Recenze loňských Darksiders 3 byly velmi rozporuplné. Pokračování hack’n’slash rubačky o jezdcích apokalypsy sbíralo všechna možná hodnocení od čtyřky po devítku - u nás v recenzi Pavla Skotáka dostalo šestku. Podle výroční zprávy THQ Nordic ale prodalo dostatečný počet kopií, aby zafinancovalo svůj vývoj, a stále prý pro vydavatele zůstává „důležitou značkou.“ O tom svědčí také chystané DLC.

Vizionář. Podvodník. Kontroverzní génius. Různí lidé by Petera Molyneuxe označili různými přízvisky – někdo si bude pamatovat jeho legendární série Populous, Black & White nebo Fable, jiný si vzpomene spíš na nedávné kompletní fiasko hry Godus a myriádu nesplněných slibů. Následující článek bude zajímat především první skupinu, která Molyneuxovi pořád věří. Jeho studio 22Cans totiž chystá novou hru jménem Legacy.

Byla dlouhá, krutá a nemilosrdná, ale snad se konečně chýlí ke konci. Válka mezi konzolisty a PCčkáři si vyžádala mnoho zuřivým bušením rozbitých klávesnic a vypointovanými argumenty pošramocených eg, ovšem zanedlouho se k nebi vznese šest holubic míru. Šest starosvětských RPG, která byla až doteď pevně uzamčená v nejstřeženější pokladnici PC hraní. Cvak! Zámek byl odemčen.

Zadržme, nepobuřujme se. Nějaké to roztrpčení, že z pokračování napínavého Alien: Isolation nakonec vzešla pouhá mobilní odbočka, je docela pochopitelné, to ano. Ale, ač obtížený několika většími nedostatky, Alien: Blackout umí být alespoň na jedno zahrání ucházející atmosférickou zábavou, která vcelku mile zapadne do očekávaného vetřelčího stylu.

Po prvním zhlédnutí launch traileru hry Wargroove jsem nabyl mylného dojmu, že by mohlo jít o poměrně okatou kopírku mé oblíbené série Knights of Pen and Paper. Nicméně bližší seznámení napoví, že podobnost se týká pouze vizuálu a způsobu cestování po světě. Jinak je Wargroove především strategie, i když nějaké ty RPG prvky se také najdou.

Jediným, avšak zásadním a nosným příspěvkem Assassin’s Creed Rebellion světu mobilních budovatelských strategií à la Fallout Shelter je systém misí, který správu vlastního zabijáckého panství odsouvá do druhé řady. Nebýt jeho, nemělo by o hře vůbec smysl vést diskuzi. Nemožnost postavit se hezky interaktivně španělské inkvizici by totiž tuhle hříčku rovnou vysvlékla do její pravé podoby — zpočátku skutečně poutavého, ale také ohavně vypočítavého hamouna ve stylu „grinduj až do skonání světů, anebo zaplať”.