S povděkem a údivem zároveň sleduju aktivitu japonských vydavatelů, kteří v posledních měsících ve stále větším množství předělávají své staré i nové konzolové tituly pro PC. Obvykle jde přitom o hry, které rozhodně nepatří do mainstreamu, i když si na konzolích vytvořily nezanedbatelně početnou komunitu. Namátkou můžu jmenovat třeba vydání PC verzí parádních JRPG Valkyria Chronicles nebo Tales of Zestiria, které v únoru příštího roku doplní, přiznám se že nečekaně, PC verze hardcorového strategického RPG Disgaea, které na PS2 vyšlo původně už v roce 2003. Že hra skoro spadá do naší kategorie retro? Věkem možná, ale vším jiným rozhodně ne!

Dneska už jsme prezentací explicitního násilí ve hrách přesycení do stavu otupění, protože grafika ve střílečkách a jiných akčních hrách je na jiné úrovni než byla v roce 2000. Když vyšla střílečka Soldier of Fortune od Raven Software a bylo v ní možné ustřelit nepříteli jednotlivě hlavu, ruku, nohu a jiné části těla, byla z toho řada hráčů u vytržení. Stejně jako cenzorské instituce po celém světě, které pak hru buď zakázali normálně prodávat (zdravíme do Německa) nebo ji šoupli do ranku zábavy pro dospělé, těsně vedle porna (měj se hezky Kanado). Nabízí se však otázka, jestli je prezentace násilí jediným tahákem Soldier of Fortune, nebo jde zároveň o zábavnou střílečku. A odpovíme si na ni v dalším retro gamesplayi.

Zatímco ve světě filmů si skoro všichni spojují termín bullet time s prvním Matrixem nebo akčními krváky Johna Woo, ve světě her napadne každého okamžitě jeden jediný název – Max Payne. Akční thriller o pomstě poldy za vraždu rodiny katapultoval finské studio Remedy mezi světovou špičku, kde se drží zuby nehty dodnes. Navzdory jistým úspěchům s Alan Wake hrami se jim ale nikdy nepodařilo na kvality svých prvních dvou Max Pane her, ale zejména té první, nikdy navázat. Pojďme si tedy názorně předvést v retro gamesplayi, proč je vlastně Max Payne taková kultovka i po 14 letech vydání.

Softwarový gigant Microsoft se na svém blogu pochlubil zajímavou akvizicí, která se týká především nás, hráčů. Řeč je o fyzikálním enginu Havok, který tvoří páteř fyzikálních výpočtů více než 600 her včetně mnoha známých sérií jako třeba Halo, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Call of Duty či Uncharted.

Už 15. září bude na BBC Two vysílán snímek The Gamechangers, který vypráví příběh soudního sporu mezi Jackem Thompsonem a Samem Houserem, Rockstarem kvůli GTA III (více v tomto článku). Ačkoliv dojde i na okolnosti vzniku hry, především v tomto „dokudrama“ očekávejte řešení reakce společnosti, soudní pře a Thompsonovu celkovou kampaň proti hře. Jak zní oficiální shrnutí: „Je to konflikt mezi tvůrčím géniem a samozvaným obráncem americké morálky, který eskaloval do podoby boje o srdce, mysli a svobody celé herní generace.“

"Pro svou samotnou podstatu je digitální informaci možné jak velmi snadno zachránit, tak i o ni přijít navždy," říká pro web Ars Technica Jason Scott, zakladatel stránky Internet Archive, na které lze najít tisíce starých videoher, hratelných jednoduše skrze internetový prohlížeč. Málokdo učinil pro archivaci starých her více než on. I podle Scotta však ta pravá archivářská robota teprve přijde. Paradoxem současného multimiliardového herního průmyslu totiž je, že jen zřídkakdy myslí na zadní vrátka a znovuhratelnost her v budoucích dekádách. Bude přespříští generace moci okusit dnešní hry? A je to vlastně důležité?