Beyond Good & Evil je zvláštní herní úkaz. Po svém vydání v roce 2003 sbírala jen samé pochvalné a oslavné recenze, ale komerčně zcela propadla. Dobrodružství Jade a jejích (většinou zvířecích) přátel při tom nezkoušelo nic zásadně nového nebo neznámého, co by mohlo hráče na první pohled odradit. Možná hra vyšla ve špatném čase, možná se Ubisoftu nepovedl marketing, těžko říct. Podstatné ale je, že si široká hráčská veřejnost postupně k Beyond Good & Evil našla cestu, a časem začala Ubisoft tlačit k tomu, aby firma nechala Michela Ancela vytvořit pokračování. Na to konto jsme se v uplynulých letech dočkali hned několikerého představení Beyond Good & Evil 2, ze kterého ale nikdy nic konkrétního nevzešlo. Naposledy k tomu došlo během E3 2017 a teprve uvidíme, jestli tentokrát Ancel své plány dotáhne do konce. Čeká jej dlouhá cesta, a my si mezitím připomeneme, proč vlastně pokračování chceme, čím byla Beyond Good & Evil výjimečná hra od prvního dne po svém vydání.

V duchu většiny tiskových konferencí se i ta od Sony zdržela dlouhých proslovů od pohlavárů firmy a vývojářů, a dá se říci, že v podstatě jen do hráčů na místě i po celém světě nasypala pořádnou dávku trailerů i delších záběrů z hraní očekávaných PS4 her. O jaké šlo? Viděli jsme záběry z God of War i z Days Gone, zahlédli jsme podobu nového Spider-Mana a viděli první záběry z nové verze PS2 klasiky Shadow of the Colossus.

Cenzurování nebo dokonce kompletní zákazy některých počítačových her nejsou ve světě žádnou raritou – jen se zeptejte třeba Němců nebo Australanů. Ovšem to, s čím včera přišla vláda Uzbekistánu, patří do úplně jiné kategorie. Vydala seznam 34 her, které budou od nynějška zakázané, a konkrétní objekty úřednické nelibosti vás možná docela překvapí. Jsou totiž… inu, absolutně namátkové.

Tradici vydávání jedné či nanejvýš několika málo her najednou dnes GOG porušil a na svůj obchod pustil rovnou patnáct starých klasik najednou. V aktuálním případě navíc o klasikách opravdu mluvit můžeme, protože jsme se dočkali části katalogu SNK, který se původně objevil na Neo Geo. Některé hry jsou méně známé, jiné známější, ale všemu tomu vévodí Metal Slug.

Když Benoît Sokal společně s kolegy ze studia Microids vydal v roce 2002 adventuru Syberia, netušil, kolika lidem včetně sebe v tu chvíli změnil život. Že přeháníme? Ale kdepak, protože pro celou řadu lidí to byla právě Syberia, která je přivedla k hraní adventur, v nichž mohli následně prožít zajímavá dobrodružství a poznat výrazné postavy. Zároveň je ale pravda, že jen málokterá jiná adventura nabídla hráčům podobě skvělý zážitek, jako Syberia. Příběh právničky Kate Walker je totiž zajímavý nejenom z hlediska scénáře, dialogů, celé řady nádherných lokací a hádanek. Má navíc něco, co spoustě jiných her chybí – má duši, jak si ukážeme v dalším retro gamesplayi.

Suda51, vlastním jménem Goichi Suda, je mezi japonskými vývojáři něco jako samorostlá superstar. Trojice her Killer7, The Silver Case a No More Heroes mu vysloužila označení japonského herního Tarantina a jeho hry přitahují neustále pozornost pro svou nekonvenčnost. Suda začal s hrami v devadesátých letech v Human Entertainment a většinu titulů vydával především v Japonsku. "Roku 1998 jsem šel na volnou nohu. O rok později jsem zkrachoval," uvádí přednášku na konferenci Reboot v chorvatském Dubrovníku. Oklepal se, založil studio Grasshopper Manufacture a šel dál. Celé povídání zaměřil na hry, které se mu nikdy nepovedlo vydat. Pojal tedy přednášku v momentálně oblíbeném stylu "fuckupů".