Jen stěží jsem dnes ráno potlačila zavýsknutí, protože na něco podobného čekám od doby, kdy jsem se smířila s tím, že můj dopis z Bradavic je nenávratně ztracen. Uživatel Redditu VapeThisBro vynesl informace z testovací skupiny, která netestovala nic jiného než akční RPG v otevřeném světě Harryho Pottera. A pořídil i video.

Gwent je sám o sobě docela kuriózní případ. Karetní minihra z obrovského RPG Zaklínač 3 se osamostatnila, aby čelila králi online karetek – Hearthstonu. Následně se stala další nepravděpodobná věc. Plánovaná příběhová kampaň se opět osamostatnila, nabobtnala, a nyní působí jako mix obojího. A zatím to vypadá, že zaklínačův izometrický příběh nemá na poli karetních her obdoby.

Středověk a videohry. Teoreticky by toto spojení mělo fungovat, a to přímo skvěle. Vždyť videohry jsou jako dělané pro exkurze „jinam“. Můžete se v nich podívat do jiné země, na jinou planetu, do jiné galaxie. Můžete se vydat do jiné časové roviny. Nebo alespoň můžete dělat něco, co by vám v reálném světě vyneslo přinejmenším doživotí a nejspíš i funus. A středověk je přeci tak oblíbený, byť často zprofanovaný romantizovanými představami. Takže je zcela logické, že máme spoustu her, které nás do středověku vezmou. Jenže... my je nemáme.

Na konci první části recenze Battle for Azeroth jsme se rozloučili ve chvíli, kdy mělo dojít na objevování světa s vylevelovanou postavou. Levelování to bylo příjemné, kvalitně zpracované putování po Kul Tirasu a Zandalaru doplněné přiměřeně překopanými profesemi. Nanicovatý systém spojený s artefaktem Heart of Azeroth nezkazil zajímavě rozjeté válečné tažení proti nepřátelské frakci. Jenže teprve s dosažením maximálního levelu přichází pro většinu hráčů ten pravý herní zážitek spojený s novým datadiskem. A ten je tentokrát poměrně rozpačitý.

Původní Valkyria Chronicles pro mne představuje nejen jeden z nejlepších titulů, které vyšly na PS3, ale také jednu z nejoriginálnějších her, které se mi dostaly do ruky vůbec. Druhý díl na PSP měl dle mého pár mušek, trojka vyšla jen japonsky a odbočka jménem Revolution nemá s kouzlem Valkyria Chronicles nic společného. Takže oznámení čtyřky jsem bral jako skvělou zprávu a možnost vrátit se k výtečné hratelnosti na velkém monitoru.

Kdo by nechtěl panovat svému vlastnímu království. Podobné sny většinou zůstávají sny navždy, ale můžeme je alespoň ochutnat formou videoher. O jednom takovém snu je i zrovna vydané RPG Pathfinder: Kingmaker, které vás možná přesvědčí, že kralování nespočívá jen v obrovském bohatství a nekonečných radovánkách.