledu začátečníka, u nás moc velkému pokrytí nedostává. Já Dotě taky nakonec podlehl, ale pořád jsem teprve na samotném začátku a do odborníka mám hodně daleko. Jestli od článku čekáte nějaké tipy a triky, rady, návody nebo nedej bože recenzi, tak raději obraťte pomyslný list. Ideálně na nějakou z mnoha povedených fanstránek. Já vám zatím můžu nabídnout jen první dojmy někoho, kdo s Dotou neměl žádné zkušenosti a teprve začíná.
Pozor na Deadfall Adventures! Je to past.
Strávil jsem půl hodinu v Deadfall Adventures, protože se mnou spadlo letadlo. Bylo dvoumotorové a řachlo do džungle někdy kolem roku 1930. Potkal jsem spoustu mayských mumií s ustřelenou hlavou, řešil hádanky v mayských ruinách, probudil mayského boha pomsty nebo čeho a seznámil se s Jennifer.
E3 2013 dojmy: Dark Souls II opět tančí se smrtí
You died. You died. You died. Pocit nekonečné frustrace začíná paralyzovat prsty, krev ho unáší do srdce, které tuhne a z úst se dere agonický výkřik: „PROČ?!“ Protože hrajete Dark Souls a pokračování neustupuje z pozice ultra těžkého akčního RPG. Na E3 v Los Angeles jsem hru postavenou na pravidle učení se chybami testoval více jak jednu hodinu. Bylo to málo, ale celkový obrázek mám: zabijete mnoho nepřátel a zemřete tolikrát, že to přestanete počítat.
Dojmy z hraní Neverwinter říkají, že se hru vyplatí hrát i sledovat
Každá nová MMORPG hra má velký problém v podobě všech těch předchozích titulů, které se odkudsi vynořují a hráči nabízejí neuvěřitelné množství dojmů, které automaticky hledají v téhle nové hře. Neverwinter na to šla od lesa a snad i cíleně se tvůrci rozhodli, že jejich online RPG běsnění se nebude snažit předchozím hrám nijak podobat a rovnat. Na toto nikde nevyřčené krédo budete v průběhu hraní velmi často narážet i v okamžicích prodírání nánosy klišé, které k danému žánru patří. Neverwinter není nijak originální MMORPG. Je však vidět, že tvůrci hru dělali tak nějak po svém - v dobrém i v tom špatném.
Vyzkoušeli jsme preview verzi akčního RPG Van Helsing
Pokud jste fanoušky Van Helsinga a skutečně si tím jste jistí - tedy nezaměňujete Van Helsinga s anime Hellsing - představujete si hlavního protagonistu jako moudrého, rozvážného Hopkinse, nebo spíše divokého kloboučníka se strništěm a rychlopalnou kuší (Hugh Jackmana)? Jestli jste se přiklonili k druhé straně, možná také tušíte, že se chystá hra s takřka totožně vypadajícím hrdinou nesoucí název Van Helsing - neuvěřitelná dobrodružství (který jsem právě napsal naposledy a dále už to bude jen Helsing). S preview verzí Helsinga jsem strávil několik hodin a v článku se dočtete, co mi napověděla o plné hře.
Path of Exile je výborná alternativa k Diablo a Torchlight
Pohled na 3D izometrická fantasy RPG bude už navždy pokřiven optikou herní legendy Diablo. Novinář i hráč táhnou kupodivu za jeden provaz a pravděpodobně už navždy budou takovým hrám říkat diablovky. MMORPG Path of Exile se tak zařadí do dlouhého seznamu titulů, který bude navždy s legendou srovnáván, protože to prostě je klon Diabla a nikdo s tím nebude moc polemizovat.
Jak se hraje Guild Wars 2 po osmdesátce
Zhruba před půl rokem se otevřely brány fantastické Tyrie, která přivítala virtuální dobrodruhy z celého světa. Pokračování úspěšného bezplatného MMORPG Guild Wars splnilo očekávání a vyhouplo se mezi nejlépe hodnocené tituly loňského roku. Stejně jako v případě prvního dílu jsou hráči i tentokrát ušetřeni měsíčních poplatků, a ani implementované mikrotransakce je nemusí nijak trápit. Pokud si nepotrpí na nákup vymazlených oblečků, miniaturních petů a dalších blbinek, obejdou se bez dodatečných investic, a přesto mohou plnými doušky hltat úžasnou atmosféru obrovského herního světa.
Dojmy z hraní preview verze DMC - Devil May Cry
Nový Dante je nenáviděný. Má špatnou barvu vlasů. Špatný výraz tváře. Je emo! Není to starý Dante. Nestojí za ním Japonci. Dokonce to došlo tak daleko, že nějaká duševně postižená individua vyhrožovala tvůrcům z Ninja Theory smrtí. A videa ze hry? Inu, občas dobrá, občas stylová, občas křečovitě cool. Jednoduše, z rebootu (což je syndrom, který nemám rád) jménem DMC - Devil May Cry kouká každým coulem průšvih. Kvalitativní i finanční. Vždyť to nedělají Japonci. A má špatnou barvu vlasů. A ...no ten zbytek už víte.
WoW: Mists of Pandaria se za bojiště a raidy nemusí stydět
Během posledního měsíce jsme Pandarii důkladně prozkoumali a poznali ze všech stran (viz první a druhý článek). Až na dva nejprestižnější aspekty WoWka – PvE a PvP. V posledních dojmech z Pandarie před recenzí, která vše na nějaký čas uzavře, si tedy pojďme odkrýt novinky či změny, které postihly nová i stará bojiště.
Na max levelu zábava v Mists of Pandaria teprve začíná
Minulý článek končil přibližně ve chvíli, kdy jsem byl v polovině prozkoumávání ostrova a cítil veskrze pozitivní dojmy. Aktuálně mám zdárně doexpeno. Převaha mírumilovných lokací a méně akčních úkolů je příznačný motiv první poloviny levelování v novém datadisku. Druhá polovina Pandarie rozhodně není temná, nicméně je zpustlá. Minimum osídlených vesniček a nahuštění questů poukazuje na působení zlé síly Sha, jak Pandareni nazývají zhoubu postupně zabírající další a další území. Zloba doslova vyvěrá z nejhůře zasažených míst a vám nezbývá nic jiného, než se pokusit o nemožné a bojovat. Spíše než o boj jde ale o trénink. Přípravu na nadcházející události. Pravé boje se odehrají až v instancích a raidech.
První kroky v datadisku World of Warcraft: Mists of Pandaria
Blizzard nám nedávno předložil nový World of Warcraft datadisk Mists of Pandaria, v němž nás čeká dalších pět levelů navíc, takže se dostaneme zase o kousek blíže bájné stovce, konkrétně na 90ku. Z Pandarie logicky na každém rohu cítím snahu přiblížit se asijské kultuře. Hudba, prostředí a v neposlední řadě celkový pocit z pandarenů mi navozuje pocitu klidu a celkové relaxace. A vlastně to funguje - aktuálně jsem přibližně v půlce datadisku a cítím příjemný pocit z postupného prozkoumávání nových lokací s pomocí Chena a Lili.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #5
Stojím na vysoké zasněžené hoře a dívám se kolem sebe. Všude jen samý sníh, vichr bičuje moji tvář a já si říkám, že jsem měl radši zůstat doma. S mečem to umím, s kladivem také, ale ti noví nepřátelé? Jsou celí z kovu, místo rukou mají takové zvláštní pařáty, které se vám zakousnou do těla jako lžička do šlehačkového dortu. A mají stroje, které za ně bojují. Svět se zbláznil. Celý život jsem se motal kolem Divinity's Reach, ale že tak blízko od domova potkám něco takového? Lornarův průsmyk je místem, kde si každý sáhne na dno svých sil.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #4
Putování světem Tyrie je jako ochutnávka dobře upečeného dortu. Ty nejlepší a nejchutnější věci se skrývají a vy se k nim musíte poctivě prokousat. Guardian Karrull se nehoní za zkušenostmi, nehledá dobrodružství za každou cenu, přesto je každý den několikrát překvapen a uhranut světem, který funguje.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #3
Komplexnost světa Guild Wars 2 udivuje i po více než týdnu hraní. Samozřejmě že velikost údivu a odehraný časový úsek ještě nic neznamenají, protože hry tohoto typu své chyby odhalí mnohdy až po půl roce hraní. Přesto lze říci, že směrem k tvůrcům stále míří palec nahoru.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #2
Cestování je v Guild Wars 2 bezesporu tou nejsnadnější věcí. Pěší turistiku v nádherném světě Tyrie však Karrullovi usnadňuje dokonalý systém teleportů, které jsou rozmístěny u všech zásadních vesniček, měst i jejich čtvrtí. Teleport nemůžete použít hned, musíte k němu nejprve dojít. V tomto ohledu je hra ještě přísná. Pak však následuje velmi benevolentní přístup, kdy stačí na mapě odkudkoliv kliknout na cílové místo přesunu a tím vše je vyřešeno. Karrull je ovšem starý turista, který coby pamětníkEverquestu na takové podfuky nehraje a chodí pěšky. Tedy, chodil.
Guild Wars 2: Deník šampóna Karrulla #1
Queensdale je krásná krajina. Lesy, louky, drobní farmáři pěstující obilí, víno, dobytek. Jeden by si řekl, že tohle je idylický svět, kde by chtěl žít. Jenže tohle není žádná moravská krajina na pomezí Brna a Vysočiny, kde se pěstují brambory, ale pořádně drsný svět, kde zlo a všelijaká havěť začíná mít nad lidmi opět na vrch a ani blízkost královského města Divinity´s Reach s tím nic nenadělá.
E3 2012 dojmy: Fable se pokouší zkrotit Kinect
„Jak jsem nepropadl kouzlu Kinectu, ale naučil se jej dále neignorovat,“ by vlastně mohl znít titulek článku o dojmech z hraní Fable: The Journey, kdyby nebyl moc dlouhý a o ničem. Poslední z řady Fable her totiž o něčem je a zaslouží si tedy lepší titulek, možná i lepší text, s největší pravděpodobností i lepší dobu a rozhodně lepší Kinect.
Guild Wars 2 beta zvládá questy a obtížnost na jedničku
Uzavřená beta Guild Wars 2 před časem naznačila, jakým směrem se tvůrci rozhodli ve svém konceptu vykročit. Otevřená beta, která proběhla minulý víkend, pak mohla v mnohých zapálit pořádně silný oheň emocí, které lze uhasit snad jen rychlým vyřízením předobjednávky. A to prosím těch několik týdnů mezi neveřejným a otevřeným nepřineslo žádné razantní změny. Jen se pomalu a jistě ukazuje, že dvojka bude opravdu vychytaná.
První kroky v betatestu Guild Wars 2
Každý z nás si některé věci spojuje s určitým zážitkem. Když se řekne Guild Wars 2, tak si jako první vybavím největší reklamní tašky na světě, které na Gamescomu rozdávali německým fanouškům vývojáři. Uhrovití adolescenti se s nimi potulovali po veletrhu a zarputile do nich ukládali kvanta propagačních materiálů. Po víkendové betě jsou ale tašky zapomenuty a na přetřes se dostává konkrétní dojem ze hry, který je...velkolepý.
