Copak to šramotí v temnotou zahalených poschodích kouzelné věže Tower of Time? No, samozřejmě nechutné obludy odhodlané zpřelámat všem dobrodruhům kosti a vypít jejich krev, ale kromě nich taky vývojáři ze studia Event Horizon. Ti na své ambiciózní kombinaci RPG a strategie pilně pracují, dokonce s takovou vervou, že snad zvládnou opustit předběžný přístup už letos v dubnu.

„Bez mučení se přiznám, že mně osobně se do Paragonu už nechce,“ napsal jsem před pár měsíci v dojmech z hraní. A očividně nejsem sám. Paragon, respektive studio Epic, má problém. Hra na tom není tak, jak by si Epic přál, a firma proto reaguje. Například osekáním vývojářského týmu, následkem čehož se zpomalí frekvence updatů.

I když se za rohy End State skrývají moderně vybavení disciplinovaní vojáci a název sám působí jako z dílny Toma Clancyho, nemá nová tahová strategie nic společného s Ubisoftem nebo jiným vydavatelským gigantem. Autoři z malého finského studia Iron Sight se sice hlásí k inspiraci Rainbow Six a Ghost Recon: Wildlands, ale jedním dechem dodávají, že je nenechávají chladnými ani XCOM: Enemy Unknown nebo Jagged Alliance. End State, říkají, to má být pořádně hardcore tahovka, která nenechá fanoušky žánru spát. To to byla ta dobrá zpráva. Ta špatná? Říkají to už deset let.

Rozšiřování her po vydání bylo letos u níže vybraných kousků skoro stejně důležité, jako vydání samotných her. V každém z případů jde o zásadní, důležitý, a nejen obsahově nabitý přídavek, který je pro majitele původních her povinností, zatímco ostatní náhodné kolemjdoucí může ke hře přilákat. Právě díky těmto rozšířením jsme se do dříve vydaných her s chutí vrátili a navzdory náloži nových her v nich strávili až nepěkné množství času.

Delší dobu spekulovaný „pořad“ Nintendo Direct dnes konečně dorazil. Je tedy kratší, než bývá zvykem, ale o to víc je plný zajímavých novinek. Až na pár výjimek (jako třeba oznámení Dark Souls Remastered) se všechny týkají konzole Switch a toho, co na ní letos vyjde.

Strategie jsou žánrem pro ty nejzocelenější veterány. Pobíhat někde po budově nebo lesíku a střílet do nepřátel pistolkou umí každý, ale vést do bitvy legie, pluky, nebo aspoň čety? To už chce opravdový kumšt a znalost těch nejpokročilejších válečných taktik. I loni na bojišti řinčely meče a štěkaly pušky, země se otřásala pod kopyty koní i pásy tanků. Krev, utrpení, nářek, všudypřítomná smrt… Počkat, kdo sem sakra pustil ty kreslené králíky?!