V názvu hry může být ukryto více než se zdá. A Resident Evil 7: Biohazard je toho krásným příkladem. Nejenže v sobě poprvé v historii série spojuje název série v Japonsku a ve zbytku světa, a naznačuje tak, že po šesti dílech přichází s něčím novým a sjednocujícím. Symbolický byl totiž už i pracovní název, pod kterým se hra začala v roce 2014 dávat dohromady v japonské Osace – „harawata“. V češtině toto slovo znamená „vnitřnosti“ nebo „nitro“, a podle šéfa vývoje hry Koši Nakanišiho odkazuje ke dvěma věcem – za prvé k návratu série zpět k atmosféře prvního dílu, a za druhé k filmu Evil Dead, který sloužil tvůrcům za jednu z hlavních inspirací, a v Japonsku měl v názvu právě slovo harawata. Ještě se vám z těch odkazů netočí hlava? Tak si poslechněte, jak neobvykle efektivní vývoj Resident Evil 7: Biohazard vlastně probíhal…

Záplava nových zajímavých her. Jinými slovy nelze nový LEVEL 272 charakterizovat. Recenze očekávaných pecek jako For Honor, Horizon Zero Dawn, Sniper Elite 4 nebo Resident Evil 7 dávají jasně najevo, že herní scéna se probudila ze zimního spánku, a my si tak můžeme užít různorodou nálož nových zajímavých her. Ale nejen recenzemi živ je člověk. V novém Levelu 272 najdete i rozsáhlý rozhovor s herním akademikem Jakubem Gemrotem, který učí tvorbu her na pražském Matfyzu, téma o soumraku lokálního multiplayeru, sondu do tvorby herních jazyků nebo povídání o vývojářích, kteří jako sólisté pracují pro největší herní firmy světa. LEVEL 272 se Sniper Elite IV na obálce najdete už nyní na stáncích, v obchodech JRC/Brloh i v elektronických distribucích Alza Media a Floowie! !function(f,b,e,v,n,t,s){if(f.fbq)return;n=f.fbq=function(){n.callMethod? n.callMethod.apply(n,arguments):n.queue.push(arguments)};if(!f._fbq)f._fbq=n; n.push=n;n.loaded=!0;n.version='2.0';n.queue=[];t=b.createElement(e);t.async=!0; t.src=v;s=b.getElementsByTagName(e)[0];s.parentNode.insertBefore(t,s)}(window, document,'script','https://connect.facebook.net/en_US/fbevents.js'); fbq('init', '234572886741524'); fbq('track', "PageView");

Remastery a HD remaky bývají často vnímané jako zlozvyk dnešní doby, protože v mnoha lidech vyvolávají dojem, že se jim někdo snaží prodat hru, kterou už mají. Ne, že by se to některým distributorům nelíbilo, ale hlavní smysl mají remastery her pro ty, kteří se k původnímu titulu nedostali, a nehodlají si shánět starý hardware, řešit kompatibilitu apod. Remasterované tituly mohou sloužit i jako osvěta, jak dřív vypadaly herní mechaniky, a stejně tak i důkaz toho, že ne všechny staré hry musí být nutně zastaralé. Podtrhují to i nejlepší remastery roku 2016.

Stage Presence je taková punková verze Guitar Hero naruby. Vaše kapela by i chtěla zahrát nějakou písničku, jenže máte smůlu. Selže vám technika a funguje jen mikrofon. Od techniků uslyšíte jen stručné „zabav na chvíli dav lidí, než to opravíme“ a už je to jen na vás. Tisíce lidí zaplatili za koncert, technika nefunguje a vy tak máte jen pár minut předtím, než po vás začne rozzuřený dav něco házet.

Problém současných systémů virtuální reality jsou (kromě mnoha jiných) hry, respektive jejich nedostatek. S výjimkou Resident Evil 7 je problém najít titul, který by ukázal, že pořízení VR systému má smysl a poskytne vám spousty hodin zábavy. Většinou jde o hříčky a krátké experimenty. To chce změnit Valve, která se dle slov Gabea Newella pustila do vývoje tří her pro virtuální realitu.

Resident Evil 7 se vydal směrem, který pro celou sérii není obvyklý. Namísto third-person hororu či hororové akce nabízí lekačkovou záležitost ve stylu Amnesia či Outlast, jen s přidanou hodnotou v podobě občasné akce. A jakkoli se to některým zarytým uctívačům prvních tří, čtyř dílů nemusí líbit, jde o povedený krok do neznáma – jak si ukážeme v dnešním gamesplayi.